Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Vítejte na stránkách terapeutky‚ astroložky a kartářky Armen

Moje články

Velmi mě těší, že čtete moje příspěvky. Sdílení mě baví. Pokud i vás, můžete je sdílet dál v nezměněné podobě s uvedením mého jména kdekoli cítíte, že můžou pomoct dalšímu člověku. Jestli články nebo nahrávky na youtube pomáhají i vám a cítíte potřebu ocenit mou práci, budu si vážit všech finančních příspěvků jako zpětné vazby na mou energii na účet 670100 - 2207563299/6210. Děkuji.

 

 

 
SLUNCE, VENUŠE A PLUTO - NIC PRO MORALISTY (9.1. 2018)
 
Tak teď je ten čas posvítit do hlubin variant té esence, které jsme si navykli říkat láska. Dochází na těsné setkání Slunce, Venuše a Pluta a protože to je o společností a morálkou nepřípustném pojetí lásky, dotknu se tématu pro některé velmi kontroverzního, ne tak pro návštěvníky konstelací. Aspoň teda těch, co pořádám a kde jsem kdy byla.
Pluto dovede notně ozvláštnit kudykoli se řine, to víme, takže variací je nespočet. Napadá mě i Kráska a zvíře, na kterou se psychoanalýza dívá jako na seznamku ženy se svým animem, vnitřním mužem (o tom to ale už tady proběhlo, tak zas jindy).
Když budu konkrétní a vydám se po jednom paprsku, tak tato kombinace se ukazuje velmi často v terapii jako incestní vztah mezi otcem nebo dědečkem a dcerou (vnučkou). Když vyjde najevo při konstelacích, tradiční reakce je zvednutí žaludku, otřásání se a odpor, tak přirozená lidská reakce na nezvyklé. Protože si každý vybavíme hlavně odporné scénáře senzacechtivé mysli, nejčastěji spojené s násilím. I to může být doména Pluta, ale setrvat v těchto představách nevede k uzdravení rodu ani klienta.
Z velké většiny se jedná o opravdu láskyplný vztah duší, co se znaly z předchozích životů a třeba spolu byly v partnerství nebo naopak být nemohly a hned jak se ocitly blízko sebe a bylo to možné, cit chtěl dojít naplnění. Společnost na to vrhá stín traumatu a nepřijetí, je to utajované a přitom terapie ukazuje, jak naprosto jedno je to těm duším. Když je láska, není souzení a vyloučení.
Klient, který přihlíží a konečně vidí pravdu (předtím vyděšen) si může oddechnout, není důvod dál být zhnusen, když ve hře je opravdovost. Nemusí tedy dál nést otisk, duše jsou odvedeny a může nechat příběh v rukou jeho předků, kam patří. Tím přestává vyhledávat určitý typ vztahů, jak to dosud podvědomě dělal.
Ne vždy má konstelace hladký běh, protože i když v konečné fázi, kterou jsem teď popsala, se díváme už z pozice Zdroje, kde si duše vybraly, co spolu zažijí, tak trauma je často přítomno a pracuje se s pocity zástupců v rolích i se samotným klientem. Dokud vládnou emoce, nelze mít tento nadhled vyššího smyslu a nelze přijmout situaci jako fakt.
"Ano, stalo se, přijímám to a dám to tam, kam to patří - do minulosti rodu", je uzdravený postoj.
My majitelé aspektu Venuše s Plutem jsme s touto tématikou hluboce a důkladně seznamováni, dokud k tomuto nedospějeme a v tom ať nám napomáhají naše sny. A mně ten v noci na dnešek tohle vštípil, "toto napiš" nemohlo být řečeno jasněji.

 

 

RADOSTNÁ ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU NEBO OMEZOVÁNÍ SE? DALŠÍ TÉMA KOZOROŽÍ PARTY (28.12. 2017)

"Teto, ty nejíš maso, protože máš ráda zvířátka a maso je ze zvířátek, že?" říká mně malý synovec. Krásná a jednoduchá formulace hlubší podstaty změny stravy, na kterou jsem přešla před 10 lety. Akorát to nebylo pouze kvůli někomu nebo něčemu, vyšlo to z dlouhodobých tendencí maso nejíst. Většina z druhů mi nejen nechutnala, ale docházelo u mě k reakcím, kdy duše skrz tělesné projevy, jako je obracení žaludku, zásadně protestovala. Nedalo se chodit kolem, jednou přišlo rozhodnutí. A v tu ránu taky velké osvobození, naprosté jasno a klid. Na druhou stranu do rodiny plné myslivců jsem se taky nenarodila omylem, vybrala jsem si je kvůli toleranci k těm, co to mají jinak. Dnes už vůbec neslýchám hloupé poznámky o své odlišnosti, vše je přijato, z mé strany i okolí. A proto o tom píšu, tento stav je klíčem.

Podle pocitu, když rozhodnutí padne, poznáme, jestli jde s duší a tělem nebo proti. Vnímám velmi mnoho případů, kdy klient přejde na makrobiotiku, veganství, raw stravu apod. a když nahlédneme pod povrch, najdeme za tím vším strach a sebetrestání. Z hlediska min.životů je to náboženské odříkání, které rozhodně ale nedělá člověka spokojeného v tomto životě (poznáme to často na člověku fyzicky, podle hodně hubené postavy. Paradoxně jsem bývala kost a kůže, dokud jsem se snažila maso jíst - nebylo mi to přirozené).

Může se i stát, že po rozhodnutí ke změně dojde k úlevě, ale po čase se zastavíme a zjistíme, že to není ono. Možná to chce obohacení a pár "kosmetických" změn jídelníčku, ale rozhodně bych přezkoumala motivaci držet se toho daného systému, hlavně pokud má přísná pravidla.

Stačí se zeptat - je to, jak se stravuju a o sebe starám, na základě radosti nebo strachu?

 

JAK TO MÁM UDĚLAT KONKRÉTNĚ, TU SEBELÁSKU, ZEPTALA SE VENUŠE (25.12. 2017)

A byla určitě v Kozorohu. Chce přesný návod, manuál krok za krokem. A vlastně proč ne, co neobstojí v zemské realitě, jako by nebylo. Alespoň pro ni.

Když naběhneme na tuto linku a začneme si odpovídat, zazní, že sebeláska je

 

- každou chvíli si zvědomovat, co děláme a jestli to dělat chceme

- jestli to uspokojuje nebo se dělá už věky z povinnosti

- jestli nedělat nic je právě to ono, co teď potřebujeme k vystředění se

- hned s probuzením se ptát, co nám udělá radost, byť malinkou, každodenní a nemávnout nad tím rukou jen z lenosti, ale dát si to do poslední špetky

- odklánět pozornost od nechtěných a nízkovibračních myšlenek, protože to je naše každodenní volba, tady není žádné možná, pouze rozhodnutí pro důslednost (a některé umějí být nechutně vlezlé, že člověk musí vynaložit úsilí, aby jim neuvěřil a neztotožňoval se s obsahem)

 - odpouštět si okamžitě a bděle, když upadnu a pofoukat si kolínko, bičování vyšlo z módy

- vědět, že NE má stejnou váhu jako ANO a používat obojí bez špatných pocitů, protože každý máme hranice jinde a přesto vždy cítíme správně kde

- projevit negativní emoce, když někdo přestřelil a ozvat se, když je nám projevena neúcta (jistě, je projevem vlastní nesebeúcty, ale na první dobrou je potřeba naší reakce, sebereflexe až pak)

- pomalu vytahovat jednoho kostlivce za druhým, čímž míním ublížení ze vztahů, a odpouštět si, že jsme nechali energii křivdy zasáhnout do našeho pole. Prostě to dál nechceme táhnout za krkem a vybitím emočního náboje přestává dávat smysl zlobit se na minulost

 

Venuše v Kozorožci je velmi důkladná, tak by tento seznam mohl být nekonečný, však každý si ještě doplníme. Máme na to do půli ledna, takže do toho, není čas ztrácet čas!

Že má tato planeta v popisu i krásno a něžnost a laskavé projevy? Určitě ano, ale jinde a jindy, struktury a opěrné body nelze vynechat. Počkejme si, lehkost přijde ve Vodnáři.

 

SATURNOVY KAMENY DO ZÁKLADŮ (23.12. 2017)

Po několik měsíců dostávám při terapiích stále stejnou informaci, která zní tak "samozřejmě", protože už milionkrát zazněla, přesto ji pokaždé řeknu nahlas. Protože v té chvíli jsem prostředníkem vyjádření, nejsem tam za sebe, propůjčuju své tělesné vnímání i cítění a ono by bylo nepříjemné, kdybych mlčela, hlavně když se jedná o nějakou dosud vůbec nevyslyšenou vnitřní osobu klienta nebo jeho předka.

Ta opakující se informace není od nikoho jiného než od Saturna a v tuto dobu setkání se Sluncem v jeho domovině opravdu vygradovala ve velmi hlasité DUŠI JDE O NAŠI SAMOSTATNOST A CESTU K CELISTVOSTI, PŘESTAŇME SE PROTO OBRACET NA POMOC SHŮRY A JEDNEJME ZA SEBE. PAK NIC NENÍ CHYBOU. CELISTVOST NENÍ PODPOROVÁNÍ SVĚTLA ZA CENU POTLAČOVÁNÍM NELIBÝCH POCITŮ, ALE VYNÁŠENÍ POTLAČOVANÉHO NA SVĚTLO. TO JE KONEC ILUZÍ, AŤ UŽ SE VIDÍME ČERNĚ NEBO RŮŽOVĚ, VIĎME BAREVNĚ, TEDY PRAVDIVĚ.

Saturn kope do základů, jestli dobře drží a má rád pohled do stručně a jasně vyjádřených příčin v podvědomí, v tom si jdou na ruku s Plutem, které Kozorohem ryje už řadu let. Budou se vzájemně přibližovat a pak už nezbude prostor pro žádné sluníčkaření, jen pro zesílení, protože nebude potřeba sílu vrážet do masek a ulítávání bez pevného uzemnění. Jsou to právě tyto dva principy, co tak těžce nesou, když se projeví a člověk nechce vidět a uznat, že se jedná o to, co má v podvědomí, takže logicky - není si vědom. Dokud nedá šanci nové informaci, byť ji zatím nedokáže začlenit.

Však na to budeme mít víc než dva roky, abychom začleňovali, důsledně a klidně přidávali kámen ke kameni v základech a až ty budou pevné, vznikne dílo. Jen a jen naše. A přijde hrdost, co se podařilo, i když to nebylo rychle a levou zadní, bude o co se opřít.

Požehnané svátky s hřejivým klidem v srdci a jasné záměry do roku 2018 

přeje Kristýna Armen

 

 

KONEC SPOLEČENSKÝCH TANEČKŮ A LÍBIVÝCH PÓZ (9.12. 2017)

Konec společenských účelových tanečků, líbivých póz, vyhledávání protekce a vídání se z povinnosti. Mars dopoledne zaplul do Štíra, převzal otěže do svých svalnatých, vyšlachovaných paží a hodlá se nořit do podstaty, do hledání své niterné pravdy, a to velmi aktivně. Je to na několik týdnů styl razantnějšího chování a konání, který střídá usměvavé a mír křečovitě udržující Váhy. Mars následuje ostatní rychlé planety, je posledním (vyjma Luny, ta tudy pluje každý měsíc) v řadě, kdo si teď přičichne hlubin.

Štír je pomyslný chirurg, ten, co operuje, řeže a odřezává, rozhodně jen nedrží háky ani nesuší. To nechá jiným, ví, kde je jeho místo a jaký má úkol. Žádné šmrdlání na povrchu najednou nestačí, přináší rozladěnost a silnou touhu po průlomu tam, kde smrdí stagnace.

V kombinaci s panenskou Lunou a Sluncem ve Střelci je to smrtící kombinace upřímnosti. Že jste pravdu vědět nechtěli? Tak se neptejte! Ale obávám se, že se ji dozvíte i tak, jsme teď všichni víc nastaveni uvidět zrcadla. Chce to duše. A je to čas požehnání pro všechny hlubinné terapie, konečně bude kladen důraz na řešení a eliminují se situace, kdy klient po hodině a půl výkladu řekne: "vím, že potřebuju terapii, ale já se jí bojím", protože bude víc a víc nabíledni, že strach postavit se strachu musí překonat nejdřív každý sám, aby si řekl o pomoc a někdo podal pomocnou ruku a strachem jej provedl.

Je to čas léku Stramonium, který započal už v říjnu, kdy se ocitnul v tomto znamení Jupiter a Merkur, kteří přinesli úzkostné myšlenky a strachy. Tedy nepřinesli, ale vynesli do vědomí, zviditelnili. Pak to pokračovalo a je to teď nejčastější obraz homeo léku, který vidím při terapiích. Lék nese rychlé výsledky, a to je právě fascinující téma toho, jak jed ve velmi malém množství bývá lékem (vnímám afinitu s jedem ve Štířím ocase - když trochu bodne, aby probudil, je léčivý). Zpětnou vazbu mám z případu malého chlapce, co měl paniku ze psů. Po dávce léku přišel sen, který mu ohlásil, že dochází k uzdravování tím, že ve snu psa hladí. A protože sen vždy říká, co ještě nevíme, ale už se blíží, jednoho dne, když hledali chlapce a nikde nebyl, našli ho na tom posledním místě - u psa v boudě.

Takže pojďme překonat strach ze strachu, bolesti a ostatních emočních stavů, protože jejich odmítáním jsme polomrtví a vkrádá se deprese, náhražka za přijetí řezu, konce, smrti.

 

CO TO SEŽRALO? A Z MLHY SE VYLOUPL NEPTUN (26.11. 2017)

Luna dnes vplula do Ryb a její vládce Neptun se nám po drahné době před několika dny zastavil, aby se mohl konečně vydat přímým směrem. Tato planeta momentálně dává zahulit (a ano, někteří s Neptunem opravdu hulit začnou) nejvíc Rybám, Pannám, Střelcům a Blížencům. Zahaluje do clony, oddaluje břeh řešení, nedává jasné kontury. Rozmělňuje a rozpouští pevná přesvědčení, máčí půdu pod nohama a maže rozdíly mezi pohlavími.

Pokud jste žena narozená mezi 1. a 5. v měsíci ve znameních vyjmenovaných výše, patrně vám neuniklo, jak výrazně se mění váš pohled na muže a mužství všeobecně.  Vnímáte víc jejich ženskou, jemnou, emoční stránku, přestáváte tolik rozlišovat na ženy a muže a nebudem si nic nalhávat - může to být děsivé. Kde je ta dřívější adrenalinová rychlost v zamilovávání se, kde je ten spád, co to nabíralo? Kde je ta okamžitá sexuální přitažlivost? Co to sežralo?

Jelikož celý tranzit na Slunce trvá zhruba 3 roky, je pozvolný a rozvláčný, taky déle trvá období rozumového nechápání a pocitů ztracenosti. Na konci období ale přece jen uzříme a není to malé. Je to všeobjímající pocit, že Vyšší Milost je milostivá i k nám, že i bez snažení se a poskakování jsme přijatí a tady žádaní, vždyť je to tak jasné - jinak by nás tu život nechtěl. Je to srdce silně otevírající aspekt bez podmínek, co nekolonkuje a nerozděluje na pohlaví. Najednou máte stejně blízko (či daleko) k mužům, ženám, dětem, zvířatům, kamenům... Jistě, v nízkých vibracích to může znamenat totální zmatek celou dobu, střídání partnerů a nevěru, zoufalé hledání lásky zvenku, ale mně se dnes o tomto psát nechce. Velmi vítám střelcovské Slunce a to se dívá prioritně pozitivně.

Celé téma se zintenzivní zítra dopoledne při setkání Luny s Neptunem a pak už bude gradovat každým dnem až k vrcholu o víkendu. Ale žádný strach, jen příležitost zažít a uchopit (to je asi silné slovo, ale my Panny se prostě "chápeme") nějak po svém, procítit až na půdu, co se to opravdu v nitru děje.

CO SE MŮŽE DÍT PŘED TERAPIÍ

Pár dní před terapií se můžou začít dít různé menší či větší nepatřičnosti. Nelekněte se a nenechte odradit, je to docela běžné. Vyhrotí se a plně ukáže přesně to, co si žádá integraci a rozloučení.
Jenže něco uvnitř, co můžeme nazvat obranným mechanismem, tak úplně pouštět nechce. Smrdí to bolestí a novotou, tak to zařídí tak, že si přitáhneme okolnosti spiknutí proti změně - neslyšíme budík, autobus má zpoždění, bolí nás zub, dítě onemocní a dožaduje se, aby rodič zůstal doma, apod. V tu chvíli pomůže síla vůle, element potřebný při terapiích, doplňující emoční práci, práci s myslí a tělem (mimochodem tím máme uznané všechny živly v sobě). Síla vůle napřažená do toho, co si přejeme, o co jde Vyššímu já.
Ve hře jsou ale i nízkovibrační energie starého paradigmatu, které to tady nechtějí vzdát, chtějí své teplíčko. Tím nestraším, ani je nepoužívám jako výmluvu, jen jsem to dřív podceňovala. Teď už "vím", že jsou.
Dobře sledujme, jaké téma je vypsané, když se dějí tyto divné okolnosti, protože je naprosto klíčové a i když to nerozhrábneme teď, bude se periodicky upomínat. Prostě nedá pokoj! (Jen jsem doťukla ten vykřičník, hned jsem si drcla do hrnku s čajem a polila diář :-))
Že je ve hře velký strach, už se pozná podle oddalování zaslání zálohy za seminář, takový účastník není pevně rozhodnutý.
I pravidelné chození pozdě může vypadat jako strach a určitě tam i je, jen v jiné formě, jako vzpoura proti autoritě, která ho určila. Je to projekce, prvotní vzdor je proti dřívější nelidsky přísné a manipulující osobě z rodiny nebo nějaké instituce a tam stačí si uvědomit, že terapeut není rodič (a pak taky nezaškodí obyčejné uvědomění ochoty spolupráce ve skupince a respekt k ostatním).
Stává se ale i to, že opravdu přijde velká horečka nebo jiná nemoc, tam nemá cenu lámat přes koleno, nicméně téma je tak i tak odsunuto.
Už jsem se setkala u sebe i s tím, že jsem zrovna měla být jinde, tedy konkrétně vzít na terapii jednu z kolegyní, což je vždy několik much jednou ranou, jak říká moje štíří část, protože ona zas dál pomůže hodně dalším. A proto na mě nevyšlo místo na meditaci. Protože prostě - někdy máme být jinde a i když nevíme proč a možná hned ani kde, smysl později vidíme.

 

KVADRÁT VENUŠE S PLUTEM, NÁTLAKY, SŽÍRAVOST A DOPLŇOVÁNÍ SE (29.10. 2017)

Přišla mi dobrá připomínka nebo spíš námět k zamyšlení a dovolím si sdílet se všemi. Hned jsem za ní identifikovala působení kvadrátu a týká se údajné neslučitelnosti práce s emocemi a odpoutávání se od myšlenek na objekt, který emoce vyvolává. Prý si to odporuje. To je názor, který je ve vzduchu díky kvadrátu planet ve Štíru a Luny ve Vodnáři, což je jen náladovka, a i ta už odchází, na druhou stranu pro astro nadšence dost názorný příklad rozporu.

Zůstaňme ale u dalšího, dnes doznívajícího kvadrátu Venuše s Plutem a tématu požírající závislostní "lásky", kterou umí podpořit. Pod tímto vlivem nám nic není dost, chceme víc, bažíme, teskníme a užíráme se, že se neděje to, co chceme. Je tu velký tlak na druhé, aby naplnili očekávání. Pocit, že když o to přijdu, zabije mě to.

Pak je vědomější postoj – podívám se, která má vn.osoba mě podpaluje a dovoluju si projet všechny její emoční stavy. Jsem sama v sobě, není to o druhé osobě, protože naše setkání spustilo něco mého.

Jakmile se emočně uklidním a je mi lehčeji, může se stát, že začne pracovat mysl a podsouvat jako kolovrátek toto ožehavé téma. Já mám od začátku na výběr – buď se chytnu na udičku a znovu upadnu nebo nedám myšlence takovou důležitost, aby mě ovládla. Když to zvládnu, ihned zaznamenám nárůst energie a takového malého pocitu potěšení. Nedám důležitost ani závislosti, nedám požírající důležitost oné jediné oblasti mého života, která je zastávána druhou osobou. Protože cítím, že jinak se ztrácím, jsem mimo svůj střed.

A pokud reaguju emočně ihned půl vteřiny po napadnutí myšlenkou, pak znova pracuju na integraci emocí, utišení vn.dítěte a přidám třeba bachovky nebo jiné podpůrné uklidňovadlo.

Takže – opravdu si to tak odporuje nebo se může doplňovat...

 

ZAČÍNÁ BÝT PŘEŠTÍŘENO A KLAPKY PADAJÍ (23.10. 2017)

Atmosféra je zádumčivá, pocity vesměs smíšené a zaostřeno je na syrovou až surovou pravdivost. Vyplavávají fakta, která mohou být pro romantické duše tak trochu (nebo víc) tvrdá. To "negativní", slabé a skryté bylo spatřeno a třese se na přijetí. K těmto totálním odhalením dochází nejčastěji s planetami ve Štíru nebo aspekty na Pluto, což je věc výživná a každý aspoň průměrně vnímavý jedinec ji zachytí. A pokud máte nějaký pořádný pluťácký tranzit, budete vědět, o čem točím, dost dobře.

Vybavuju si ze své praxe jeden z typických příkladů klapekspadnutí. Klient začátečník na poli terapií přichází s tím, že se mu nedaří a při dalším rozhovoru, který se stočí na dětství, mi povídá o idylce "já jsem měla krásné dětství, rodiče dělali, co mi na očích viděli apod.". Je to jedna z typických iluzí, kterou hodně lidí v určitém věku projde. Jde totiž o vnitřní boj mezi bezpodmínečnou láskou k rodičům, kterou má dítě v sobě a potřebou vidění reality dospělého, který se chce vymanit z vlivu bolavé a potlačené minulosti. A k tomu je zapotřebí vidět a cítit situace tak, jak byly. To je samozřejmě u vysoce traumatizovaných jedinců naprosto potlačeno, vidění je realizováno přes filtr, který umožňuje, aby osoba nemusela v sobě zabít něco, na co zatím nemá, aby viděla.

Jenže jednou to přijít musí a nejčastěji klapky snímá tranzit Pluta na nativ. Lunu nebo na planety v Raku, symbolizující rodinu. Pak jsme konečně schopni vnímat rodiče jako lidi z masa a kostí, chybující, někdy bezradné, ale přesto dělající to nejvíc, čeho jsou na svém stupni vývoje duše schopní. A hlavně vnímat ona zranění, která přitom vznikla, která si naše dětská duše přebrala třeba úplně jinak, než byla míněna (např. těžký porod kleštěmi je vnímán jako násilí, přitom lékaři dělali možné i nemožné, aby dítěti pomohli na svět a neohrozili matku) a teď s pomocí a nadhledem je vysvléknout jako starou kůži, co je ošoupaná. A vidíte už tu novou růžovoučkou, co je pod ní nachystaná?

 

 

 

"TOTO UŽ MÁM VYŘEŠENÝ" (14.9. 2017)

je postoj, kterého jsem se pustila. Vede k frustraci a zabetonování, jde proti cykličnosti a přirozeně postupnému provalování vrstev. Radši volím smířlivé přijetí a věnování se tomu, co přijde a kdy to přijde a vůbec si nedovoluju tvrdit, že je to hračka. Ale zas nám všem hraje do karet možnost zrychlení procesů přeměny. Pokud nejsme vlastníky programu, co očkuje, že všechno musí jít ztěžka a trvat dlouho, jednotlivé kroky se pak dějí snáz. Praxe pak sama odzrcadlí, kdy je téma zpracované, nebo ukáže tu míru přijetí, co už máme.

O tématu píšu proto, že se dostává ke mně přes klienty, tak jakmile to přijde z víc stran, cítím tam důležitost a jsem popichována se tomu věnovat. Popichovatelem je jak jinak v tento den kvadrát Slunce se Saturnem, i když už jeho tlak cítíme pár dní. No a zkuste to tvrzení z nadpisu říct Saturnu napřímo, tak nejlíp zjistíte, kde je pravda.

Tématem v popředí je otcovská autorita a strach z ní, taky odpor, který jsme si nikdy nedovolili dát najevo nebo naopak boj s větrnými mlýny, spíš ale ten vnitřní, protože tato konstelace není prvoplánově výbojná. Díkybohu za zrcadlení a za uvědomění si, co nám kdo nastavuje, protože dokud k tomuto nedojde, je člověk nucen neustále autoritu projektovat do jiných, aby se podvědomě vyhnul střetnutí s krutě velkou bolestí, na kterou se ještě necítí. Ano, v každém z nás je vůči rodičům určitá dávka ambivalence: jedna část je bez podmínek miluje a druhá v odporu.Jak přestane ustupovat strachu uvidět obě a dojde mu, že na tom něco bude, že se křeččí kolečko jede už po několikáté a vždy to odnese někdo venku, ale nikdy není adresováno do situace vzniku, zaniká rozpolcenost a otevírá se možnost vyčištění. Vyhrne se ven všechno zatlačené a nedovolené, a přitom za účelem obnovení láskyplnosti.

 

KONEC OTÁLENÍ. MÁTE ZÁMĚR? (3.9. 2017)

Jestli ano, gratuluju! Do karet nám pár dní hraje mocně osvobozující, akceschopná a nápaditá konstelace s Uranem, kdy Merkur zapojuje vůli a vědomé rozhodnutí k důležitému kroku a Mars to dychtivě probourává.

Včerejší stavění konstelací na lví téma SRDCE vylouplo ze skořápky okolkování a váhání jasný pokyn a hned jsme věděly, že se netýká jen té z nás, co si staví, ale všech. Je to celoplošné a nezmiňuju to poprvé - strach nemá být překážkou, abychom šli do akcí, vztahů, projektů a realizování vizí, když to tak uvnitř hluboce cítíme, když to jásá z hrudi a nohy se chvějí netrpělivostí. A zároveň oním strachem, je to příliš nové a neznámé. A proběhne to na té úrovni, jakou si dovolíme, ale bez kalkulu a naplno, jinak to nové není, ale převléklo to frak!

Nebyla bych Panna, abych nebyla konkrétní: když se objeví příležitost v podobě setkání, přeskočí jiskra a děje se to tady a teď, nehleďme na okolnosti, nepouštějme rozum to zhatit hledáním proč nic neudělat, je to totiž jedinečná šance otevřít srdce a cítit zase tu vřelost. V tu chvíli je naprosto irelevantní, jestli to bude opětované, jestli z toho vznikne láska na celý život nebo jestli se založí rodina. Nekoukáte, co z toho kápne, jestli druhý vrátí, co posíláte. O toto Uranu opravdu nejde. Chce zbořit starou strukturu, chce totální prožitek, krmí vás vaše nově osvobozené cítění samo o sobě. A to je ve Lvu velkorysé.

Teď z jiného sudu - toho plného stojaté neptunské vody. Schyluje se k opozici Slunce s Neptunem a ti citlivější z nás už o tom vědí. U klientů jsem si nemohla nevšimnout klesání na mysli, vzdávání se vlastní vůle, pasivity typu "tak si se mnou dělejte, co chcete", která se tak ráda vydává za "nechat věci plynout". Pokud máte silného Neptuna, planety v Rybách a ve 12.D, běžte do protějšího znamení, do Panny, opřete se do rýče, vrazte ruky do hlíny nebo potrénujte tělo v posilovně, hlavně ho zapojte. Neptun velmi rád odpojuje od fyzična, nahlodává sebelítostí a jeho hlavním programem je ten obětní, kdy je člověk tím, komu pořád ubližují. Tady je velmi důležité nesejít z cesty a mít na paměti rozdíl mezi planým poddáním se lítosti a fňukáním a vědomým projitím zraněním, které odpojilo tělo, což se vždy stane tak, že padlo rozhodnutí vzdát se. A teď je čas vzít si to zpět, do těla se navracet, ozdravit ho změnou stravy, prociťovat kontakt se Zemí, protože naše těla jsou její dětičky a kdyby nás nechtěla vyživovat, úplně jednoduše a mohutně by nás setřepala jak retrívr kapky vody, když vyleze z rybníka. Jenže to se neděje, ona je podpůrná, tak slaďujme hořejšek s dolejškem. A toto je ten záměr.

P.S  Vhodnými Bach. esencemi na neptunské stavy jsou č.38, 5, 12, 17, ale je dobré je vytestovat na míru každému zvlášť, nefandím těm univerzálním lahvičkám, protože pak dělají kapkám špatnou pověst - některé esence jsou si podobné a užívající pak tvrdí, že nefungují, přitom nemá ty správné. Nicméně jsou často první volbou, pokud je klient úplně na dně a nemá sílu na terapii - kapky jej pozvednou na úroveň, kdy je schopen a ochoten vnímat a má chuť na změnu.

 

 

JEŠTĚ KE ŠTÍŘÍ LUNĚ...(27.8. 2017)

Ač nás právě čeká zasněný a do meditací zvoucí trigon Luny a Neptuna, vedoucí k dennímu snění a všehomíra, zastavím se ještě u jednoho aspektu Luny ve Štíru, který potrápil nejednoho z nás, co tam máme nějakou osobní planetu.

Toto znamení mívá takový jeden zádrhelový program - MUSÍM VŠECHNO PŘIJMOUT A VYDRŽET, I KDYBY MĚ TO MĚLO ZABÍT. Míněno tak, že odmítnutí být v trýznivé situaci znamená podmiňování. Myslí si: jo já vidím, že je vzteklá a hází po mn...ě věcma, ale ona je prostě taková a tak ji musím brát!

A to je ten zásadní omyl - ano, ona má právo být všelijaká, ale musí štíří část všechno vydržet a zůstat tam? A nestačí jen dát právo na existenci vzteklosti, nebojovat, ale ani nebýt obětí nízkých vibrací a prostě a jasně odejít? A když už jsme u toho příkladu, tak fakt fyzicky opustit.

Jistě, bude dobré to uzdravit v sobě, tu část, co si přitahuje vzteklouny, ale to už lze v bezpečí, není nutné u toho uhýbat talířům nebo být fackovacím panákem.

A teď ta dobrá zpráva! Dá se k vyskočení využít silných lvích postavení a aspektů, konkrétně konjunkci Marse s Dračí hlavou! Poté, co jsme si vstupem Venuše do Lva uvědomili, co všechno můžeme chtít, za tím máme i vykročit. Protože Lev prostě není oběť. A ani nechce být tyranem, chce si užívat a to se neděje bez našeho vědomého ANO ANO ANO!!!

P.S. K tomuto příspěvku mě před časem inspiroval jeden kamarád se silným vlivem Štíra, když odvětil, že nechtít poslouchat jeho hádky s přítelkyní je podmiňování a že správně je tam zůstat a přijmout to. Fajn, hádejte se, vždyť to je vaše hra, co vás oba baví. Jen hledejte jiné publikum a až dohrajete a budeme mít stejný záměr všichni dohromady, tak pojďme někam něco vyvádět. V jiném naladění :-)

 

O CO SI ŘEKNE, TO DOSTANE

je si vědomá hrdá, zářící, pestrobarevná a okouzlující lví Venušanka. A když náhodou ne, nemusí litovat, že by byla jakkoli skromná a neotevřela pusu nebo nevyslala požadavky. Řídí se mottem VŠECHNA KRÁSA A BLAHO JE TU PRO MĚ a ví, že ona je jak blahem, tak krásou.

Proto i když nás nemohl minout jasně cílený proud prakticky a pracovně orientovaného Slunce v Panně, ruku v ruce se situaci neustále analyzujícím kámošem Merkurem, co do vnějších projevů ženství se rozhodně teď nebudeme držet při zdi. Je to tak trochu Dan Nekonečný, všechny ty barvy najednou mnohem víc táhnou, jak podvědomě chceme oživit rutinu a vehnat víc dětské radosti do života (což je teda přesně naopak - život barvy má, to jen my bereme příslušnou optiku).

Slunce s Venuší si v těchto znameních nijak nezavazí, i když výhrady by mít mohli. Slunce prosazuje čin, protože se mu zdá, že té lví velkohubosti bez plnění slibů bylo už nějak dost a pro Venuši je to nějaké takové těsné a přihrádkovité. Když se navzájem přijmou, Panna obstará prostředky na to, aby Venuše mohla na svou sexy promenádu na jehlách.

Před polednem se výrazně změnila nálada vplutím Luny do mokřadů Štíra, tady si vždycky uvědomím, jak čas valí, že už je to měsíc od poslední čistky. Tak i tentokrát vybublávají konkrétní témata, ta shledávám pod krátkým a přesto silným kvadrátem Luny a Venuše.

Ta první říká, ať se nespokojíme s citovou polovičatostí, ani u sebe ani u druhých, ať jdeme bez záchranných brzd do citu, po kterém tak prahneme a odhodíme strach se ponořit a prožít celou bytostí, i kdyby nás to mělo zabít. Nedívat se na následky a okolnosti, nejsou důležité a neočekávat nic zpět. Je to nezištné a silné.

A teď přichází part té druhé: když si Luna dovolila milovat na maximum a otevřela nám tím srdce, nakráčí krasavice a ukáže nám, jak se v tom neutopit a že je čas jít dál. Ona se bahnit nebude, nač taky. Je to ten případ z praxe, kdy klientka pod vlivem osobní nebo rodové karmy tvrdí, že muž, pro kterého se trápí, protože je nedostupný, je její dvojplamen, že jsou si souzeni (aha, tak to bude hodně bolet, to poznání pravdy, napadá mě). Tu fázi totálního odevzdání se lásce k němu neradno přeskakovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že to může trvat jeden den a ne několik let. V tom jednom dni lze podstoupit regresi a jít do příčin a pak naplno vyslat všechny emoce a city. Tím se vyrovná karma, jenom tím, že ji pochopíme a už nemusíme trčet a opakovat.

A tady se dostáváme do nadpisu: O CO SI ŘEKNE, TO DOSTANE...a není už pod tíhou ezo bludu ani karmy, je sebou a se sebou. 

POMALU A NEVYHNUTELNĚ - SATURN A LILITH (15.8. 2017)

Jak se nevyhnutelně pomalu spíná karmické setkání dvou vlivů - Lilith a Saturna (momentálně ve vazbě na uzly a Slunce plus Jupitera), tak se mrazivě odhaluje tisíce podob, ve kterých se může projevit. Žádný astrolog nemůže pouze z horoskopu predikovat, co se v realitě stane a ani bych to nedoporučovala, protože jestli něco tito dva nemají rádi, tak plytké věštění. Zásadně by šli proti a změnili realitu tak, že to nejednoho posadí na zadek.

Tím pádem s plným respektem k této husté a vrývající se konstelaci uvedu spíš jeden scénář, co se mi objevil při regresi, ale podstata příběhu je výstižná v jakékoli době, mění se jen kulisy. Mimochodem, toto je čas regresní terapie, protože se otevírají vlivy min.životů jako po másle a stejně dobře vylézá i pochopení lekcí.

Přenesme se teď do doby, kdy sultán v harému spousty žen má a mezi nimi jednu opravdu vyčnívající svou hrdostí, velikostí, odvahou, smyslností, vnitřní silou, bojovností, tedy ženskostí jedinečného druhu - Lilith. Má naprosto výsadní postavení, dobře ví, jak svým sebevědomím převyšuje průměr a jak k ní vzhlížejí všechny ostatní, ty v roli chudinky, co si nikdy netroufly ani pomyslet, jaké to je být na výsluní. Přijaly, co jim přisoudili.

Jenže Lilith se saturnský uzurpátorský sultán za čas omrzel, bylo to pořád dokola o utahování jeho mocného vlivu a dokazování si velikášství, a protože v prostředí Střelce se hledá pocit svobody, našla jej a tím přijala jako svůj osud (karm. uzly!) v jiném muži (Slunce). Cítila, že tam může zažít rovnoprávnost a respekt (Jupiter ve Vahách), i když se nachází na tak nerovném území.

Lilith snadno přestřelí Saturnovu strnulost a stalo se to zas. Nepáral se s ní ani trochu, konec byl rychlý a ostrý. To podstatné ale přichází v okamžiku smrti - totální vysvobození a pocit jejího nejen nehynoucího, ale hlavně donekonečna vzrůstajícího štěstí, prostor se rozšiřuje způsobem, že se to popsat nedá a samozřejmě rebelská tečka "můžeš mě zas a znova odsoudit k smrti, ale mou svobodnou vůli nikdy nezničíš. A hlavně uvnitř víš, že to co chceš, je má láska a tu sis nezískal, ta nejde vynutit".

Kdo jste uviděli v příběhu boj muže se svou vnitřní ženou, vidíme to stejně. Muži v různých kulturách se s ní porvou různě, někteří to pojmou burkou, jiní útěkem, další mrzačením, aby nakonec po mnoha inkarnacích zjistili, že vlastně chtějí být milováni. Ženou mnoha podob, jejíž jedna tvář patří Lilith.

 

P.S. a přejme to i Venuši v opozici na Pluto, ať nabere do nosu trochu toho odboje a vzepře se malému domácímu korýtku, když sní o načančaném stole plném dobrot, luxusního pití a skvělé společnosti


 

 
ENTENTÝKY...TAK NA DNEŠEK TO PADLO! (5.8. 2017)
 
Nejsilnější konstelací v tyto dny je bezesporu kvadratura Jupitera s Plutem, na dnešek vyhrocená setkáním s Lunou. Ta se s Plutem, stejně jako s každým dalším v rámci svého rychlého běhu, potkává každý měsíc, ale někdy to tak sedne, že nás dopomůže citově vymačkat jako kilo citrónů. A je to jen dobře, jak by se jinak mohlo cokoli změnit, kdybychom nedali průchod všemu uvnitř? Někdy je to na etapy, ale toto už jedeme potřetí, tak se zmáčknout nechme, pusťme domnělou kontrolu, ono Pluto moc žádnou nedovoluje.
Kvadrát je vždy vnitřní rozpor našich minimálně dvou částí. Touha po rozšiřování se, zažívání blahobytu a hojnosti se střetává s "čertem z elektriky, co vyletí a narazí si nos". Nebo spíš narazíme my, na něco, co už zmiňuju v předchozím příspěvku. Je to jeden z těch, co se pak bavím tím, kolik lidí se dotkne, že má potřebu jej skrýt. A tentokrát mě překvapilo, že jen jeden. Nechce vidět svůj stín, nemá ještě dost sil, a vlastně lepší mít tyto obranné mechanismy, než se stát schizofrenikem, protože ho to zaplavilo od sklepa až na půdu.
Teď ale k těm z nás, co odvahu máme se ptát: Co se mi tolik nehodilo do krámu zalíbení se druhým, že jsem to zadupala nejhlouběji jak to šlo? Bylo v dětství výhodnější být pořád hodná a vstřícná, nebo okolí imponovala moje dravost a drzost a la "urvi co můžeš, nikdo ti nic nedá"? Co je mi zrcadleno a nesmírně mě vytáčí na druhých? Co to chce být integrováno, aby došlo k rovnováze? Z čeho mám děs? Mám v sobě zraněnou část, která se ale mezitím vlivem nevyplavených emocí stala tyranem? Tak sem s ní, ať ji vidím, pustím ke slovu, nebo spíš k slzám, sprostým slovům a frustraci...
Tak na dnešek to padlo, velkolepé setkání se stínem.
 
P.S.  A ještě jedna věc - někteří spíš projevují svou otrlou část, na kterou jsou hrdí a tu něžnou citlivou mají ve stínu. Když jsou na ni upozorněni a ona už je připravena se ukázat, je to opravdu silný, dojemný zážitek. Prostě když se srdce drsňáka otevře... A já jsem ráda, že jsem u toho byla :-)

 

PTÁ SE KLIENT:

"A zbavím se někdy toho vzteku úplně a jak dlouho to tak bude trvat?"
Ne, úplně rozhodně ne, pakliže neaspirujete na přeměnu v robota. Vztek je indikátor toho, že nám někdo šlape na kuří oko, leze za hranice a že se ocitáme mimo zónu sebelásky. Proto ho přijmout s povděkem je cesta k psychické vyrovnanosti a odříznout se od něj vede k efektu papiňáku.
Tak jestli nechceme být na Nově sousedy opěvování "vždyť to byl takový hodný člověk, nechápu, jak mohl takto ublížit", vyplatí se věnovat i svým stínovým stránkám.

VENUŠE V RAKU, (NE)PLNĚNÍ PŘÁNÍ A CO S TÍM

Koketní kráska se včera přesunula ze společenského rejdění blíž ke klidnému krbu domova (nebo ke sporáku, kde to tak krásně voní) a skýtá skvělou příležitost k usebrání a uvidění, jak nás ovlivňují naše předkyně na poli lásky, zábavy, požitků těla i duše, romantiky, citovosti a v neposlední řadě našich nesplněných snů.

Co by vás moc potěšilo, kdyby se splnilo, kdybyste dostali nebo si koupili nebo mohli zažívat, ať už to je hmotné nebo zážitkové, ale neplní se a spíš než motivaci a těšení cítíte frustraci? A že jí poslední dva dny nebylo málo!

Dejme tomu, že už svou prioritu máte a víte, co si přejete. Je to vlastně jedna vaše část, co si toto přeje. Důvodem, proč se to neplní, je energie nějaké předkyně rodu, která má ale svůj význam, svůj bolestný příběh, své trauma. Chce vás chránit, abyste nebyli zranění taky a vy jí to dovolujete svou solidárností s jejím osudem. Je to velmi běžné u nás všech a taky často zcela nevědomé. Pokud ale tento článek čtete, týká se vás a stojí za pokus přesunout na předkyni pozornost.

Můžete teď hned: zavřete oči a vyzvěte tuto ženu, co vám neumožňuje splnění přání, aby se ukázala. Přijímejte ji jak je, i když pohled to nemusí být hezký a hlavně se otevřete emočně. Prodýchejte to a nijak neřiďte, neměňte ji ani okolnosti, pozorujte její příběh a nebojte se bez souzení zeptat, proč nechce, aby se přání splnilo. Cokoli řekne, akceptujte, i když nesouhlasíte. Jde o rodový program, který prostě existuje a bojem se nic nevyřeší. Dejte jí plnou pozornost a slibte, že se zas vrátíte, abyste se podívali, jak se má. Je možné, že k osvobození zaseklé energie rodu dojde už tímto jedním aktem, možná půjdete do rozhovoru víckrát a pokaždé se nějak vize posune a je i možné, že se vaše přání naprosto změní nebo se jej pustíte. Pokud byste měli dojem, že celá situace uvnitř i navenek stagnuje, pak potřebujete terapeutické vedení, protože se jedná o velké trauma, kde byste se sami jen topili v emocích a nebyli schopní vystoupit. I toto je běžné (já si taky obyvák nevymaluju sama, potřebuju někoho, kdo to umí a udělá to podle mé představy. I když tady je jeden rozdíl - terapeut nedělá za vás, jen vede, ale je to velmi podpůrné a bez topení se).

Jeden příklad z praxe - jako předkyně se ukázala babice s hůlkou, plynule se proměnila v cca 40 - letou ženu vdovu, co brzy přišla o manžela a na dotaz, proč jde proti plnění přání odpověděla: "Abys nebyla pyšná". To byl samozřejmě rodový program, po uznání situace se žena otočila a vzdalovala se. Při druhém pokusu tam místo ní byla malá holčička a na stejnou otázku řekla: "Protože když to budeš mít, nebudeš na mě mít tolik času". Takže není vyloučené, že dojde i na vn. dítě (Rak!), ať už vaše nebo jiné ženy rodu. Nedoporučuju analyzovat, jen vítat, co přijde a pak se podle toho zařídit.

Tak ať vás to baví!

LUNA S BODCEM NA KONCI OCASU

dostává zas ode dneška (30.7. 2017) své dva dny a něco k propichování nejbolestivějšího vředu, jehož hnis tak moc nechceme vidět. Je to spíš o náladě, nikoli zásadní životní změně, ale příležitosti zas něco vymáčknout. Tím pádem se změny dít budou, kapka ke kapce, efekt sté opice. O této její transformační funkci byly napsány kvanta řádků, pojmu to z jiného úhlu:

"Nevím, proč se s tím tak nadělá, s nějakým přáním si auta, auto mi vždycky někdo vnutil, ani jsem o to nestála a řidičák mám až od pětatřiceti," říká Štírka. Fajn, ale jsme ve Lvu a to, o čem vyprávím, je tvořivé a zábavné zhmotňování - rozhodnu se, že chci auto, protože mě baví jezdit na kratší cesty a výlety, s rádiem na plný pecky, řeknu si, že chci brzy uvidět auto, co se mi líbí, aniž bych se zaprodala zadlužením, to se stane, auto vidím hned ten den, zahořím radostí a pak už jen sleduju, kolik právě tohoto typu je na silnicích, kdo všechno je má v okolí a každou chvíli se tím bavím. Celý ten proces, to mi "vnucené" opravdu nedá. To, co doopravdy chceme, je to těšení se, že se nám daří, ne těch pět minut, kdy to dostáváme. Leda to pak vyvážit požitkem z jízdy, ale stejně jsme bytosti tvořivé, a proto jsme tu.

Problémem Štíra, jak potvrdily i včerejší konstelace Duše a tělo v harmonii, je pohrdání - tělesností (Býk), tvořením (Lev), nezaujatým odstupem (Vodnář). Jsou to znamení kosmického kříže a třeba nechť nám jsou inspirací k procítění, jak to v tomto kříži každý máme. Využíváme dost kreativního potenciálu, nebo je někdy zašpuntovaný. A jaká situace tam špunt narvala a v jaké oblasti je nejvíc tíživá. Tak si říkám, Štírův bodec jako vývrtka postačí, jen to chce odhodlání a pak nefňukat, že to bolí... Ano, jak potvora, ale to už se děje stejně, jen ještě uniká víc energie na zatlačování bolesti do podvědomí. Tu energii přece ale chceme vložit do radosti z tvoření, co?

ANIMUS, MUŽ UVNITŘ ŽENY

Na nebi máme velmi maskulinní konstelaci Slunce/Mars ve Lvu, tak mě trká zaobírat se animem, nejčastěji (spolu s vn. dítětem) probíranou částí ženské psyché na terapiích.

Je cítit hned. Často je zaměnitelný s mocenským komplexem, ale jde o archetyp a pokud je ve stavu "pole neorané", dává o sobě vědět všemi možnými prostředky, i fyzicky. Je to například tolik oblíbené podholování vlasů u jinak křehké až nadpozemsky krásné dívčiny nebo nenošení sukní, patřičně okázalé dávaní najevo, že žena se muži vyrovná ve všem a velká potřeba to dokázat. Místo domácích prací, kterými pohrdá, vezme vrtačku a "když tomu mýmu to tak dlouho trvá, zařídím to sama" a pak na terapii "ten můj je tak neschopný, vlastně nevím, na co ho mám". Když je žena úplně v jeho moci, nechce výklad ani terapii vnímat, nechce slyšet, hledá viníka a vždy je to podle ní muž venku.

Když začnu o vnitřním muži, převede řeč jinam, tak bezpečně poznám, že ji má úplně pod palcem. Pak se čeká, až slyší, to je moment, kdy zaplesám a hurá do terapie! Pak klientka vidí jeho podobu, rozpoložení i to, jak se má k ní. Je naprosto integrovatelný, když dostává pozornost a z otevřeného srdce proudí cokoli, co očišťuje. Je dobré se připravit, že není výjimkou podoba pračlověka, inkvizitora, krutého vladaře, rytíře ve zbroji nebo postavu v kápi bez obličeje. Jak se ale mění péčí a pozorností! Je to to nejdojemnější - když žena nechá bez souzení projít všechny projevy - zlobu, bezmocnost, frustraci,... Najednou se mění ve velmi atraktivního chlápka, co poskytuje teplo své hrudi, tak nechávám ženu stát vedle něj, aby prožila, jak se cítí. Pak totiž bezpečně odliší i v reálu, kde to má potenciál vzájemné podpory a růstu a kde to není chlap pro ni. K této proměně dochází často už díky jedné jediné terapii, a to díky tomu, že padlo rozhodnutí. Naše vůle je prostě silná, v tyto dny obzvlášť máme pocit, že všechno jde, i skály lámat a proč si to taky neužít, ten optimismus, vždyť to prohřátí bylo už tolik zapotřebí, po račím ponoru.

Ještě podotýkám, že toto je jen skromný výcuc hodně obsáhlého tématu a k animovi se budu průběžně vracet. A pokud se to někomu jeví příliš složité, tak jako žena vězte, že jakkoli podpoříte svou jemnost a láskyplnost a tváří v tvář reálnému muži, hlavně typu s lehce či více primitivními sklony, si řeknete "přijímám tě tak jak jsi", prodýchnete to srdcem, tak už se uzdravujete. A že potkáváte spíš ty jemné a citlivé muže? Tak jednoduše buďte jemnější a citlivější.

Ať se vám to daří a kdyby něco, jsem ráda nápomocná :-), pojďte do procesu, ať už přes konstelace (tuto sobotu je ještě prostor) nebo individuálně.

 

 
SLUNCE NA CHIRON A URAN
 
mi podsunuli úvahu na téma (sebe)léčení:
"Ale když si zkouším zpracovávat strachy a emoce sám, nejde to tak jako s váma na terapii, nejde mi se do toho úplně dostat", občas si klient posteskne. Ano, přirozeně je pro každého z nás jednodušší nechat se niterným světem provázet, protože soustředění na hlas druhého a jeho bdělost nedává tolik prostoru zahlcujícím myšlenkám, které obtěžují víc, když do toho jdeme každý sám.
Proto jsou o tolik jednodušší koletivní řízené meditace, na druhou stranu nemusejí být přímo zacílené na emoci, kterou potřebujeme zrovna projít, není teda řešení se zříkat individuální práce, byl by to únik. Hlavně proto, že většina hromadných meditací je zaměřena na rozhojňování světla, což někteří poberou skrz ego jako potlačování nepříjemných emocí.
Zpět k individuálu - mnohdy nás myšlenky od cítění úplně odvedou nebo se zapne obranný mechanismus ve formě únavy, zívání a pokud tam není někdo, kdo člověka probere, kdo to vidí, emoce se nedoprožije, on opravdu usne.
Doporučuju nebýt na sebe tvrdí, pokoušet se pořád a za čas i takto velky strach povolí a pustí dál. Od toho jsou přece terapeuti, dokud člověk není schopen sám, prostě se to učí (číst a psát jsme se taky nenaučili sami a přesto teď píšu a vy čtete).
Proces nejde ale uspěchat, jak jsem zažila na konstelacích traumatu, kde se někdy až násilnicky pracuje s tělem, čemuž osobně nefandím, protože moje tělo mělo vzpomínky na mučení a místo aby mi to pomohlo, došlo k retraumatizaci a bušilo ve mně Dopr.... proč bych to tělo měla znova trápit!!! Tak jsem naznala, že když nemám problém s ventilováním emocí a procítěním celým tělem, tento extrém na sobě páchat nenechám, na druhou stranu jsou masochističtěji ladění jedinci, které to dobře otevře, protože prostě jinak jim to nejde. Ti ale nemají v buněčné paměti mučení.
Vytvořila jsem a dala na youtube krátké nahrávky ohl. zpracování strachu a programů a občas i tak je zpětná vazba ta, že to nejde, že to není ono. Ráda bych teda podotkla, že to není divné, nejste nijak nedostateční, když to nejde, protože nahrávka, co má 10 minut, je spíš ukázkou, ze začátku tedy nenasupluje hodinovou terapii. A jednou už každý zvládne sám, jsme tak stavění, tomu věřím, protože to žiju. A přesto se ráda nechám často vést řízenou meditací, vždyť je to tak fajn...
 
 

 

 
FÁZE VZDORU (15.7. 2017)
 
Merkur v trojúhelníku s Lilith a Jupiterem nám poněkud víc rozvazuje jazyk, chceme být víc slyšet a kdekdo neváhá sáhnout po velkém drámu.
To je ale jen předehra, schyluje se k vyvrcholení fáze vzdoru, kterou je dost cítit už jen tím, že mužské planety plují Rakem. Zároveň však nastupuje kvadrát na Uran a to už si můžeme představit malé dítě plné napětí, které dosud nesmělo vyndat žádným způsobem a přitom už se nakumulovalo na nejvyšší stupeň (je to téma číslo 1, se kterým se teď objednávají klienti na terapii).
Všechen potlačený hněv, bezmoc a frustrace buší na zátarasy, co jsme tenkrát vykonstruovali pro přežití. Dobrá a pro někoho špatná zpráva je, že padnou. Nechme tedy svoje dítě vyjít ven se vším a bez podmiňování ho přijměme. A tělo, to v tom jede s náma a chce, abysme to fyzicky dostali ven, nemusí stačit představovat si boxování do pytle, na to jde o příliš výbušnou konstelaci. Dupat umíme všichni a slova s "r" taky, stačí si to dovolit, nebýt poslušným a milým dítkem imrvére.
Jak poznáte, že se vás to týká, i když přesně neznáte svůj horoskop? Podívejte se na své tendence hledat viníka toho, jak se cítíte (šéf, partner, kamarádka nebo i terapeut, dokonce i Bachovy esence, jak jsem se dozvěděla od jednoho z klientů :-)). Pak se zaměřte na pocity křivdy, s těmi se dá pracovat stejným způsobem, jak se strachem, vztekem atd., viz má nahrávka https://www.youtube.com/watch?v=KvC8qkdjKJY
A v neposlední řadě si dovolte zlobit se na ty, co jim zazlíváte, a to jsou rodiče. Na ostatní to člověk jen projektuje, protože "na rodiče se přece zlobit nemůžeme, musíme to mírnit, vždyť toho pro nás tolik udělali", tak hledáme, na koho být naštvaní místo nich.
Rozpor mezi Rakem a Beranem, nastupující kvadrát, z něj vidím cestu ven ve formě uvědomění, že se můžu na někoho vztekat, vypustit zlost ven, a přesto mít rád. A aby to nebylo špatně pochopeno - vypouštění krakena probíhá o samotě, cílem není házet svou frustraci dál, ale přemeěit ji v sílu. Integrovat negativní emoci totiž vždycky znamená návrat do síly, přísun energie.

 

ZRALÉ NA VYHOZENÍ? TAK DO TOHO! (9.7. 2017)

Tento úplněk probíhá v zemském Kozorohu a tak si říkám, proč tomu nejít naproti přes fyzično. Až na kost půjde každopádně, Luna je v tlaku Plutova objetí. A protože Rak je mistr Feng Shui, aniž by o tom často věděl, má přirozený talent uspořádání domova harmonickým způsobem, čemuž přihlíží Jupiter z Vah a ponouká "ať to i dobře vypadá, Ráčku milý, ne že dáš jen na válendo a pohodlíčko", tak je správná chvíle na vyhazov všech krámů a nefunkčnost...í. Přežije jen to ryzí, ne všechno stojí za opravu.
Prakticky to zařídí Luna, k ničení a zbavování se starého ji tlačí právě Pluto. Jde vlastně o zesílený vliv odplouvání starého, který je patrný ale po každém úplňku, když Luna pak ubývá. V tu dobu líp detoxikujeme, shazujeme, odhazujeme, loučíme se.
Slunce sousedí s Marsem, tak k činu nebude daleko a je jasné, že změny na hmotné úrovni se vždy odrazí i na duševní, jen jsem dnes měla potřebu začít opačně.
Tak si pojďme vyčistit domovy a taky domov duše, naše skvělé tělo, vždyť často stačí jen menší kroky a změny, do těch radikálních budeme stejně vedeni (to je ale slabounké slůvko, ale jsme v Raku, tak zjemňuju ;-)), ať chceme nebo ne. Kdo tomu nejde naproti, bude prostě rozbolavělejší, až to přijde zvenku.

Přeju všem osvobozující odhazování!

 

ANIMA, ŽENA UVNITŘ MUŽE

Devět z deseti mužů přichází na výklad kvůli jednomu tématu, a tím je závislostní vztah k partnerce (ten desátý přichází kvůli práci, ale druhým tématem hned za ní je hádejte co). Někdy ani partnerkou ještě/už není, zato závislost a trápení nechybí nikdy.
Tak to už si to žádá víc pozornosti. Neni to ani tak ona konkrétní dáma, co drží muže v šachu, ale anima, jeho vnitřní žena, kterou mu reálná partnerka odráží.
Jednou jsem ji stála v konstelaci a mým ...jediným cílem bylo donutit toho muže, co mu patřila konstelace a držela jsem jej za ruce, se citově otevřít. Měla jsem neohrozitelně silný tah na bránu a uklidňovat mé urputné míření energie začaly až jeho slzy. Tehdy anima vydechne úlevou - povedlo se! Je jí absolutně fuk, že jej to společensky i jinak ničí, to si má ohlídat on sám a dát jí hranice. Anima ho provleče čímkoli, co vzbudí emoce a cítění vůbec.
Když muž pochopí, že toto je životnější záležitost jak na jedno popovídání si nad horoskopem, přijde na terapii. Když vytrvá a trpělivě se emocím věnuje a zároveň budí svou mužskou sebeúctu a rozhodnost v každenní realitě vůči využívání a náladovému opovržení své partnerky (toto je něco, co hodně z mužů nechce slyšet - vaše žena se k vám chová hrozně, neváží si vás), anima zkrotne a život zařídí změnu.
To je pak terapeutův rauš, ta chvíle, kdy muž přichází a říká - už mě zpět do té hysterie nedostane, zůstávám vklidu a vlastně si teď mnohem víc rozumím s jednou kamarádkou. Nechápu, jak jsem ji doteď mohl přehlížet, vždyť je pěkná a je mi s ní dobře.
Další scénář je samozřejmě o změně dosavadní partnerky, která se o mužovu pevnost ráda opře. Už nemusí nic projektovat, dělat scénky, prověřovat. Už prošel a ona s ním. Jsou spolu.

P.S. Samozřejmě je dobré se věnovat i vztahu s matkou, kde je ze závislotsi často cítit nepřetržená pupeční šňůra. Pak pomáhá meditace s vn. dítětem, kdy si muž převezme chlapečka k sobě a řekne mu: "Teď se o tebe starám já, nepotřebuješ už mámu, nečekej na ni". Zažila jsem i to, že chlapeček pořád čekal maminku, tak potom nezbývá než taky počkat, až si muž ujasní, že sebeláska je něco, o co opravdu stojí.

 

O RAČÍM NOVOLUNÍ A PLUTU V OPOZICI (24.6. 2017)

Nastalo cituplné a sladkobolně romantické období, umocněné splynutím obou světel - novoluní v Raku. Jsme víc zaujatí rodinnými dýchánky, sdílením pocitů a nálad v kruhu nejbližších, zvelebováním hnízdečka... A protože tento račí nov není jen tak obyčejný, ale podpořen setkáním s dalšími planetami, chystajícími se projít opozicí s Plutem, je ideální čas k nákuku pod povrch, kde to až tak idylické a romatické být nemusí. Můžou být uviděny až n...euvěřitelné hry, do kterých jsme vtaženi v rodině už odmala. Jsme všichni součástí rodinného systému, nehledě na to, jak daleko od původní rodiny se fyzicky nacházíme, a to lze buď vědomě, nebo třeba taky vůbec nevědět.
A pak se např. divit, kde se bere strach až silné pocity ohrožení z partnerových dětí z prvního manželství, když přece děti mám a vždycky jsem měla ráda, ať byly kohokoli! A ono je to proto, že je to hra vaší babičky, která si vzala muže se 3 dětmi a bála se, aby ještě zvládli uživit jejich společné děti, až přijdou. Tento strach a ostatní nezpracované emoce zůstávají v rodě tak dlouho, dokud je vědomě někdo nepřijme a tím nepropustí. Samotný příběh není to podstatné, ani metoda, kterou použijete, podstatné je zpracování strachu. Můžete samozřejmě být zvědaví a pátrat, je to větší dobrodružství, proces se stává zajímavějším, nikoli ale nejrychlejším, hlavně pokud nepatříte k těm, co jim výjevy z min. životů a karmy rodu chodí samy od sebe.
Je třeba udělat volbu, že chceme žít opravdu vlastní život, jinak se karma přetahuje dál. Takže ve zmíněném případě - mohla by si žena říct - "a však co, když už teda má partner děti a moc dalších nechce, budou i moje a nebudu se zaobírat dál nějakým strachem, tak stačí, že společně máme jedno dítě, další už by bylo moc", i když původně jako velmi mateřský typ plánovala vlastní početnou rodinu. A její vnitřní matka pláče, nepochopila! Onoho partnera s dětmi si do života přitáhla právě principem tohoto bloku v rodě, který měla vyčistit a pak by se vidělo, kam se vztah pohne, mohla by se rozhodnout svobodně, bez vlivu bloků své předkyně.
Takže vzhůru (nebo dolů) do zákoutí, hlavně my s nadupaným 4.domem a planetama v Raku - co nás tíží, nemusí být jen naše, nicméně to v nás je a lze odevzdat přijetím emocí. Cesta ke svobodě je vždycky nějaká pro ty, co chtějí jít.

P.S Na každých mých konstelacích si samozřejmě můžete říct i o rodinnou konstelaci, přestože vypisuju spíš témata týkající se vnitřního světa.

 

ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI

Ti, co prošli klinickou smrtí, přesněji měli zážitek blízký smrti, jej často popisují jako světlo na konci tunelu a nebeský klid a mír na duši. To důležité ale pak je, že se jim totálně mění náhled na pozemskou realitu, mění způsoby chování a opouštějí nevědomé podléhání egu, protože zažili, pravda trochu extrémnější, probuzení. Ne že by nebyly jiné cesty, ale tato tuším musí být hodně silná. Někdo to má spíš pozvolnější, řekla bych, že většina z nás.
Pře...d časem jsem si, po přečtení Musela jsem zemřít, přitáhla jako zkušenost setkání s klientkou, která rovněž po operaci, upadla na pár minut do tohoto stavu, rozněž vidělo tunel a světlo a cítila božský klid.
Je tady jedno ALE - k žádnému probuzení u ní nedošlo, tělo to nepobralo a ego začalo v situaci spíš vidět příčiny zhoršujícího se zdrav. stavu namísto možnosti totální změny. O tomto se moc nemluví, že prozření není samozřejmost, ne všichni pochopí a správně uchopí zkušenost, jako Anita ve své knize.
Jak snadné je sklouznout do oběti a strachu a zůstat tam. Až znehybnění a silné deprese člověka přinutí jít si nechat pomoct, ale když se ukáže, že nemoc spustilo neodpuštění rodičům, držení se křivd a strachy, se kterými se buď bude pracovat, nebo se stav zhoršovat, hodí se zpátečka.
Cítím velké pnutí v tom, že tento starý program oběť/tyran není na planetě už žádaný, stará hra končí, drží ji jen iluze a samozřejmě pořád existuje svobodná volba - starý věk Ryb nebo nový vodnářský alias Duškův samostatný specialista, nečekající na něčí kouzelný proutek, co uzdraví Alzheimera do vteřiny, ale beroucí si odpovědnost za svoje žití.
Tuším, že zbyteček tohoto programu oběť/tyran je ještě skoro v každém z nás, když bychom poctivě skenovali podvědomí (jinak byste to nečetli a já o tom nepsala), ale je na to lék. Vyndat ten program a vdechnout tam živost, novotu a mír (a to všechno bez souzení těch, co si vybrali staré paradigma).

 

CO TO JAKO ZNAMENÁ "CIZÍ LIDI"? (11.6. 2017)

Absolutně nechápe ten výraz blíženecká část v nás. Každý kolemjdoucí nebo spolucestující je parťák, potenciální souputník. Třeba jen na tři minuty, to je pravda, ale co je nám do času, ten nehraje roli. Hlavní je, že proběhne bystrá a často i vtipná slovní metelice, člověk se dozví, co zrovna chtěl a určitě to zas předá dál.

Včera jsem si tohoto osvěžení užila do sytosti. Ve vlaku do Pardubic byla má rezervace obsazená partičkou rozvrkočených č...tyřicátníků, nicméně přes uličku, kde seděl pátý z nich, jedno místo bylo. Tak nejdřív Blíženci potřebovali zjistit, jak to jako s těma rezervacema funguje a jak to jako teda poznají, že tam nemají lézt. Pak ještě chvíli trnuli, jestli je někdo nevyhodí a nakonec jeden z nich naznal, že blížící se slečny budou sedět s nima, resp. místo dvou z nich ("ááá, cítím v kostech, že tady s náma budou dvě Asiatky"). Jak řekl, stalo se a slečny zprvu velmi toporně a jako ve škole způsobně seděly a hleděly, hlavně po tom, co je našinci polili kolou, ale Blíženec si je zřejmě trochu usmířil větou a následným aktem "z úcty k cizincům si teda obuju boty, přece jen jsme tři dny na čundru". Padaly tam různé průpovídky a každou chvíli výbuch smíchu nás všech, co ale bylo nakonec hodně zajímavý, že ač to o úctě bylo řečeno jakoby z legrace, obklopeni ženskýma z obou stran, se srandisti úplně vyklidnili, rozhostila se příjemná atmosféra sounáležitosti a ten nejupovídanější si dokonce začal psát něco ve stylu "můj milý deníčku". No zvědavost Blíženců je taky pověstná a řeknu vám, je to mor, že nevím, o čem si tam psal, třeba jsem měla být drzejší a byla bych hned chytřejší.

Celý ten obyčejný a lidsky příjemný čas ve vlaku nebyl zařízen ničím míň pěkným než je sextil Venuše a Marsu v ženských znameních. Proto se nálada obrátila v ženské poklidné bytí místo hurónského pokřikování (ono totiž v tichém oddíle to ani nešlo, i když "toto je jako tichej oddíl jo? Vždyť ty zvuky, co to dělá ten vlak, to je jak kdybysme vezli nějaký zvířata").

V celém tomto duchu propojení se nesly i pardubické konstelace, kde tématem bylo právě spojení vnitřního muže a ženy, ale došlo i na téma netrpělivosti, tolik teď typické. Je to snad nejčastější věta klientů v těchto dnech - já bych ten posun chtěla hned a ono to chce čas. Jo to chce, zvlášť když máme před sebou saturnskou prověrku (opozice se Sluncem), kdy se očekávání závratné rychlosti mění ve zklamání. Proto buďme vděční za příliv optimismu díky obratu Jupitera a nic nehrňme silou, zanedlouho to půjde samo, a to dost dobře.

 

NEJDE VÁM TO ODBLOKOVAT?

Věnujete se péči o svou duši, vyzkoušeli jste plno různých metod, často meditujete a přesto to pořád není ono a blok v některé z oblastí přetrvává?

Pak se vyplatí nejdřív rozpustit zcestné přesvědčení "nejde mi to odblokovat, terapie na mě nefungují".

Za přesvědčením se může krčit dobře schovaný strach právě tento blok pustit (mohlo by to totiž nejednomu překopat život od základů a hrozí opuštění smrádku a teplíčka). Projděte tedy tímto strachem nejdřív a pak znova položte dotaz sami sobě: jsem ochotná se plně pustit?

Jestliže ano, blahopřeju, právě jste si otevřeli dveře k podstatné práci na emocích a programech. Jestliže ne a dál vám hruď a břicho stahuje strach, neděste se, prostě chce víc času k přijetí, aby mohl jít.

Až integrujete strach a opustíte program "terapie na mě nefungují", začíná dobrodružství, protože se pravděpodobně objeví plno dalších programů a zatlačených emocí, jak se duše zaraduje, že se konečně něco pohnulo a že se jí věnujete, očišťujete. A ne že by to teď v dalších týdnech nebylo na pořadu dne, když nám Mars vstupuje do emotivního Raka, aby zatočil se starýma křivdama, stoletou bolestí a zatvrdlinama na duši i těle. Tak teda do toho směle! Protože v éře Vodnáře nemá program oběť/tyran už místo, tato hra patří do starého paradigmatu, do Ryb, kdy se dělilo na dobro a zlo. Stačí se tedy pevně rozhodnout pro udržování vibrací dostatečně vysoko, abysme se této hry už neúčastnili.

A komu samotnému práce s emocemi a programy nejde a udělal v sobě to výše popsané rozhodnutí, jsem tu, abych vás vnitřním světem provedla, vlastně něco jako cestovka, akorát se sedí na zadku, na pohovce nebo v křesle, takže bez puchýřů z chození

 

 
NAČ PLAKAT NAD ROZLITÝM MLÉKEM (12.5. 2017)
 
Úplněk ve Štíru v napojení na Pluto vynesl do vědomí téma smrti a vyhrotil jej do extrému tam, kde si strach řekl o pozornost a přijetí. Tak se připomenuli ti, co nás opustily jejich fyzické schránky, abysme si znova mohli ulevit poznáním, že navždy se neloučíme, že duše nemusí být tak daleko, že často stojí poblíž a je to tak v pořádku. Neexistuje žádné jasné pravidlo o tom, kdy a jak mají duše odejít, i když mysl by hrozně ráda nějaké takové stanovila.
Tak se během terapií objevily i staré pocity viny za nezvládnutí fungování vztahu s dotyčnými za jejich života a kdo nebyl schopen udržet bdělost, nechal se vmísit do víru nízkých vibrací. A to často jen proto, že uvnitř mysli existuje zcestná představa o tom, jak by tito blízcí měli žít, jak by měli být šťastní, aby se nám na ně lépe koukalo.
Takže jakmile přijde sebeobvinění v myšlenkách typu "měla jsem dělat víc, potlačit své žhavé reakce, aby nám to klapalo, aby byl/byla šťastnější", vyplatí se zbystřit. Opravdu je pro vývoj obou stran nejlepší udržet klid? Co když právě spontánní reakce, zastání se sebe sama ve vztahu s druhým, který šlape v naší zahrádce voňavých růží, je to, co má probudit oba dva? Poslední věty už ze mě lezou evidentně díky setkání Luny s Lilith v trigonu na Venuši, protože holky jsou to nažhavené a nejdou pro akci daleko. A vlastně proč ne, když zároveň dodržíme to podstatné - nechat druhému právo žít si třeba úplně utopeně v sebelítosti, kterou si říká o pozornost, i když mu pořád uniká, že právě o tu tím přichází, protože ostatní utíkají. I tak je to jeho volba, co chceme tlačit, když nenaslouchá...Mnohem víc fér je podívat se do očí bolesti, která člověka zahrne, když vidí, že druhý není šťastný. Protože to je opravdu to, co můžeme každý dělat, měnit své vibrace sebepoznáním a integrací emocí.

 

MERKUR S URANEM JAKO BUDÍČEK (6.5. 2017)

"Přece musí být něco víc, toto nemůže být všechno", vysílala tehdy moje duše skrz tuto větu v mém vědomí signál, že mám hledat hlubší, pravé, uspokojivé bytí. A jelikož kdo vyšle tuhle myšlenku, třeba jen mimoděk, otevře se mu nový prostor vnímání celku, nevědomí, které vnímá jako mystično, objevuje zákon přitažlivosti a celé je to plné fascinace. Hlavně to uvědomění, že tvoříme sami a učení se (skrz pokus omyl často), jak to udělat, aby to vyšlo.... A pak taky jak nechat věci s důvěrou být a vyciťovat kdy plynout s proudem a kdy zapádlovat.
Toto a mnohem více je začátek probuzení a ne náhodou jsem si na něj takto včera zavzpomínala. Už delší dobu jsme všichni pod působením nejen myšlenkově hektické konjunkce Merkura s Uranem a včera mi právě vhrknulo do hlavy, že už bylo potřeba všech těch elektrizujících a nervovou soustavu napadajících paprsků, co nedají spát hlubokým spánkem, protože pro další masu lidí přišel čas se naopak vzbudit! A osvobodit!
Ten, kdo čte články tohoto typu, už probuzený je, přesto to všichni známe, jak je příjemné si osvěžit, co chceme, jak chceme vnímat a prožívat, jak myslet a jak nebrat každou myšlenku za svou. Zvlášť teď, když je myšlenková hyperaktivita hlavní nákazou :-). A právě to šíření má tak velký smysl, protože v tyto dny opravdu nevíme, jak nějaká nevinná upřímná poznámka z našeho bdělého stavu může změnit druhému život.
Zajímá mě, jak se to přihodilo vám, že jste začali hledat spojení s duší a na koho nebo co jste narazili, tak pokud máte Facebook, budu ráda za komentáře, které tam budete sdílet se všemi. Já teda začnu - u mě to byl Osho Zen tarot a nepustila jsem jej z ruky doteď, pořád ten původní balíček a dokud rozeznávám, co za kartu to je, budu s ním vykládat až do rozpadnutí, protože mi pořád stejně dobře rozkrývá všechny potřebné duchovní principy.

 

TAK AKO SA VÁM PÁČI (8.4. 2017)

tím novým páčidlem?! Asi blbě, protože i kdyby zlaté bylo, trezor, od něhož má klíče Saturn, silou nikdo nedobudeme. Moudrý klíčník se otočil zády a hádejte, čí poklady nám znemožňuje plně rozvíjet - právě ty Venušiny. Vyznívá to jak z erbenovské pohádky, ale má to velký význam.

Jednak tím říká, že se máme zaměřit na to, jestli jsme si dosud opravdu všechno to krásno a blaho, zábavu a dobrůtky, opravdu užívali, nebo už ze zvyku konzumovali a přebíjeli vnějškem prázdno vnitřku. A protože Venuše pluje v Rybách nazpět, zaměřme se na ni a uznejme, je nutné něco páčit? Není mnohem přirozenější se jí zeptat a naslouchat, čím tam v hlubokých vodách musí znova proplouvat, co chce nechat odnést proudem nadobro a umožnit to? Tím se zásadně a závratně mění obsah trezoru a protože co nepáčíme nemusí být zamčeno, už to vlastně ani není trezor.

V půli měsíce dojde k obratu, ona vpluje do tůňky s léčivou vodou, tam se oblaží, aby mohla už novou cestou, vyhřátou ohnivým Beranem, kam znovu vstoupí koncem dubna.

U planet v Rybách je jedna nesporná výhoda - umějí v obrazech nebo nevtíravými vjemy jako vlnkami zalít naše vědomí, když umíme vnímat a je naprosto jedno, jak stará minulost to je. Nešokuje na první dobrou jako aspekty uranské, ale když nám poselství dojde, tak může dojít k ohromným uvědoměním a změnám. A taky k údivu - fakt jsem toto měla táááák dlouho v nevědomí? (ani nepoužívám podvědomí, protože to cítím jako méně hluboké, spíš dřímající pod vrchní vrstvou). Ryby vytahují něco, co opravdu nevíme a je to právě ten moment, kdy klient kroutí hlavou, nevěří, co vylezlo a hrozí, že to na několik dalších let zase zazdí, jak je to rozumem nebratelné. Ale tam někde červíček poznání připouští, že bude dobré to nezapomenout a že se uvidí, co z toho je fakt.

A teď ryze prakticky - podívejme na domy, kde se dlouhodobý kvadrát Venuše a Saturna nachází, co nám kontaktuje a jak se můžeme navrátit k venušanským radostem, ať už se týkají jakýchkoli oblastí blaženosti včetně vztahové a materiální, tak abychom si je opravdu užívali. A  i když dočasně dojde k redukci, zahoďme páčidla...

P.S. Nadpis jsem si vypůjčila z úst Pepy Vojtka, ale hádám že ten se neurazí, až to tady bude číst ;-)

 

 

"A JAK JE TO MOŽNÉ, ŽE JSTE NEMOCNÁ, KDYŽ JSTE TAK DUCHOVNÍ"

Domněnka, že terapeuti (astrologové, kartáři a prostě všichni tito průvodci) jsou nebo mají být zcela bez osobních vnitřních konfliktů, tzv. "vyčištění" až na půdu, aby mohli provázet po cestě inteligence duše, je jeden velký blud, který chci uvést do pravdivosti.
Někteří by to tak rádi viděli, protože si chtějí nechat iluzi, že jednou budou stejně čistí, takže bez emocí, usazení v bodě nula. Toto je ale rovnou dvoj...itý blud - terapie totiž neslouží ke zbavení se emocí a nedělá z lidí roboty. Slouží k celistvosti, tedy zvědomování zasutých částí, což je proces probíhající postupně, abychom neskončili v psycho léčebně, kdyby se to na nás vyhrnulo naráz. Teď nepopírám, že určité strachy lze spláchnout jednou hodinovou terapií, to se běžně děje taky (strach z pohovoru, z nemoci, z porodu atd).
Ale celkově je péče o duševní zdraví celoživotní náplní, stejně jako o tělo, kdy taky nepředpokládáme, že po jedné lekci v posilovně už je vymalováno a buchty do zítřka naskáčou na pivní mozol jak na povel nebo že po jednodenní dietě zhubneme pět kilo. Takže chtít, aby dietolog neměl gram tuku v těle navíc, protože on přece musí jít příkladem a přece ví, jak hubnout, když vytváří jídelníčky, tak to je opravdu hutný nátlak vn.soudce.
Velmi si vážím lidskosti a upřímnosti a toho, když terapeuti jdou příkladem a nehrají GURUovanou, když otevřeně řeknou, že jim bývá špatně a že i tak žijí plnohodnotně. Být na piedestalu je nablblá hra strachu a neprospívá žádné straně.
K těmto řádkům mě inspirovala poznámka jedné televizní kreslířky a kartářky, která, na svou absenci vlivem chřipky, dostala políček v podobě věty: "A jak je to možné, že jste nemocná, když jste tak duchovní".
A pak taky včerejší konstelace, kde se mi toto téma připomenulo, protože jsme se potkaly s jednou z milých stálic/účastnic mých konstelací a jelikož máme v horoskopu stejný kvadrát, její účast při stavění mi skvěle pomohla. Já naopak jsem zas mohla nechat odejít duši jejího nenarozeného sourozence skrz své tělo do světla a posloužit tak svou přítomností. A o tomto to je, o stejné lodi, o pochopení, že nehledě na profesi, věk, vzdělání, schopnosti, jsme lidi a máme stejnou škálu emocí, jen se lišíme v oblastech, kde jsou u někoho silnější a ten druhý tam právě může posloužit a naopak.
Jen proto, že terapeut má schopnosti a dar vidět do příčin, odkrývat je a sílu ustát a provádět klienta jeho traumatem, nemusí hrát siláka, ale ani se nemusí snižovat, protože ví i to, jak na tom byl na začátku práce na duši a jak teď. Jen se někdy všichni cítíme víc nahoře a pak víc dole, máme na to právo a věřím, že dosavadní hledači guruů ocení spíš fakt, že jim průvodce říká, že si mohou dovolit být dole než blud, že ten, kdo je provází, nikdy dole není.
Takže pojďme se potkávat a proplétat, už se to stejně děje a je to fajn.

 

 
SLUNCE/SATURN - KDYŽ  SE NÁM SVÍRÁ KRK (17.3. 2017)
 
Kvadrát už je cítit pár dní a působení se zhušťuje, jak nabývá na přesnosti. Je to o působení vnitřního soudce na naše sebevědomí a vitalitu, a působení je slabý výraz. Spíš držení pod krkem a pomalu se zvětšující křečovitý stisk. Vlastně celá ta nálada je jedno velké ztuhnutí (jeho revmatoidních prstů na naběhlém krku, fuj, to je ale teda přesná a přísná vizualizace, tady ta rybí imaginace není ku prospěchu) , které ale zná každý s aspektem Saturna na osobní planetu dost důvěrně. Tady ale mezi Rybama a Střelcem, je to o peskování: jakou ty vlastně máš životní filozofii, víš vůbec? A žiješ podle toho, nebo se jen tak ploužíš, kam vítr tam plášť? Jestli ti vyhovuje rozplynout se (no spíš rozpliznout se) mezi ostatníma jako kapka v moři ještě předtím, než jsi poznala, jaké máš osobní preference, co chceš a kam jdeš, nejlépe trpělivě a každodenně,  než ses naučila je vyjadřovat naplno a beze strachu z odvržení (nebo i s ním, ale hlavně nějak)lžeš si cosi o duchovnu do vlastní kapsy.
Fajn, a teď zachovejme vyváženost mezi více či méně "oprávněnými připomínkami" soudce a zachováním zdravého sebevědomí! Brnkačka to není, chce to snahu a nějaký ten upřímný vnitřní dialog.
Třeba takto by to mohlo jít: rozmluva ke Slunci - jsi na tom tak jak jsi, děláš co můžeš a já to vidím. Vidím tvou jedinečnost a teď ti vyjmenuju pár věcí, co děláš skvěle a co tě baví (pár teček, doplní si každý za sebe). A když naznáš, že něco není podle tvých představ, nevadí, přijímám to a tebe s tím. O nic moc nejde, když něco nevyjde, půjde to příště. A i když upadneš do marnosti, pořád tě budu mít ráda, i když pocítíš křivdu, smutek, bolavost všeho kolem...
Rozmluva k Saturnu - o tobě taky vím a chápu, že chceš, abych se zocelila, někam posunula, byla vytrvalá a stavěla na pevných základech. Chápu oč ti jde a přijímám tě, i tvou přísnost, tvrdost (kdo chce si přidá " i to tvé revma" ;-), ať to trochu zlehčíme, tedy aspoň moje Luna v Blížencích nepotřebuje až tak velký trágo, stačí, že kvadrát Saturna na ni pedantsky tlačí už delší dobu a dneska se vyhrocuje ještě Sluncem, tak už se začíná ošívat a nadzvedávat).
K těmto vnitřním rozmluvám se můžeme uchýlit kdykoli, jsou ale dny silnější pro léčení. Jedním z nich je dnešek, díky Luně ve Štíru, která navečer podepře svým ostrozrakem Slunce s Chironem, aby se vyjevila celá pravda a byla přijata. A to je uzdravování, integrací.

 

S VENUŠÍ NA CESTĚ ZA LÁSKOU (15.3. 2017)

Moje první setkání s vnitřní ženou se událo před několika lety, ale výjev byl tak stěžejní a mystický k tomu, že mi jej teď znova a živě přikopla beranská couvající Venuše a konjunkce Slunce s Chironem a vzbudilo to pocit, jako by to bylo včera. Protože ve vnitřním světě čas nevnímáme, vhledy jsou kdykoli oživitelné nebo-li stále živé a časová osa na ně neplatí. Platí jen to, co vidíme a cítíme teď.

Ten první výjev vyzněl tak, že moje žena Venuše sedí uvězněná v jakémsi voze z jiné doby za mřížemi, kolem pobíhá šklebící se skřet a budí svým kmitáním dojem, že vůz je v pohybu a jedeme dopředu, prostě někam, kam chceme, nejlépe za láskou. Byla to typická rybí iluze nebo ta z 12. domu, ve kterém Venuši mám a skřet byl jejím symbolem (připomínám pro astro začátečníky, že 12. dům je silně nevědomá oblast, ze které musíme, pokud tedy chceme, planety poznávat hloubkovými metodami, protože samy od sebe moc nemluví, ne naší řečí, jsou tam skryté. Nejsou vyjmuté ze zrcadlení od druhých, naštěstí). Zpět do vozu - když na tu iluzi byla Venuše upozorněna, trochu se na skřeta nakrkla, všimla si, že mřížemi se protáhne a ocitla se "na svobodě". Ty uvozovky jsou tam právem, protože první myšlenka byla - hmm, tak jsem venku z mříží a co z toho, vždyť to tady není ani trochu pozemská krajina! Samý kráter, jak na Měsíci, i když teda světla a různých odlesků je tady dost. Jen žádné rostliny, zvířata ani lidi, prostě žádné to pozemské krásno, tak k čemu to osvobození! Tenkrát jsem to nahlas terapeutce neřekla, i když bolest srdcem mi projela pořádná, nechala jsem to tak, protože jestli něco planety ve 12d umí, tak je to nechat tomu čas.

A vyplatilo se. Druhé setkání bylo konstelační a zástupkyně v ní se cítila dobře, celá zářila, jen poznamenala, ať se moc neptám, že jí to nemyslí, že prostě jen je. Uklidnilo ji, že tady není od myšlení, na to mám jiné experty plnící funkci na stopade procent, tak ať je klidně po svém "blbá", hlavně když se cítí dobře. A to nezaškodí říct každé Venuši, pokud to vaše ego unese :-D

Třetí setkání mě zavedlo do minulého života, ke ztrátě víry v lásku, z důvodu odvedení muže na vojnu. Je to jedním z typických příběhů nešťastných lásek, kdy Venuše pořád čeká a doufá, neslyší, že on už se nevrátí, ať se rozloučí a jde dál. Iluzák skřet, tentokrát skryt, dělal efektivní zvuky klapání kopyt po dláždění a tím simuloval návrat družiny s mým mužem, ale když jsem se podívala pořádně, kůň tam jeden sice byl, ale hýbal nohama naprázdno, jak nějaká nepovedená animace.

No a konečně poslední setkání - je krásná, s blond loknami v pěkných přiléhavých šatech, v pozemsky kvetoucí zahradě zalévá záhony milovaných růží, užívá si slunce a barev a žije v útulné roubence. Co má teď je skvělé, těší jí to a nespojuje to s existencí ničeho ani nikoho, protože už tolikrát zažila, že prostředí se dá změnit, vše staré přetrhat a život znova vyzdobit.

Pokud to s vámi rezonuje, máte pravděpodobně Venuši (a možná i jinou osobní planetu) v Rybách nebo ve 12d, případně ve vztahu s Neptunem. Rozvlnilo to setkání Slunce s Chironem a tak teď když se Venuše vrací, zkuste se taky podívat do jejího příběhu, je to jedna z důležitých podosobností a když zjistíte, co chce, můžete jí to dát a ona pak po obratu napřímí záda, rozzáří se a naplní si (vám) život svou esencí krásna.

 

NEŽEHLI COS NEPOMAČKALA (12.3. 2017)

"Počkej až přijde tatínek, ten ti dá na zadek, jestli nepřestaneš zlobit!", zní startovací věta systematického nenápadného předávání hněvu na muže, který sedí v matce. Předává jej dětem, dělá tím z otce strašáka a děti se opravdu bojí, věří jí. Časem směřuje aktivity spíš na dceru, protože hledá ženského spojence, který ji v tomto programu způsobeném velkým zraněním a následným uzavřením srdce, dá za pravdu. A dcera to udělá. Teda jedna její část, která nenávistí k mužům nasákne, a to často ještě dřív, než ji zraní jako ženu, k čemuž přirozeně dojde, protože žít na této planetě bez bolístek prostě jaksi není možné, protože jsme si sem přišli zažívat širokou škálu všeho možného.

Další její část, ta, která chce, aby rodina přežila a ona v ní, začne ale usmiřovat. Snaží se dávat rodiče dohromady, klidně se nevědomky postaví místo maminky do role partnerky a začne "žehlit, co nepomačkala". Podporuje svou energií oba dva zvlášť a třeba navíc ještě přidá pár argumentů, proč si mají jeden druhého vážit. Nevědomí rodiče si z ní udělají soudce a dál ji trhají na půlky.

Jednou ale vyroste a prozře a to je ten okamžik, který mě inspiroval na včerejších konstelacích, kde se nám toto téma matky ježibaby alias ledové královny zjevilo v plné síle.

Muž na takovou ženu reaguje prudce agresivně, nemůže si pomoct a nechápe sám sebe. Začíná se vinit za to, jak je zlý, protože neví, že žena jako sépie skrytě vypouští jedovatou energii, co není vidět, proto mate. Odvážnější a vnímavější muž odhalí sépiovské zrádné postoje a dusníčko všude kolem ní a postaví se tomu, půjde do střetu a přijme, že se nachází v jeho okolí z nějakého důvodu, kterého je spolutvůrcem. Tím se vymaňuje, prokoukl jedovatou hru.

Prokouknout může i žena a přestat zavírat dál své zraněné city do truhly, ubíjet sebe i okolí syndromem oběti, který jí možná přináší určitou dobu pozornost, ale později začne ubývat, stejně jako těch, co by stáli o tuto energii. Není to dál podporováno, je ze staré doby, takže čistíme a o(d)pouštíme. Ne nijak na sílu, pouhým přijetím existence toho všeho uvnitř i vně a pak už jen bdělé pozorování, kde se toto ještě míní projevovat a jestli to chci následovat, nebo nechám minulosti a rodičům či jiným předkům. Bez souzení, hněv se vybil prožitím, už tam není co a proč držet.

Úplněk v Panně není o urputnosti, ale ani o nechání se smýkat sem tam, je to o sjednocení odpouštění v srdci a projevení navenek změnou v chování. A dovolím si být konkrétní, protože konstelace v mém podání takové často jsou, když netlačíme rozumem na pilu a nedupeme, že řešení musí přinést. Takže např. když člověk pochopí, že jezdí za otcem, aby mu pomáhal, protože si myslí, že to tak dělat má, ale radost z návštěvy nikde, začne jezdit jen když má chuť, což může být velmi málokdy. Je to o tom, jestli zvítězí pocit povinnosti nebo touha žít láskyplně, kde povinnost není tíživá, nebo se jí tak neříká. Je pod pojmem zodpovědnost za tvoření.

Pro ty odvážné, co dočetli až sem, jsem na červen vypsala konstelace na téma ledové královny (ježibaby). Je jak pro ženy, tak pro muže, prostě pro všechny, které článek oslovil nebo dokonce zabolel.

 

 
A BUDE TO HEZKÝ PODLE MĚ! (4.3. 2017)
 
Venuše už pár dní přibržďovala, momentálně tvrdohlavě stojí na fleku a teď mi dochází, že to byla ona, kdo si tak ve mně vydupávala a ponoukala, ať víc dbám na estetický aspekt všeho, co si pořizuju. Opravdu je svéhlavá a trvá si třeba na tom, že VW Polo nemá pěkný zadek, ne tak jako Ford Focus coupé, a proto to prostě nechce! A viděla ty potutelné nadřazené mužské úsměvy a la "ty naivko, myslíš, že na tom nejvíc záleží?" a kroutící hlavy nesouhlasem, ale bylo jí to jedno. Právě naopak - beranská Venuše o to víc bude prosazovat svůj vkus, ze kterého neustoupí. Vzhled je pro ni velká třešeň na malém dortu.
Nicméně teď bude až do půli dubna couvat, tak k nějakému přehodnocování vkusu a výběru dojde a dotkne se to nejen krásných a potěšujících věcí, ale všeho, co potěšení přináší nebo má přinášet. Čas zjistit, jak moc se to děje, s kým a s čím ano a naopak, kde to končí. Kde končí současná podoba. I vzhled jako fyzická podoba - je možná nespokojenost, přesto se pro větší akce vyplatí vyčkat, až se dáma otočí do přímého chodu, ať se pak nezděsíme.
Když zůstanu u toho příměru výběru auta, tak mužská energie nezůstává pozadu a určitě to bude vnitřní nebo nějaký vnější muž (Mars trigon Saturn), který ohlídá, kolik to má najeto, mrkne, jak moc je osahaný volant, zdupané pedály a osezené sedačky, protože to ukazuje na opotřebení a současná konjunkce Merkur/Neptun by mohla mít ještě větší tendence stahovat kilometry na tachoměru směrem dolů, než jindy (horoskop ČR je dost opit Neptunem a je to tu znát).
Ona Venuše to sice neocení na první dobrou, ale akceptuje (ten mužský realistický a tím opravdu skvělý náhled). Ocení to Luna, pořád ještě v opatrném Býku, protože té jde i o bezpečí, takže si spočítá, že méně najeto rovná se větší bezpečí, a šance, že se hned nerozpadne.
Teď odbočím od aut - nejsilnějším aspektem je setkání Merkura s Neptunem, což je sice vyzdvihováno pro nespornou možnost lépe eliminovat dotěrné povinnostní myšlenky, jinými slovy vypnout trochu kontrolora, jen mi dnes od probuzení chodí, že to taky vyprodukuje hodně velmi všeobecných mouder v různých webových rádobyduchovních diskuzích, kdy si jejich tvůrci něco někde vyčetli, neprožili a teď aplikují a nasazují mimózně, jak se jim hodí (prostě ezo plky, bláboly, polopravdy takže lži). Tak jen mi přijde škoda zahodit tento mystický aspekt, dobře vybírejme, kam necháme mysl plout a jakým způsobem, to pořád rozhodujeme sami.
 
 

 

 
A PŘITOM JÁ JSEM TAK HODNÁ
 
"Lidi kolem mě se ke mně nechovají hezky, někteří na mě i křičí, asi mě nemají rádi. A přitom já se snažím s každým vycházet po dobrým", zazní občas na terapii.
Vynechám teď podrobnější popis toho, že takto křičely nějaké ty "autority" v dětství a toto je jejich odraz a taky fakt, že na pozadí kvílí program oběti házící člověka do bezmoci (tím si tak trochu projdeme všichni, žít ego je nezbytné pro jeho následné transformování).
Zastavím se u přímého a jasného poselství, které dostáváme, když halda lidí a někdy i zvířat vyjadřuje proti nám agresi. Nejde o nic menšího než o potlačení přirozenosti vnitřního zvířete v podobě zákazu se vztekat. Ten udělili pravděpodobně rodiče kdysi dávno zaklínadlem "nevztekej se nebo ti ještě přidám", což ale nemá být omluvou či výmluvou, proč to zůstane zakázané a nepokusíme se o změnu reakce.
Zuřící protějšek nám právě ukazuje, co si nedovolujeme a zároveň taky to, jak se k němu chovali, když byl malý a jak to kopíruje. Když si jej představíme jako dítě, co jej pérují za to, že snědl potají trochu víc čokolády jako náhražku za sladkost citů, co mu tak chyběly, je šance prozřít a obměkčit se. Fajn, ale ne proto, aby na sebe nechal člověk řvát, spíš proto, aby netáhl hořkost.
Pokud jste ten typ, co se neumí bránit, když na něj někdo řve, bude asi příliš velkým soustem zařvat nazpět. Tak zkuste se alespoň zastat sami sebe, zvyšte hlas a vědomě prociťte vztek. Pokud máte vztek potlačený tak, že jej necítíte, přejte si se k němu opět navrátit a přijímejte své vnitřní zvíře. Animální reakce a pudy jsou naší součástí, i když některé preudoduchovní weby ezoteriků na obláčku, oproštěných od lidskosti v celé šíři tvrdí něco o nadhledu a překrucují, aby se mohli cítit nadřazeně. To ale lidi nespojuje, spojuje nás vyjádření našich slabostí a přiznání si, že i bolavé zracadlo nastavené druhými, je potřebné.
 

 

 

MÉ SEZNÁMENÍ SE STYLEM EZOTERIKY VE SLOVENSKÉM VYSÍLÁNÍ

Lilith vkročila do Střelce, tím se stává opravdu velkohubou a otevírá u mě rok starou zkušenost, kterou jsem doteď neměla potřebu sdílet ve velkém. Čekala jsem na tento ohýnek, který zažehla a kolem kterého teď tancuje na svou píseň pravdy.

Dochází mi, že sem tam dorazí na terapii i klient ezoterik, který ještě v dobré víře v tomto principu, o kterém se zmíním, taky jede, tak to hádám padne na úrodnou půdu.

Byla to pro mě tenkrát obrovská výzva, protože jsem tušila, co jakých energií jdu, ale protože výzvy beru a jak už je jasné z mého příjmení, část mé krve je slovenská, přijala jsem i tentokrát.

Prostě a jednoduše ve zmíněném vysílání probíhá ezoterická pomoc tak, že divák zavolá do pořadu, je mu nabídnut rituál očisty karmy, divák věří tomu, že spálením bobkového listu je očištěn a spasen a od této chvíle se mu bude dařit. Nebo je mu slíben ještě rituál, na který musí ezoterik jet další den v danou hodinu, kde bude zapalovat oheň a modlit se za splnění přání a jaké to překvapení, když jej pak vidíte na televizní obrazovce v právě tu dobu, kdy sliboval být za horami s modlitbami! Rozum se mi hlavně zastavoval nad tím, že nikdo z diváků se nepozastavil nad nesplněným "spasením", nikdo nezavolal a tak jsem byla jediná, kdo se ptal. Převedlo se to v rádoby legraci, byl to výsměch naivitě a totální manipulace ovečkami, které tak rády odevzdávají svou sílu pastýřům.

Hlavním záměrem vedení TV bylo nalákat více českých diváků, protože jich tam volá opravdu málo. Mým záměrem, který byl pozitivní a o dost silnější, jak se ukázalo posléze, bylo komunikovat se slovenskými diváky, protože jinak bych tam přece nejezdila, zvlášť když to bylo tak daleko.

Začala jsem být nepohodlná velmi brzy - nepřizpůsobila se pálení karmy, nedělala spasitelské rituály a nešla na ruku manipulaci. Místo toho bylo mou mantrou, že každý svého štěstí strůjcem, jenže říkejte to mase lidí, která je zvyklá odhazovat odpovědnost na pastýře... To chce svůj čas, změnit návyky a nechat si sebrat iluzi. Zas na druhou stranu bylo velmi příjemné potkávat po cestě do vysílání slovenské ženy - mají takovou velmi přitažlivou jemnost a křehkost. A když některá zavolala a byla ochotná přistoupit na to, že karty a horoskop něco ukazují a na ní je se rozhodnout, jestli si to vezme k srdci, moc jsem si to užívala (dokonce s jednou divačkou jsme provedly napojení na vnitřní dítě a to byla nádhera!)

Teď s radostí sleduju, jak čím dál víc slovenských diváků volá do těchto pořadů u nás právě těm kartářkám, co věří jako já tomu o vlastní zodpovědnosti a přičinění se v podobě rozhodnutí nenechat si vzít svou sílu. Tím přestávají krmit starý systém a ten neroste.

Nejsem tak krátkozraká, aby mi nedošlo, že tento církevní styl pomoci poukazuje na mé předchozí inkarnace a vyzývá k přijetí. Fajn, přijímat, že to existuje a že i tím jsem kdysi byla, je potřeba, ale v žádném případě tomu nejít na ruku. V tom je obrovský rozdíl a jestli mě něco hřeje, tak vždy to, že v tomto necouvnu ani o milimetr. A netvrdím, že než jsem se to naučila, že to nebolelo, ale teď to posiluje. Být si věrná.

 

P.S. Nechci tím tvrdit, že v Česku nemáme tento styl pachatelů dobra, ale zažila jsem to na Slovensku, tak proto.

 

 

O LEDOVÉ KRÁLOVNĚ, JEDNÉ Z ČÁSTÍ VNITŘNÍ ŽENY

"Mě to nějak s tím mým nebaví, tak se čím dál víc izoluju. Nebo "pořádní chlapi nejsou", "ten můj je slaboch a na všechno jsem sama", "už ani nevím, kdy naposled jsem se v mužské přítomnosti pobavila, vesměs jsou nezajímaví", apod.

Tak takto promlouvá vnitřní osobnost ledové královny, někdy umně schovaná za jeptišku, vládkyni, jedubabu, bojovnici nebo prostě v hábitu nějaké z těch, co nesnášejí muže. Je to o zklamání,  bezmoci, nevykřičené bolesti a zradě, které se usadily tak hluboko, že na sebe berou i podobu znuděnosti a ztráty zájmu. V tom je královna velmi fikaná, operuje vskrytu (nebo teda dost dlouho, dokud nenarazí na někoho, kdo ji obnaží a rozkryje, což bylo čím dál snazší a i rozšířenější, jak se Lilith hrabala z bažin Štíra do Střelce. Odkryla veškeré mimikry a nazvala to pravdivě - nenávist k mužům z dob dávných i nedávných). Dobře ví, že když to nepřikryje lhostejností a nechá tam čistý hněv, přijde se na ni rychleji. Toho se bojí, mohlo by se s tím totiž něco dělat, potkat další muže a znova to bude bolet!

Troufale tvrdím, že každá z nás má tuto část v sobě a různě v průběhu života se aktivuje. Strachem z dalšího zranění a touhou ovládnout situaci nastolením matriarchátu, což je případ těch žen, co si vybírají "slabé" muže a pak všechno dřou samy. Už se ale muže neptají, jestli chce nebo nechce být oporou, nikdy si to nedovolily a nic po něm nechtěly. Neměly odvahu, nevěděly, že to tak může být fajn. Neviděly to nikde kolem. Je to jak chtít po dítěti, na které odmala mluví svahilsky, aby naráz spustilo plynulou angličtinu. Bez trpělivého učení se těžko!

Tak i my se učíme, každá jsme to zažily, po každém rozchodu znova věřit a znova mít rády. To nepůjde před vypuštěním všech draků v podobě odporu, slz, vzteku, prostě všechno musí ven! I ta na muže náboženstvím nakydaná špína, kterou tady nacházíme s klientkami na terapii - neuvěřitelné, co sedí po staletí v podvědomí a vyleze skrz Voice Dialogue při rozmluvě s matkou představenou! Je to fascinující proces, ať už se ukážou dogmata jakákoli, včetně všech zákazů lásky.

Co nejvíc pomáhá? Silné rozhodnutí TEĎ NEBO NIKDY TO DÁM! Vrátím se do důvěry, chci znova cítit a otevřít se. A těžko pohledat údernější dobu, než je tato s osvobozujícím Sluncem ve Vodnáři a Venuší s Marsem v otrlém, nebojácném, průrazném Beranu!

Protože je to tak rozšířené téma, dávám jej do červnových konstelací, aby se dal pořádný prostor léčení emocí. Pokud se rozhodnete přihlásit, pak krok jedna probíhá už před terapií, a to jasná ochota ke změně.

 

VODNÁŘ - KDYŽ TO, CO SE DĚJE, NENÍ MÍŘENO PROTI NÁM, ALE PRO NĚKOHO

Vodnář se nám krásně zviditelnil při pátečních konstelačních náhledech. Aniž bych nějak připomínala, že roli může každý odmítnout, když se na ni necítí, protože to považuju za samozřejmé, ale kvůli nováčkům se hodí říct, dvě z dam to tak v dané chvíli udělaly. Vybrali si tím sebelásku, dovolily si doprožít krásné sjednocující energie mezi svým vn .dítětem a dospělým a nejít v té chvíli proti tomuto znovunastolenému klidu.
Pocítila jsem obrovskou vděčnost, že v tom byly pevné a přesto se to událo v klidu a s tolerantním pochopením Vodnářky, co si konstelaci stavěla. A to je opravdu něco, čím máme načuchnout v době Vodnáře - nebrat si osobně to, co osobní není, protože není mířeno proti nám, ale PRO někoho. Takže ve finále pro dobro celku, který se skládá ze všech spokojených jednotlivců.

 

 

PŘIJÍMÁNÍ - KDE A JAK ZAČÍT (28.12. 2016)

Těm, co se rozhodli opustit zónu emočního pohodlíčka

 

Vzhledem k naprosto zásadním aspektům pro změnu vnitřního světa by byl snad až hřích toto taky úplně zásadní téma neotevřít. Není to jen o změně smýšlení vlivem retro Merkura a jeho opětovného splavného aspektu na Dračí hlavu, uzel našeho  směřování v tomto životě, protože to jsou ty menší ryby. Do trochu větších patří Mars, ten v Rybách opravdu pluje a způsobuje, aspoň těm, co máme plnou hlavu nových aktivit a plánů, možnost si dáchnout, dovolit si důvěřovat, že je o nás i naše vize postaráno, aniž bysme je jakkoli museli pořád omílat v hlavě. Stačilo je vyplodit a dát o nich vědět, ostatní se uděje samo. Tady už to je o přesvědčení a důvěře, že i o nás je postaráno. PŘIJÍMÁNÍ TÉTO PÉČE ZDROJE (BOHA, UNIVERZA...) A TAKY TOHO, ŽE MY TÍM JSME. 

A ta velryba, jak tušíte, tou je pravoúhlý trojúhelník Jupiter - Uran - Saturn. Bude nás provázet dlouho a oči mi taky přitahuje stupeň 20, na kterém se planety shodnou. Je to pod kartou Soudu, ne však ve významu souzení a odsuzování, ale vysvobození právě z tohoto vězení - odsuzování druhých a dívání se skrz prsty kvůli jejich naprosté odlišnosti. Za vším stojí strach, ale ten je předmětem terapie, ne tohoto mého zamyšlení.

Teď zpět do kozorožího hmotného světa: takovým velkým místem, kde si každý můžeme ověřit svou toleranci a míru otevření se je brněnský podchod nebo každé větší nádraží. Stačí se dívat, potkáte nejrůznější lidi a zvířata. Předevčírem jsem se tam zahleděla na spícího bezdomovce zachumlaného do spacáku a tak mi nějak projelo hlavou, že všichni stejně chceme jedno a to samé - pocit bezpečí. Ten se úplně nemusí vázat k domovu, není to už o podmiňování, že tady mi bude dobře a jinde ne, proto tomu jinde se vždycky vyhnu (a nechybí mi přitom vděčnost za to, že v tomto životě jsem si vybrala mít domov se střechou a teplou postelí).

Je to právě na srdeční čakře, kde jsme vždycky doma, kde dokážeme soucítit s kýmkoli a nespadnout přitom do jeho emočního světa, protože to by mu spíš přihoršilo. Každý z těchto lidí, co třeba zapomněli svou duši v alkoholu nebo se úplně vyčlenili do role oběti, když přišli o střechu nad hlavou, chce jen jediné - abysme viděli jejich esenci.

Když jsem se v noci ve vzpomínce vracela do situace s bezdomovci, najednou mi přišla představa malého miminka, té chvíle, kdy přišel na svět. Viděla jsem jeho bytí úplně jinak. Neměl ještě masku a roli, co na sebe vzal během života, v té chvíli jsme všichni stejní. Miminko přináší esenci nového života. A když se začneme dívat na všechny kolem přes tuto esenci čistoty, jen tak dostává druhý člověk šanci nasát, co jsme vyslali. Ne přes lítost, ne přes utápění se v žalu kvůli němu a ani není třeba lézt k němu do spacáku, ale přes otevření se tomuto pohledu za plného cítění srdcem. Znáte to teplo, co se tam v tu chvíli rozleje? Tak to pak cítí i ten druhý. A nikdo nic neztrácí, pořád jsme každý za sebe, ve svém vědomí a těle, jen víc na srdci.

Je to ale o pevném rozhodnutí, které dělá každý v sobě, protože ostatní jsou zrcadlem a průvodci a nikdo z nich nemá tu moc udělat zásadní rozhodnutí za druhého. A díky Saturnu se nám dostává i vytrvalosti všechny nové pozitivní postupy a pohledy na svět udržet, tak pojďme... cítit.

 
O VÁNOCÍCH ZLEHKA, VKLIDU A PŘESTO. NEBO PRÁVĚ PROTO..TĚŠME SE NA NĚ! (22.12. 2016)
 
K letošním Vánocům nám je naděleno opravdu skvěle, co se aspektů planet týče.
Zaměřuju oči hlavně na nádherně ozářenou vodnářskou Venuši, protože to je ta, co dokáže zhmotnit nejen na druhé lidi dobré naladění, ale v aspektu na Jupitera a Urana opravdovou radost ze sdílení a v neposlední řadě z toho, že místo měkkých dárků (ponožky, nátělníky, trencle nebo v ženské verzi zástěra, utěrky, flanel. noční košile) pod stromkem leží permice na hokej nebo opravdu nádherné saténové šatičky naprosto originálního střihu. Samozřejmě kvalitní, co vydrží až do důchodu, aspektu se účastní i Saturn a ten na tržnici nechodí (mimochodem ten můj se docela pobavil na záměrnou záměnou značek Dolce&Gabbana za Dance& Gabriel v jednom malém "butiku").
Pokud máte hezkou vzpomínku na konec letních prázdnin, na nějakou letní hodovou zábavu, svatbu, kino nebo čundr s přáteli pod širákem, tak tenkrát došlo taky na aspekt Venuše/Jupiter, ve Vahách. Teď jde sice o lehounce slabší aspekt, ale taky velmi harmonický a okořeněný Vodnářem. Tyto štěstěny mají svá úskalí, to ano, ale k Vánocům u mnoha lidí patří. Je to přejídání, popíjení a vůbec přehánění, všeho je tak nějak moc.
Vánoce jsou ale hlavně dobou uvnitřnění a pokud nikdy jindy, hlavně v den slunovratu je to velmi cítit. Ten den a vlastně celou dobu naše duše chce čas sama pro sebe a jasně si o to říká, když nás žádná zábava zvenčí neumí uspokojit. Navíc se vstupem Slunce do Kozoroha se bereme nějak vážněji, dáváme si sliby, že budeme důslednější a trpělivější, že začneme dělat bohulibé věci pravidelně a nahodíme řemen. Přesto bysme měli z hledáčku vyloučit veškerá témata, která se netýkají nás samých. Bude na ně dost prostoru v lednu.
Beztak couvající Merkur spíš reviduje než by začínal nové projekty a Mars vplul do zasněných Ryb (velmi vánoční postavení této planety!), což teda přehlédnout nejde, protože nás to okamžitě hází do většího klidu, uvědomujeme si, že hrotit nic nemá smysl, že tou cestou je přijímat, co chodí samo a stačí neklást odpor a věřit a v nejhlubším smyslu je to o Jednotě "co Tobě dávám, sobě dávám, takže oba dostáváme".
 
Tak přeju všem Vánoce a nový rok podle vašich představ!

Kristýna

 

 
KDYŽ DÍTĚ NEPŘICHÁZÍ
 
Jeden z častých důvodů k návštěvě terapie - nemožnost otěhotnět.
Vůbec si teď nekladu nárok na obsáhlé pojetí všech možných duchovních příčin, protože to je ryze individuální, ale udělám to (hezky po kozorožsku, když už tam pomalu vstupuje Slunce) jak jsem zvyklá - vybalím to, co mi najednou vhrklo do hlavy. Ten vhrk byl něco jako "napiš těm ženám že..."
Že se posledních pár let rodily děti s velmi transformačním, nátlakovým a do hlubokých změn nutícím kvadrátem Uran - Pluto (ano, je to ten astrology nejvíc omílaný, protože trval bezmála 5 let a pořád ještě slabou čarou v horoskopu dne naznačen je). Tento zasáhl do struktur a opěrných bodů mnoha z nás a závisle na reakcích a ochotě ke změnám se buď prošlo s odřenýma ušima a ve finále s dobrým pocitem jo! dala jsem to! nebo taky se zlámanýma nohama a delší rekonvalescencí.
Těch prostředků nebo cest, jak začít osobní transformaci a zpracovávání svých strachů, je mnoho a jedním z nejsilnějších je, když se v tuto dobu, tedy s tímto kvadrátem narodí dítě. Pak si vaše duše zajistila, že na hodně dlouhou dobu máte tento kvadrát doma, že jej neminete a bude vám prostřednictvím dítěte dál pálit na váš horoskop zrození. Je to jedna z cest, nikoli jediná.
Pokud si přejete dítě už několik let a nedaří se, zkuste se na to dnes podívat jinak - co když vaše cesta není porodit dítě právě s tímto kvadrátem? Co když už předtím něco jiného spustilo změny, vy jste je pochopily, chopily se šance na své psychice pracovat a máte mít naprosto jiné lekce, s jinými aspekty a přesně tak i duše dítěte, které na vás čeká, resp. čeká (se), až se změní astro klima?
A co když vaším úkolem neni mateřství v konvenčním slova smyslu, ale máte být průvodkyním vnitřním dětěm dospělých poté, co jste situací přivedeni k zahojení vlastního vnitřního dítěte? Nebo co když nemožnost otěhotnět teď hned je jen cesta vaší duše právě pro napojení se na zraněné díte ve vás a jeho léčení, protože miminko, co má přijít, má mít maminku už takto se svým dětstvím vyrovnanou?
Ať tak nebo tak, jak si začnete léčit vnitřní dětský svět, tu radost už si dáte sami, bez ohledu na to, zda je miminko na cestě nebo ne...


 

 

MERKUR NASTAVUJE ZÁDA PLUTU - MALÉ ZAMYŠLENÍ NAD ODRAZEM V PRAXI (18.12. 2016)

Už toho má doslova plné zuby. Je udřený, lítá jak hadr na holi, má za to pár peněz a stejně nemá šanci dostát krutým až nelidským požadavkům druhé strany - mocipána.

Těm, co chodí často poštou balíčky a doporučená psaní přijde tahle situace silně povědomá. Ano, ryju do doručovací krize na poště, která se rozhodně netýká jen předvánočního času, jen teď graduje, protože dosadíme-li si za Merkur pošťáka s povinností rozvést 200 zásilek denně a za vedení pošty Pluta, který dělá neprůstřelného a z pozice své moci, jist si svou "silou", nechává tyto své merkurovce poněkud upadat, vypadá to dost jednoznačně. Jenže není to o černé a bílé, mince má dvě strany. Ne každý Merkur přemýšlí čistě a v duchu posvátného zaříkání "pro dobro všech stran", teď v Kozorohu poněkud zatuhnul a může si začít nožkou dupat, že se nepřizpůsobí a prostě striktně rozveze jen tolik a tolik (to, co vždycky, tak je zvyklý, však za tu almužnu, co byste chtěli). 

Takže pak jako klient dostáváte dodejku s tři dny starým datem a lživou informací o pokusu o doručení, které se ale nekonalo a nějak matně tušíte, že váš dopis ani neopustil poštu. Nejenže pošťák nezvonil několikrát, nezvonil ani jednou, protože vlastně ani vůbec v okolí nebyl. Ještě hrubší variantou, ukazující tentokrát na nenasytnost mocipána a jeho velkou touhu pro co největším množství zakázek, je rovnou nechat balík pár dní odležet na pobočce podání, i když ví, že nemá kapacitu je doručit.

V tomto bodě nejen že se Merkur zastavuje, ale otáčí se s protestem zády a oddaluje od Pluta, aby si posléze znova vyšlápnul celou cestu zpět. Musí si udělat rekapitulaci svých myšlenek, navyklých způsobů myšlení a reakcí, odhalit rigiditu toho všeho a podívat se, co je za tím. Zákonitě najde strach a třeba i vůli se s ním utkat a vybít tak jeho náboj. Tím zesílí a až se znova potkají, už bude mít jasněji, mohou spojit síly a uvědomit si, že tím společným cílem může být konání pro dobro všech zúčastněných stran, tedy i pro zákazníka. Nebude pak třeba žádných stávek, zvlášť ne těchto nezralých, kdy před otočkou Merkur vlastně ani nemůže vědět, co chce.

Když si tuto celou situaci promítneme jako vnitřní scénu, tak oním zákazníkem je naše bdělé já, vnitřní bytost, pozorovatel celé situace. Ví, že nemusí hrát tu hru a přiklánět se na nějakou stranu, ale chce ji chápat. A pochopení (poté, co jsme si dovolili zakroutit hlavou, utrousit pár vzteklých poznámek nebo pocítit zklamání, každý podle svých upřímných potřeb) pomáhá soucítit.

 
PO ÚPLŇKU, S LUNOU V RAKU (15.12. 2016)
 
Pomalu nám doznívá vliv úplňku, teď už i těm, co jim proběhl v aspektu na nějaké planety, a tak můžeme zpracovávat jeho bohaté vjemy.
Každoměsíčně je o úplňku napsáno hodně, a protože nemám ráda plky nebo spíš psaní všeobecných plků zeširoka, cílím na jeden výrazný projev opozice Blíženci - Střelec za asistence Saturna.
Protože Střelec je duchovním ukazatelem, vírou a přesvědčením "takto to chci žít, protože tomu plně věřím" a Blíženci jsou spíš o každodennosti, o té přízemnější realitě "co kde v kolik s kým", bylo krásně vidět, kde máme nerovnováhu.
Plně vyvstalo povyšování se těch rádoby duchovních lidiček plných sluníček, posílajících světlo druhým, plně nad věcí, jejichž obyčejná lidská část s každodenními malými starostmi, která úplně přirozeně nese nějaké ty bolístky, byla zabalena do deky a strčena do sklepa.
Jenže ouvej jauvajs, to nějak nefunguje, on to někdo vždycky odzrcadlí a dává tomuto duchovnímu na výši konfrontaci s myšlenkovými pochody a pocity, které tolik nechtěl.
Pak může nastat buď stále stejná povýšenecká reakce typu "světlo nechť tě vyléčí" a dva tři povznesené úsměvy/smajlíky, protože nad tuto přízemnost on už dávno vyrostl, nebo jinak - úplně stačí zvednout závoru u srdce a říct si TOTO JSEM TAKY JÁ, proto se mě to dotýká, a vlastně proto jsem i tu na Zemi, aby zakoušela tento rozpor, kontrast a obojí přijala. A šla bych ještě i k přiznání - I TOTO JSEM NĚKDY BYLA A STÁLE VE MNĚ NĚKDE JE, TEN SE SVATOZÁŘÍ, VŽDY PŘIPRAVEN VÉST SVÉ OVEČKY KE SVĚTLU (tady je asi jasné, odkud vítr vane a jak nás ovlivňují náboženské bláboly, což už tak být nemusí, když budeme bdělí). Zádrhelem tady je, že ovečky sice vzhlížejí, ale vztahy s nimi nejsou o lásce, ale o hře na velkého a menšího, takže dříve nebo později pasoucímu začne něco chybět. Že by rovnocennost?
Saturn je tím strážcem pravdivosti a dává nám otázky: opravdu ti vyhovuje tato reakce, tento úzký pohled, tyto emoce, tento postoj? Jde to i jinak?
No a proč vlastně to duchovní povyšování? Může to vzniknout z něčeho tak obyčejného, jako je výsměch rodičů nad obyčejnými dětskými emocemi. Aha, takže když se cítím naštvaně, brečím nebo jsem smutná, tak je to špatně? Snad to teda nějak líp přežiju, když to zabetonuju a nedám příště nic najevo.
A to už jsme u račí Luny, která včera odpoledne začala svůj úřad a ptá se: které člověčí emoce jsi opomenul prožít a už ti jejich zatlačování přináší takovou únavu, že padáš na bradu...
 
 

 

SLUNCE - SATURN (10.12. 2016)

Tak dnes je setkání Slunce se Saturnem přesné, už jej můžeme všichni cítit (ani ten nadpis mě to nenechalo rozvinout). Jsou to chvíle, kdy tento pevný stařec ukáže prstem přímo tam, kde v našem bytí došlo k záseku na cestě k naší moudrosti, naší duchovní dospělosti. Letos máme ale podporu Jupitera a Urana, nebude to tím pádem nést tolik tíhy a osudovosti, spíš naopak, čím dřív si uvědomíme, že v daném záseku osvobozujeme sami sebe, tím hladčeji dojde ke změně.

O jaké situace minulosti s největší pravděpodobností půjde? O všechny ty, kde jsme se setkali s velkou povinností nebo si nabrali velké břímě, přílišnou zodpovědnost za druhé nebo za to, co se děje a co ani nejsme schopni ovlivnit, ale říkejte to malému dítěti, ono neví... Tak teď z pozice dospělého můžete říct, ať malá holčička nebo chlapeček ve vás nemá strach o své rodiče, nenese odpovědnost za to, co udělá jeho sourozenec, neviní se za trojku na vysvědčení (protože přece teď jasně vidíte, jak zbytečný ten předmět jinak byl a vaše duše to věděla už tenkrát, proto mu nevěnovala pozornost), nedělá si nic z toho, že tenkrát, když poprvé žehlila a nakoukla tak do světa povinností jako úplně malá, spálila rukáv tátovy košile, a tak dále, situací je nepřeberné množství.

Uran pomáhá udělat rozhodnutí pro osvobození z pout zbytečně zatěžujících vzpomínek a modelů chování (takovéto "a odteď to budu dělat jinak/dívat se na to jinak") a Jupiter ukazuje, že všechno je nějak lehčí, když se spolupracuje, že na všechno nemusíme být sami a pak už povinnost není srážející, ale pomáhá nám se rozvíjet a vlastně už to není žádná povinnost (mimochodem pro mě opravdu odporné slovo, ale potřebovala jsem jej teď použít, fakt dost vystihuje onu konjunkci planet).

Tak ať ve svém životě upevníme to, co tam chceme a povolíme uzdu tam, kde nás škrtí.

 

O PLNĚNÍ PŘÁNÍ, JUPITERU, SATURNU A TAK... (5.12. 2016)

 Na splnění přání není nejvíc fascinující předmět přání, ale samotný fakt, že ke splnění došlo. To těšení se ze synchronicit, z příznaků toho, že zákon přitažlivosti pracuje a že můžeme sledovat, jak a co tvoříme, co přitahujeme. Je to pocit k nezaplacení a každé DĚKUJU přihrává další důkazy zhmotňování toho, na co se zaměřujeme.
Právě čtu Kuranderu o peruánských šamanech a jak si dovedete představit, není to zrovna národnost, kterou jinak potkáte v Brně na každém rohu. Ale jelikož mě čtení naplňuje a nemám k ničemu tam žádný odpor, tak pro zákon přitažlivosti je úplnou hračkou mi přibrnknout Peruánce přímo před nos do vlaku Brno - Pardubice na vedlejší sedadlo (v tu chvíli jsem navíc držela v ruce knihu Obrazy duše, která ukazuje na souvislost mezi šamanskými obřady a konstelacemi).
Bylo krásné, jak tento muž, ač  to nebyl šaman a jel do naší země pracovně a vyřizoval  si zrovna maily, nezapomněl vykukovat z okna a radovat se: "It´s snow! I am so impressed!" A moje vnitřní dítě nemělo nejmenší problém se radovat s ním - z toho, že snad poprvé vidí sníh, že můžu být u toho a že se to děje zrovna u nás, v naší pidizemičce. Ale úplně nejvíc z toho, jak jsem si krásně přitáhla do své reality toto příjemné setkání a JAK TO KRÁSNĚ FUNGUJE!
A o tom je Střelec, kde máme Slunce blížící se k Saturnu a jehož  vládce Jupiter je teď velmi silně aspektován. Pro studující astrologii - jde mi právě 3. domem, proto to setkávání se s cizinci (Jupiter) na cestách po naší zemi (3D) a pocity expanze a velké radosti z cestování a poznávání obecně.
Co se zhmotňování týče, Saturn hraje roli toho, kdo očekává, že vytrváme a za svými přáními si půjdeme krok po kroku, nekazíc si to zbytečnou inventurou toho, co ještě nepřišlo. Naopak - dívejme se na to tak, že manifestace nepřichází lusknutím prstu po první myšlence a že je to dobře, protože ruku na sdce, ne všechny myšlenky za to stojí. Některé nechme běžet bez zaměřování se.
A co za přání jste si zhmotnili vy? Podělte se v komentech na FB, můžete leckoho povzbudit a inspirovat.


 

 
CO VYNESLY DNEŠNÍ KONSTELACE - NĚCO MÁLO O DĚTECH A VÝCHOVĚ
 
Kromě emotivní, ostře vtipné a krásně sdílecí atmosféry (děkuju holky účastnice, užila jsem si čas s vámi fakt naplno!) samořejmě, jak je u této metody zvykem, přinesly konstelace i hluboké prožitky a uvědomění.
Jsme v době kultu dítěte, kdy ono rozhoduje o víc věcech než je zdrávo. Žádné dítě se ale nenarodilo proto, aby nemuselo zažívat nic skřípajícího a dřív nebo později dostane informaci, že svět se nechová podle jeho vysněných představ a že semtam to zabolí. Ano, některé děti jsou silně traumatizovány ubližováním rodičů, ale tento extrém ponechme stranou.
Zmiňuju tady ty děti, co se jejich rodiče snaží a dělají co můžou, jdou i na terapii nebo chodí pravidelně, uznávají emoce dítěte, pracují se svými emocemi a v konstelaci se objeví, že dítě i tak je pořád nespokojené a určuje, jak se dospělí mají chovat, aby spokojené bylo. Co tím vlastně vyjadřuje?
Především potřebu dostat hranice, protože musí nejdřív ozkoušet, co si může dovolit a co už je přes čáru. Taky nepřímo vybízí, aby rodiče pustili pocity vlastní rodičovské nedostatečnosti a pochybování s plným vědomím toho, že dělají to nejlepší, čeho jsou schopni.
Někdy přestože dítěti věnujete bdělou pozornost, vnímáte jej a objímáte, ono už se narodilo s dispozicemi k neschopnosti to plně přijmout (Luna/Saturn) nebo k citové nenasytnosti (Luna/Pluto). Vím, že píchám do vosího hnízda, ale protože jsem toho byla několikrát svědkem jak v praxi u velmi malých dětí, tak při terapii, tak je taky potřeba zahrnout toto jako jeden z faktorů v roli rodiče. Ono to hlavně má za cíl sejmout břímě sebepodceňování z těch rodičů, co příliš řeší, jestli vychovávají "dobře".
Nejvíc dítěti pomůžete, když si plně uvědomíte, že jste těmi nejlepšími rodiči, protože duše vašeho dítěte si vybrala právě vás. A duše ví, co dělá. Je moudrá.
 
 
 

 

 
ZÁKUSKEM TO NEZAJÍME ANI VÍNEM NEPŘEPIJEM (19.11. 2016)
 
Teď už by mělo být těm, co následují své cítění jasné, že čas Štíra je nemilosrdný a nedovoluje nám uhýbat před skutečnými pocity. Najednou nefunguje jít to do cukrárny zajíst dortem nebo do baru zapít vínem, vycvičit to v posilovně, vykecat s kamarádkou nebo vytěsnit v kině. Je to silné a je to naše. Bohatství na dně duše, o kterém si ale nemyslíme, že jím je, protože to je tak ukrutně nepohodlné to začít vnímat. A hlavně to vidět na všech okolo.
A teď ty ostatní planety už jsou dávno v trapu, s hlavama v oblacích nebo prakticky tvořící něco užitečného a tolik lákají! Jenže Slunce ještě putuje mlhavou tajemnou krajinou, nutí nás k bytí (ne k utápění se, v tom je rozdíl!) v sobě a seznamování se s tím nejvíc nechtěným - křivdou, krutě ostrou bolestí, nenávistí, sebedestrukcí, pocity viny, které jsou vždy falešné, ale i iluze je mocný nástroj pro ego, když se chce bičovat...Každým štířím obdobím je nám dovoleno tuto stránku poznat víc a víc a když pak vyjdeme do Střelce a dál, s odstupem času, pak přicházíme na to, jak se změnilo naše navyklé chování, že najednou ustojíme tváří v tvář nepříjemnou situaci a zachováme se jinak. Takže vítej změno, to jsou ty body obratu, kdy je na čase si říct JO, DALA JSEM TO!
To už předbíhám, protože letos je ten štíří finiš obzvlášť těžký. Jednak se planety vždy na konci znamení ještě hodlají předvést a vykonat co nejvíc ze svého popisu práce a druhak Luna, Merkur, Venuše a Mars říkají "my už jinde jsme, je to jiná vesnice", míněno míň mlhy, víc lidu i zvířectva a hlavně p
ohody. Tak ještě vyčkejme, v úterý se mění astro klima a pak nám nějak líp půjde radost, naděje a rozšiřování obzorů i navenek.

 

 

KDY SLOVA ODPOUŠTÍM TI NEVYZNÍ...a co na to planety (9.11.2016)

 

Všude plno ezo pravd o odpouštění, tak není divu, že to nejednoho nutí začít s tím odpouštěním taky. A to bohužel tak, že to cpe tam, kde to nevyzní opravdově, protože to jednoduše opravdové není. Odpuštění totiž probíhá přirozeně a bez patetických slov poté, co jsme prožili emoce spojené s danou situací a dokázali nazřít situaci z pohledu toho, kdo nás dostal na kolena. Ego to rádo zaměňuje za povýšenecké "tak já ti teda odpouštím" (ty lúzo, dodává v duchu). Míněno "jsem lepší a větší než ty a pohrdám tebou, nestojíš mi ta to, abych se kvůli tobě naštvávala, ale říkali cosi o odpuštění, tak to řeknu, aby se neřeklo a budu mít klid". Kruté. Právě proto, že tam zůstává emoční náboj.

Proto vás při terapii nikdy nevybídnu k této plytké větě, vybídnu vás, abyste naplno vyjádřili všechno, co v dané chvíli cítíte. Pak oba přesně víme, až dojde na opravdové propuštění, rodící se, přímo vyvěrající z vašeho pochopení chování druhého. Že byl schopen toho, co udělal, protože to viděl tak a tak a měl zato, že když to udělá, bude se cítit líp. Proto tolik kopu za konstelace, protože to je okamžitá pravda duše na zlatém podnose. Samozřejmě že i zlatý podnos lze odmítnout, o tom už je svobodná volba. 

Proč o tom píšu zrovna teď? Jednak se všechny křivdy a neodpuštění vlivem Štíra vyhrocují na extrémní maximum, takže je jasně vidíme a cítíme, pak taky Luna vplula do Ryb, což je znamení nejvíce schopné milosti, empatie a soucitu a v neposlední řadě Mars do Vodnáře. To je na celou kapitolu, ale ohledně nadhozeného tématu - ideální čas až skoro do Vánoc a pak přejde do Ryb, tak taky, začít se chovat odlišně, vzít to za jiný konec a říct si NENÍ TO OSOBNÍ, NEBUDU SI TO TEDA TAK BRÁT, ZAMĚŘÍM SE NA VŠECHNO TO, CO JE TAK NOVĚ VZRUŠUJÍCÍ. PROSTĚ PŘESUNU POZORNOST A V MÉM ŽIVOTĚ BUDE VÍC NOVÉHO, VÍC LEHKOSTI, VÍC ADRENALINU, VÍC ZÁBAVY...

 

POTRAT Z POHLEDU DUŠE A KONSTELACÍ
 

Tak došlo i na toto téma, ostatně patří to ke Štíru, je to o smrti, umírání a umírání za živa.
Konstelačně tak úplně nezáleží na tom, jestli jde o spontánní potrat nebo interupci. Vždy jde spíš o to, jak to zvládá pobírat duše ženy, které se uděje. Lepším případem je, když si žena ihned uvědomuje svou ztrátu, protože bolest ji dovede na terapii nebo ke správným zdrojům, co jí pomůžou se s tragédií vyrovnat.

Co když ale při samovolném potratu, např. když se z dvojčat jedno odloučí nebo ani neví, že je těhotná a přijde o dítě v raném stadiu? Pokud i tak zavnímá bolest a věnuje se jí, konstelace nebo jiná terapie příčinu odhalí a dá se brzy do pořádku. Pokud ale, a to je právě ten horší případ, zůstává odstřižená od bolesti své duše, tato na to musí nějak reagovat a upozornit. Udělá to nejdřív třeba únavou, nevysvětlitelným smutkem, potřebou ženy fixovat se na zbylé děti, přehnaná starost spojená s pocity viny a v neposlední řadě odcizení od manžela a nezájem o sdílení intimity s ním. Veškerý zájem je napnutý směrem k zapouzdřenému traumatu, na víc sil už nezbývá. Když ani rozpadající se vztah není dost zřejmé varování, nezbývá než přenést pozornost na děti ještě víc. Ty začnou mít zdravotní problémy, protože často nevědomě, alespoň jedno z nich chce následovat svého mrtvého sourozence. Jeho duše moudře ví, že patří do rodiny a jediným usmiřujícím řešením je přijetí.
Některé rány jsou hodně velké a potřebují víc času ke srůstu, toto je ten případ. Ještě než se ale rána sešije, má být celá viděna a vyčištěna. V konstelaci je nutné přijmout mrtvé dítě do rodu, sejmout břímě z živých dětí a prožít bolest ze ztráty, která může zabrat čas. Smutek si žádá svůj prostor a když se mu neodporuje, nebude delší než je nezbytné pro očistu duše vyplakáním, vyvztekáním a prostě mišmašem emocí. Všechno je povoleno cítit.
Na bolest ze ztráty doporučuju po konstelacích ještě Bachovy esence a/nebo homeopatika, protože výrazně zkracují dobu léčení. Pokud se vás toto téma bolestně dotýká, neváhejte mě kontaktovat, můžu vás přidat na lednové konstelace, abyste zahájily cestu uzdravování.

ZKRAŤME TO! (4.11. 2016)

V ponorném nebo ponorkovém Štíru máme pořád vystláno planetami, ale jedna z nich, planetka Juno, už vystrkuje po trimestru upřeného cílení na příčiny nesouladu ve vztazích pomalounku čupřinu zpod hladiny stojaté vody. Celá vyleze na břeh v neděli a protože už má vyšlapánu cestičku od Venuše, která tancuje na vlně "vybírám si zcela nové typy vztahů, zkoumám a zkouším a když jich navážu víc, tím líp, každá zkušenost dobrá a obohacující", bude moct ten střelcovský rozhled a výběr rychleji zavětřit. Pomůže nám určit si priority ohledně partnerství, zaměří se tam, kde cítí obohacení pro duši.
Venuše na své dobrodružné cestě flirtuje s Uranem a zkracuje sukni, dělá do ní (a nejen do ní) průstřihy a pořád je jí to málo, tak si vyholí půl hlavy a na druhou půlku hodí kilo červeně, protože přece není žádná troškařka a hlavně - chce být vidět! Je to o velké potřebě vysvobození se z tradičních zaprdlých hodnot vtloukaných frázemi o tom, co se hodí v kterém věku a postavení a dalších jiných omezení kolektivního rigidního myšlení.
Mysl se setkává s Lilith a generuje všechny ty staré odporné a křečka v kolečku připomínající myšlenky, které už se dávno podařilo zapomenout. Objevují se tendence k ustrašenosti a jedinou záchranou je brzda v podobě uvědomění, že MOJE MYŠLENKY NEJSEM JÁ, VLASTNĚ TO NEJSOU ANI MOJE MYŠLENKY,  JEN PROPLOUVAJÍ A NEMUSÍM SI JE TOLIK BRÁT. Jisté odosobnění je na místě, i když teď o tolik těžší. Štíra se totiž dotýká úplně všechno, na druhou stranu, když se pro něco rozhodne, necouvá a síla přicházejícího sextilu Slunce s Plutem je nám všem k dispozici jako posila pevné vůle a bdělosti v těchto silně průlomových dnech. Je to jedno hluboké prozření za druhým, i když spíš u těch z nás, co tomu jdeme naproti vědomým pátráním po příčinách. Neni to paušál pro všechny a ti co se neptají, proč depkaří, těm jejich volbu nechme, nebyli by připraveni na odpověď.
 

 

BOREC S ČÍREM ZA ROHEM A TRAKTOR DO HOR (28.10. 2016)
 
Za rohem poskakuje naježený borec s čírem: "Tak pojď už do dobrýho úhlu, ty jeden správňáku, už se nemůžu dočkat, kdy to bouchne. Nebo ať to udělá cokoli, já prostě hodím, čímkoli, hlavně ať se něco děje." Borec s čírem alias někdy rebel bez příčiny je, jak už určitě astrologie znalí sami poznali, Uran. Třepe se a čeká, a už se vlastně dočkal, až dojde ke kontaktu s pomalým, důkladným a rigidním Marsem v Kozorohu.
"Dělám to tak, jak je to prověřené lety (možná desetiletími), vždy to vedlo k úspěch, tak proč bych to měnil. Jdu pěkně pomalu a stoupám vzhůru. Jsem nezastavitelný. Cosi se tady teda snaží na mě útočit, trochu mě to vyvádí z míry, no ještě uvidíme, co chce", je postoj této mašiny typu traktor do hor.
Takže co když se tyto síly nepřímo potkají? U každého to může být o nečem jiném. Někdo ráno k snídani vymění pohankovou kaši za smoothie a někdo seřve šéfa, protože mu bouchly saze a dá i rovnou výpověď. Stejně by byl odejit tak proč to odkládat. Každopádně je to zásah do našich stereotypních činností, je to nervozita, pocit doutnající sopky před výbuchem, papiňáku pod největším tlakem, napnutých svalů a šlach. Jsou to unáhlené a zbrklé akce, které se ale postupně můžou vyloupnout do opravdu skvělých a osvobozujících tref. Je to rozbuška a po ní bordel a možnost přestavět k větší spokojenosti. Je to ale i naopak schopnost nenechat se vytrhnout netrpělivosti z procesu, který je dlouhodoběji nadějný a plodný. Vždyť stačí ucítit a vzít si lehkou inspiraci, svěží uranský vítr a nebourat hned celý koncept. Je to o individuálním horoskopu i přístupu každého z nás.
Taky jste tak zvědaví, co přijde a na co přitom přijdem? Já moc.

 

 
CO VYLÉZÁ A CO S TÍM (21.10. 2016)
 
Lilith je v druhé půlce pouti po mokřadní, bahenní krajině znamení Štíra a když se na tuto dobu zaměřím, vychází mi zajímavý jev.
Při konstelacích a dalších terapiích vylézá najevo mnohem více tutlaného, což jsme předem věděli, nejde o žádnou novinku.
Nejvíc je ale patrné pohrdání. Nejdřív to vypadalo, že se týká žen vůči mužům, ale pak se totéž dělo i naopak. Jak jinak - i muži mají svou Lilith.
Co je za pohrdáním? Především tak velké zranění a tak dlouho tam sedící, že než jít znova na dno, raději se zakryje maskou domnělé síly. Raději ukazujeme na nedostatečnost druhého než bysme šli do nitra svého. Není to něco, co by člověk vědomě chtěl a zvolil, je to obrana.
Když už vyjde najevo, je důležité zůstat bdělí a nepropadnout tomu. Jen si to uvědomit a zeptat se - kdo jsi, ty ve mně, co pohrdáš? Pak se ale připravte na to, že jste mávli praporkem a spustili to všechno, to husté. Kdo se bojí, nechoďte do toho sami, nechte se procesem provést.
Ti, co už jsou zvyklí procházet pozorně a "přijímajícně" všechny své stavy, postup je pořád stejný. Odkryje se strach, úzkost, bezmoc, vztek, možná se stáhne žaludek, hůř se dýchá, no prostě přeměny takové bývají, ale když zvládnete nenaslouchat tomu hlasu v hlavě, který říká, abyste od pocitů utekli, po nějaké době se uklidní, těžkost odejde a vy si můžete určit, co je to, co chcete. Co je pro vás přirozené.
Pokud např. pohrdáte slabostí mužů, je to tak, že chcete muže, vedle kterého se cítíte v bezpečí a je na něj spoleh. Opět podle pocitů poznáte, jak jste s tímto přáním sladěni. A pak už to je o tom nehrabat se zbytečně v minulosti svévolně a tento proces opakovat až v případě, že se znova objeví pohrdání. Pak se opět věnujte zraněné podosobnosti, přijímejte ji a ptejte se, co potřebuje. Je to dialog k nezaplacení, protože odpovědi jsou přesně tím, co posunuje ven ze stagnace.

 

 
 
MARS/PLUTO, SETKÁNÍ NÁM POMALU VRCHOLÍ (18.10. 2016)
 
Hutná síla. Burlaci na Volze. Fyzická výdrž do padnutí a staré známé "když už nemůžeš, teprve se vlastně rozjíždíš".
I takto se dá podat setkání planet, které vnímám jako mužské podosobnosti v nás.
Hodně ale záleží, za jaký konec to vezmeme, jak to pojmeme/přijmeme. Podle duchovní vyspělosti může nastat reakce typu bezmocné chudinky, potřeby si všechno vydřít, potřeby nastartovat něco nového a vložit se do toho naplno, ujasnění si, v čem chceme vytrvat a že to chce svůj čas a postupné krůčky (sice menší, ale pevné a vždy dopředu) apod.
Pak se lze podívat, jak na aspekt reaguje duše a tělo. Mám tyto poznatky: duše v tomto čase vyvrhává staré bolavé emoce, ty nejvíc společností odsuzované, jako je vztek, pohrdání a nenávist a osobně mám vizi jako ze South Parku, jak tam ten jeden malej kreslenec zvrací (citlivky odpustí, ale pišu o mužských planetách v zemském Kozorohu, ne o slečince Venuši ve Vahách, takže "naturálnost" se dovoluje). Takže prostě duše to dělá podobně, ale protože nás Vyšší Milost opravdu miluje, dělá to na etapy. Jeden aspekt, jeden vývrh. V tom prvním právě třeba zmiňované pohrdání a výsměch. Když to necháme být a nepůjdeme hlouběji, do příčin, na nějakou dobu bude klid. Před bouří, před dalším aspektem. V dalším vrhu přituhne, dojde na vztek a nenávist. Ti výkonní, kteří emoce uznají, se třeba rovnou prokoušou ke smutku, bolesti a frustraci. Toto není paušál popis, protože každý jdeme svým tempem, spíš mi jde o to, že je v pořádku přijmout a zpracovat jen část. Bojovat a polačovat už se to nedá, jde to nemilosrdně a bytostně ven, ale zas to neznamená, že nás to má odrovnat. A právě proto vnímám inteligenci duše, která dávkuje. Až vydávkuje nebo vydáví všechno, teprve pak je na řadě odpuštění daným situacím a klid.
A co tělo, všímáte si, co při této tělesné, hmotné konjunkci vyjadřuje, jak to s ním pracuje? Řekla bych, že fest. Tam, kde se člověk nebrání a přijímá, že to rovnání fyzicky bolí, nebo dokonce tomu jde naproti, tělu se věnuje, protahuje a posiluje, dochází opravdu až k pocitům znovuzrození. Odkrývají se možnosti opět věřit, že se lze dostat fyzicky do pozic, které nám už nešly (znáte ty výmluvy - už je mi tolik a tolik, provaz už neudělám, ale zamlada, to mi to šlo). Je ve vzduchu opravdová a zdravá chuť sílit a je přece jedno, jestli si nový elán do žil nahrnu přes tělo nebo přes duši, tak i tak je to vysoce regenerující doba. Doba, kdy víme, že i když to bolí, všechny klouby, kosti a někoho i zuby moudrosti, tak jen proto, že se to hýbe, roste, uzdravuje a mění. A to je prostě šance, tak ji chyťme, změna bude stát za to!

 

DĚTI BEZ HRANIC A PŘESTO...

těsně pod oprátkou, chce se mi doplnit. V takto vypjaté dny, navíc dnes s opozicí Slunce/Uran (15.10. 2016) je extrémismus normou, ale přesto zvolním, ať je moje malá analýza tak nějak sledovatelnější.
Těžko přehlédnout tu obrovskou změnu ve výchově směrem k velké benevolenci, až tak velké, že jsme často svědkem až násilí dětí na matkách. Často můžeme vidět, jak si dítě vynucuje svoje pěstičkami a z rodiče dělá boxovací pytel, dokonce jsem už u půlročního mimina viděla, jak vnímá, že kopat maminku při přebalování je v pořádku. Jsou to děti bez hranic. Nikdo jim je nedal, aby je nebolelo, že nemůžou všechno. Tak to raději bolí ty okolo a matka, která je logicky s dítětem nejvíc, má ještě bonus - pár modřin navíc. Ale vydrží všechno, jen aby její dítě nemuselo ani náznakem zažít "tvrdou" výchovu a chlad jejího vlastního dětství.
Takové dítě neví, že ubližuje, má pokřivené vidění. Pocit, že pluje v nebezpečném vzduchoprázdnu, kde se není o co opřít. Je nešťastné. Ať to totiž zní jakkoli zvláštně, když rodič rozhodně zavelí DOST. TOTO BOLÍ, UBLIŽUJEŠ MI, dítě to sice zarazí a rozpláče, ale získává cit pro interakci s druhými a jasná pravidla. Toto jasno, které se někomu jeví jako přísnost, ale je to podoba sebelásky, dává dítěti klid a stabilitu. To by ale rodič musel už být ochoten být tím, kdo způsobí pláč, ustojí to a nebude se vinit (bože můj, teď slyším Lilith jak říká: vinit se za to, že se nenechám mlátit vlastním děckem, co toto je za krávovinu!). V opačném případě se bude chtít vyhnout své vlastní bolesti, která se otevírá, když vidí dítě "trpět".
A teď k oprátce. Když je jeden z rodičů obětí rozmazlenosti a druhý se snaží dorovnávat, dává hranice až moc, svírá přísnou rukou saturnskou nebo marsovsky vybuchuje, záleží na konkrétním horoskopu a způsobu kompenzace celé situace,  tak je díte půleno, rozpolceno, protože rodiče nejsou zajedno. Jeden druhého nerespektuje, vyčítají si opačné působení. Je to setkání extrému s extrémem bez ochoty k přiblížení a otevření srdce.
Pak i dítě má takové dva v sobě a při zásahu přísnějšího rodiče se začnou rodit pocity viny, nedůvěry a chaosu: "Tak mamince to nevadí, když bojuju a biju ji a tatínek mi za to vynadá. Tak já vlastně cokoli udělám, je to špatně. Jsem špatný já teda??" A rázem je pod oprátkou viny. Některé děti se nechají potlačit do pasivity, jiné jdou do sobeckosti a agrese. Ve skutečnosti ale pořád mají tyto dva póly, jen jeden víc žijí. Druhý se může ale vzbudit později, nebo jen v některých situacích.
Jak porostou, bude jejich úkolem sjednocení, uznání obou extrémů, pochopení, proč a co se to děje, a jak se to může dělat jinak. A pak je ještě jedna cesta a důvod, proč to tady už tak dlouho datluju - probudí se rodič a odhodlá se k tomu velkému a bolavému kroku, k uzdravení svého malého dítěte, k vyvázání se z dětských dramat a k odvaze být tam se svým dítětem, pevně a jistě i v okamžicích bolesti jako vědomá a klidná přítomná podpora, která sice nepřistoupí na ty požadavky, které by jí ublížily, ale zároveň vytvoří prostor pro vyjádření emocí dítěte. Bez vysvětlování, proč se má cítit jinak. Bez mazání medu a slibů, že "přístě bude podle tvého". Bez viny a omluv. Prostě čistě.

 
MAGIE SETKÁNÍ VENUŠE A LILITH (5.10. 2016)
 
Tak se mi zdá, že muži musejí být už vážně přesycení (teď nemluvím jako ženská za muže, ale ze svého vnitřního muže). Přesyceni vší tou parádou žen s pozlátkem, dokonalým úsměvem, kultem zaručeně pravého ženství a fyzické dokonalosti. Perfektní umělé nehty, řasy, vlasy. Vidí je všude kolem, živě i na plakátech a někteří už jsou opravdu imunní. Ti, co hledají šťávu, živost, výzvu, trochu té černé na tu sněhově bílou konečně sakra už! se právě dočkali.
Teď přichází ta chvíle. Venuše se blíží Štírem do Lilithina hájemství a toto spojení dává ženského elementu přídech tajemna, co není lacině dokonalé, ale má grády. Stojí za objevení, láká svou magií, která má daleko do povrchnosti úsměvů ze slušnosti. Vlastně se vůbec neusmívá a nikomu to nevadí.
Tato magická směs v ženě, která ji nasaje, bude přitahovat zraky. Ale už ne jen tak ze zvyku, že oči přejedou. Oči přejedou, ale netěkají, zastaví se, zpozorní a už pustit nechtějí.
Je to vzácné, kouzelné a není to každý den, tento náboj, takže ženy nasávejme a muži... poraďte si, však vy víte.

 

NATŘENO (4.10. 2016)

Ano, naprosto bez skrupulí je nám natírána pravda. A kdy jindy, než s takovým vlivem Štíra, jako v tyto dny.
Znáte ten pocit, když vám přijde sms nebo mail, kde jste chudší o tón hlasu odesilatele a přesto se vám udělá šoufl? Proč hned třeba netušíte, ale něco vás varuje. To něco je faleš zakrytá do vlezdoprdelkovství, zdrobnělin a rádobylaskavého oslovení, kde manipulace teče jako sliz, hezky pomalu a lepivě se snaží omotat svou oběť, vás!
Na druhou stranu upřímně volená slova dokážou udělat zázraky a nastartovat léčení duše, spustit tolik očekávané změny! Tímto děkuju za to, že dostávám obojí, protože je to příležitost, a to vždy jen k většímu otevření srdce.
Takže dneska je ten den, kdy nejen tušíme, ale hned víme, s jakou energií máme tu čest. A to i ti naivnější, bez obsazení znamení Štíra v horoskopu. Každý totiž máme Pluto, vládce nekompromisního, který s každým falešným výlevem zatočí.
Jaká že je motivace úlisnosti manipulátora? Jakkoli výše napsané může působit hrozivě, je to prachobyčejný pocit nicoty, osamělosti, strachu a bezcennosti, které nutí do tlačení druhých směrem svých přání. Takový člověk ještě neobjevil svůj tvořivý potenciál, tak visí na druhých a zcela vydává svůj život a vlastní spokojenost do jejich rukou. Nezná zákony tvoření, očekává, že někdo jiný vyplní jeho přání (a možná to párkrát i vyjde, ale jednou přijde ten bod zlomu...)
Právě nastává chvíle skrz druhé uvidět ono malé, skrčené, bolavé a hněvivé v sobě, co bylo opravdu velmi hluboce zašlapáno, protože se nehodilo a nesmělo dosud projevit.
Jen pozor! Naším úkolem není hojení druhých utěšováním, začněme hojit u sebe. Přílišný a nezdravý soucit s manipulujícím citovým vyděračem zvenčí vede ke stalkingu, takže bacha. Cílem je pojmout informaci o svém zranění, začít léčit a v případě potřeby dát najevo druhým, že mají tytéž možnosti. A třeba si vyberou setrvávat v bahně a nadávat na život, je to jejich volba a kde bereme právo na nevyžádané rady a odnímání břímě, které si druhý hýčká. Jen on ví proč...

 

RÁDA BYCH ALE...(28.9. 2016)

"Ráda bych dělala sama na sebe/odstěhovala se do většího/změnila práci na tu, která mě víc baví/rozešla se s přítelem, protože náš vztah je mrtvý ALE MÁM DĚTI A POTŘEBUJU JISTOTU, tak zůstávám v tom starém." Obvyklé schéma existenčního strachu vnitřního dítěte, které zažívalo nedostatek hojnosti v dětství skrz rodiče a jejich nastavení na "málo". Teď nevědomky zahrnuje vlastní děti do scénáře jako přes kopírák a děti to cítí. Cítí se být příčinou, proč rodič není spokojený.
Tak a právě teď toto všechno může být systematicky, klidně vědomě, trvale a natrvalo měněno. Nejenže jsme všichni dostávali dávky odhodlání k práci s mentálem od zemitého trigonu Merkur/Pluto, ale navíc teď máme nově Mars v Kozorohu. Je to tahoun, jede na výdrž a věří v trpělivou kontinuální činnost, která přinese ovoce. Na tuty. Po dva dny ho podporuje panenská Luna, věrná to pracovnice údernice, která mu na začátek cesty udělá pořádek. Takže přeměně strachu na klid už snad brání jen sám strach se dívat do očí vlastní bolesti a na to se potřeba sebrat odvahu, to je fakt.
Prakticky se může toto postavení Marse odrazit jako začátek fyzických aktivit na pravidelné bázi, kde i ti, co měli tisíc výmluv, jich postupně mají míň a míň, až začnou a najednou zjistí, že ten pocit cítit zase svoje tělo, že makalo, je moc fajn. Najednou je to opravdu o větším uvědomění si hmotného a faktu, že i proto jsme se narodili do těla. Že někdy bolí a někdy přináší radost a ve všech stavech je pořád živoucí.
Existenční strach, který zmiňuju na začátku, je teď vysunován o dost víc sextilem Lilith s Plutem. Těmto dvěma ve spojení fakt nic neunikne, je to takové malé komando s čistým úmyslem dát šanci tomu, co spalo, a na co dřív chyběla odvaha. Je to o ukázání všeho v celistvosti a použiju k tomu svůj oblíbený příběh s motýly (viz předchozí články). Jdu si tak pěkně po louce, celá uvolněná, obklopená běláskama, modráskama a všema jinýma barvama přelomu léta a podzimu, prostě se rozplývám. A najednou mi oči padnou na krvavou skvrnu kousek napravo. Tak zaostřím, všechny barvy zmizely a zůstává jen červená. Na zemi v trávě leží kus veverky, přesněji jen ukousnutá hlava a pár vnitřností. Tak to je přesná plutonská scénka. Chceš motýlky jo? A přijmeš přírodu (a tím i život) v jeho celosti? Tak uvidíme, koukej!
Ano, je to tak, kuna měla hlad, tak chytila a sežrala veverku. Nic víc, nic míň. Tak jako den a noc tvoří celý den, tak život a smrt tvoří celý život a abychom viděli motýly, máme být schopní akceptovat i toto přírodě vlastní predátorství. Jen je taky fajn vědět, že nemusíme smrt vyhledávat cíleně a za každou cenu, nemá to ráda stejně tak jako když ji vidět nechceme vůbec. Jak jednou řekla v konstelaci - má to vymakaný a ví, co, kdy a jak.

 

JEDNA JUPITERSKÁ. TA POHYBLIVÁ, O MOTÝLECH (22.9. 2016)

Dostalo se ke mně v současnosti už profláklé zhmotňovací cvičení o motýlech, pocházející možná původně od Esther Hicks nebo Teal Scott, nebo ještě odjinud. Celé to spočívá v tom, že si do sebe navibrujete představu motýla, třeba běláska. Párkrát si jej představíte co nejživěji, vzbudíte v sobě radost z pohledu na jeho třepotání a tím jej přivoláváte do své reality. Ano, opravdu to tak jednoduché je. Proč běláska? Protože je to naprosto neutrální bytost pro většinu lidí a není k ní vrhán žádný odpor v podobě předsudku, nedůvěry v jeho existenci či co mysl ještě dokáže vyprodukovat.
Byla tehdy zima, odhadem leden a já jsem si přála uvidět běláska. Pak jsem na to zapomněla, ale jen na pár dní, protože za pár dní jedu cestou z bazénu, hrnu si to celá odpočatá a příjemně naladěná (tedy bez odporu k čemukoli, co může nastat) a náhle mi přeletí bělásek před předním sklem! Ty jo, tak fakt to funguje, nekecali! je první dojem. A co myslíte, že udělá rozum pak? Začně házet moudra, že přece motýl v lednu, to ti nikdo neuvěří. Ale neměl šanci, Jupiterké nadšení je vždycky na prvním místě, je větší, je oblažující a objímající. Je to potvrzení, že jsme tvořitelé, že je to hra a kdo chce, tak se účastní, nejlépe tak, že prioritou je cesta i cíl, a to CHCI SE CÍTIT DOBŘE, ROZPÍNAT SE S VESMÍREM A TVOŘIT SI TO, CO CHCI ZAŽÍVAT A MÍT.
A toto je nám teď nachystáno, po všem to zabržďování od Saturna i couvání Merkura, přichází jiná megavlna. Slunce se potká ve Vahách s Jupiterem a je tak prostor zavnímat, jaké blízké vztahy a aktivity v nich chceme prožívat. Dostáváme tak několik dní euforistické nálady, pocitu, že se hýbeme, že k nám přicházejí příležitosti k seznamování s podobně naladěnými lidmi (protože už víme, že pokud se zdá, že jsou úúúúplně jiní jak my, tak se fakt jen zdá), že se daří navazovat spolupráci tak, aby obě strany byly spokojené a mnoho dalšího.
A jak to mám s motýli v současnosti? Nejen bělásci, taky modrásci, babočky a jiní hnědásci, žluťásci a včera i jeden oranžový, fakt netuším, co to je za druh, a intenzivně si přeju červeno-růžovou variantu potěšení pro oko. Jen tak, pro radost, proto, že věřím, že všechny bytosti jsme na jedné lodi, planetě a je vesmírně naplňující se bavit tím, že sotva otevřete dveře domu a vystrčíte hlavu, už tam číhá okatý hnědásek a dělá kolem vás divoké, skotačivé kruhy, protože si rád hraje a cítí, že jste na stejné vlně.
Že se vám to zdá přehnané? Ale co není dnes, zítřek nabízí hrstěmi, nejen Slunce s Jupiterem, ale i panenský Merkur, jak se vydá vpřed, začne zase tyto malé velké pohyby merčit a těšit se z nich.
 
 
LAZEBNICE RÁNY OMYLA A TEĎ UŽ NA TO MÁME (17.9. 2016)
 
A dočkali jsme se! Nezávislácké, pokrokové a novátorské tendence a postupy, co jsme předtím neuplatnili, na které jsme neměli koule nebo nás ani nenapadly. Nebyly na pořadu dne, týdne, u někoho měsíce. A najednou Uran přesně pálí svým rentgenem na ženu i muže v nás, a i když klasická astrologie by nazvala kontakt na Venuši neharmonickým a na Mars naopak, věřte, že u rebela největšího (často bez příčiny a z hecu, ale teď doopravdy!) je to fuk. Není tam takový rozdíl, možná že trigon nese míň úrazů nebo údy a srdce zlámané namíňkrát, co já vím.
Co se týče citových úrazů, dobře se podívejte, než si je vztáhnete pouze na sebe a podlomíte tak svou hodnotu, jestli ten, kdo vás nechal, popř. nedával do vztahu tolik co vy, neangažoval se citově, odtahoval se až odtáhl celý (ne)vztah mezi vámi, nemá Urana v aspektu na citové planety (hlavně Lunu a Venuši). Pak taky vodnářské os.planety a descendent tamtéž se chová stejně. A pokud vy máte dost z vodního živlu, jste zvyklí sdílet niterné pocity, dávat otevřeně najevo své nálady, dostáváte nezávisláka do nepohody. Je to ta část jeho osobnosti, která zažila jen chlad, od rodičů i okolí a stejně tak se ten člověk chová uvnitř sám k sobě a navenek k vám a ostatním.
Pak stačí jen dotaz: proč jsem si vybrala tento typ partnera? Čí vzor kopíruju? Odpověď nechte vyplynout a věřte, že to bude zase Uran, který pomůže. Přihrne vizi, uvědomění, docvaknutí a hlavně změnu! Odtržení od starého zasmrádlého a teplého, protože tentokrát je to svěží severák, ale jeho říz uvítáme, konečně se po tom dusníčku nadechneme (ostatně počasí se taky změnilo, jak už to bývá kolem úplňků a novů běžné).
A že to není jen plytké a revoluce pro revoluci, o to se dlouhodobě stará sextil štíří Lilith s Plutem a napěťový trojúhelník osudových uzlů se Saturnem a Neptunem. Spouštěčem toho všeho se stal včerejší úplněk, protože Luna vytáhla vědro očistné vody z hodně velké hloubky a omyla jako lazebnice tu největší ránu. Když je v Rybách, dělá to vždycky, ale včera dostala fakt velkou roli a je tak krásně milosrdná, ukazuje a odkrývá vždy s takovým citem! Toto těžko dát do slov, snad jen pro nacítění zkuste např. srovnat způsob Luny štíří, která to dělá natvrdo a bez skrupulí, protože si říká, že tak přelstí naši natvrdlost. Ale každému jak si přeje, není jeden dokonalý způsob a to nám pomalu a čím dál rychleji může dojít.
Klidně se do komentů na FB podělte, co se vám podařilo udělat jinak, jaká očistná osvobozující bouře se přes vás přehnala.
Držím nám palce!

 

 

ANO, MŮŽE TO BÝT ZÁSADNÍ DEN. KDYŽ SE CHCEME VYMANIT A ZAMANIT LÍP (4.9. 2016)

Slunce v Panně ozařuje Dračí hlavu a pokládá pod taktovkou Saturna tyto zásadní a přímé dotazy:
Žiješ dle svých představ a tuh? Naplňuješ svou sluneční podstatu, vyjadřuješ se autenticky? Pracuješ tam, kde máš? Cítíš smysl pracovní náplně až do morku kostí jako správný, až tak že se nebojíš slova poslání? Nebo už dlouho trpíš kompromisem "tak já sem teda budu docházet, protože potřebuju peníze" a přestal/a jsi věřit, že můžeš mít přesně co si přeješ? Jaké každodenní rituály dodržuješ, vyhovují ti ještě nebo to chce změnu? Kde se přizpůsobuješ většině a bojíš se být odlišný, protože okolí by to nerozdýchalo a zvyklo si na tvou milou vstřícnost?
Nerada bych zapomněla na Neptuna, může svými dlouhými prsty ukout trochu té mlhoviny, aby to logický a neústupný Saturn neměl tak lehký. Pozná se to podle pochybností a podrývání, to abysme se neukvapili a klidně si dali chvíli na odpovědi, ale pak si za nimi stáli, zvlášť když přijde ten silný pocit "v tomto jsem doma, tady jsem naplněný/á".
Tak jdu na to, to je zas hokna, tolik dotazů... Ale co jsem si napsala, to si zodpovím ;-).

 

O PANNĚ, NOVOLUNÍ A TOM OKOLO (1.9. 2016)

V Panně máme i po odchodu Venuše stále solidně naloženo. Právě tu dochází k novu, setkávají se obě světla, abychom si pořádně posvítili na oblasti, kde je toto znamení doma.
Panně je přisuzována velká kritičnost, posuzování, chlad, příliš mentální aktivity a nejen té, pracovitost, služba druhým a stále přítomná ochota být nápomocná a tak dále.
Tito lidé odmala někde v koutku vědí, že se narodili, aby pomáhali, aby tady byli pro druhé. Pokud to náhodou nevědí, vyhledávanost od druhých jim to potvrdí, aby neminuli svou cestu. Potíž je, když druhé postaví na první místo a osobní život jde stranou. Pokud jste viděli film Domácí péče, tak to je typické chování panenského ega (plus tam ještě vidím Raka a Rybu).
Takový pomahač může začít dělat začátečnické přehmaty v podobě rozdávání nevyžádaných rad, pracuje rád a zdarma, nechá se strhnout kdykoli na ulici jako vrba, na kterou kdokoli může navěšet své strasti,...
Až jednoho dne, a nebude to vůbec ojedinělé, vzhledem k tomu, pod jakou palbou všech pomalých planet kromě Uranu (ten už má Panna za sebou) se nachází, dojde k onomu jednoznačnému minimalistickému a přesto velkému NE dosavadní nesebeúctě.
Pak najednou vklidu a s otevřeným srdcem zastaví stěžovatele a hazeče břemen s odkazem na svou pracovní dobu, mimo ni nebude na drátě, protože si jde zaběhat, uvědomí si, že není odpadkový koš, kam se dá hodit cokoli, vytvoří ceník, se kterým je spokojena, přestane si všímat těch, co se bojí její analýzy a nazývají ji kritikou, protože nikdy v hlavě Panny nebyli a nedokážou to načíst a jen ona sama ví, jaký rozdíl v tom je. Jistě, potkáte i nešťastné jedince, co si chladí žáhu a pak to krutá kritika je. Ale základ je vždy pravdivě pojmenovat, co vidí. Že i tak to bolí, když to říká? To je snad dobře ne? Aspoň víte, co máte léčit a s tím vám ráda pomůže. Dovede mít chladný rozum, ale to jen proto, aby zmapovala situaci a srdce zapojí, až začne samotné léčení. Vždyť je to tak logické!
Na dnešním novu si buď budeme všímat jen výstražného trojúhelníku od Saturna, nebo se podíváme ještě jednou a uvidíme ty dva nenápadnější od LIlith a Pluta s Neptunem. Já jsem pro třetí variantu - vidět všechny a pobrat co se dá. Otevírají se všechny staré dětské nejen školní programy malého sebevědomí, potřeby se zavděčit, získat si prací a snahou přízeň a mnoho dalších. Utěšte toto malé ve vás, vemte ho na klín a ujistěte, že i když odpočívá nebo rebeluje, je pro vás zlatem. Pak se může otevřít branka k síle a klidu, k vědomí čistého bytí, může se otevřít smysl života, pokud jste dosud neuměli být jen tak a potřebovali jste vědět, protože světla jsou v blízkosti Dračí hlavy a tato hlava prostě a jasně ví.
A teď už opět v ich formě - nám Pannám krásné narozeniny!

 

REBELEM TEĎ HNED! (16.8. 2016)

Saturn se otočil do chodu vpřed, čímž se zase (ne)bezpečně začíná přibližovat do kvadrátu s couvajícím Neptunem. K Saturnu se směle blíží Mars a aby toho nebylo málo, Venuše na Dračí hlavě sice už poodchází, ale pořád ještě JE v rámci orbisu t-kvadrátu. Lilith navíc rozhodně kráčí do trigonu s Neptunem, což se sice tváří jako splavný aspekt, ale ne pro ty, co se bojí, tam není ohledně Lilith splavné nic.
Píšu o tom proto, že celé toto téma se teď hodně odráží při terapiích s klientkami. Přicházejí např. konkrétně s tím, že už nechtějí být domácí puťkou, že už nemají na to dodržovat jakási pravidla každodenního obstarávání večeře pro rodinu, že si uvědomují, jak si neužívají to, z čeho by se měly těšit, protože je zavaluje jakýsi znechucující pocit povinnosti.
Ano, pod touto konstelací primárně tíha je a závaží klesá větší a větší vahou zezadu na krk těm, co ztratili své sny a touhy, nebo je neztratili, ale přestali následovat a nechali se dlouho ubíjet pocitem povinnosti a zavázanosti. A kdo nikdy tento pocit neměl, hoďte čímkoli...
Jenže tíha má jeden jediný úkol! Vybudit naše pravé já, probudit rebela, roztrhnout egoické okovy, zařvat TAK TAKTO DÁL NE a ujasnit si, co teda dál JO! A k tomu nám napomáhej ty, trigone uransko-sluneční!
A těm ženám, co už mají dost služkaření, utírání dětských prdelek a všech těch maličkostí, co se tak v životě ženy na mateřské namanou, těm, co sice rozumem vědí, že mateřství je dar, ale přestaly to tak cítit a snaží se protože "musí", vězte, že to znechucení má na svědomí vaše Lilith. Jak se blíží k aspektu s Neptunem, zažehává své niterné touhy, úniky z reality do snů, a pokud tyto byly dlouho přehlíženy, o to silnější pnutí teď.
A teď babo raď! Pokud můžu být tou babou, tak jako první pomoc bych zvolila homeo pomoc v léku Sepia. Je to právě pro ty fáze "mám plný zuby celé své rodiny, už se nechci starat", které může zažít někdy každý. A dokonce se to nemusí vázat k rodičovství vašemu, mohli jste to jen převzít od své matky, která to žila, když jste byli malí a stále si to sedí uvnitř a občas víc či míň nahlas spustí svou tirádu.
Další dobrý prostředek je dialog s lilithovským rebelským já. Stačí pár slov uznání a pozorujte, co se děje pocitově: tak ty jsi celá naštvaná, je toho na tebe moc, že. Ani se nedivím, co bys ráda?
A třeba pak zas bude možno vidět svět panensky, čistě, jasně a s tichou radostí právě z toho, co předtím tolik vadilo.

 

CO NEJVÍC LEKÁ JE VLASTNÍ STÍN

Když máte chuť se otočit a před někým utéct, díváte se v jeho tváři do vlastního stínu. A každý stín lze jen začlenit do pestré škály ostatních stránek, nic jiného se dělat nedá, leda ještě odmítáním vykrmovat. Pak vás ovšem ovládne. Bude čím dál viditelnější a hlasitější, klidně vám jej přehrají i děti nebo pes.
A proč je stín tak často odmítnut? Protože se spojuje s bolestným pohledem do minulosti, kde vznikl. Ta stránka nebyla (rodiči, vnějšími autoritami) přijata, proto se na ni hodila deka a "však ono se to schová". Neschovalo, jen se začalo zrcadlit ve všem okolo.
Že máte strach se podívat, nechcete vzpomínat na to, co bylo?
Však taky pouhé vzpomínání a retraumatizace není cestou k přijetí. Je to o dialogu, který ti, kdo už jsou na vnitřní práci s duší zvyklí, můžou dělat se svým stínem sami a ti kteří ne - vyberte si z pestré nabídky terapeutů a metod.
Že máte strach přijít na terapii? Tak to je jediný strach, se kterým vám terapeut nepomůže - strach vůbec přijít. A tento ukazuje na to, že jste se ještě neodhodlali ke změně a potřebujete ještě nějakou dobu padat na dno, až jednoho dne se správně nakopnete a JDU NA TO! bude tím rozhodujícím.

OKLEŠTĚNÍ, NICNEDĚLAJÍCÍ A PRAVDIVÍ (2.8. 2016)

Když jsme teď štířím Marsem dost okleštění od zbytečných nánosů, kdy jsme poznávali přestárlé mechanismy, programy a přesvědčení, abysme pochopili, čím nejsme, tak přichází lví nov, aby ukázal kým JSME. A/nebo že vůbec JSME. Bytí je jediným cílem duše na planetě a vlastně slovo cíl je ujeté v tomto kontextu, ale budiž. Při očišťování od ega, když na sobě člověk pracuje, dojde čas od času k otázce: a co je tedy moje, co jsem já? To, co cítím uvnitř jako nesmírnou vesmírnou úlevu, když se to vyřkne. Bude se to týkat vašeho slunečního znamení, je to spjaté i s pozicí v domě a aspekty. Dotkne se to vaši nejhlubší podstaty (např. mé Slunce v Panně v 2.d. se totálně našlo v Práce je tvojí hodnotou, v tom se nacházíš). Když začnete přijímat tam, neprohloupíte. Přijmete-li tyto své ryzosti a nebudete se příliš identifikovat, ani odporovat, našli jste, co je vaše pro tuto inkarnaci.
Ono totiž jaksi nejde být ve stavu "všichni jsme všechno", když nemáme ukotveno. Vzpomínám na výrok jednoho známého: "Já si za své služby neberu peníze, však vesmír mi je vrátí jinak." Ano, byla by to pravda v případě, že by za touto velkorysou větou nebyl strach, že není dost dobrý a peníze si nezaslouží. Ještě totiž nezakotvil a neustál materiálno, nemůže tedy tuto fázi přeskočit, jakože hupsnout do duchovna a být pravdivý.
A když teď máme obě světla v hrdém a vyklidněném Lvu, dovolujete si ono líné povalování, slunění se, nicnedělání, bytí Veličenstvem nebo vás strhává panenský Merkur k nervnímu přemítání, co je ještě potřeba udělat, kolik práce máte? Ne že by to nešlo střídat, jen obojí zároveň je iritující.
A brzy vyleze Mars z mokřadu na souš a začne se velkoduše ukazovat a prosazovat v celé parádě, těšme se na nové akční scénky a kujme scénáře

 

TENTO (A ANI ŽÁDNÝ JINÝ) BOJ SE SYSTÉMEM NELZE VYHRÁT (25.7. 2016)

Převaha planet je v ohni a začíná to být znát. Vzrůstá odvaha, bojovnost, nepokoj, potřeba se ukázat v plné kráse nebo aspoň být vidět.
Dotknu se ale teď spíš dlouhodobějšího aspektu, který jsem měla sama možnost do morku morkovatého včera procítit. Je to kvadrát Saturna s Neptunem.
Po roce jsem se účastnila konstelací v rolích a protože hrát všechny ty maminky, babičky a děti už po X letech už není úplně nové, požádala jsem si o role jiné, tzv. neživé. Jenže jako zástupkyně komunistického režimu jsem byla všechno, jen ne neživá (přestože terapeutka vedoucí konstelace tvrdila, že režim/systém prostě jen JE a že to, co jsem cítila, bylo jen něco mého, já to vidím jinak a jsem toho názoru, že vyjádřit má zástupce vše, co cítí. Má dostat prostor, protože se čistí nejen on, ale vliv to má na celou skupinku, když je to vyjádřeno. Jak by něco tak velkého, jako systém, mohlo být jen mé?).
Takže v roli onoho režimu nejdřív přišel pocit škrcení, který mě donutil si chránit krk a synchronně mi chodily vize oběšených obětí. Pořád jsem ale jako tento režim byla jaksi nepřijatá a přiškrcená. Najednou došlo k aktivaci skz pokus ženy, která si konstelaci stavěla, o manipulaci s druhými. Aha, takto se budím, běží mi hlavou. Pomalu se uvolňuju, je mi dobře, normálně dýchám. Najednou přichází pocit osvobození, pohybuju se k oknu, vidím barevně a vím, že opouštím vězení. Co se děje v konstelaci za mými zády mě nezajímá, znova žiju. V tu chvíli mi docvaklo, že to je pocit těch, co po pádu obludně utopisticky krutého (i toto je Saturn/Neptun!) komunismu zažívají nově nabytou svobodu.
Jenže jen na chvíli, protože cosi mě znova aktivuje nepříjemné pocity, už nejsem komunismus jako takový, jsem systém, později nazvaný jako negativita.
Zástupkyně mě zarytě odmítá vidět, pohled do mých očí ji dráždí a cítím z ní boj. Tak reaguju: "Čím víc bojuješ, tím víc mě máš, tím víc rostu". Tento boj nikdo nevyhraje, systému, ať je jakýkoli, se potřeba uznat právo na existenci, je větší jak my, a proto má smysl hledat své místo v něm, a pak, když každý má to svoje, kam patří, systém jako takový se mění. Až se podíváme neutrálně, bez emocí, je to léčivé. Plni emocí nemůžeme nic přijmout.
A tak ani já jako negativita jsem nebyla (zatím) přijata, teda ne v této konstelaci, a přesto mi to tolik dalo - můžeme být pořád strašně sluníčkoví a plní ideálů, tvářit se, že bahno neexistuje a chtít pořád expanzi, ale zároveň nemůžeme být pravdiví. Nikdo po nás nechce, abysme se do těch všech špín namáčeli po bradu, ale to se právě děje, pokud děláme, že to nebylo, nebo není. Pak se jeden režim mění v druhý a jsme stejně v opozici a dějí se podobné věci. Jako den neoddělíme od noci, nelze ani to, co jsme onálepkovali jako pozitivní oddělit od negativního.
Tak využijme odvážně ohnivých energií současnosti a prostě pojďme najít každý své místo, kde to cítíme přes srdce a ono se to pohne!

 

Z TŮNĚ NEPTUNSKÉ PLNÝMI DOUŠKY PÍT (23.7. 2016)

V seriálu z dob našeho dětství zaznělo: Můžeš vzít koně k vodě, ale pít ho nedonutíš, pokud sám nechce. Jak geniální! Věta mi utkvěla v hlavě, protože s ní naprostou souzním a aspiruje na titul mantry roku pro všechny terapeuty (astrology, kartáře atd.).
Dala mi uvědomění, že mizí ti, co pít nechtějí, je jich vlastně minimální počet, a vlivem zrychlenosti všech dějů, která je tolik cítit, se zrychlují i výsledky terapií a to tak, že hodně.
Tento týden mám opravdu velkou radost, protože se mi dostalo několika zpětných vazeb od klientek, co přišly, procítily, pochopily, zpracovaly. A hned po první terapii a za přispění homeopatik zvádly tu zkoušku života, kvůli které přišly. Na první dobrou! Tak si říkám, že Zdroj už ty naše starý traumata nebaví, tak nám všem pomáhá seč může, abysme prozřeli a pustili co nejvíc co nejdřív.
A i když to tak s rybí Lunou nevypadá, protože je rozvláčná, plovoucí s proudem a vtahující nás do temné tůně neptunské hloubi, když se nebojíme a ponoříme se do studené vody všech těch pocitů, co se nám do nich nechce, za chvíli zjistíme, že to nebolí. Bolel a vysiloval jen odpor k ponoru. A kdo to nedá dnes, zítra ráno to přijde silněji, za vydatné pomoci Marse v trigonu.
No a my s ohnivým ascendentem se noříme vlastně vždycky celý červenec, rozdíl je v tom, že když to vím, dám si oddech od hlučnosti a velké společnosti a je to takto o dost přijatelnější než to brát jako nucené vězení.
A ten srpen potom, to bude rozlet!

 

NOČNÍ SETKÁNÍ (19.7. 2016)

Luny a Pluta mi svou intenzitou připomnělo zážitek z červnových konstelací, které se konaly za opozice Venuše a Pluta. Když jsou ve hře (i když hravé to teda nebylo) ženské planety, logicky jde o téma ženství. To je nějakým způsobem degradováno, pošlapáno nebo naopak vyzdvihováno a povyšováno nad mužský princip. Pouze v některých okamžicích, kterých díkybohu přibývá, jde o rovnováhu a uznání jednoho principu druhým. Ale Pluto spíš má tu šťourací funkci, která nás má k hlubokému uznání obou polarit dovést.
V oné konkrétní konstelaci proti sobě stáli žena a muž. Dopředu se nikdy neví, co vyvstane, proto jsme byly překvapené prudkostí, jakou se výměna názorů odehrála. Žena prudce vytkla muži "všechen hnus světa" včetně vypalování vesnic a ubližování ženám a muž se stejně prudce ohradil, plný pocitů viny, které v něm vyvolala: "Proč toto sem taháš, to sem nepatří!"
Tak prostě za působení Pluta vypluje i to nejzasutější pohrdání, které jinak v každodenním životě otravuje bytí jako když vám podávají nenápadně malé dávky kávy od žida nebo arsenika.
Toto podprahově cítí obě pohlaví navzájem a plyne to z kolektivního nevědomí a pak se taky hlásí o slovo zraněné generace předků, které si v nás přejí být usmířeny. Není to úkolem všech lidí, jen někteří si vybrali být katalyzátorem, ti, kteří mají na to a jejich duše chce pomáhat transformací emocí a bolesti. Nejde o žádné trpitelské utápění se, to se totiž děje spíš do té doby, než utrpení a způsob života předků uctíme. Jde o integraci a léčení duše jednotlivce i rodu.
Jakmile totiž upřímně a ze srdce vyřknete onu osvobozující větu - přijímám tě ženo/muži, tebe co pohrdáš ženami/muži jako svou součást, tak jak jsi, protože vím, že jsi nezačal/a pohrdat jen tak, ale z velkého zranění - čekejte velkou pecku. Něco opravdu spadne z těla, vaše snaha o uzdravení sebe sama se dotkne velkého počtu dalších lidí. Co zpracujete, to se prosvítí a stejně tak se prosvěcujete vy.
Přeju všem, co to takto vnímáte a pracujete na sobě, dostatek trpělivosti a děkuju za to, co děláte.

 

 

NEMOCI NESTÍHÁM, NEMÁM NA NIC ČAS, MUSÍM TO A TO

Tato trojice je teď velmi častá a se svatostí nemá nic společného. Slýchám ji hlavně od matek malých dětí (tak těžko vybrat lepší dobu rozhrábnout toto téma než se 4 račíma planetama že) jako argument, proč nemohou někam za svým osobním rozvojem nebo zábavou: "Musím koupat a uložit děti" nebo "Nemá mi kdo hlídat, nepůjdu" nebo "Manžel je přes týden pryč, nemůžu kvůli dětem".
KVŮLI DĚTEM je zvlášť jedovaté zaklínadlo, u kterého si můžeme být jistí, že se podprahově dětem dostává informace, že mají vinu na tom, že jejich matka se musí obětovat a zůstávat kvůli nim doma. Výjimku tvoří ty případy, kdy "nemůžu, jsem s dětmi" neobsahuje sebelítost a matka bytí s nimi ráda upřednostní. Nebere jej jako újmu.
Vy ostatní se sebelítostivým podtónem - nikdy není pozdě si uvědomit, že nemožnost nechat si pohlídat na chvíli děti, je o vás. O vašem strachu o ně, nedůvěře v potenciální hlídající a nedůvěře v partnera, protože to paradoxně vychází od zadaných žen, nikoli od svobodných matek, jak by se zdálo.
A proč tam není váš partner, když ho potřebujete? Protože jste uvěřily, že jste a máte být na všechno samy. Možná jste přebraly chování své maminky nebo babičky, protože v jejich dobách se na lásku otců vyjádřenou směrem k dětem moc nedalo (hodně z nás to zná důvěrně, pamatujete, jak to bývalo, když jsme byly malé?). Možná podvědomě voláte tímto přetežováním se o pozornost a možná to všechno dohromady.
Cesta ven vždy existuje, jsem v tomto optimistkou. Tou je setrvalá snaha denodenně zjišťovat, jaký krok je v souladu se sebeláskou, ptaní se svého nitra.
Zkuste dotazy, každá dle své situace:
Co mi přináší být na všechno/na většinu věcí ohl. dětí sama?
Proč jsem si vybrala muže, který tu není, když potřebuju oddech, aby převzal žezlo?
Čeho se bojím, co se může stát, když dám své děti hlídat?
Proč je pro mě důležité dávat najevo, že jsem na to sama?
A pak prostě integrace těchto ustrašených, bolavých částí. Pozvolná a vytrvalá, nejde nám o to, abychom se udřely. Teda aspoň některým z nás ;-)

LUNÁRNÍ ŽENSKÉ ZAOBLOVÁNÍ (1.7. 2016)

Kdy jindy než v měsíci pod vládou Raka a Luny, navíc s račí Venuší, zmínit toto téma. A jestli někdo má pochopení pro ženy krev a mlíko, je to právě moje račí Venuše. Kdo zná Saudkovy fotky, může skrz ně procítit, o čem tady píšu.
Ženským zaoblováním míním to mírné roztomilé a pro dospívání přirozené přibrání pár dekagramů, které se nemusí týkat jen puberty. Spíš jsem vypozorovala, že se děje, když je v horoskopu ženy výrazně kontaktována Luna, nebo ona sama vytváří sekundární direkce např. na ASC jako jeden z prvků ovlivňujících vzhled. Ten se mění i díky tranzitům na Venuši, ale tam to vnímám víc jako záměrnou a vědomou změnu (účes, oblékání atd.)
Když se to dělo mně, a bylo to žádoucí, přála jsem si přibrat, bylo to brzy po opozici od Pluta a kvadrátu Saturna, dále mi šla sek. direkční Luna přes ASC a pak logicky dost dlouho 1. domem, Neptun a Jupiter tvořili trigon a Uran kvadrát na Lunu zrození a trigon na Venuši.
Jak ale naznačil středeční seminář na sebepřijetí, tlak společnosti zanechal velké trhliny! Řešilo se téma nadváhy a vylézaly staré bolesti a pocity odmítnutí, a to i když jako příčina vykoukla o slovo se hlásící ženskost. Těch pár zakulacujících kil (nebo spíš deka) odráželo energii karty Rozkvět, ženskou přitažlivost.
V tu chvíli jediné, co jsem si v duchu přála bylo, aby všechny tyto ženy mohly uvidět, co vidím já - jejich prostou krásu a rozličnost, a to i tu pod povrchem, a aby mohly lusknutím prstu zahodit všechny ty předsudky svých babiček, maminek a kritiků.
Několikrát bylo zmíněna příčiny přibrání i jako ochrana před okolním světem a výsledek sebelítosti, pak taky jako přítel, který okamžitě zmizí, jakmile si to žena bude přát a pohne se směrem k sebepřijetí. Jedna z účastnic pronesla: "Tak tady se dobře ukázalo, jak se ještě nemáme rády". Já bych to upřesnila - některé své aspekty nemáme rády.
Celý ten večer mě zalarmoval a dnes jsem vypsala další ženské konstelace ŽENSKÁ JEDINEČNOST A PŘITAŽLIVOST na 4.9. a seminář TRANSFORMACE VN. BLOKŮ A NEGATIVNÍCH PROGRAMŮ na 24.8. Tam se budeme dívat nejen na bloky, ale i na to, co na sobě umíme ocenit.Další informace doplním brzy a vytvořím události.
Do té doby a i pak a vždycky se mějme rády/rádi, každý sám i vzájemně, protože níkdy nevíme, kdy může naše vyjádření sympatií nebo pochvala přinést druhému nakopnutí k přijetí toho, co tak moc odmítal. A k tomu nechť nám nahrává Vyšší milost v podobě trigonu Slunce - Neptun.

Z OCELI DO PLÁTKŮ RŮŽÍ (28.6. 2016)

Račí planety, doznívající láskyplný trigon Venuše/Neptun a nabíhající Slunce/Neptun poukazuje na cestu míru a klidu. Připlouvá uvědomění a ukotvení v tom, že není nejlepší cesta ta trnitá, dokazující si, jak jsme silní, ale že odpuštění sobě samým, to, že si zvolíme obejít těžká setkání, zkoušky, které už jsme předtím absolvovali, to právě potřebujeme.
Z oceli do plátků růží se ponořit, z mysli a pocitu "musím to zvládnout, tomuto dostát a tamto udržet" do srdce a do "budu dělat jen to, co cítím srdcem, co je mi milé". I s tím rizikem, že ego druhých se dívá skrz prsty a vyvolává špatné svědomí. Opravdová síla je v přiznání si lidskosti, citlivosti (v očích ega slabosti), ne v tom, že se ničíme, abychom nezklamali.
Vodní Slunce a Venuše jsou pod aspekty vícero planet, je na ně upřena pozornost a je to jako když se někdo, kdo si nikdy nedovolil ukázat svou citlivost a emoce, rozpláče na hlavním nádraží ve 4 odpoledne. S plným vědomím toho, že záleží jen na autenticitě, na prožitku, na přirozenosti.
Už se vám to stalo?

PŘIJDE TO A SMYSL TO MÁ JEN KDYŽ PRO TO ZAHOŘÍME VÁŠNÍ (22.6. 2016)

Mars už několik týdnů nejde přímo, což ale neznamená, že nemluví hezky přímo po štírovsku. Až to z člověka z vděku udělá slzavé údolí, jak přesné to je!
Tím, jak se zastavuje, aby se za pár dní dal do chodu, zintenzivňuje toto: nechoď do žádných nových aktivit, když ti nebyly intuicí poslány. Nehledej na sílu a rozumem, protože už to chceš teď hned. Počkej si, přijde to samo a chytne tě to vášnivě, abys se do toho dala celá, stačí si ujasnit v souladu s vlastní sebeúctou, jak to chceš a začít pevně věřit.
Pročisti si minulé zážitky až z příčinné situace, to nemusí být ta, která se děla naposled a změň tak svůj bod přitahování si. A jestli si myslíš, že ti dovolím plytkost, seš naivní. Povedu tě do emocí v hlubinách, o kterých nevíš, ale (nebo právě proto) zásadně ovládají tvůj život. Vždyť prenatál si pamatovat nemůžeš, ale pocity bezmoci, které tam vznikly, transformovat můžeš. Jen se to nestane taháním andělských kartiček, ač andělé tě povedou tak, aby ti bylo pomoženo, když budeš na sobě chtít máknout. Neudělají to za tebe, jen povedou.
Uf, ten se rozjel, a to jsem si říkala, že půjde o jednu dvě věty. No intenzita je prostě intenzita, jak přibržďuje, víc držkuje a dobře tak!

KLÍN KLÍNEM?

Proč nemá smysl vytloukat klín klínem? Protože super rychle nejsme schopní převibrovat, potřebujeme nějaký čas, abychom neopakovali stejnou zkušenost. Po čemkoli bolavém, když se loučíme, vyzařujeme bolest a tu tím pádem přitáhneme.
A v tu chvíli se snaží ego úřadovat skrz myšlenku "a co budu mít/dělat místo toho??" To je chvíle k zastavení a jinou otázku: a musím hned vědět a mít náhradu nebo můžu pobýt ve stavu klidu, kdy nejsnáz pak přijde něco nového, blíž mému novému rozpoložení?
Slunce se procítěně protáhlo do Raka a tudíž máme šanci naciťovat a pocitům i víc věřit. Pokud se pro něco rozhodujeme a po těle běhá cosi divného, jakoby mrazení, stahuje se žaludek nebo se začneme mračit, je to jasně záporný signál. A naopak - klid a narůstající radost posílá do akce.
Funguje vám to tak taky?

NEPTUN KVADRÁT SATURN, JSI POZEMSKÁ NEBO HVĚZDNÁ? (17.6. 2016)

Kdysi mě zaujalo dělení duší na pozemské a hvězdné. Cítila jsem, že je pro mě dobré přijmout, že patřím do druhé skupiny a uvědomit si, odkud se berou pocity netrpělivosti a la "proč to všechno tak dlouho trvá". Hvězdné duše nejsou zvyklé na dlouhé zhmotňování, vždyť tam, odkud pocházejí, se to, na co pomyslí, děje okamžitě!
Jenže rozhodly se zažít život na Zemi, tady je to o trpělivosti. A zhmotnění všech myšlenek okamžitě by tady byla spíš sebevraždou, vzhledem k tomu, kolik jich denně myslí proběhne.
Tak přichází učební lekce kvadratury Neptuna a Saturna, abychom mohli nazřít, jak jsme pozemskost přijali, jestli si vážíme příležitosti inkarnace, protože se už nemusí opakovat. Čas položit si otázku: užívám si dostatečně možnost fyzicky cítit, tancovat a zpívat, dotýkat se věcí, cítit vůni kvetoucí lípy, splynout s vodní hladinou a vším živým pod ní...
Z druhé strany pak ti příliš pozemští, přimknutí ke hmotě, konzumu a lpění na výsledcích, uvízlí v domnělých jistotách, pocítí pnutí od Neptuna. Dokáže je klidně o ledacos připravit, jsou to pak ty případy, kdy se kvůli bažení po majetku někdo nechá napálit a přijde o všechny úspory, čistě kvůli lekci nezávislosti a uvědomění si přesahu hmoty a těla, čímž je duše, naše nesmrtelné pravé já.
Možnost srovnat si to v myšlenkách přináší blížící se kosmický kříž, tentokrát s Merkurem doma v Blížencích, tak toho poběží hodně. Nenechte se od myšlenek utáhnout na vařené nudli, před urovnáváním si svých cílů si dejte záměr - např. podívám se na to, jak se mi vede přijímání života na Zemi se vším, co přináší.
Ať se vám daří!

A KONEČNÁ! (29.5. 2016)

Sotva Mars vešel do Štíra, už krágluje. A je to jenom dobře, protože se to týká všeho, co nás akorát zatěžovalo nebo trýznilo.
Čas od času mi přistane mail s prosbou, do které nejdu, protože by to byl nedovolený, manipulativní zásah, tak využívám Martova ostrého nože a odřezávám tímto všechny tendence těch z klientů, kteří chtějí místo svého života měnit životy ostatních, popř. se ptát, jak na tom jsou, aniž by je někdo žádal nebo jim dovolil šťourat se v jejich soukromí (např. moje snacha má sestru a ta jí dělá samé schválnosti, podívejte se, jak to dopadne).
I když jim to dovolí, proč nesou jeho břemeno a vynaloží energii za něj, místo aby předali kontakt a důvěru, že to zvládne?
Je to o vyhýbání se pohledu do tváře vlastní bolesti (je o tolik jednodušší se zaměřit jinam), o snaze spasit a tím se povýšit, o manipulaci a potřebě mít všechno pod kontrolou... To má jednoho společného jmenovatele - strach.
Do přebírání břemen s nikým nepůjdu ani neschválím. Kdy je to ale naopak v pořádku se zajímat o druhé, tak v případě vašich malých dětí, když se chcete poradit, jak s nimi dál. Taky samozřejmě je fajn vědět, jaký je vztah, který tvoříte s druhým, jaké máte postoje vy i on a jestli má vztah požehnáno trvat, protože se spolu vyvíjíte.
Takže vy, co se tolik strachujete o druhé, využívejte terapií pro zpracování těchto strachů v sobě a odložení cizích osudů a starostí ze svých beder, které vás tolik bolí. Zaměřte se na sebe, uleví se všem, přestanou se vám vyhýbat kvůli přemíře starostlivosti.
Na závěr bych ráda vyjádřila díky životu za to, jak uvědomělé bytosti vyhledávají moje služby, jak rychle se posunují tam, kam chtějí, takže ke Zdroji, i když každý jinou a naprosto originální cestou. Včerejší konstelace jsou toho velkým důkazem, protože energie, které jsme sdílely, jsou nepopsatelné a přeju nám všem, ať si je udržíme a vybavíme, když to bude třeba. Ono to vlastně ani jinak nejde, protože co mysticky krásného člověk prožije, už v něm zůstává tak či tak.
Děkuju všem, které včera přišly a sdílely.

 

Z VAH DO BEZVÁHÁNÍ? (22.5. 2016)

Nebo-li Lilith z Vah do Štíra, nejdiskutovanějšího znamení. A už ji můžeme cítit, svírá krk a ostře, jasně a bez váhání přecedí, že jestli se to jejím předchůdkyním nepodařilo ÚPLNĚ A DOMRTĚ, tak jí ano. Ona z nás tu bolest, křivdu, smutek, vinu a neodpuštění dostane, z vědomí, podvědomí, nevědomí, říkejte si tomu jak je libo. Ostatně váhovská Lilith jí připravila cestu, strhala masky společenské přetvářky, ukázala špínu pod pěkným šatem, odkryla vztahy, které se tvářily funkčně, ale pod pečlivě opečovávaným kobercem předstírané spokojenosti nebylo nic než nuda, pocit povinnosti a strach z opuštění. Vysmála se předstírání síly a povyšování se, stejně tak jako ponižování, protože ona ví, že pokud to není padesát na padesát, vztah se řítí do průseru. Tak to radši řekla, aby se to vědělo a pak odkráčela svým sexy krokem předat žezlo.

A teď, když se to teda ví a všude je rozděláno a obnaženo, začíná nás svírat štíří kozelec. Tato dáma je méně elegantní, víc dravá. Ale jenom proto, aby to konečně zabolelo tak, že se člověk vytočí a konečně s tím něco udělá! S tím vším umírněným prožíváním, polovičatostí, ledabylostí, držením si odstupu, lhostejností... A pak taky se sebemrskáním, výčitkama, sebetrýzněním, viněním, přílišnému podléhání emocím.

A o jaká témata hlavně půjde? O nic menšího, než ta dříve tolik (a u některých i dnes) tabuizovaná, jako je intimita, sexualita, víra v nepopsatelné záhadno,  smrt a strach z ní, zrození, porody a potraty, zemřelí a jejich duše neochotné odejít do světla a tak dále, však téma Štíra je na všech možných stránkách astrologů dokonale propírané, takže čtenářům už dobře známé. Plus samozřejmě u každého je třeba sledovat dům průchodu a planety v onom domě, abychom tušili, z jaké oblasti konkrétněji se máme "těšit" na ten příval možností zpracovat to nejhlubší, nejbolavější, nejobávanější, prostě tu potlačenými emocemi traumatu vytvořenou "příšeru", která už tak dlouho sténá a chce polibek poznání, aby se mohla začleněním změnit (a netroufám si napsat v princeznu, o to jí zřejmě nepůjde...). Třeba jí stačí právo na existenci a netouží po ovacích, prostě chce být.

NEMUSÍ TO JÍT AŽ DO KRVE (19.5. 2016)

Luna do Štíra a přichází tenze. To vždycky vím, že prostě nebude žádné "napíšu to až pak nebo nikdy", když mi to teď přišlo.
V tomto postavení vybízí některé (a patřívala jsem k nim, proto znám rizika a dopady) ke strkání prstů mezi futra. Mám na mysli na poli terapií, hlavně regrese, kdy tam zvědavec jde sám a bez zdravého záměru.
Co je podle mě zdravým záměrem? Chtít se vymanit z energetického vlivu minulosti na současný život, opustit staré dogma, které zbylo v podvědomí, zavřít dveře tím, že přijmeme, že toto jsme taky byli a teď jsme tady a žijeme toto všechno. Jsme přítomní (více méně, nebo aspoň se snažíme, začátky v bdělosti jsou těžké a mysl zrádně stahuje).
Jak to vypadá s nezdravým záměrem? Jde se tam z fascinace, z nepokory a celé to slouží jako únik před nynějším životem do něčeho, co si člověk vysnívá, že bylo lepší než je teď. Navíc má třeba i zato, že to dělá, aby se vymanil z minulosti, ale právě naopak zabředává do fantazií, utápí se v příbězích jen pro ně samé a posiluje ego v tom, čím vším byl a co vytrpěl (protože do hezkých životů jej to nepotáhne, takto ego nefunguje).
Rizika a dopady? Riskuje, že zůstane v těžkých emocích, ve vině, přehnané bolestivosti, hněvu atd., protože bez vedení zkušeného se prostě minulé energie vyvalí a zavalí.
Přitom i opravdu těžké příběhy se dají jinak zvládnout tak, že ten, kdo vás vede, má nadhled, podrží vás energeticky přirozeně silou bdělého vědomí a pokud uvidí, že jde pracovat i jinak, nebude žádné krváky pitvat a povede vás ne tak urputnou držkopádnou cestou.
A dopady, pokud nepokorec nepochopí a poleze kam nemá? Zaplatí cenou nejdražší, protože přestává žít život, který si vybral pro tuto inkarnaci a zůstává trčet ve starém bolavém čemsi.
Ano, může to vyznívat trochu jako bububu, ale je to tím, že se s tím při terapiích s klienty setkávám a od článku si slibuju, že pomůže těm, co jsou na pokraji zabřednutí, zkrátit cestu k přítomnosti.

O BÝKU I Z JINÉ STRÁNKY. UŽ BEZ OPĚVOVÁNÍ ZEMSKÉHO TRIGONU (18.5.2016)

Jakés takés trpělivosti se člověk učí pořád, Býk tomu přeje a třeba i naučí. Ale musím říct, že dnes mi připadá, že už je té těžkopádnosti, zabržděnosti a nepochopení všeho, co se místo jednoduché věty tváří jako věta rozvitá, to vše hlavně vlivem retro retardo Merkura v Býku, trochu příliš! Planeta myšlení a pohyblivosti totiž ještě víc zpomaluje, až se zastaví, aby se konečně mohla v neděli rozdrchat přímým směrem a moje vzdušná Luna už se na to třepe jak ratlík (i když teda má naprosto jiné představy o pohybu, to je taky fakt).
Tři tělesa v Býku nás učí pořádnosti a řádu, podle tohoto znamení totiž je správné pouze když se koncentrujete na méně aktivit, nejlépe jednu a tu děláte systematicky a dlouho. Někdy si teda člověk nevšimne nebo nechce vidět, že už to je o setrvačnosti a vědomě volí slepotu, aby nemusel udělat změnu. Ta příliš ohrožuje stabilitu nebo zahnívání, dle fáze u daného jedince. Když už ale dojde na průlom a efekt papiňáku, protože stagnace a naivita trvala moc dlouho, tak Býk rozdupe všechno kolem, spálí mosty a jde se pást jinam s tím, že není návratu. Je to definitivní.
Moje Slunce ve 2D ví o tomto svoje, ale se vším se dá pracovat a nemusí se jít do krajností, ani se stagnací a trpělivostí, ani tím pádem s konečnými výbuchy, na ty nemusí pak dojít. Bdělost a ochota vidět a cítit i to nepříjemné namísto potlačování vede k průběžnému upouštění páry a přirozeným tendencím ke změnám, třeba malinkým, však skoků každému netřeba.
Tak uvidíme po víkendu, jak a co se nám zadařilo přenastavit a jak to zakomponujeme do každodenního žití, až přejde Slunce do Blíženců, Merkur půjde přímo a pak se do Blíženců elegantně protáhne i Venuše.

TROCHA NEPOCHOPENÍ, ALE JINAK KLÍDEK. A NĚCO KE KONSTELACÍM (12.5. 2016)

Uvědomila jsem si, že ohledně účinků konstelací dochází často k mýlkám. Někteří se domnívají, že jde o samospásnou metodu a la čáry máry a ono se to samo se to, já nemusím nic v reálu měnit. Jiní zase, že musí chodit pořád a pořád, berou to jako dřinu a v podstatě tak jen krmí ego, které to pobralo jako nový způsob trpitelství.
Pravdu žijí, aspoň dle mého náhledu a cítění, ti, kteří dokážou pojmout tuto úžasnou metodu jako nástroj opravdu kouzelný, kdy se leccos dokáže jen čelením pravdě urovnat a zároveň jako ukazatel, kde je potřeba udělat změnu vnitřně svým rozhodnutím a prakticky, pokud to je v dané chvíli možné. Pokud není, konstelace ukáže cestu. Jinými slovy - je to magie i práce zároveň a když člověk chce a má snahu, pomůže zpracovat emoce, které brání pokroku a drží ve stagnaci.
Pokud jste vždy po konstelacích extrémně unavení, je to hlavně tím, že emoce nechcete dát ven, stydíte se za ně a nedovolujete si je. Ze strachu, vždyť v minulosti vám je zakázali. Pak vytrvejte, jednou přijde natolik velký pocit důvěry, že si je dovolíte a ony pak nebudou bránit novým věcem, myšlenkám a lidem atd.
Jak říká kolegyně, každý máme jiný poločas rozpadu a v čase Býka s těma několika retro planetama, jsme tak trochu zaretardovaní, ale zas vytrvalí a soustředění a to se taky počítá. Hýbat se to začne až až, až budeme v pohyblivých Blížencích, ale nepředbíhám, Býka užívám.

JUPITER ČELEM VPŘED A POJĎME SE ROCHNIT VE SPOKOJENOSTI (9.5. 2016)

V noci se otočil Jupiter do zpětného chodu a nevím jak vy (uvítám vaše postřehy do komentů), já jsem to cítila! Probudila jsem se s úlevou, že něco seplo, bylo odžito a uděláno sbohem.
A pak, občas mívám od planet slyšiny, tentokrát tato obrplaneta vzkázala: A TEĎ UŽ JE FÁZE ŘÍCT SI, JAK PŘESNĚ TO CHCEŠ A JINAM SE NEZAMĚŘOVAT. JEN NA POZITIVA, BEZ PITVY A ČIŠTĚNÍ, TO UŽ JE ZA TEBOU Emotikona wink.
Jupiter je v současných chvílích nejproaspektovanější planetou, proto byl takový důraz kladen na vizi hojnosti, navíc když couval. Byla to doba přehodnocení a kladení si otázek, co je to ta hojnost, jestli ji mám a umím vnímat a když nemám to, co mám pod tímto pojmem zažité, tak jestli zůstanu u zažitého, nebo změním priority.
A teď už jasno máme, ostatně v Panně to není až takový problém, a krom jasnosti má minimálně jednu výhodu - hojnost opravdu vidí v těch každodenních maličkostech. A pokud navíc pochopíme, že vidět a ocenit maličkosti nebrání, ale naopak podporuje přísun větších záležitostí, máme ke spokojenosti nakročeno. Jinak řečeno - zapomeňme na ten blud, že když se spokojíme s málem, nepřijde víc a nastavme to na "díky za to, co mám a kde jsem", samozřejmě s procítěním vděku a pak uvidíme, co přijde.

VNITŘNÍ DÍTĚ

Máte velkou chuť na sladké nebo všeobecnou žravou a jste z toho nešťastní? Je za tím nešťastné vnitřní dítě. Šplháte po kariérním žebříčku, jste unavení a pocit zadostiučinění se dostaví jen na chviličku nebo už ani to ne? Je za tím nedoceněné vnitřní dítě. Nedokážete se zdravě odpoutat od svých dospělých dětí a žijete jejich starostmi? Říká si o pozornost vaše nepovšimnuté vnitřní dítě. Jste vyhořelí, bez nálady a unavení? Je za tím povinnostmi zavalené vn.dítě.

A tak bych mohla prokračovat. Troufám si říct, že bez napojení na tuto naši původně hravou část, která se umí spontánně a bez diáře radovat tady a teď, se neobejdeme na cestě naší duše nikdo. Je to ta první cesta do nitra, která nás má trknout, když jsme nespokojeni. A protože teď zažívám velký přísun klientů s tímto tématem, rozhodla jsem se pro hromadnější řešení a vypisuju seminář konstel. náhledů a meditací s tématem NAPOJENÍ NA VNITŘNÍ DÍTĚ. Bude se konat v Rajhradicích 16.7. od 9:45 do 13:45 za račího Slunce v trigonu se štířím Marsem, takže žádná plytkost, jenom pravdivost a hloubka nově se rodícího citového pouta. Vzhledem ke konj. Luna/Saturn obejme každý účastník i svůj smutek a osamění, aby se mohly transformovat do hravosti a lehkosti naznačené konj. Merkur/Venuše ve Lvu.

Hlaste se mi e-mailem, a i když kapacita je omezená, tak každý přihlášený projde konstelačním náhledem a meditacemi. Více info viz KONSTELACE.

 

 
SVĚT, VE KTERÉM SE DAJÍ PŘESVĚDČENÍ MĚNIT (17.4. 2016)

Nálada se výrazně mění z nadšené do povinnostní, uklízecí, vyhazovací čistky, což se ale dá pojmout jako nepovinné a osvobozující.
Znáte to přece, když vyhazujete harampádí a děláte místo na něco nového? Tak teď to pěkně dlouho bude o této fázi, protože kromě vlivu panenské Luny, která se ráda soustředí na odbordelování vnitřku i vnějšku, se nám dostává vlivu couvajícího Marse. Mars je činitel, vykonavatel, ten akční v nás, který teď obrací pozornost dovnitř, abychom začali odstraňovat vnitřní překážky našich vizí a plánů, protože pokud se nevyplnily doteď, nebyly úplně v souladu s naší vnitřní bytostí a až se zas Mars rozjede, bude chtít jasné instrukce. Nebude přece plýtvat silama na polovičatosti.
Ale nezoufejme, tvoření uvnitř je nebo může být stejně zábavné jako akce venku. Teda hlavně je to teď jediná možnost.
Dnes se ale chci zaměřit na možnost úklidu v jiné oblasti - na poli volného kvadrátu Jupiter/Saturn/Neptun. Přišel proto, aby nahlodal náš starý systém víry a s ní spjatých náboženských přesvědčení. Opravdu se vynořují stovky let staré bludy o tom, že "když teď budeme hodní, vezmou nás do nebe; když teď budeme žít ve skromnosti, později v nebi nám to bude přičteno k dobru; když budeme hodně trpět, dokážeme Bohu, že jsme hodni lásky; když se dokážeme obětovat pro druhé na úkor sebe, za velkého utrpení, později se nám to v dobrém vrátí" apod.
Jistěže všichni rozumem víme, že to jsou nesmysly a že svět takto nefunguje. Jenže rozum a vliv podvědomí, který se odráží v realitě zhmotňováním nedostatku hojnosti v některé z oblastí, nejsou totéž. Můžeme vědět teoreticky, ale cosi nedovoluje na ten proud života nasednout, jak bychom chtěli. Tím cosi jsou právě tyto nenápadné vespod usazené nepravdy, které vystrkují hlavy, aby byly viděny, uznány a uvolněny prací na mentálních programech.
Tato nastavení můžou přinést třeba fyzickou bolest, nebo citové utrpení, pracovní neschopnost - modifikací je spousta.
Osloví to nejvíc ty z vás, co máte kvadrát mezi těmito planetami v horoskopu narození nebo je některá z planet tímto křížem atakována. Tak pokud už toho máte dost, jsem tu pro vás a ráda vám budu průvodcem ve světě, kde se dají přesvědčení měnit, odpustit a propustit.

 

OHEŇ OHEŇ OHEŇ! (16.4. 2016)

Ten dychtivý proud nadšenectví a touhy po dobrodružství, hojnosti a užívání si prostě neminete! Živel ohně pálí naplno a aby to nebylo málo, přichází intenzivní vlnobití pozitivních myšlenek ohledně vlastních možností tvoření si reality pod taktovkou trojúhelníku Merkur/Jupiter/Pluto.
Je to velká síla a i když se mi slova (bez vzdušného elementu) nehledají nijak snadno, nechybí snaha a vědomí, že když se chce a nikde se neblokuje, tak to jde.
I pesimisti snáz naleznou jiskru naděje a chytnou se dobré nálady místo špatné a kdoví, třeba zrovna dnes to bude ten správný impuls začít si hlídat, jak se cítí a posunovat se tak víc do vibrací světla.
Takže tvořme na základě svých přání, pojďme je vyhrábnout a oprášit, ať se zaskví. A možná ještě stihneme nějakou tu modifikaci, hlavní je, když z představy zůstává dobrý pocit. Pokud ne, jdete příliš do detailů, to si nechte na zítřek, dnes je to o pompéznosti, rozletu a naplnění blahem

POSLEDNÍ TÝDNY S LILITH VE VAHÁCH A RANDE VENUŠE S MARSEM (12.4. 2016)

Proč někteří nechtějí zapracovat na svém nastavení, na svých mentálních programech a starých nevyčištěných křivdách? Protože hrozí, že se jim totálně překope život. To je příliš ohrožující, tak si raději nechají věštit, jak to celé dopadne, aniž by si připsali podíl na vytváření svého života. Případně si nechají poslat energii nebo z neznalosti nechají "odstranit karmu", jako by snad šlo o obtížný hmyz.
Začít na sobě terapeuticky pracovat by totiž možná i znamenalo odejít z partnerství a tam pak neplyne jistota, že člověk hned někoho najde, aby někým zaplnil citovou díru, zaplatil nájem, udržel nutnou dávku luxusu...
Máme posledních několik týdnů s Lilith ve Vahách, abychom se podívali, kde se tato nemálo snaží a na některé už vyloženě prská, kde ztrácíme svou hrdost, kde potlačujeme sami sebe jen aby byl klid, abychom ve finále zjistili, že tímto přístupem si zajišťujeme ledatak pořádnou bouři. Pokud není prolomeno uvnitř, přichází reakce na naše nicnedělání zvenku, a to třeba v podobě emoční sprchy plné negativity.
Venuše flirtuje s Marsem, jsou dobře naladění a dávají nám pocítit soulad mezi vnitřní ženou a mužem. Tak proč čekat na disharmonie a donucovací kvadráty, když se lze nabít touto energií teď a rozhodnutí pro sebelásku a na tom postavenou lásku udělat za pozitivního trigonu? Ale pozor - sebeláska znamená riskovat, že budete sami, a vytváříte nejdřív vztah sami se sebou, což znamená vymanění se z očekávání naplnění svých potřeb zvenku a neznamená přestat si všímat erotického náboje opačného pohlaví a bavit se touto ohnivou hrou

TEN, KTERÝ SE O VÁS SNAŽÍ NEJVÍC, JEŠTĚ NEMUSÍ BÝT TEN PRAVÝ (7.4. 2016)

Světem hýbe beranské novoluní a do hlubokého spánku jako když do vody hodí upadl dnes málokdo. Nervy jsou napnuté a každou chvíli dostávají uranské impulzy nepokoje, popostrčení a pohnutek vyskočit a něco udělat. Hlavně jinak než obvykle!
Patřím k těm, co při vlivu Urana spí útržkovitě, a zjistila jsem, že v tu dobu nemá smysl to brát jako újmu. Nespánek má svůj smysl, protože v těch chvílích, kdy tato planeta (občas mi naskočí ta vize malé chobotničky z 2. patra s jiskřícíma pracičkama) posílá svoje rychlé vzhledy, opravdu spát nechcete.
A dnešní poselství je pro náš, dámy: TEN, KTERÝ SE O VÁS SNAŽÍ NEJVÍC, JEŠTĚ NEMUSÍ BÝT TEN PRAVÝ. Jestli si to přiřadíte ke kvadrátu Mars Neptun, tak to máme stejné vnímání. Je nenápadný, protože není přesný a všichni teď žijí novoluním, ale je cítit, protože díky obratu Marse do zpětného chodu trvá déle. Je to jemný závojík iluze, podvodu i na sebe sama, aby si člověk nemusel přiznat, že to opět nějak smrdí, že to není to pravé, tak je lepší to trochu navonět a přehlušit. Voňavka vyvane, až se Mars dostane do stejného kvadrátu znova koncem srpna a pak co zbude, bude pravda (jestli něco).
 
MY JSME SVĚT (6.3. 2016)
 
Mars se z hlubokých mokřadních vod vynořuje do střelcovského otevřeného a nadšenějšího světa, a tak by se zdálo, že se ihned rozjedeme plnou parou vpřed, do poznávání, zažívání a vstřebávání, šíření toho, co jsme viděli a čím jsme se poučili nebo prostě jen do větší fyzické aktivity.
Jenže! Zároveň je podpořeno setrvání v nitru a sledování myšlenkových procesů o samotě a v meditaci, protože vliv Ryb je ještě příliš velký. Tak se to v nás může trochu hádat a u každého převládne inklinace z horoskopu narození. Někdo zůstane ponořený, někdo vyrazí do víru velkoměsta, přírody atd. A někdo to klidně nějak skloubí, aby uspokojil všechny své části.
Dnes i zítra máme Lunu ve Vodnáři. Je to ta paní, co nebude šišlat na vaše dítě a rozplývat se nad každým jeho úsměvem. A přesto není bezcitná. Jen si počká, až dítě povyroste, protože pak mu bude mít mnohem víc co ukázat nebo spíš říct - svoje mimořádné a krásné lidské postřehy, pobídku k toleranci a obejmutí všeho odlišného, co ji tak baví právě proto, že je rozličné. To obejmutí je spíš mentální, na nějaké dojímání, slzičky a muchlovačky ona moc není. A přesto umí mít ráda, po svém a bez podmiňování, a to celý kolektiv, celý národ, všechny národy, celý svět...

 

NEJSEM GODOT, JSEM URAN (2.3. 2016)

Uran je v hledáčku čtyř planet a tak si v tyto dny nejsnáze můžeme uvědomit, co nám jeho postavení v Beranu říká: "Opravdu nečekej, až někdo něco vyřeší za tebe, až to vyhnije, až tě vztah s druhým naplní. To je čekání na Godota a tím já nejsem, já jsem tu teď a hezky nahlas se peru o svá práva naplnit sám sebe nejdřív. Všechno ostatní je jen společensky přijatelná přetvářka, lpění a závislost na vnějších okolnostech.
Takže chceš hnít nebo žít? je můj jediný dotaz a odpověď je mi fuk, protože stejně všechno co hnije bude rozstřeleno a uvolněno pro nové".
S jeho plamennou řečí se ztotožní samozřejmě víc ti z nás, komu pálí do nativních planet, ale i ostatní mohou ještě před kvadrátem Slunce se Saturnem (alias srazem s vlastními potlačenými úzkostmi) nabrat trochu odhodlání ke změně nastavení uvnitř sebe. Nápomocná je střelecká Luna i vodnářská Venuše, holky to divoké a radostné.

ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU V AKVAPARKU

Nebe se nám zavodňuje, tak se dívám, jak jsou na tom jednotlivá znamení s vodními hrátkami:

BERAN: "Honem najít největší tobogán, ve frontě všechny předběhnu a sletím to po hlavě, nejsu žádný béčko. A co, o jednu jizvu víc nebo míň, však ve vlasech se ztratí, hlavně ať už to fičí!"

BÝK: "Najdu si ten nejvyhřívanější bazének, usádlím se tam a nevylezu, dokud mi nebude chladno. Leda bych dostal hlad, to je pro mě ten největší adrenalin, dostat do sebe oběd v bufetu a pak ještě zákusek. Dám to, nedám to? Ale to víte že jo. Hlavně se pak znova dostat do bazénku, do toho samého samozřejmě."

BLÍŽENCI: "Tak to je mazec, tolik atrakcí na jednom místě, kam půjdu nejdřív? Tam na tu rychlou skluzavku! Jestli teda po cestě nebrnknu očima o něco ještě zajímavějšího nebo úplně nejzajímavějšího, což teď nevím, ale za 10 vteřin může být všechno jinak."

RAK: "Atrakce jo? A je to bezpečné pro děti, nemůže se jim něco stát? Tak mamko, běž s nima nahoru, doprovoď je do tobogánu a já je budu tady odchytávat dole u výstupu."

LEV: "Vklidu se tady projdu a zjistím, jestli je tady něco z toho hodno zmáčení vlasů. No nevím, spíš to vidím na další promenádu kolem bazénu a pak koktejl na baru. Ostatně tam nejvíc vyniknou moje luxusní nové plavky."

PANNA: "A je to máčení ve vodě vůbec zdravé? A kam je lepší jít dřív, plavat nebo do wellnessu? Že na tobogán? A k čemu je to dobrý, není to zbytečný stres?"

VÁHY: "Tak sice na ten adrenalin tolik nejsem, ale kdyby se našel někdo, kdo se mnou ten tobogán sjede, tak proč ne. Hlavně na to nebýt sám, to hrozí, že se utvoří fronta, než se rozhoupu a spustím do díry."

ŠTÍR: "Tak tento a la černá díra je můj! Skočím, jedu, bojím se jak nikdy, což ale nikdo nesmí poznat a ani nemá šanci, protože mám masku z ledu. Co mi to jen připomíná, už jsem to někdy zažil...Jo, porodní cesty!"

STŘELEC: "Udělám rekord. Ještě nevím v čem, ale když budu všechno dělat hodněkrát, on nějaký vyplave. Třeba - po skluzavce na 100 způsobů!"

KOZOROH: "To pro mě není vhodné, nemám čas ztrácet čas. Než se vyřádíte, vyřídím si pracovní maily."

VODNÁŘ: "Cože, akvapark? Jako PC hra? Tak dobře, pokud to je verze, kterou neznám. Že reálný akvapark? Ale tam už jsem jednou byl."

RYBY: "Odpluju rovnou do wellness zóny a ztratím se v páře. Možná se rozpustím, ale když já jsem v mlze prostě doma."

 

 

KLÍÍÍDEK A ČAS NA VÝTVORY (10.2. 2016)

Tak vodnářské, rebelské, vzdorovité a nervní novoluní (Vodnář je, ač o tom často nečtu, ale pozoruju, nejrychleji vystresovatelné znamení, navíc ho tentokrát píchal zboku Mars a nutil vidět a snad i prožít emoce) máme za sebou a teď přichází vlny z oázy klidu, teda aspoň těm, co se umějí naladit na rybí Lunu. Ta našeptává jinak, dává šanci si uvědomit, že my všichni jsme příjemci nekonečného dobra. Když chceme a umíme pustit otěže, nutící nás do cvalu. "Ten kdo slepě bodá koně do slabin, těžko povšimne si prvních jeřabin" je teď dojemnější a pravdivější než jindy, jak jsou ženské jemné energie v popředí.
A harmonický trigon Venuše s Jupiterem umocňuje pocity blaha a pokud nevyhraje lenost, ale odhodlání, pak je uzemňuje, vkládá do těla, zhmotňuje, dává tvar. Je to aspekt velké tvořivosti a nechybí v něm vytrvalost, protože na některá dílka je třeba prostě víc času. Ale tady víc času tráveného tvořením rovná se víc radosti.

P.S. Málem bych zapomněla - logika a pravopis trochu zaspávají, právě jsem po sobě opravila tolik chyb, co průměrná Panna neudělá za celý měsíc. To, že je v Rybách Luna, je totiž málo na to, abych je nechala ladem

VENUŠE A PLUTO - BOLESTNÉ SETKÁNÍ S PROZŘENÍM? (5.2. 2016)

Blíží se setkání těchto planet na 16. stupni Kozoroha. Je to téma bolavé lásky, podebraného vředu, který se utvářel nějakou dobu a zasáhne spíš ty, kteří mají aspekt v nativním horoskopu.
Pak zřejmě v nějaké formě pocítili během tranzitů na tento aspekt programy typu "zase mi berou moji lásku; moje láska musí vždy končit tragicky nebo bolestně; zase o ni přijdu, je to jen dočasné a musím si to tedy prožít na plné pecky; jenom když to bolí, je to opravdové".
Tím, kdo jim lásku bere, je buď válka, nebo dálka, nebo nemoc, nebo smrt, nebo jiný partner... Na formě tolik nezáleží, důležité jsou pocity bezmocnosti a přehnané bolesti, které jsou uloženy uvnitř a neustále vyzařovány, proto není ani možný jiný scénář. Je to sebedestrukce prožívaná skrz partnerství a trvá tak dlouho, jak dlouho si daný člověk neuvědomuje, že jediné, co ovlivní, je sebeláska. Neovlivní příval lásky od druhých, i když napřáhne opravdu hodně energie, aby si ji zajistil, protože jediná jistota je změna.

JAKO NUDLE V BANDASCE

Když lítá dítě mezi rodiči od jednoho k druhému, protože mají pře a dítě do toho zatahují, dojde k rozpolcení. Dítě neví, co si s tím počít, nemůže se opřít o lásku rodičů, a tak se buď nevědomě rozhodne začít zachraňovat jejich vztah, aby přežilo, a nosit důkazy typu "dívej mami, co pro nás táta udělal, ten je ale hodný" nebo se přikloní k jednomu rodiči a ten druhý bude jako ten zlý.
Potíž je v tom, že v prvním případě nese břemeno tak dlouho, dokud to vědomě neodhalí. Terapie často ukazuje, že těžké ruce, bolavá ramena a bedra jsou důsledkem somatizace právě tohoto nešvaru.
Ve druhém případě si v dospělosti projektuje hodného a zlého rodiče na druhé, takže pokud je ten hodný tatínek a maminka dělá všechno špatně, budou muži vždy ti lepší, objeví se snaha mužům se příliš přizpůsobit a být servilní, aby člověk nepřišel o přízeň. Naopak přibude nepříjemných žen a nad ty se jedinec povyšuje.
Takže co s tím, když už si to přiznáme? Vystoupit z role dítěte zachraňujícího rodiče, protože to je a vždycky byla hloupost, akorát teď v dospělosti už máme na to uvidět to a ustát.
Pokud jste rodičem a zjistili jste, že si vás s partnerem vaše děti rozdělily a každé tíhne k jednomu, pak cestou je práce na vztahu, ne na dětech. Nejste zajedno a děti se cítí méně v bezpečí, než by mohly. Zároveň se ale neviňte, jste ti nejlepší rodiče pro svoje děti, jinak by si vás jejich duše nevybraly pro současné vtělení.

VNITŘNÍ ZMĚNY JSOU VŽDY NÁSLEDOVÁNY TĚMI ZVENKU.
A NIKDY NENI POZDĚ, JEN TEĎ JE JEŠTĚ PŘÍHODNĚJŠÍ ČAS. (17.1. 2016)
 
Merkur si tvrdošíjně couvá Kozorohem a míní v tom pokračovat ještě 10 dní. Určitě jste si všimli větší strnulosti, zpomalení dějů, hledání správných slov se rovná pořádné dřině, a prostě tak nějak nám to zadrhává.
Dobře, teď jsem popsala přesně to, o čem chci psát, že máme možnost udělat jinak. Začít se jinak dívat na realitu. Realita nabízí hodně možností a my si vybíráme, které aspekty uvidíme a podpoříme. Vždy, když ve skupince na terapii narazíme na změnu myšlení, meditace a uvědomění, že "já nejsem moje myšlenky", ozve se minimálně jeden hlas - ale vždyt to je tak strašně těžké, nezabředat do sítí myšlenek! (a z tónu je jasné, že pod slovem těžké má nemožné a to celé vidí jako beznadějné).
A na to právě máme couvající Merkur v Kozorohu, vezměme si tedy jeho dary a rozhodněme se už teď pro trpělivou práci na změně myšlení, která se nestane za minutu, protože rýhy dosavadního myšlení jsou v mozku pěkně hluboce proježděné, ale pokud si člověk uvědomí, že odteď si bude vybírat myšlenky a nejlépe jim nebude dávat velký důraz a zaměří se na klid a dobrý pocit uvnitř, tak první změny pozná pár dní po obratu Merkura do přímého běhu. Změny ve vnějším světe následují ty, co jsme udělali uvnitř sebe.
Začnou se dít ty malé příjemnůstky, jako když projedete půlkou Brna na zelenou vlnu, najdete hravě místo na parkování a fronta před vámi u kasy v obchodě dobře odsejpá. A svět je plný těchto maličkostí, které zvednou náladu a navodí prvotní pocit vděčnosti, který když zachytíme, přináší další a větší radosti. A to všechno "jen" proto, že jsme si řekli TAK TEDA ANO, TEĎ BEZ VÝMLUV A TRPĚLIVĚ ZAČNU JINAK A DÍKY TI KOZOROHU, ŽE MI DÁVÁŠ TOLIK TRPĚLIVOSTI.

 

 

MARS VE ŠTÍRU. A NA DLOUHO. (3.1. 2016)

Venuše odsud nedávno vyšla, aby zahájila dobrodružné střelcovské radovánky, což Mars ve Vahách vítal, ale pozor, od dnešního odpoledne "jinde jsme, je to jiná vesnice..."

S tímto činitelem už nebude tak lehce tolerována plytkost, nerozhodnost, uhýbání pravdě a nejniternějším pochodům a pocitům, prostě naše akčnost, symbolizovaná planetou Mars, půjde do krajností. Nic než extrém není metou, průměrnost nudí a neposunuje, splývání s davem neprojde.
A proč to všechno tak natvrdo? Abychom nepřehlédli šanci nechat si rýpnout do bolístek, o kterých už jsme si mysleli, že jsou dávno za námi a přitom nás udržovaly ve stále stejných nebo podobných nevyhovujících starých situacích a my jsme si mohli tááák krásně namlouvat, že jsme čistí jak alabastr, a to i v rámci podvědomí (já myslím, že už to tam nemám, že už to mám vyřešené a vyčištěné i z podvědomí - tak to je ona pro terapeuta opravdu úsměvná věta z úst klientových, protože on ví, že do podvědomí si málokdo sám vidí, a proto přece vyhledává pomoc). Myslet si můžeme... cokoli. Teda mohli jsme. Odteď můžeme dál, jen je dobré počítat s tím, že Mars ve Štíru tu pravdu flákne napřímo, ať je jakákoli. Pro něj je akce vedená touhou po pravdivosti vším. A to i přesto, že je tak zranitelný a ví, jak odmrštění jeho pravdy egem bolí.
No takže když teda poukáže na staré nezahojené, jen zalepené olezlou náplastí, strhne ji a rýpne, tak pak je náš čas. Buď zaregistrujeme, psychicky se připravíme na čistku a do začátku března projdeme hloubavou meditační fází, nebo se budou někteří snažit jen to přežít a těšit se na přechodný přesun do Střelce. Ti můžou takto spinkat do konce května, pak se planeta opět vrátí do štířích hlubin a už to bude o velkých emočních návalech, které bylo možné projít poměrně soustředěněji při první fázi a v této couvací jen dodělávat. Bolest může být buď upozorňující a úlevná, nebo zbytečně zničující. Ta druhá přichází tehdy, když jsme ji dlouho zazdívali a naše srdce ustrnulo v ledu nebo naopak ji v syndromu oběti moc nahrávali a naše srdce je rozervané na kusy.
Tak pojďme my, co tvoříme, léčit v sobě to, co být léčeno má. V sobě, ne v druhých, přenášet na druhé taky nepovoleno, je to úhybka výhybka. A když pojedeme přímo, tak začátkem srpna budeme přeneseni (a vůbec - celou dobu nám bude od Vyšší milosti pomáháno) do výšin a blaženosti střelcovské akceschopnosti, a to není nic malého, to stojí za to!

LILITH A PLUTO - NIČIVÁ HRA DVOU ZRANĚNÝCH? (18.12. 2015)

Může být, alespoň zpočátku. Hra o moc dvou vládychtivých, poháněných strachem - stinné stránky ženské a mužské složky v nás. Nikdo nechce ustoupit a čím víc se nechávají strhnout bojem, tím hůř se z něj dostávají do klidu.
Pluto má na své straně krutě chladné a logické argumenty, protože k němu hrne Merkur, což znamená ale jen to, že umí lépe silnými slovy zastírat svou slabost. Protože pokud se tito dva pustili do mužsko-ženské války, je to vždycky známkou bytí mimo svůj střed a sílu.
Tak a teď jiný scénář, ten z vyšších vibrací: ta, která je sama sebou, i když tak křehká a ve vztazích zranitelná, čehož si je vědomá, a i přesto jí to stojí za to, aby si JEJ přála potkat, si toto přání zhmotní. Je tam magnetismus, ale žádná potřeba přetahování. Jen provokace a vzájemné potvrzení očním kontaktem "já vím, že jsme na stejné vlně, chceš to samé co já, hloubku a splynutí, puštění se do neznáma, prostě společné bytí".
Okamžitý respekt, který netřeba okecávat, oba jej hned cítí, svět se zastavuje, vzduch houstne, napětí roste a už není kam spěchat. Jsou "doma", oba se vzájemně přijali.

KDE SE BERE VZDOR A STRACH Z NOVÉHO? (6.12. 2015)
 
Zaznamenávám (a není divu vzhledem k momentálnímu rozložení planet na nebi) zvláštní energii vzdoru ve vzduchu. A u klientů převážně. Položila jsem si otázku, co vede člověka k tomu, že vyhledá pomoc a když je na dosah ruky, vzdoruje a pomoci si nechce nechat.
A vyplynulo mi pár poznatků, o které se s vámi ráda podělím a možná si stejně jako já uvědomíte, že toto malé vzdorovité já vám není úplně neznámé, že to jsou pocity z mateřské školky, kdy vám vzali bábovičku, kterou jste přece našli první a učitelka vás návdavkem sjela na tři doby, ať počkáte, že teď si s ní hraje Pepík.
Tak pojďme ještě dál, k rodičům, kteří pro nás od prvního nádechu byli celým světem. A ouha, tento svět na své dítko neměl tolik času a nedával tolik pozornosti, kolik si představovalo. Prošlo tedy různými schématy, jak si pozornost zajistit a když všechny postupně selhaly, uchýlilo se k tomu nejtvrdšímu zjištění - jsem na všechno sama, má to tak být, protože to mě přece naučili rodiče. Musím být silná a všechno zvládnout (často i za druhé, vždyť jinak by mi nedávali zodpovědnost ještě za mladší sourozence, kdyby to tak nemělo být). Rodiče potřebuju k přežití, proto udělám cokoli, abych se neznelíbila.
Potom už je ke vzdoru a ukřivděnosti jen kousek. Rodiče jsou člověku i v dospělosti zrcadleni všude, kde to zavání autoritou a on se pořád dokola nejdřív snaží zavděčit a pak vzdoruje (někdy vzdoruje už rovnou a sám nechápe proč). Ukřivděností a sabotérstvím se snaží získat větší pozornost a podprahově běží staré známé "k
dyž si nechám pomoct, znamená to selhání a to nedopustím, protože hrozí, že mě (rodiče) označí jako nedostatečnou".
Pak v člověku hrají na přetahovanou dvě jeho části - ta, co chce léčit a opustit dětská traumata a chce zase začít věřit, že tu někdo může být pro něj, aby ho doprovodil ke spojení se s vlastním srdcem a druhá část, která se tak moc bojí, že selže, když se do něčeho takového pustí. Že selže v očích svého ega, čímž ho krmí hodně kalorickou stravou a ono roste a roste a je celé spokojené.
A člověk postupně zjišťuje, že se vlastně bojí pouštět do jakýchkoli nových aktivit, protože co kdyby něco nezvládl hned napoprvé, vždyť to je trestuhodné! Tvrdost je obrácená dovnitř a samozřejmě i navenek, do náročnosti na druhé.
Solidní bludný kruh, co říkáte? A protože nikdo druhý první krok ven z něj za nás nemůže udělat, jsme to každý sám za sebe, kdo v sobě vzedme odvahu a přizná si právo na lásku, třeba v podobě odvahy pohlédnout do očí bolesti malého ukřivděného dítěte, co se nikam nevypařilo a krčí se uvnitř nás v koutku. Doufám, že prvním krůčkem pro ty nerozhodné je už čtení tohoto článku a uvědomění si, že víc, než to bolí teď, nesmyslně a pořád dokola, to už bolet nebude. Naopak - pozornost zasutému se dává proto, aby došlo k úlevě, uzdravení a uvolnění energie pro radostnější a harmoničtější život.
K tomu přeju všem hodně odvahy!


 

 

PŘIJETÍ (VNITŘNÍHO) MUŽE (3.12. 2015)

Pozornost se stáčí k vnitřnímu muži. Jsou to jeho boje, prohry nebo vítězství, dle úhlu pohledu každého z nás. Téma se týká i žen, jen se promítne skrz reálného muže nebo skrz vlastní pocity (bez)moci v mužských aktivitách, tedy všude, kde je třeba akce.
Ukáže se, kde nás bota tlačí, co potřebuje dočistit a nakonec může přijít uvědomění, že nejde o žádné malé děje, a proto je v pořádku, když sílíme v etapách, protože ve hře je Pluto, Uran a Mars jako ...spouštěč.
Je úplně jedno, jestli se na to podíváme přes mužskou linii rodu nebo přes svého vnitřního muže, protože jaké máme muže v rodině, takové programy jsme převzali a zesílit se dá jen tím, že uznáme jejich místo, jejich bolest a necháme jim jejich volby. Jinými slovy "vidím, jak to máš, respektuju, že sis to tak vybral, patříš do našeho rodu a já si teď volím za sebe, jak to v životě chci." Popř. "můj vnitřní muži, přijímám tě se všemi tvými pocity, tak jak jsi, a přijímám tím sebe celou/celého, tak jak jsem."
Jak poznáte, že je vn. muž vyčleněn a nepřijatý? Během tohoto týdne snadno - budete mít v sobě napětí, negativní pocity včetně bezmoci a vzteku, nebo budete potkávat jiné v této náladě. A uklidnit se to dá opravdu jednoduše a pokaždé stejně, v každé etapě (napjatých tranzitů planet), už zmíněným přijetím.
Nelekejte se, když jsou emoce opravdu silné, pořád jsou to jen emoce a máte moc je ustát a usmířit v sobě. Pokud přecejen nejste zvyklí se sebou pracovat sami, dobrou metodou je voice dialogue nebo konstelace, kde se dá zároveň pracovat s předky i vn. mužem.

 

KDYŽ JE TOHO MOC (pokračování včerejšího tématu) - 27.11. 2015

Když se správné nasměrování a zacílení zvrhne, když se saturnského principu chytne ego a přebere si to jako povinnost a nutnost na tom zamakat, stává se z celého bytí pěkná dřina. Teda nepěkná dřina. Bez práce možná nejsou koláče, ale s dřinou není chuť ani na chleba. Tak nějak zhořkne. Ego začne nutit svého hostitele, aby se víc a víc snažil, víc a víc dával cíle a zaměřoval na to pozitivní, až je z toho velká otrava a taky únava. A člověk se pak ptá - jak je to možné, vždyť se tak snažím a nedaří se mi!
No proč asi?! Protože to hlavní je opomenuto. Tím hlavním je cítit se dobře, v pohodě a klídku a těšit se z nečinnosti a z akcí inspirovaných náhlými radostnýmu vnuknutími. Ne že se z rozumu rozhodneme, že bychom měli.
Takovým známým trikem mysli je potřeba dělat vše důkladně. Tak a teď si začnu dávat pozor na to, jaká slova říkám. Tak to je právě začátkem pořádné sebebuzerace, urputné činnosti bez doprovodu pozitivních emocí, které mají tu moc přitáhnout příjemné situace, okolnosti a lidi. Není to o přesných slovech, jestli se naše záměry a přání začnou realizovat, je to o vnitřním klidu, dovolení si dělat méně navenek a více se zaměřit na spokojenost. Slova sama o sobě, bez emočního náboje, neudělají nic, tak se nenechme strašit tím, že se nemá používat slovo "strašně, hrozně, moc", atd.
Mnohem horší je ono kontrolování se, které vede do nízkých vibrací pocitů viny a la zas dělám a říkám něco blbě, než mluvit spontánně a dělit se o radost bez kontroly.
Ráda se směju a slyšela jsem už v životě tolik vtipů, které se mě držely půl dne a znova a znova rozesmívaly. Bylo v nich spoustu sprostých a nechápavými ezoteriky "zakázaných" slov a přinesly tolik radosti. A viděla stejně tolik o radosti mluvících a vůbec ji necítících, a co myslíte? Nic na mě nepřenesli, protože pozitivní tam nebylo a přetvářku neberu.

 

MÁTE SVOU VIZI? (26.11. 2015)

Saturn je mistrem bytí v tady v teď. Hodlá nás k tomu dotlačit taky a už se potutelně jedním koutkem soustředí na blížící se Slunce, archetyp prostého bytí v nás. Neptuna ulítávače do říše snů registruje taky, ale ví, že tentokrát má trumfů víc, že je čím dál víc těch, co na něj slyší (chtěla jsem napsat na jeho volání, ale najednou slyším spíš skřehotání, zvuk to nepříjemný, zajisté ale vedoucí k bdělosti a vnímání přítomnosti - znáte to, jak vás život někdy ...vrátí z mentálního úletu zpět na zem přes úlek? Tak to je ono).
Co nám umožní následujících pár dní? Těm méně ve svém středu třeba "jenom" víc strachu, úzkostí, podceňování sebe i druhých, uzurpování, odtrhávání si od úst, upevňování rigidních a ukřivděných postojů a podobné slasti odpírání si a sebemrskačství.
Těm, co už si několikrát výše popsané prošli a pracují na postupném sebepřijetí, přináší dary v podobě lepšího soustředění a vykrystalizování dalšího směru v životě v té oblasti, kam spadá tato konjunkce. Tam si máme/můžeme dávat předsevzetí, ocenit se za to, jak se nám dosud dařilo a těšit se trpělivě z celého procesu klidného růstu. A nebyla bych to já, abych nenandala něco úplně konkrétního ze života - konjunkce mi padá do 5. domu, oblasti hravosti, tvoření a koníčků, čímž je pro mě momentálně nejvíc tanec, a to znamená, že si dávám jasný záměr naučit se choreografie ke dvěma různým tancům na jeden večírek, mám na to cca dva měsíce a hodlám si to užít. Užívání si je taky záležitost 5. domu, ale jelikož jde o Saturn, je předtím potřeba se opřít o svou píli, zvlášť když o talentu nemůže být až tak řeč, což ale neznamená, že máme zatuhnout a nechodit do věcí, ve kterých si primárně nevěříme. Kdo nedává šanci něčemu novému jen proto, že to smrdí větší obtížností, než na jakou byl dosud zvyklý, stagnuje a okorává. Právě naopak, jsou to výzvy a teď je výzev čas.
Co si dáte jako předsevzetí? Máte už svou vizi?

 

MISS KOMPROMIS POD TLAKEM (19.11. 2015)

Váhovská Venuše se začíná trochu ošívat. Vidí kolem sebe tolik krásna, že se nedokáže (ne že by jindy to šlo jak po másle, ale teď tuplem) rozhodnout konkrétně, co že to jako chce. A co chce doopravdy. Tak toho někdy bere i dává moc.

Tlak na ni vyvíjí pomalu, intenzivně a jistě Pluto, jehož vibrace směrem k ní nastoupí vrcholu v noci z pátku na sobotu. A tak to bude o konci těch kompromisů už zbytečných, trpěných jen aby někomu neublížila, rozdávání úsměvů proto, aby všichni měli pěkný den, hlavně na nikoho nezapomenout, ať jsme všichni v lásce a harmonii. Jenže Pluto tento styl lásky neuznává, maska není láska, ne pro něj. To pak kolikrát z úsměvu zůstane škleb a z touhy být milována uvědomění, že proto se nemusí celá rozdat na všechny strany a udržovat společenské styky jen ze zvyku a že právě naopak láska začíná u sebe sama a díky ti Pluťáku, žes jí nastavil síto, kterým může prosít ty zbytečnosti a prostě jen být - krásná, přitažlivá a žádoucí. Má přirozenou krásu, nemusí nic přidávat ani se nijak snažit.

Venuše je archetyp, který patří nám všem a čtyřikrát do roka dochází k hlubšímu přenastavení hodnot a toho, co je pro nás oním krásnem pod vlivem tranzitu s Plutem. Je to takový předchystávač, dál to ještě dokoná a pročísne Uran, a to tak, že někdy i to, co se nám zdálo opravdu ošklivé a nepřijatelné (jako mně ty džíny se superúzkými nohavicemi, co už je několik let nemůžu vystát, a proto zákonitě lezu jen do obchodů, kde je jich plno) najednou vezmeme a řekneme si: však co, někdy je potřeba tato brutální změna do extrému, vždyť to má svoje výhody, všechno nějaké má, jen jsem je zatím neviděla (ty superúzké nohavice se holt líp narvou do kozaček, no).

Přeju pokud možno příjemné přehodnocování a pokud to příjemné nebude, tak ve finále úlevné určitě.

JE PRO VÁS TĚŽKÉ PŘIJMOUT NĚKTERÉ VLASTNOSTI DRUHÝCH? OPRAVDU NEMUSÍ.

Jen na to musíme jinak než doposud, kdy jste se urputně snažili, přeříkávali jednu afirmaci za druhou a stejně nic. Teda něco přece - odpor ve vás rostl a s ním počet lidí, kteří oplývají tou vlastností, kterou tak velmi nemusíte.

Ráda vás inspiruju svým způsobem, jak se vypořádávám s odporem v sobě, aniž bych k tomu potřebovala pomoc druhého, nicméně stejně dobře zafungují např. systemické konstelace nebo jiný druh dobře provedené terapie, takže pokud raději spolupracujete s druhými, dáte přednost kolektivním metodám, a je to tak v pořádku.

Teď tedy k tomu přijímání: nejdříve si pojmenujte, co přesně je to za vlastnost nebo za opakující se situaci. Když to nebude přesně, vůbec nevadí, tak i tak dáváme záměr. Oním záměrem JE přijetí, ale toho v sobě samém, co přitahuje lidi s danou vlastností. Najděte si tedy na sebe čas a klidné místo, kde nebudete rušeni při vaší cestě do nitra, zavřete oči a položte si zásadní otázku: KDO VE MNĚ PŘITAHUJE TYTO LIDI A SITUACE? KDO JSI A JAK SE VE MNĚ MÁŠ? A jen sledujte své pocity. Může se vám i ukázat ta vaše část, která chtěla být viděna a konečně se dočkala (uvidíte sami sebe jako malé dítě nebo člověka v šatu žebráka či harémovou tanečnici, variant je spousta - teď není podstatný onen příběh nebo vize, důležitější jsou emoce, které volně nechte projít. Když jim dáte průběh, jde o extrémně rychlou záležitost). Sama za sebe musím říct, že ohromná úleva přichází už do minuty. Řiďte se vlastní intuicí a nedělejte nic na sílu, není to potřeba, není to o dřině a nucení se. Naopak, nechte vyplynout pocity a pokud vás povedou v představě k tomu, abyste vizualizovanou postavu objali, udělejte to. Někdy i pouhá slova PŘIJÍMÁM TĚ CELOU BEZPODMÍNEČNĚ udělají většinu.

A až se ve vás rozhostí naprostý klid a vděčnost, poděkujte si, že jste pro sebe udělali to nejcennější - přijali se bez výhrad.

 

LÁSKY ČAS? ANO, PRO TY, CO SE LÁSCE ODEVZDAJÍ. BEZ VÝHRAD (2.11. 2015)

Setkání Venuše a Marse za pozitivního povzbuzování Jupitera opodál nejen že dává možnosti promítnout si to správné setkání sem na Zem, ale ještě navíc nabízí uvědomění, jak mají všechna ta rande probíhat. Znamení Panny je proměnlivé, má rádo činnost a změny, i když jen třeba v každodenních maličkostech a věří, že blízké vztahy se dají mnohem pěkněji žít, když se obě strany snaží nestagnovat a objevovat různost života. V...ždyť je tolik příležitostí a možností! Jsme vybízeni se zamyslet, jestli chceme trávit čas s druhým tak, že se jednou za čas sejdeme u kávy (mlsná Venuše) a probereme, co se komu stalo za uplynulou dobu, nebo aktivně (Mars!) vytváříme vztah společnými zážitky a užíváme si jej.
Tady každý volí, kolik si ukrojí z koláče života, nebo s čím se spokojí a proč. Pokud člověku doteď postačil ten pokec u zákusku a nezajímal se, proč jsou jeho vztahy rezervované a plytké, nejdoucí do hloubky, může mu pomalu dojít, že se hloubek citů a spojení s druhým bojí a nebyl ochoten riskovat, že se znelíbí, že nebude dost dobrý on, nebo protějšek (což je stále stejné téma).
A proto právě dostáváme od Vyšší Milosti tyto aspekty spojení, tyto energie lásky a blízkosti, abychom mohli udělat přímé a jasné rozhodnutí na všech rovinách. A k tomu nám dopomáhej i Štír, stvoření to nejupřímnější z celého zodiaku, nejschopnější používat skalpel na výřez zbytečností přebývajících v hlavě v podobě myšlenkových pochodů (Merkur ve Štíru), co pochodují proti našemu klidu a nejhlubší intimitě, odevzdání se životu.

 

A KDY UŽ TO BUDE???

"A kdy už z toho budu venku? Kolikrát budu muset přijít? Raději u vás budu dvě hodiny, abych už nemusela pak chodit, jo?"
Tak i k tomuto občas dochází a v duchu to nazývám maximální odpor kladený procesu, do kterého člověk ještě ani nevstoupil. Ani nemohl, když tolik tlačí na pilu, ani totiž nepřijal, že péče o psychiku je stejně přirozená jako ta o tělo.
Často i platí, že čím víc těchto dotazů, tím nižší vibrace a delší doba nutná k harmonizaci. Jenže kaž...dý se někdy nacházíme nízko, v některém životním období, a pak je potřeba si uvědomit, že z nuly na sto není posun přirozený a pokud budeme trvat na takovém skoku, klademe na sebe zátěž, která nás může přimáčknout ještě víc ke dnu, a místo odrazu nastává poleženíčko pod pořádným šutrem. Štír nemá rád přehnaně pozitivní myšleníčko, neprojdou vám vynucené úsměvy, víc platí zdravé naštvání, hecnutí se, kopnutí (se) do zadku.
Takže z nuly je dobré jít na 10, pak 20, 30, atd. Třeba postupnou změnou vidění své aktuální situace, protože nic není jen černé, jsou i další odstíny. A že momentálně vidíte jen černou? To spíš nevidítě nějakou svou část, která ve vás hodně trpí a obarvuje svět tak, abyste byli nuceni se jí zabývat a přijít na její utlačování a nepřijetí.
Otázka do nitra pak teda zní: Co v sobě nechci procítit, uvidět a přijmout? Kdo jsi, ty, co trpíš, protože o tobě nevím nebo nechci vědět, aby to tak nebolelo, a právě proto to bolí nadmíru a otupuje pak cítění čehokoli jiného? Dnešní den je stvořen pro jemnou, ale hlubokou sondu dovnitř a můžou přijít slzy a je to tak v pořádku, protože ty čistí a omyjí už konečně tu starou bolest.

 

PARTA HIC SE PROBOUZÍ. TAK VSTÁVAT A CVIČIT (14.10. 2015)

Tak a je to tu. Není doba trpělivého čekání, ale údernictví a la parta hic se probouzí. Luna a její aspekty nás sice táhnou spíš do zasněného pozorování mlhoviny venku i uvnitř nás s tím, že přece nakonec vykoukne něco konkrétního, ale panenské stellium je naprogramováno na pořádek, na optimistické TAK A TEĎ TO PŮJDE VŠECHNO A MNOHEM RYCHLEJI, PROTOŽE DO TOHO DÁVÁM MAXIMUM A VÍM! Prostě na aktivitu a akci, tak jestli Luna chce, může být nápomocná a začít se může vevnitř, hlavně už začněme. A tak se spojí dvě největší čističky/uklizečky zvěrokruhu, Panna a Štír, aby nám ukázaly a z nás vyházely veškeré pochybnosti a stuchlé názory, prostě mentální a emoční výplach a pak hurá na fyzično. Nesportuješ, místo pořádného jídla plácáš páté přes deváté a špatně spíš? A už sis všiml, že prahneš po změně a že to celé tě bude moc bavit, protože ti rozproudí krev v žilách a začneš se těšit na další lekce?Jsi ke změně veden až tlačen, Pluto je nekompromisní a trigonem obohacuje pořádnou dávkou vůle, takže cokoli potřebuje uzdravit, zregenerovat, obživnout nebo umřít, aby přišlo nové, bude podpořeno.

Pojala jsem to psaní dnes dost přes materiální stránku, protože to nelze nevidět kolem sebe, ten vzrůstající zájem o pravost a čistotu toho, co konzumujeme, ať už mentálně v podobě informací nebo tělesně v podobě jídla. Chceme najít to, co nás přesvědčí, že je to pravé a to najdeme tak, že budeme věřit, že to přijde. A geniální na tom je to, co uvítá každá Panna i Štír - aktivita a zaměření sil k cíli jsou vítány.

P.S. Pokud máte osobní planetu v Panně, dobře si všímejte, kterým směrem vás to táhne při péči o zdraví a ptejte se: jak se budu cítit, když využiju tuto metodu, jaký užitek pro mé tělo i duši to přinese? A pak naciťujte odpověď. Varianta pro méně pokročilé je kyvadlo a vykývat užitek v procentech. Varianta pro začátečníky je obrátit se na někoho, kdo se napojí a vykývá za vás (osobně jsem začala s léčením těla přes čínskou medicínu, kde mi vyšlo 92 procent a dnes začínám pít čínské čaje, tak mi držte palce, jejich chuť má věhlasnou pověst ;-))

 

 

OŽENÍŠ SE A HOTOVO! JE TO VÝHODNÉ PRO VŠECHNY (4.10. 2015)

Jen pro tebe a lásku ne, opomnělo se tak nějak dodat v dávných dobách, kdy se i u nás konaly sňatky z rozumu, z donucení. A že už se to neděje? Ale ano, jen v jiné rovině, v té vnitřní, protože pod vlivem kvadrátu Slunce v partnerských Vahách a Pluta v nesmlouvavém Kozorohu je to o pragmatičnosti, výhodách a schopnosti až nelidských kompromisů, ať za účelem mít aspoň nějaký vztah, nebo mít vztah, ze kterého plynou výhody. Už to není tak, že rodiče zhmotní aspekt tím, že řeknou: vezmeš si Mařku, ta má hodně hektarů, je to tak, že vnitřní kalkulátor řekne: mít nějaký vztah je lepší než žádný, tak ber, co je, výhody znáš. V tu chvíli je naprosto potlačena víra ve spontánní vznik partnerství založeném na lásce (Váhy), ve svobodnou volbu (Slunce) a dochází k sebepotlačení. A děje se i v těch vztazích, kde jsou spolu ti dva jen ze strachu, že už nepřijde nikdo nový, že budou muset být nějaký čas sami, že neutáhnou domácnost, když se rozloučí...

Tak může vznikat neurčitý pocit tlaku, neurčitý, ale naléhavý, něco tu zavání, skřípe a vypadá nepěkně a aby se nešířilo, maskuje se za spokojený výraz ve tváři a fráze o poklidném soužití. A s nastupující opozicí Mars ve střízlivé Panně proti snivému Neptunu může mít vnitřní muž řádně zamženo a na chvíli snad i své neupřímnosti uvěřit. Nerada bych ale vzbudila dojem, že to celé je o mužích, to nikoli, vnitřní muž je schopnost konat i v ženách a tato může být teď poněkud zastavena nebo znejistěna.

Jestli někdo nesnáší fráze a společensky přijatelnou fazonu, je to beraní Uran, ten jasně stříhá metr a ví, že za pár dní to bouchne, vznítí rebelství a sebeúctu až v člověku zabrní, procitne a zeptá se: a jak si to vlastně představuju já, vlastně kde jsem svoje já, svou jedinečnost nechal, copak už umím přemýšlet a jednat jen ve směru já + ty = my? Kde je můj díl soukromého života, na který mám právo?

Navíc ve Vahách operuje Lilith, z pokrytectví se jí ježí vlasy a čím víc se blíží do aspektu s Plutem, tím odhodlanější bude (neděste se, všechno popořadě, tento aspekt je ještě daleko, to jen já s vahovskou Lilith v horoskopu narození, mockrát procítěnou v konstelaci, ji slyším a vidím dřív a neškodí se na ni ladit průběžně). Jasně, ona je moudrá a ví, že některé věci v životě jsou jak jsou, ale taky ví, že má svobodu vyjádřit všechno to, co nosí uvnitř a co cítí. A vzdát se lásky a svobody pro životní jistoty, které jsou vlastně fikcí, vyjádřením totálně pošramoceného sebevědomí? Toto který blázen pustil do oběhu???

 

 

 

NA DNES MÁME DRAKA, POPUSTÍTE MU ŠŇŮRU? (20.9.2015)

Taky dnes cítíte odlehčení a pocit "zkusím něco neznámého, nejlépe v pěkném a neotřelém prostředí a když to bude babinec, vůbec nevadí"? Tak jste se naladili na seskupení draka, kde v trianglu máme obě ženské planety Lunu a Venuší s Uranem. Na špici je vahovský Merkur, sice couvá, ale je tam.
Drak tak doslova nabíjí jak elektřinou touhou po životě, po krásnu, po něčem neobvyklém, což když personifikuju, může vzniknout třeba láska mezi padesátiletou profesorkou filozofie a jejím o dvacet let mladším kolegou, který do školství přichází s novými až revolučními postupy. A jsem zas u těch jisker, ty tam lítat budou, jen se neví, jestli to pokaždé budou ty láskyplnné, ono u vlivu Uranu nikdy není jistota.
Nebo jiná scéna, ta babinecká a taky skvělá - přitáhne nás umění a půjdeme si zatancovat street dance, flamenco nebo prostě cokoli, co dosud člověk neměl v merku a najednou se rozhodne rozdivočit. A že to nemusí být jen na jedno odpoledne, tomu přihrává sice slabší aspekt, sextil Slunce na Saturna, ale v kontextu s vaším horoskopem bude stejně spíš záležet, zda a jak moc rezonujete. Podle toho se (ne)budou odvíjet ony scénáře. No a taky volba ve smyslu - budu dnes prožívat ohnivého draka nebo už v kostech cítím Mars/Satun a Slunce/Saturn?

ZAMLŽENCI ROZPOUŠTĚJÍ SVŮJ REJ A ATMOSFÉRA SE ZHUŠŤUJE (19.9. 2015)

První část nadpisu říká, že se rozpouští opozice Jupiter/Neptun, která sice přinesla blahodárná témata odpuštění, služby a pomoci druhým, charitu atd., ale taky zhustila mraky iluzí některých ezoteriků, které soukromě nazývám ezoterici na obláčku. Jsou to ti nad hmotu povznesení lidičkové žijící v superrůžovém světě, kde přece neexistuje nic zraňujícího, nic negativního, jen sounáležitost. Pokud je nepoznáte hned, tak podle zdrobnělin, co používají, kdybyste snad měli pochyb o jejich čistotě.
Minulé dny za tohoto tranzitu mi došel jeden dopis, který měl za úkol mi vnutit potřebu přispět na opuštěné děti. Ač to dělávám ráda z vlastního popudu, jak cítím, tentokrát manipulace této organizace typu: my věříme, že nás v tom nenecháte, vy se určitě nedokážete na to koukat, tak nám přispějte, mou chuť spíš zabrzdila. A samozřejmě myšlenka na to, kolik asi stojí papíry a známky a kolika lidem dopisy posílají... No pocit nic moc, hlavně z té zoufalé nevíry, kterou to obsahuje.
Realističtěji fungující jedinci měli možnost vést (vnitřní) dialogy o vyrovnanosti světa materiálního a duchovního ve svém životě, měli možnost se svobodně rozhodnout, zda přispějí na charitu nebo je důležitější koupit nové kachličky do koupelny, protože prostě najednou bez předsudků vidí, že obojí někomu pomáhá.
Atmosféra se teď ale mění (viz druhá část nadpisu), onen dopis už byl vlastně příslibem nastupující manipulace slovem kvadrátu Merkur/Pluto, a protože se Merkur zastavil a teď couvá, je to nadýl, máme co pochopit. A naučit se nějak k manipulaci stavět, nepřejít ji s úsměvem na tváři, ani přitakáním, ale nějakou formou NE. Moje učitelka tarotu říkávala a já jsem to mileráda převzala: kdo se zlu neprotiví, sám se jím proviňuje. Já vím, zní to až archaicky, ale co chcete se Saturnem nově ve Střelci, ten dovede hlásat klidně nemoderně, hlavní je sdělení, nejde o zábavu a vtip, od toho jsou jiní. Jde prostě o vlastní náhledy na to, jak funguje život a tam, kde se některé přežijí, nastoupí nové, i když jsme teď na začátku. A brzy přijde Mars do hry se stálými tvrzeními, jisker bude lítat jak od kovadliny, ale nepředbíhám, uvidíme, co se vykřeše.

ČISTKA ČISTKA ČISTKA (13.9. 2015)

Obě světla se sešla v Panně, dnes máme novoluní. Je to čistka, zejména na poli zdraví a práce, kde toto znamení vládne (čistou a pevnou rukou, jak jinak taky, že).
Roztrhl se pytel s různými články o zdraví, tak se raději vrhnu na téma práce, protože tam se zase roztrhl pytel mně, s klienty s tímto tématem, které jsme intenzivně propíraly i v ženském konstelačním kruhu včera.
Když dojde k extrému, patří sem urputnost, přílišná pracovitost, moře úkolů a sebekritika za to, když z těch všech jeden menší nezvládneme, potřeba si nakládat i za druhé, ty méně výkonné v našich očích, potřeba dokazování si práva na vlastní existenci tím, že makáme jak šroubci a hlavně - ta ostuda, kdybychom přiznali, že tolik toho nedáme. To ego nedopustí, to se radši strhá a odpadne.
A úkoly pro tyto dny? Pracovat poctivě a pro vlastní potěšení, naučit se zvolnit, vyčkat, až některé věci přijdou, protože těžko vařit v kalné vodě, když nevidím ingredience, za svou prací si stát a brát si odměnu, která nám náleží, být spravedliví ke službám druhých, což pro některé znamená nehledat jenom mouchy a pro jiné zas naučit se dávat zpětnou vazbu, i když není pozitivní a netvářit se pozitivisticky, že všechno je oukej, když není, protože Panna lži nesnese a nepodpoří, i kdyby měla být sama proti všem. Ač je za největší tvrdohlavce považován rohatec Beran, Býk a Kozoroh, Panna si s nimi nezadá a jede si tu svou, když ví, že je v právu. A někdy i když neví, ale myslí si, že ví.
Každé znamení tíhne k nějakému druhu ega. U zemských je to právě přes práci, přes dokazování si, že když hodně pracuju, jsem hodna (lásky, pochvaly, peněz, místa na Zemi,...každý si doplní sám). Tak si položme krátký dotaz - co se stane když (neudělám všechno, odmítnu dělat za druhé, něco nesplním atd.)?

 

MUŽI, JEJICH TOUHY PO VZTAHU A JEJICH MATKY

Těžko čekat jiné téma než vztahové a skoro hřích při konjunkci Lilith, Merkur, Dračí hlava se věnovat něčemu jinému.
Poslední dobou jsem zaznamenala od velké části mužských klientů vzrůstající zájem o vytváření partnerství. Jinak řečeno, je to téma číslo jedna, se kterým přicházejí.
Velmi touží po vztahu, po lásce od ženy a utváření rodiny. Potíž je v tom, když takový muž zároveň vyzařuje něco, co jasně tyto touhy a jejich realizaci blokuje a co žena svým radarem okamžitě zachytí, dostane strach a prchá.
Je to nevědomý, nepřiznaný vztek na tu, která mu lásku, kterou si jako dítě představoval, měla dát a nedala - na matku. Vztek, který je nevybitý, přerůstá v nenávist a vnitřní agresi a krom toho, že ničí možnost lásky s partnerkou, ničí muže i zdravotně. Protože nenávidět vlastní matku se přece nesmí, což je uloženo jako přesvědčení v hlavě, nezbývá než pocity dusit a projektovat je na ženy. Tak vzniká rozpolcenost - touha po lásce od někoho, na koho přesunuju vztek, který vznikl úplně jindy a jinde.
A že se někdy stane, že žena neprchne a do vztahu jde? Jistěže, ta s programem oběti a silnými pocity viny to udělá, tam už se ale nebavíme o vytváření partnerství, ale o nekonečném opakování dramat a traumatických zážitků z dětství.
Takže pro nás všechny - máme právo cítit a vyjádřit cokoli, od těch nejušlechtilejších a okolím schvalovaných emocí a pocitů, až po ty, co jsme jim dali nálepku negativní a zavřeli je to sklepení podvědomí. Nikam se nevypařily, přepadávají člověka dál a pokud pořád nechce vnímat a zamyká na víc a víc západů, nabírají na volume. Tak není lepší najít příčinu, která je vyvolala, draky ze sklepení postupně pouštět a ulevit tak duši, játrům a žlučníku?
A pokud chcete opravdu vidět, jak na tom jste, ať už muž nebo žena, máte možnost u mě na jakýchkoli konstelacích, i když téma je zrovna jiné - postavíme dle vašeho aktuálního tématu.
 

NEJDŘÍV DOBRODRŮŽO, PAK PRÁCE - 23.8. 2015

Luna vylezla z bažinatého štírovského mokřadu, kde si ujasnila své nejhlubší postoje  při scuku se Saturnem, oklepala ze sebe chladnou vodu a pěkně to rozpaluje. Nás rozpaluje - už jen při pohledu na dnešní nebe, oproti včerejší temně modré je jeho barva o několik odstínů světlejší, dávající naději na návrat tepla, dobrodružství a nových obzorů (což se děje i vzhledem k ohřevu z blížícího se setkání Slunce a Jupitera).

Zároveň je dnes první panenský den, Slunce jako naše bytostná podstata nás bude směřovat více k plnění povinností, ale takovým způsobem, že když práci odvedeme, máme z ní dobrý pocit. Pokud nemáme, děláme buď pro nás nevhodnou práci, nebo si na sebe nakládáme příliš a neseme zodpovědnost druhých lidí na sobě, nebo neumíme být bdělí a žít přítomným okamžikem (to pak krouží hlavou imrvére - už ať to mám za sebou, kdy už to v té hokně skončí). Nicméně toto celé je hudba budoucích dní, protože střelcovská Luna nás po dva dny a něco ještě rozdovádí, jak se napojí na další ohnivé planety ve Lvu a práci odsune.

Když počkáme do středy, nic se nestane, pak je vhodný čas pro návštěvu lékaře, úřadů, dělat všechny možná zařizování, začátek učení se, zdravějšího stravování a cvičení, prostě co jsme odložili a přesto tam v koutku hlavy zůstává, se bude líp odehrávat a máme od planet palec hore.

O BAVIČSTVÍ A DNECH SATURNOVÝCH - 20.8. 2015

Když dítě vnímá svou maminku jako smutnou, depresivní, hodně často si pak vezme za své její rozesmívání. Dělá všechno proto, aby jí bylo líp, jak roste, ubírá jí starosti a zaopatřuje třeba část chodu domácnosti místo ní, a to všechno pro kousek maminkovského citu. Dítě doufá, že když bude ona spokojená, bude se pak konečně věnovat jemu.
Tak vzniká určitý druh klaunovství a často se s tím u klientů setkávám, že setrvává do dospělosti. Podvědomě pak např. muž hází vtípky na ženy kolem, a jelikož si vybírá dle vzoru matky, buď opravdu budou mít sklony k depresi, nebo on je tak uvidí a program nabíhá. Jakmile se podaří a ona se rozesměje, úkol splněn, může jít dál.
Na druhou stranu, když se na to podíváme bez jakékoli analýzy - je to zábavné, je jedno, jak ta potřeba vznikla, hlavní je, když se setká potřeba bavit s potřebou být baven. Pak to oběma stranám vyhovuje a leckdy se z bavičství skrz koníček stává povolání.
Ovšem i baviči mají nárok na vážnou tvář a ten nastává právě ve dnech saturnských, navíc se štíří Lunou - prostě dnes a pár dalších dní to nemusí být o srandě, ale jak už všichni víme, každý mrak jednou přejde, netřeba panikařit a honem honem přebíjet mračno světlem pozitivních afirmací a nadechováním paprsků do všech čaker. Ledaže by to člověk opravdu tak cítil, jinak vytváří odpor a zatahuje se víc a víc.
A pokud tedy někdo chce afirmaci, tak potom: PŘIJÍMÁM PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK, PŘIJÍMÁM CO JE.

TROCHU O ZÁVISLOSTI A TAKY O SLUNCI (I KDYŽ DNES DÍKY ZA DÉŠŤ PRO VŠECHNY) - 17.8. 2015

Při léčení se ze závislosti nikdy pokroku nedocílíme jejím potlačením a násilným zakazováním si, právě naopak - pro trvalý efekt se má nejdříve uznat ta část v nás, která závislost potřebuje. Je vyčleněná a dává tím víc o sobě vědět.
Když mě před roky znepokojovala má přílišná pracovitost, tolik typická pro Pannu, vyléčila mě z ní jedna jediná dobře mířená věta terapeutky: "Jsi Panna se Sluncem ve 2. domě, tvá práce utváří tvou sebehodnotu, pro to jsi sem v této inkarnaci přišla". V životě slovy nepopíšu, jak silný pocit prozření, přijetí a šutruzesrdcespadnutí to způsobilo! Navíc při terapii dobře zvolené slovo má stonásobné uzdravující účinky a poskytlo mi hluboké uvědomění, že je to tak v pořádku, i když budu pracovat hodně, patří to ke mně, ostatně následky si ponesu jen já sama.
No a co se nestalo - za pár měsíců jsem se ohlédla zpět a zjistila, že mi přibylo několik mimopracovních aktivit, že mě baví stejně jako práce a že se to všechno děje tak nějak lehčeji.
A o tom je právě Slunce v horoskopu, naše nejniternější podstata, která když je přijata a pojmenována, najednou člověk JE, vlastně nic nedělá, ale víc JE. Získává smysl proč je, aniž by jej potřeboval verbalizovat nebo jinak ozřejmovat, víc žije.
Proto každý ať prozkoumá kvality svého znamení, pokud možno v souvislosti s domem, ve kterém má Slunce, pro nabytí sebejistoty a možnosti tvoření. A proč píšu právě o Slunci? Protože mě to jen tak napadlo, zřejmě ještě lví energie chtěla v posledních dnech o sobě dát vědět, než to zabere Panna a pak všichni pořádně pracovně zaberem Emotikona wink.

ČEHO JSEM SI VĚDOMÁ vs CO MÁM V PODVĚDOMÍ

Z reakcí na články a skrz klienty zjišťuju, že má smysl toto téma znovu otevřít (můj předchozí dojem byl, že už je to tak profláknuté, ono téma ledovce, že se budu zase opakovat).
Když si je člověk něčeho vědom, teď plácnu - svého strachu z pavouků, má jej již přiznaný a na vědomé úrovni. Pozná to totiž snadno a jeho okolí taky, z přehnaných reakcí. Pak je na něm, jestli se strachem dál bude pracovat a půjde do příčiny do podvědomí, nebo se jím nechá ovládat.
Když ovšem např.sportovec třikrát musí odříct závod, protože pokaždé dostane zdravotní komplikace, které mu závodit znemožní, pak jsou to strachy nevědomé a ten člověk si může říkat "vždyť já tolik chci závodit, tak proč nemůžu, já mám takovou smůlu". Když přejde fáze lítosti a rozhodne se pátrat, obrátí se na terapauta, ten mu pomůže zjistit, o jaký strach se jedná, kde vzniknul a proč a mohou na tom dále pracovat (dle rozsahu může zpracovávání trvat u každého různě dlouho). Konkrétně tam může být strach z prohry nebo i z vítězství, protože psychika je úžasná v tom, že umí překvapit a rozhodně si teď neosobuju právo vyjmenovat všechny varianty.
Občas se stane, že klient protestuje a vyvrací, když v konstelaci nebo při terapii je strach nebo program pojmenován (ne, to není pravda, nemám strach; ne to není pravda, s přítelem máme skvělý vztah; ne, to není pravda, já nemám program oběti). A to je právě proto, že si jej není vědom, má jej uložený hlouběji. A tady má každý svobodu přijmout a důvěřovat nebo se bloknout ještě víc a nepřipustit, že by to tak mohlo být. V tom případě nechť se pořádně podívá na spodní část ledovce, to je to, s čím bojuje a hlavně, nad čím nemá šanci vyhrát popíráním nebo odporem. Jediná cesta je poznávání a přiznávání si této spodní části, čímž se mění poměr podvědomého a vědomého.

"JSEM PROFESIONÁLNÍ OBĚŤ"

Tato originální konstelační věta kolegyně Hanky mě vždycky spolehlivě rozchechtá! Oběť (trpitelka) je součástí nás všech, našich minulých životů i minulosti toho současného (tedy pevně věřím, že její nevědomé žití je minulostí u těch, co právě čtete) a taky součástí každého rodu. Holt Neptuna, Ryby a 12. dům máme každý.
Jelikož je dnes Luna v Rybách a odpoledne navíc randí s Neptunem, je příhodný čas k přiznání si a navnímání této rádoby křehké části, která ale ve skutečnosti může být naprosto vládnoucí herodeskou, v konstelaci se často zjevující jako větší než ten, kdo si konstelaci staví. A proč je tak velká? Protože onen člověk neví, že má tento program trpitelství a že proto se mu dějí ty ošklivé věci, které vědomě nechce.
A co získává, když má toto nastavení? Pozornost především a slibuje si úctu a uznání druhých - dívej, kolik toho snesu, kolik já vydržím, já jsem ta největší oběť ze všech, jsem profesionální oběť! Už se taky smějete? Je to totiž mimořádně vtipné, hlavně vidět na vlastní oči, co ego dokáže vykonstruovat.
Ale pojďme do příčiny - to už tak veselé není, je to o malém dítěti, které nemělo žádnou pozornost a když ji mělo, tak jedině brečící s odřeným kolenem, vysokou teplotou nebo později, to už bylo třeba přitvrdit, se zlomenou nohou. Tak podvědomě nasaje informaci, že je v pořádku trpět, protože jedině pak si jej všímají a pečují (takže se vlastně po něm chce, aby trpělo). Věřím, že tohle dává odpověď i na otázku - proč je moje dítě tak často nemocné...Jenom bych tady ještě brala v potaz, že nemoci dítěte můžou upozorňovat ještě na jiné disharmonie, třeba mezi rodiči nebo v rodě někde dál plus jeho vlastní karma.
A co když teda zjistím, že mám tento program? První, co člověk chce, je zbavit se ho, co nejrychleji! Jenže to je cesta do pekla a do sebepotlačení, protože je to jako když se chce zbavit vnitřního dítěte. Nejdříve přijmout plačící dítě a pak pracovat terapeuticky na onom trpitelství a tady, jelikož jde o zažranost pod kůži, doporučuju kombinaci více metod a sebehecování: TO DÁM, TO DÁM, VYSTOUPÍM Z TOHO A JDU DÁL!

VAŠI UŽ NA TEBE STEJNĚ DÁVNO ZAPOMNĚLI

Se Saturnem zpátky ve Štíru a dnešním vodnářským úplňkem mě napadá, jak nelehký úkol si zvolily duše s vlivem Štíra a Vodnáře (popř. planet Pluta a Uranu). Říkat tu pravdu, která druhým otřese až do poslední buňky a způsobí transformaci, revoluci a podobné náležitosti. Ať už vědomě nebo ne.
A že už to zvládají jako děti, o tom je můj malý rodinný příběh: Mám 4-letého synovce se Slunce konj. Uran, Asc ve Štíru a Merkur kvadrát Pluto. A tento malý Uránek, jak mu v duchu říkám, si pozval na noc kamaráda na přespání. Dalo to hodně přemlouvání, ona první noc mimo domov je pro dítě celkem dobrodrůžo spojené se strachem. Ale povedlo se a všechno klaplo. A klapalo jen do té doby, než se v Uránkovi probudil Štírek absolutní šťoura do všech strachů a u večeře povídá: "A vaši už na Tebe stejně dávno zapomněli". V tu chvíli se spustil řev na celý dům, strachy byly probuzeny dokonale a do pár minut putoval kamarád hezky zpátky k rodičům. Zřejmě potřeboval prostě přesvědčit, že nezapomněli. A tady člověk vidí, kolik snahy může být prostě obráceno vniveč jednou větou a musím říct, že na dětskou spontaneitu a upřímnost nic nemá, je to prostě ryzí, čisté a pravdivé.
Za týden došlo na obrácenou situaci - malý Uránek šel přespat ke kamarádovi. Se svým strachem, který je tam samozřejmě stejně velký, si poradil o něco elegantněji, bez křiku, ale situace je to úplně stejná - u večeře, když hrozilo, že opravdu bude muset přespat, pronesl: "A já budu spát tam, kde jsem se narodil, u své maminky".
Budu se mít dlouho čemu usmívat, Štír a Vodnář v kupě mě prostě velmi baví a v této dětské podobě...co dodat 

TŘESKY BLESKY (A TOTO NENÍ O POČASÍ) 25.7. 15

Kde nás bota tlačí, kde tlačíme sami na sebe a jsme tlačeni či manipulováni druhými, se nám rozkrylo při opozici Mars - Pluto. Od té chvíle jsme měli dost času se ujistit, že je čas to pustit, přestat si brát tolik k srdci a osobně. Často jde o rodové vzorce (Rak!), o témata nedostatku, strachu a bezmoci našich předků, které se na nás nabalily a teď to hlavní:
UŽ STAČILO, UŽ TO NEPONESU A VLASTNĚ VŽDYŤ TO PO MNĚ ANI NIKDO NECHCE, HODILA JSEM SI TO NA HŘBET SAMA A KDYŽ JSEM TEDA TAK VÝKONNÁ, PROČ BY MI JEŠTĚ NEPŘIDALI I DALŠÍ?!
Takhle nějak může probíhat vnitřní samomluva při současném kvadrátu Mars - Uran. Totálně jiné vibrace, velká nastartovanost ke změnám a osvobození, doprovázená vztekem úměrným předchozímu potlačování a podřízenosti (rodinným) okolnostem. Vyskočí všechna ta podělaná klišé typu - musíš vyjít druhým vždycky vstříc, to se sluší, to se tak dělá...vyskočí, abychom je umrtvili pevným rozhodnutím pro sebelásku, která má pramálo společného s přizpůsobením se požadavkům okolí na úkor sebe. Hynou veškeré ústupky, vynucené kompromisy, žebrání o lásku - palivem je energie osamostatnění, sebeúcty, sebehecování a sobectví, které je na místě a zdravé (Uran v Beranu!).
Navíc planety ve Lvu už se na to taky nemůžou koukat, chtějí být spíš vidět a slyšet v plném lesku, než koukat na tu bídu, na kterou jsme přistoupili. "Mně to takto stačí" není jejich hymnou, nemusí být ani tou naší, každý si může vybrat, co bude poslouchat a co (s kým) pět.

VENUŠE KVADRÁT SATURN - CO JEŠTĚ NEŘEKL, ALE POSKYTUJE (23.7. 15)

Ač je kvadrát Venuše - Saturn často popisován jako zamrznutí citů, stopka užívání si radostí života atd., zaměřuju se na jeho jinou stránku - na schopnost přenastavit si priority a dát si předsevzetí (jak jsem kolem Nového roku psala, že přece to nemusíme dělat na povel, protože ten den se to dělává a že energie tomu nejsou nakloněny, tak teď ano). Zejména v oblasti zdraví, protože Venuše je v Panně, kde preferuje zdravou stravu, potěšení se násobí i tím, když se jí podaří sehnat něco, co je pro tělo dobře stravitelné a ještě chutné.
Takže konec obžérství, najednou všechny pamlsky nemají už tak lahodnou chuť, jako když byla Venuše ruku v ruce s Jupiterem. A co člověka překvapí, je to, že z pevného rozhodnutí pro větší ohled na své tělo má stejně silnou radost jako z předchozího debužírování. Tento aspekt totiž myslí dopředu a ví, že když to dá, ponese mnohem lepší výsledky až za delší dobu - pořád je tam Venuše a tato chce přece dokonalou postavu.
Rozepsala jsem se, ale dalo by se to shrnout jak to říkají Bob a Bobek - vstávat a cvičit! Jen dodávám - teď to půjde líp a s lepším pocitem, protože Slunce vchází do Lva a přidává odvahu, chuť a optimismus k činu.

DĚLEJ JEN CO TĚ BAVÍ (18.7. 15)

Zaimponovalo mi oshovské dělej-jen-co-tě-baví. Začala jsem to praktikovat, samozřejmě poté, co jsem se rozhodla uvnitř pro větší zábavu, srandu a lehkost a čekala jsem, co se bude dít. A dělo se a děje stále - výměna těch klientů, se kterými byla dlouhá domluva s jejich důvody, proč nemůžou na tu a tu terapii přijít (a i když těchto je malinko, nebaví mě to, nebaví mě e-mailování, raději dávám energii do vedení terapií, kde si klient mění život přímo).
A tak to jednoduše a prostě měním, bez odporu, však každý volíme, co chceme mít kolem sebe. My Panny prostě jasno, rozhodnuto a pak to odsejpá (teď to vyznívá, jako by už byla Luna v Panně, to ještě počkejme, teď spíš vzývám opět Lilith a protože se mi právě spolčuje se Saturnem, rozhodnost je na místě). A ta jde nastolit jen pokud si jste svou pevností jistí, i když ji ostatní, (kteří si jistí nejsou a ještě věří, že sílu načerpají z pravidelného povzbuzování od druhých místo hledání zdroje síly uvnitř), odsuzují jako tvrdost.
Přeju všem fajn víkend, hravost a pevnost tam, kde cítíte, že je s vámi v souladu.

PLUTO A MARS, SCHIZOFRENIE A JEDEN PŘÍBĚH Z PRAXE ANEB JAK TO NA NÁS KOULÍ ČERNOTA (13.7. 15)

Nemám ráda strašení články typu - bude konec světa - a ani je nečtu. Nečtu ani ty, které mají za úkol vzbudit v lidech strach a držet je v šachu, protože ve strachu žije pisatel a tím pádem nemůže ani zplodit dílo jiné vibrace.
Cítím ale, že neupozorňovat na to, co za energie se pokouší nahlodat nás všechny, pracující terapeuticky nebo v ezoterice, ale i ty, co procitli a otevírá se jim intuice, začínají cítit víc radosti a být bdělí - zkrátka proudí k nim světlo, by nebylo dobré.
Být si vědom černoty (kolektivního ega) je důležité, abychom ji nepodcenili a přijali ten fakt, že existuje. Nekrmit ji souhlasem, přílišnou pokorou, bojem, odporem.
S opozicí Marse a Pluta můžete velmi jasně vnímat, když pozornost obrátíte dovnitř, vnitřní rozpor, velký nátlak ega, velkou energii, která má nutkání být vybita. Nutí k hyperaktivitě, sebemanipulaci a jedince s nízkými vibracemi klidně i k násilí. Pokud se s tím setkáte u druhých a nedokážete vydržet bez emocí, nevadí to, jen to nekrmte a buďte ve svém rozhořčení naprosto vědomí. Tzn. ano, zvedl si mi mandle, cítím vztek, prožívám ho a sleduju, jak slábne. Reakce pak není bojovná, hlavně když člověku dojde, že druhý žije v tomto ohrožení celý život a jinak to neumí.
A teď něco konkrétního z mé praxe: ozvala se mi klientka, které jsem na podzim pomohla se vymanit ze silně nízkých vibrací v jejich rodě odvedením předka. Bylo to hodně na hraně a viděla jsem začátek schizofrenie, která nastává, když člověk žije pod vlivem jiné duše v nízkých vibracích. Klientka mi sdělila, že se odhlásila z terapie proto, že předtím pracovala s kamarádkou s kyvadlem, které jí na mě řeklo strašlivé věci, proto se mě začala bát, málem ji to stálo život, a že teď jí z toho mám pomoct.
Toto je typické, když se rádoby ezoterik neumí napojovat a napojí se na černotu. Dostane bludy, kterých se začne bát. Takže přestože rok byla se mnou v kontaktu, mohla k sobě nechat proniknout pravdu a cit, ale vybrala si strach. A jelikož já jsem si vybrala světlo a práci s těmi, co chtějí umět rozpoznat pravdu od falše, vklidu jsme se rozloučily a jdeme každá jinudy.
A jakou roli měla černota? Znejistit klientku, která mi podá informaci o tom, že jsem špatná, což mělo vzbudit pochyby o mé práci a pocity viny. Fikané, ale při bdělosti rychle prokouknutelné.
Přeji vám, ať projdete tímto týdne s klidem na duši i těle a pokud přijde zkouška, tak jí projděte, co jiného taky dělat. A nezapomeňte, že světlo je vždy silnější a malá modlitbička v podobě odevzdání se do božích rukou zmůže zázrak okamžité úlevy.

A ČÍ HRY HRAJETE VY, VÍTE O NICH? (7.7. 15)

"Abychom hráli své hry a nebyli statistiky v jiných kusech", píše kolega Ondřej Habr o opozici Slunce s Plutem v dnešním sloupku. A to je prostě přesné a nejpřesnější!
A protože jde o račí Slunce, je ideální čas k prokouknutí i těch neviditelných a pro výhradně rozumově laděné i neuvěřitelných her, do kterých jsme vtaženi v rodině už odmala. Jsme všichni součástí rodinného systému, nehledě na to, jak daleko od původní rodiny se fyzicky nacházíme, a to lze buď vědomě, nebo třeba taky vůbec nevědět.
A pak se např. divit, kde se bere strach až silné pocity ohrožení z partnerových dětí z prvního manželství, když přece děti mám a vždycky jsem měla ráda, ať byly kohokoli! A ono je to proto, že je to hra vaší praprababičky, která si vzala muže se 3 dětmi a bála se, aby ještě zvládli uživit jejich společné děti, až přijdou. Tento strach a ostatní nezpracované emoce zůstávají v rodě tak dlouho, dokud je vědomě někdo nepřijme a tím nepropustí.
Je třeba udělat volbu, že chceme žít opravdu vlastní život, jinak se karma přetahuje dál. Takže ve zmíněném případě - mohla by si žena říct - "a však co, když už teda má partner děti a moc dalších nechce, budou i moje a nebudu se zaobírat dál nějakým strachem, tak stačí, že společně máme jedno dítě, další už by bylo moc", i když původně jako velmi mateřský typ plánovala vlastní početnou rodinu. A její vnitřní matka pláče, nepochopila! Onoho partnera s dětmi si do života přitáhla právě principem tohoto bloku v rodě, který měla vyčistit a pak by se vidělo, kam se vztah pohne, mohla by se rozhodnout svobodně, bez vlivu bloků své předkyně.
Takže vzhůru (nebo dolů) do zákoutí - co nás tíží, nemusí být naše a lze odevzdat. Cesta ke svobodě je vždycky nějaká pro ty, co chtějí jít.

K ČEMU PONOUKÁ SLUNCE S PLUTEM (5.7. 15)

V danou chvíli, kdy se nám něco děje, třeba dění nemůžeme ovlivnit. Co ale můžeme ovlivnit, je naše reakce na dění. Pokud se přistihneme při stále stejném postupu ve stále stejné situaci, která jen mírně mění kulisy, je čas na pořádný nádech, zastavení se a bdělé jednání.
Naprosto konkrétně a ze života (a kdo z nás se s tím nikdy nesetkal, tak možná v jiném životě): pokud pořád inklinujete k nedosažitelným (zadaným, příliš pracovitým, citově vzdáleným atd.) partnerům, tak kromě toho hlavního, tedy řešení opravdových příčin neschopnosti vytvořit vztah dle svých představ, je potřeba se v realitě zachovat jinak, než předtím.
Každý má na výběr, zda do toho půjde se vším všudy, nebo si jen uvědomí "aha, už je to zase tady" a udrží to v rovině čistého vědomí a neutopenosti se v iluzorní romanci, když tam někde uvnitř ví, že to, co doopravdy chce, je úplně někde jinde.
Člověk má tak možnost poděkovat za zkušenost, která skýtá příležitost k sondě do duše.
A proč o tom tak rozvláčně píšu zrovna dnes? Protože po té vší neptunské romantice a spojení Venuše s Jupiterem, kdy jsme viděli hlavně ty krásné a ušlechtilé důvody, proč potkáváme určité protějšky, přišly dny k ještě dalšímu náhledu. Protože Slunce se šine do opozice na Pluto a tento aspekt po nás chce jediné: uvidět pravdu jak leží a běží, jít hlouběji až ke kořenům (a že to můžou být ty rodové, o tom snad v období Raka ani nepolemizovat, to je prostě hodně nabíledni) a ve finále odstřihnout zátěž, ony bludy a strachy, co tak pěkně umí vyhrotit emoce. A že jste nad věcí a emoce nemáte, protože je ovládáte?
A jste si jistí, že ta bolest hlavy, bolest za krkem či jiné zdravotní problémy s tím nesouvisejí? Protože dávno víme, že nemoci vznikají z emocí (přesněji z nesprávného zacházení s nimi).
A pokud jste se právě hecli, tak odpoledne vám pomůže rybí Luna - tak nějak samozřejmě vyplaví, co vyplavat má, když se nesedí na poklici.

JEŠTĚ JEDNOU O LILITH V PANNĚ (28.6. 15)

Lilith v Panně, i když momentálně bez přesných aspektů, ale pořád ještě je cítit opozice s Chironem, nám přišla snést nohy na zem. Dotýká se materiálního světa, obzvláště u těch z nás, co máme zemské planety a říká: fajn, tak ulítávat do tří horních čaker už umíte a děláte to rádi, tak teď máknem na tom, abyste i tu základnu, tu materii, Matku Zemi cítili stejně silně (ano, cítili, pojítkem dolních a horních čaker je přece ta srdeční).
A nejen to, taky pracovní kramfleky aby byly pevné, abychom znali svou hodnotu (potažmo hodnotu své práce, pro Pannu je to skoro totéž, je to pro ni typická egoická identifikace a la "když urazíš mou práci, urazil jsi vlastně mě").
Tak jsem Lilith popustila a naladila se na její vnímání a vzešlo toto:
Když si dovolíme přijímat materiálno jako božskou součást života, když se osvobodíme od pocitů viny za to, že máme víc (peněz nebo čehokoli jiného) než druzí a dovolíme hojnost k sobě proudit, budeme moci sloužit druhým tím, že dáme více oné hojnosti do oběhu. Pokud někdo od nás něco tím pádem dostane, i když na to není zvyklý, protože předtím už přišel o důvěru v dostatek, dáváme mu naději, vlastně důkaz, že hojnost je pro všechny.
Nutným předpokladem tohoto příběhu naděje osy Panna - Ryby, osy služby druhým, je sebeocenění, určení si pravidel a trvání na hodnotě své poctivé práce. Poctivé proto, že Panna jinou nezná a pravidla proto, abychom si to nepletli se sebeobětováním a snaha se nerozplizla do nesebelásky.
A na pochopení a rozlišení sebelásky a sebeobětování máme celé prázdniny, to by mohlo stačit.

HLÍDEJTE SI SVÉ MYŠLENKY? Chachááá! řekne Blíženec

Hlídat si své myšlenky? A jak se to jako teda dělá? Nikdy jsem tuto radu nechápala a kroutila hlavou (a pro blíženecké planety taky dobrý vtip!), než mi došlo, že bylo zřejmě myšleno jako: všímejte si svých přesvědčení, která formují to, co se vám odráží v myšlenkách a posléze manifestuje ve vaší realitě.
Jinak myšlenky fakt nikdo neuhlídá, nepřesvědčí svou mysl, která je jak stroj, aby vybírala jen ty krásné, ale pravdou je, že pokud se vědomě uvolňují bloky a propouští omezující systém přesvědčení, nezadržují ani přespříliš neprožívají (nenadužívají) emoce, hlava se uvolňuje a člověk je pak schopen většího klidu. Myšlenek ubývá a meditace je snadná nejen v sedu na turka za broukání slabiky Ooommm, ale i ve špičce uprostřed hlavního nádraží ve formě bdělosti.
Nezoufejte, pokud právě v tyto dny jste všechno jen ne klidní a pokud je mumraje v hlavě více - jsme ve vzdušných a ohnivých znameních, proto je žijme, i s tou rychlostí, miliony nápadů, odhodláním a nadšením.
A kdyby už přece jen přišla únava, připomeneme si oshovské JÁ NEJSEM SVÝMI MYŠLENKAMI. Ostatně karta Vědomí, kterou přikládám, je k uklidnění jako dělaná, stačí se na chvíli zadívat.

A UŽ TO VALÍ A FIČÍ A NADŠENÍ SE HRNE DO VŠECH STRAN! (8.6. 2015)

Jak nejlépe vystihnout tyto dny? Jedním slovem - NADŠENÍ! Nadšení pro všechno, co se kolem děje, pro ten nekonečně a rychle se měnící blíženecký mumraj, kde ten, kdo si řekne - je to sice chaos, ale baví mě a já to dám a dostanu se kam chci lehce a hravě i tak - přesně pochopil, o co jde. O proplétání, potkávání, komunikování, vyměňování si informací, lehce a s nadhledem (z čistě praktického hlediska - sobotní ranní doprava v Brně kolem Koliště a Milady Horákové, kdo tudy jel, ví, co myslím. Jedete a bez upozornění, že je uzavírka, se dostanete ke značce zákaz vjezdu, musíte odbočit doleva, pak potřebujete doprava a další zákaz, podíváte se na semafor a on v tu chvíli přestane fungovat a právě to je ten nejvyšší čas říct si výše zmíněnou větu. Jinak zpanikaříte a nedojedete, nebo hodně pozdě s promáčklou karosérií z několika stran ;-))
A ani rybí zasněná Luna romantička to celé nezmění, udělá maximálně to, že radost prožijeme i ve chvílích samoty, každý uvnitř. A proč ne, to je taky fajn.
Velkou roli kromě konjunkce planet v Blížencích hrají sextily od Jupitera a Urana, které neustále ponoukají, nebo doslova podpalují ohýnek zmíněného nadšení (Jupiter přilívá hořlavinu a Uran škrtá sirkou) ke zkoušení nového, k pohybu, k mnoha aktivitám, až se jeden nemůže nabažit a neví co dřív. A přitom všem můžou chodit inspirativní vhledy z těch oblastí, kde nám tyto planety v trojúhelníku procházejí. Když je zaznamenáme, jde o nové způsoby jednání a nové činnosti, akce a sdružování toho typu, co zatím nemáme ve svém repertoáru.
Je to šrumec, který vítá každý, kdo má plné zuby stagnace a nehybnosti. A po obratu Merkura do přímého běhu se to teprv rozfičííííí!

MÁTE DOMA "SLABÉHO" MUŽE?

A je tu, avizovaný kvadrát Venuše na Urana. A má vzkaz pro ty ženy, co si stěžují na slabost mužů, na to, že všechno musí zařizovat samy, že musí velet a rozhodovat a nejraději by jej vyměnily za toho "opravdového chlapa", co umí, zařídí, spraví a je v jejich očích silný.
Takže - k silnému muži se nedostane žádná žena tak, že nepřijme, odmítne a podupe muže zraněného, tedy méně odvážného, protože tím zároveň nepřijímá, odmítá a dupe po svém vnitřním muži, po své zranitelnosti. Některé si navíc spletou sílu s maskováním slabosti manažerskou pozicí, vojenskou uniformou nebo jinou náhražkou a zjistí, že onen muž podle nich není silný, až po nějaké době.
Přitom stačí tak málo (ale vlastně hodně moc odvahy) - přiznat si, že si jako žena vybudovala své sebevědomí na údajné slabosti muže, když převzala jeho úkoly, protože nevěřila, že je zvládne a sama chtěla uznání, které ale nedostala, protože neplní svůj úkol - být ženská. A ženství rovná se přijímání.
Takže největším projevem odvahy a síly je snaha o přijetí své i mužovy slabosti. A snaha se ceni, masky siláctví padají a lidé si jsou blíž.

A PROČ SE MI TO DĚJE AŽ TEĎ?

"A proč se mi to děje, vždyť nikdy dřív jsem tento problém neměla, všechno normálně fungovalo a teď se nepoznávám". Toto je velmi častá otázka během terapie, tak jsem si na ni nechala přijít odpověď - PROTOŽE NĚKTERÉ BLOKY JSOU TZV. USPANÉ A VYNOŘUJÍ SE, AŽ MÁME NA TO, ABYCHOM JE ZPRACOVALI.
Určitě jste někdy slyšeli o náhle propuknuvší alergii, i když nikdy předtím tam nebyla. To je stejný princip, jen se týká i tělesných projevů.
A protože máme aktuálně velmi proaspektovanou Venuši, dám praktický příklad z jejího rajónu: doteď jste "normálně" fungovali ve vztazích s opačným pohlavím, tím mám na mysli, že jste vztahy tvořili a žili v páru a najednou jako když utne! Ne a ne potkat někoho zajímavého, natož se zamilovat. Když se zahloubáte do příčin, uvidíte tam tu podosobnost, která převzala vládu a která se prostě v minulém životě lásky a milostných vztahů vzdala. Doteď byla v nevědomí, ale její převahu spustil nějaký tranzit na vaše nativní planety a blok se začíná projevovat.
Nejčastěji tam uvidíte jeptišku, kněze, panovníka, který měl velkou zodpovědnost za lid, tudíž si zakázal osobní život, nebo třeba i týranou ženu, která se prostě bojí.
Variant je mnoho, princip pořád tentýž - ač to člověk neví (a i když někdy ví, nic to nemění, dokud se vědomě neuráčí rozhodnout), trčí v této staré energii a pokud chce změnu, musí vystoupit. A z vlastní zkušenosti i z práce s klienty vím, jak zažrané tyto energie dokáží být, jak vězí hluboko až úplně naspod. A přesto duše každého ví, že chce ven a neomylně člověka vede.
A k tomu nám dopomáhej Lilith a Chiron!

NEJDŘÍV S PLUTEM, PAK S URANEM A S KÝM DÁL? (23.5. 2015)

Venuše poodplouvá z opozice s Plutem a ještě doznívají silné dojmy. U každého podle citlivosti na tento druh hloubkové sondy - pokud někdo má aspekt v nativu, určitě mu jej někdo výrazněji přehrál, a ta výraznost se odvíjí od toho, jak ten daný člověk téma přijímá nebo kope pryč. Osobně to vnímám tak, že šlo o měření sil mužsko-ženského principu, kdy Pluto vyzval Venuši stylem "teď se na Tebe zaměřuju, protože jsi přišla, a tím sis o to řekla, tak teď necukej a podívej se, co cítíš, když jsme spolu". A sám se zas naopak snažil pochopit, oč jde Venuši. Nešlo o boj, ale o výměnu energií, o upřímný zájem proniknout a procítit.
Ale je jasné, že pokud tam tento zájem není a je to celé o egu, mohlo to vést k citovému vydíráníčku, k přetahování se o nadvládu a manipulaci.
Chvilka v závětří pro holku račí citlivou a za dva dny po ní vystřelí nečekaně Uran svým rentgenovým paprskem. Za účelem ukázat jí nesmyslnost lpění na milion let staré bolesti, za úřelem šokovat ji změnou, ujetým, ale sympatickým egocentrismem, který je tak vítaný, když už se moc utápí.
Prostě v reálu - trocha (nebo hromada?) srandy vod mladýho borca, co má všechno na háku, nezávislost je jeho Bohem a možná pak dojde i na "víš, oni kluci říkali, že už jednu holku mám", ale ne z důvodu vyhulení se do zapomnění, ale protože on prostě nebere ty vztahy tak osudově vážně a když Venuše začne kňourat a on by se rád vykroutil, i toto je přece argument. A vymanění se mu povede, protože ona druhá nebo několikátá nebude, jde o račí Venuši, mnohoženství neuznává a pro povalování se u jejího krbu je místo jen pro jednu rodinu, tu její.

VŠEM NOVÁČKŮM NA KONSTELACÍCH

a i těm, co chodíte už delší dobu a utvářeli jste včera (9.5. 15) výbornou atmosféru, děkuju za upřímnou ochotu se dobrat pravdy, mnohdy pichlavé a bolestivé.
Pokud jste byli nebo se chystáte poprvé na konstelace, je dobré vědět, že

- po konstelacích se neanalyzuje proč a co a kdy a jak a hlavně co by kdyby a nevykládají příběhy, co vyplynou, všem na potkání (nechte si tuto vzácnou energii, aby silně působila na váš život, nesnižujte její působení tím, že se zaměříte na povídání o těžších emocích, které se prožívali při terapii, tím je oživujete)

- dovolte si tu fascinaci touto pro vás novou metodou, zaslouží si to a vy taky. Rozhodněte se, že si vezmete sto procent užitku pro svůj další život a o svém nadšení se nebojte dát vědět - radost z toho, že mi něco pomůže, prožitá už předem, se pak zhmotní v realitu (cítíte ten rozdíl oproti předchozímu odstavci?)

- když máte potřebu ze sebe dostat dojmy, sepište je na papír, prociťte zbytkové emoce, pokud se objeví, poděkujte za celý proces očištění a papír spalte

- pro uctění předků si zapalte doma světlou svíčku a poděkujte jim za to, co za dary od nich máte

- pokud přesto máte potřebu mluvit o svých emocích s druhými, uvědomte si, jestli spíš místo plného převzetí zodpovědnosti za ně a plné prožití se nesnažíte je přehodit na druhé - to se často děje, pokud jste se dlouho potlačovali a máte pocit, že je toho na vás moc. Pak vyhledejte terapeuta, který vás naučí práci s emocemi, nebo psychologa, který si s vámi bude povídat. Tady každý dle svého cítění a stupně duchovního vývoje vybírá, co je pro něj lepší a možné je obojí zároveň.

OPATRNĚ OPEČOVÁVAT NEBO VYŘÍZNOUT? (psáno 3.5. 15)

Při léčbě hnisavého vředu na noze byste dali přednost lehkému opečovávání léčivou tinkturou a mazání mastí nebo rychlému chirurgickému řezu, vyčištění hnisu a zašití rány? Já jen že ta první metoda nebude na pořadu těchto úplňkových dní, tak se mi zdá lepší volit skalpel a přijít o hnis než o celou nohu prostě jen proto, že člověk nepřekoná strach z bolesti a odkládá a odkládá...
Štírovské Luně se to nelíbí a jasně to každému vpálí. Ostatně přišel si přece pro pravdu, jinak by v tyto dny nevystrkoval přece ani nos! A že je její pravda krutá? Ne vždy, spíš dle toho, jak dlouho byla iluze předtím živena a nafukována.
Naprosto skvostně to včera pojmenovala jedna z účastnic kurzu karet (a nemějte pochyby, v kterém znamení je rozená - ostatně 4 Štíři z 6 lidí dohromady, to už je nálož. My ostatní 2 Panny s Marsem ve Štíru jsme taky pravdistky, takže to byl hodně přínosný den, co se procitnutí týče). Vyjádřila se v tom smyslu, že člověk je schopný živit iluzi romantického okamžiku, která trvala pár vteřin a čekat a doufat nekonečně dlouho, že se zopakuje, až musí dojít k tomu, že prozře, že jde opravdu o iluzi. Že ta závislost je prostě strašná!
Je to vlastně pořád o tom samém - touha po navrácení se ke Zdroji, nebo do matčina lůna, prostě do bezpečí. Jenže my žijeme tady na Zemi a důvěru a pocit bezpečí si máme vytvořit v těchto podmínkách, bez útěků. Jauvajs co někdy?

 

PROČ SE V TOM TAK FRFŇÁŠ?! PROTOŽE SLUNCE/JUPITER!

Znáte tuto výtku z dětství, když se vám nechtělo jíst nebo vám prostě nechutnalo a v jídle jste se jen rýpali? Frfňat se je sice zřejmě ryze moravský výraz, ale snad se mi vysvětlení povedlo. No a právě toto mi vytáhl nastupující kvadrát Slunce s Jupiterem. Pár dní (cca od 1. do 6.5.) máme šanci si užít marnivost, vybíravost a právě ono frfňání s plným vědomím toho, že toto jsou taky lidské vlastnosti, a proto nemám ani trochu chuť moralisticky nabádat ke krocení nespokojenosti nebo bránit ve zkoušení a hledání lepších a barevnějších variant a požitků. Navíc se vstupem Merkura do pohyblivých Blíženců (hip hip hurááá, dočkali jsme se!) přece nepůjdu proti expanzi a změně.
Těchto pár dní nebude o přizdisráčství, řešení malicherných detailů nebo držení se zpátky, i když Saturn trochu prstem zahrozí a opatrné myšlenky na zadní kolečka přisune s vytvořením opozice s Merkurem. A tam už každý zarezonuje dle svého nativu.
Není ani od věci v čase Býka zmínit, že okoralé držení se jistot a všeho pozitivního vede k odporu k přirozenému běhu života, který tvoří sinusoidu a jsme to my sami, kdo rozhoduje, jak velké budou její vlny nahoru a dolů.

CO NÁM SDĚLUJE LILITH V PANNĚ

Lilith je za polovinou své cesty v Panně a dnes (26.4. 2015) mi vlezla do meditace a ponoukla pár svých neodkladných sdělení (když si mi to štráduje přes Merkura s Jupiterem, těžko ji neslyšet a nepředat).

Prostě nám seká toto:

- buďte přímí, lidi, vaše vytáčky a falešný soucit mě dráždí, kdo to nechápe, zhmotním se mu velmi ráda, moje slova zazní ústy odvážného a upřímného a že já toto umím zařídit fakt dobře, rychle a efektivně (a jak se přitom bavím!)
- hleďte si svého, až pak druhých, jste tu kvůli vlastnímu tvoření, tak se nepovyšujte braním práce druhých na sebe, nebudete lepší a nebudou vás mít víc rádi
- všude okolo je tolik léčivých přírodních zdrojů, vaše hloupost, jestli je nevyužíváte a otravujete svoje těla
- nelitujte se pořád dokola, nejste oběti osudu, maximálně jste někdy zažili na své cestě bolest a příkoří a stejně tak jej rozdávali, ale kdo vám řekl, že se s tím máte dokolečka dokola identifikovat a žít každý den? Já určitě ne! Možná Neptun, ale toho umíte často nepochopit
- blížím se do kontaktu s Chironem, kdo nejste srabíci, máte šanci poléčit si dávné karmické záležitosti - ale běžte řešit a uzdravujte v prvé řadě sebe, ne druhé, jinak jste nic nepochopili a jste vlastníky spasitelského komplexu
- žijte svou pravdu a přestaňte hrát dokonalé štěstí, když se šťastní necítíte, nemá to smysl a je to prokouknutelné na první dobrou. Pak se divíte, že jste unavení. Ještě aby ne, když vám tolik síly uniká do této nablblé hry
- máte problém s tímto textem? Tak ještě jedno sdělení - jedete jen na bílou a odmítáte to, co jste si pojmenovali jako tmavé a nepřijatelné. A jak se vám žije, když vás to dohání zvenčí?

DÁ VÁM MIMINKO LÁSKU?

Velká až nutkavá touha po dítěti poukazuje na velká nevyléčená zranění vlastního vnitřního dítěte, té křehké části v nás. Žena (ale dělají to i muži, i když méně) si tak od dítěte slibuje, že vyléčí a zaplní všechny její bolístky.
Když se zadaří a dítě se z těchto energií narodí, velmi často se o to taky podvědomě snaží. Je hodné, pomáhá, odlehčuje, když povyroste, dělá mamince kamaráda, nebo nahrazuje partnera.
Tím se vyčerpává a v tu chvíli hledá, kdo by zaplnil jeho citové potřeby, stává se citově závislým a tam hodně záleží kam závislost nasměruje.
A možná si v tu chvíli řekne - třeba by mi miminko dalo lásku... Nebo v lepším případě to bude hledat v partnerství, v nejhorším v alkoholovém nebo drogovém opojení a v nejlepším? Dozví se o tomto principu a rozhodně se pro dospělost - vyvázání se z nezdravého ulehčování rodičům i spasitelského komplexu vůči okolí, objeví a uzná svá zranění a začne o své potřeby pečovat sám.

O REGRESNÍ TERAPII ANEB PROČ MĚ BOLELA ZÁDA

Před několika lety jsem (jak už je u zemských znamení přirozené) intenzivně hledala důkaz, že regresní a jiné terapie opravdu fungují. Po více než 10 letech bolestí v bedrech, kdy jsem se 2 roky intenzivně snažila odstraňovat nežádoucí mentální programy, chodila na různé druhy terapií, nehledě na návštevy lékaře, který mi jednoduše dal léky na bolest a další řekl, že už viděl tedy i zdravější záda, přišel čas jít přímo do příčiny. Ano, všichni si můžeme přečíst všeobecné duchovní příčiny nemocí, v tomto případě přetížení a pocity viny, ale stačí to? Evidentně vždy ne, přečetla jsem toho dost.

Přes regresní terapii se tedy s kamarádkou, která mi posloužila jako medium, dostáváme ke kořenu problému, do klíčového minulého života. Ležím na lůžku, nemůžu vůbec hýbat nohama, naprosto odkázaná na cizí pomoc. Dívám se, co k tomu vedlo. Je to ve válce v době napoleonské, jsem ošetřovatelkou raněných a zběsile pobíhám mezi střelami v poli, snažíc se pomoci co nejvíce vojákům. Moje chování hraničí s posedlostí, ostatní mě varují před riskováním, ale neslyším a zastaví mě až kulka v páteři. Od té chvíle jen ležím, klepu se zimou, připadám si na obtíž a jsem totálně neschopná/neochotná přijmout pomoc. Pak už zbývá jen jediný krok – ukončit život.

Po tomto otevření očí a vysvětlení nepokory k vlastnímu životu a neschopnosti přijímat pomoc druhých mě čekaly tři hodně dlouhé noci plné bezmoci, ale díky za ně! Záda začala pracovat a to tak, že bolest se vyhrotila a nasimulovala se situace z minulého života. Opět ležím a nemůžu hýbat nohama. Najednou jakoby v hlavě někdo rozsvítil a sama jsem si řekla: "dobře tedy, jestli mám být znovu ochrnutá, tak budu, a druzí se postarají, nechám je!"

Do rána zázrak, vstala jsem úplně novýma nohama, po tolika letech žádná bolest! Úžasný pocit! Pak už jen pár měsíců vracení plotýnek na místo pomocí cvičení, což je opravdová radost oproti předchozímu trápení.

Za nějaký čas se vracím ještě víc do minulosti zjistit, co vedlo k obsesivní touze spasit celou armádu raněných a tolik riskovat. Nejedná se o běžné chování, ale nevyléčené trauma, v mém případě z porodu mrtvého dítěte, který předcházel útěku z vlasti, tehdy rodné Francie. Pocit viny, že jsem něco udělala špatně, vedl k opuštění všeho známého včetně otce dítěte, který měl evidentně víc rád mě než já jeho, protože na mě nepřestal čekat.

Odtud tedy pramenily moje pochyby, zda kdy budu dobrou matkou a vtíravé myšlenky, že mateřství není pro mě, že to všechno přece nemám šanci zvládnout.

Nejde o to, projít co nejvíce životů, co nejvíce terapií a seminářů, jde o to pochopit pointu, že to, co jsem zažila, už mé duši posloužilo jako zkušenost a v tomto životě mám volbu zachovat se jinak. Nemusím se obětovat, odmítat pomoc, využít muže jako dárce dítěte, držet si jakékoli posedlosti atd., tohle už znám. Jde o to, vzdát úctu svým "chybám" (zkušenostem) a propustit potřebu je opakovat.

Není dokonce ani nutné pro každé poučení jít do minulých životů, vystoupit ze starých vzorců chování lze i jinak, jen někdy je to život tak zásadní, že ovlivňuje život současný ve zvýšené míře. Pak je tedy tato na dřen jdoucí metoda, provedená za pomoci terapeuta, opravdu nejlepší, zejména pokud je problém již na těle, kde ukazuje na dlouhodobé nepochopení karmických lekcí.

A v mém případě, abych opravdu prozřela, bydlím odmala pár kilometrů od slavkovského bojiště, pár kilometrů od místa, kde skončil jeden z mých klíčových min. životů pro posun v životě současném. Prostě duše si to tak naplánovala, nedalo se to minout.

 

A ZNOVU TO BŘEMENO

Včerejší večerní škola (děkuju všem za účast a těším se na tvořivé příště) znovu odkryla velmi rozšířený rodinný princip břemena. Jak moc je v nás zakořeněn a jak hluboko, že na něj ukazují i zdánlivě nevinné akce, ve skutečnosti páchání dobra a že se málokomu v rybím období spasitelského komplexu, a nejen v něm, vyhne. Jsme neustále v procesu odkládání těchto cizích kil z našich zad a vodní planety jsou opravdu experti na jejich vytahování, i když už si myslíme, že žádná nejsou. Ano, vědomě si to můžeme uhlídat a být bdělí v každé situaci, abychom neřešili za druhé to, co je jejich a co zvládnou (mají za úkol zvládnout sami). Typický příklad je telefonát klienta, který říká: "Já mám kamarádku a ona by potřebovala terapii, můžu ji k vám vzít/objednat?" Tak v momentě, kdy se rozhodne zvednout telefon a za někoho volat, už nese jeho batoh. Právě druhou osobu zabrzdil a duše pláčí. Obě.
Občas ale z nevědomí na nás nakoukne nějaký ten předek, jehož zátěž neseme a jsme s ní tak identifikovaní, že se emoce musí vyhrotit, abychom prozřeli. To je záležitost, která se vyjeví supercitlivým jedincům třeba ve snu, nebo je člověk veden na terapii, kde o sobě předek dá vědět.
A co si je potřeba uvědomit? Rozdíl mezi pomocí skrz dání důvěry druhým, že svoje zvládnou a snahou spasit. To druhé jaksi nepomáhá.

VNITŘNÍ DÍTĚ, ČERNÁ DÍRA A CHIRON LÉČITEL (6.-8.3. 2015)

Proč se máme zaobírat svým vnitřním dítětem, když už jsme vlastně dospělí?
Protože ono je tou tvořivou součástí nás, která umí mít radost jen tak, je v nás pořád a čas od času se ozve. Líbí se jí třeba hodně barevné a dospělým označené jako ujeté věci a oblečení, má chuť se smát na celé kolo při nejméně vhodných příležitostech, kdy morálka velí držet vážnou tvář, nebo se přecpe čokoládou a neřeší, kolik tuků a kalorií má.
Slýcháme ale někdy naopak od druhých (nebo i sami od sebe?), že nemají z ničeho radost, jakoby v nich byla černá díra, kterou se snaží ucpat a nasytit, ale nějak to nejde. Nejde to proto, že člověk očekává nasycení zvenku, od druhých lidí nebo činností, namísto obratu dovnitř, do černé díry plné dětských křivd, bolístek a nedocenění. Nejde se zavřenýma očima něco zacpávat, když chybí odvaha se podívat, protože temnota je jen absence světla v podobě pozornosti.
Tento víkend je opravdu ideální pro poléčení si starých ran. Velký léčitel Chiron se setkává se Sluncem, našim jedinečným bytím a dává tak zakusit, poté co jukneme do oné černé díry, pocit přijetí své odlišnosti, pocit jednoho kusu puzzle nádherně zapadajícího do velké skládačky a názvem Svět.
A pokud půjdete za terapeutem, pak vězte, že jste to vždy vy sami, kdo se má starat o svůj interiér - terapeut je pouze průvodcem, který vám dává návod. Někdy dochází k mýlce, že právě terapeut je tím, kdo konejší a utěšuje. Jenže cílem právě je dospět, nikoli nechat vn. dítě vládnout a stát se žebrákem o lásku, protože to by znamenalo změnu z extrému potlačení do extrému věčné nezodpovědnosti.

SLUNCE, NEPTUN, BYTÍ A NEBYTÍ

Od včera (tj. 25.2.) je intenzivně navnimatelná konjunkce Slunce s Neptunem (citlivější ji vnímají už několik dní, dnes je přesná, jestli se cokoli kolem Neptuna dá nazvat přesným).
Jak různě se odráží v realitě, tedy že spiš jsme mimo realitu, o tom se píše hodně a nechci zůstat u všeobecných popisků, proto jen jeden zcela panensky konkrétní vjem:
Včera jsem se u kolegyně zůčastnila konstelačních náhledů a právě tato konjunkce hrála svůj velký part. Stavělo se bytí ve fyzickém těle a nebytí (prázdnota).
A jak tam tak stojím a hledím na své tělo, vidím několik dalších způsobů jeho smrti, které jsem stejně tušila (pohřbení zaživa, probodnutí srdce kordem, udupání koňmi) a sleduju to prostě jen jako film. Neptunu je úplně fuk, jak zemřeme, je to jen způsob přechodu z fyzična do nefyzična, není podle něj třeba se zalamovat na faktech, ale přijmout ve smyslu odosobnění "ano, i toto je má zkušenost ve hře zvané pozemský život". Když budeme znát jen jeden jediný způsob smrti a ten bude vzbuzovat strach v tomto životě, postačí to k tomu, abychom strach zpracovávali. Žádné krmení senzací, jen pokorné splynutí s tokem a hlavně možnost propuštění a uctění starého bez rozumových překážek, že tak jednoduché to přece být nemůže. Ale ano, může. Vždyť zas o tolik nejde.
Dovolíte si to?

Kristýna

RYBY, HRNEC S POKLIČKOU A KOLEKTIVNÍ NÁDRŽ

Hodně lidí mělo velká očekávání, co se týkalo konce roku 2012. Běhaly různé katastrofické nebo silně pozitivistické předpovědi (dle naladění a duchovního vývoje jejich tvůrců) a ve vzduchu bylo cítit napětí.
Teď po dvou letech už je více lidem mnohem jasnější, že onen průlom nebyl ani tak o konci světa, ani o náhlém přechodu do páté dimenze doprovázeném úžasným ohňostrojem a la "a odteď mizí násilí a už je všude jen světlo a láska", ale pořád probíhají změny uvnitř každého z nás. Některé fáze jsou určeny k zamakání na propuštění starých energií, některé k odpočinku a některé (třeba teď s tou skvadrou planet v Rybách) k propouštění starého při odpočinku - prostě tak, že věci necháme se dít, pustíme kormidlo.
Čištění je postupný proces, dostávání se na srdce, každý jde svým tempem ke svému cítění a přispívá tak do kolektivní nádrže energií. Saturnovu postupnost nelze přeskočit, ač určitě už to každý z nás zkusil (já teda nejednou, než mi seplo) a neexistuje skok do světla bez projití tmou. Nemůžeme posílat lásku, když v sobě zároveň držíme strachy jako v hrnci a sedíme na pokličce.
Když se poklička odklopí a to, co vyjde, je milováno, pak se šíří dál přirozeně, nemusíme nic aktivně dělat. A to je ta tolikrát v Rybách zmiňovaná bezpodmínečná láska - z hrnce každého z nás do nádrže nás všech.

K.

LILITH, PLUTO A PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI, TEMNOTY, SVOBODY

Byla jednou jedna Lilith, která žila s Plutem. Velmi se milovali, byli spjatí a dokonale se doplňovali. Jenže nastala chvíle, kdy o Lilith projevil zájem jiný muž, a i když ona zájem neopětovala a všechny své city a vášeň směrovala dál jen k jednomu jedinému, Pluto dostal strach a mnoho se změnilo.
Začal ji zamykat doma, znemožnil čarovat a protože i přesto ona stále zářila a byla by tak pro druhé stále přitažlivá, její krásu soustavně začal otupovat jedem, který jí přidával do jídla. Malé dávky jedu způsobovaly únavu a ospalost, neschopnost fyzického odporu a naprostou odevzdanost.
Ale jen do té doby, než Lilith léčku prokoukla, přestala jíst a po pár dnech se navrátila veškerá odhodlanost a síla, a protože dlouho zadržovaná, vyústila v akt vraždy z afektu. Nebo to nebylo v afektu, ale v tu chvíli jediná možnost, jak se osvobodit? Těžko říct.
Lilith odešla daleko od místa, kde byla ubíjena, našla si nové působiště a začala žít a čarovat - pro sebe i pro druhé.
Jde vám teď zima po zádech, svírá se žaludek nebo vaše tělo reaguje nějak podobně? Pak jste se pravděpodobně narodili podobně jako já (mezi srpnem a lednem 1980) s konjunkcí Lilith a Pluta ve Vahách. A vzhledem k tomu, že moje Lilith je delší dobu pod palbou Uranu a Pluta a právě mi přechází přes Slunce (dnes mi sevřela krk, dupla a řekla: "tak napiš o mně už konečně!), těžko jí nevěnovat pozornost, zvlášť když devadesát procent klientek přichází se stejnou náloží její magnetické energie, která ženu touží prozářit svým specifickým způsobem.
A možná jste četli 50 odstínů šedi, temnoty a svobody a cítíte rozdíl mezi vášnivým, láskyplným splynutím na základě důvěry dvou lidí a výše popsaným uzurpátorstvím.
A pokud hledáte splynutí a nacházíte u druhých zrcadlení v podobě touhy po ovládání a podrobení, vězte, že za tím stojí podobný příběh a že vás opravdu ráda provedu individuální nebo skupinovou terapií tak, aby oba tyto archetypy mohly být přijaty.

K.

 

CO SE VYPLAVUJE V TYTO DNY

Dnešní račí Luna dokáže nabrnkávat na ty strunky, které vedou ke vzpomínkám na dětství. Dělá to velmi nenuceně, jakoby jen mimochodem nechá něco vynořit. A to něco pokud nezaplašíme, vede do příčiny současnýho našeho stavu v různých oblastech.
Bývám ráda konkrétní, protože moudrými nejednoznačnými poselstvími se to hemží i jindy, tyto dny si ale vzhledem ke konjunkci Slunce s Plutem kvadrát na Uran zaslouží holost, tedy nahotu.
Takže co konkrétně může vyplavat? Mně třeba výjev z vesnice mých prarodičů, kde mě rodiče drží v náručí a ukazují mi plyšové hračky za výlohou samoobsluhy. Protože je ale pozdě večer, obchod je zavřený a já cítím lítost, že nemůžu za tím medvědem a že mi ho teď nemůžou koupit, že se můžu jen dívat.
Jak se to konkrétně odráží v současnosti? Tak, že se nedívám do výloh, ale jdu rovnou dovnitř, protože jsem si do mozku tehdy vložila informaci, že to, co je za výlohou, není k mání. Efektivní způsob, jak propást to nej oblečení nebo boty, že?
A přesně tato genialita odhalovacího procesu v psychice mě tak baví, nikdy se při vnitřní práci ať už u sebe nebo klientů nenudím, to prostě není možné.

JAK NĚKTERÉ VÝCHOVNÉ VĚTIČKY VYTVÁŘEJÍ NAŠE PŘESVĚDČENÍ A OVLIVŇUJÍ NÁŠ ŽIVOT

Přišly mi na mysl dnes ráno tři z těchto známých mouder, která jsme v různých obdobách slýchali, nejvíce od rodičů a ostatních příbuzných:

NEBUL, nebo ti ještě přidám, ať máš proč
 - dítě převezme za své, že když vyjádří emoce jako smutek, bude potrestáno. To vede buď k potlačování cítění obecně, nebo k přemáhání se do úsměvů za každou cenu. Zapřením smutku začne přitahovat situace, které naopak jeho prožití zaslouží. Až to jednou (nějak) rupne...Pánové, vy navíc slýcháte ještě: nebul, to seš chlap?

PENÍZE na chodníku nenajdeš/nerostou na stromech
- vede k nedůvěře, že peníze mohou proudit sem a tam lehce, přitlačuje to člověka ke strachu a pocitu tíhy, že si musí vše zasloužit nebo dokonce vydřít.

DOJEZ TO VŠECHNO, ničeho si nevážíš, co by za to daly děti v Africe
- vede k pocitu viny za to, že jsme se narodili do hojnosti a že máme odměňovat ty, co se tak dobře nemají. Nebo s nimi držet basu a dostatku se vzdát. Nebo s nimi mít neustálý a přehnaný soucit, který vede k využívání. A u některých, co to vezmou do slova, dojde i na tloustnutí, protože když pořád dojídají, tak se přejídají

Existují jen zdravá a škodlivá přesvědčení a není tak moc těžké je odhalit. Chce to ale trpělivost při jejich nahrazování - přece jen některá leží v podvědomí mnoho let. A netřeba být na sebe přísní, vždyť už jen to procitnutí, že v hlavě je něco, co brzdí spokojenost, je krásný první krok!

 

 

PROČ JE TĚŽKÉ ŘÍKAT NE?

Protože jsme byli vychovávaní v přesvědčení, že druhé máme upřednostnit. Je to slušné přece! Jinak se chováš jako sobec! Toto přesvědčení operuje v nitru přes pocit viny, a to i když rozumem člověk ví, že obětování se je nezdravé a že pokaždé, když řekne ANO místo NE, které původně chtěl, dusí se.
A co tím chceme získat, když na vše kýveme? Přece lásku - takže tak i tak jde o sobecké důvody, jenže potlačení se je nezdravé, kdežto reakce typu - říkám, co cítím, i když je to NE - může být egem označena za sobeckou, ale ve skutečnosti je v ní sebeláska.
A jak se naučit odmítat to, co jde v danou chvíli proti nám? Především nemusíme reagovat a slibovat cokoli hned. Stačí říct: vydrž, ještě nevím, promyslím a dám vědět (do hodiny, do zítra atd.- je fér uvést kdy, když nám na druhém záleží). A uvědomit si, že říct ne neznamená odmítnutí dané osoby a nemáme žádnou odpovědnost za pocity, které ono ne v druhém vyvolá. Občas se totiž bráníme odmítnout nechtěné proto, že nás bolí dívat se na bolest navrhovatele.
A pokud někomu máme chuť říkat ne příliš často, stojí zato prozkoumat, zda je ještě v souladu setrvávat v tomto vztahu. Třeba si jen stačí představit a následovat větší souznění...

STRACH Z LILITH - JAK POZNÁTE, ŽE SE VÁS TÝKÁ

Zřejmě jste už slyšeli o Teal Scott nebo viděli některé z jejích mnoha videí na youtube. Pokud ne, jde o terapeutku, která se zabývá prací se stíny v nás (shadow work). Je to činnost záslužná, hluboká a pro ty, kdo dělají tento typ terapií pro druhé, i energeticky náročná, jak můžu sama potvrdit. Nicméně onen pocit integrace dříve neviděné a potlačené části je natolik obohacující a zcelistvující jak pro klienta, tak pro terapeuta, že spálené kalorie prostě nepočítáte. Jste šťastní a naplnění.

Teal je dokonalým ztělesněním Lilith, ženy nezávislé, magicky přitažlivé, autentické a přímé. Nezakrývá nic, protože ví, že síla je v opravdovosti. To je často kamenem úrazu pro ty, co se Lilith bojí. Tato vnitřní postava je součástí každého z nás, nicméně ti, co si jí nejsou vědomi, s ní ze strachu bojují. To jsem na vlastní oči viděla, když se mi ve vyhledávači vyrojily předsudky typu - "videa Teal jsou manipulující dílo satanovo, není normální, že si tak smyslně olizuje rty a nevěřím, že někdo tak fyzicky atraktivní může být tak duchovní, kyvadlo mi ukázalo, že videa jsou programována na hromadnou sebevraždu", apod. Kolik jen toho dokáže ego vyprodukovat! Když čtete takové výplody, máte pocit návratu do středověku.

Nepopírám, že v minulých inkarnacích se jí tyto energie netýkaly (a koho z nás se nedotkly?), ostatně i v tomto životě si dle vyprávění o svém životě a mučení sektou, které je rovněž zpochybňováno, zažila své a sáhla do hodně nízkých vibrací. Otázkou je, zda by jinak byla tak skvělou terapeutkou, kdyby neprošla tak silným traumatem. Velmi si vážím její upřímnosti, se kterou se otevírá a přiznává, že ještě dočišťuje svoje staré bolesti, že je stále pro ni těžké pobývat na určitých místech, jako je Londýn, kde zažila těžké časy. Jak rajsky to zní oproti mlčení rádobymistrů, kteří vytvářejí iluzi dokonalosti, nedotknutelnosti a nadpozemskosti, čímž často matou klienty na počátku duchovní cesty.

Celá tato předpojatost vůči jejím videím mě přivedla k promeditování energie, kterou do nich autorka vkládá - a nenašla jsem nic, co by mě jakkoli ohrožovalo, manipulovalo nebo "svádělo k satanismu". V duchu jsem jí poděkovala za sdílení a občas se k ní vracím, když mám chuť zarezonovat s její hloubkou, krásou a vším, co ze sebe dává.

A co vy, máte strach z Teal Scott? Pokud si přiznáte, že ano, věnujte se své Lilith, nebudete litovat, má pro vás své dary.

 

 

SLUNCE, SATURN A AUTORITY PLUS NĚCO NAVÍC PRO ROČNÍKY 79 - 81

Za tři dny (17.11.) dojde ke spojení energií Slunce se Saturnem, tedy naší podstaty a jedinečnosti, mužskou částí nás samých a pána řádu, vnitřních i vnějších pravidel, autoritou. Nějakým způsobem se to odrazí v životě každého z nás a pokud před Saturnem neuhýbáme, není čeho se bát. Ostatně zdravá energie tohoto krále s prstencem je opravdu silná, stabilizující a plná sebevědomí - tolik se mi vyjevilo v astro konstelacích, takto vyzařovala jeho zástupkyně. 

A o sebevědomí to bude právě v tyto dny. Nakolik nám ti, co jsme je odmala vnímali jako autority (rodiče, učitelé, apod.), jej napomáhali nechat zdravě růst, nakolik podpořili naše vědomí jedinečnosti, nebo naopak nám zaseli program sebekritiky, když nás jako malé srovnávali s ostatními (znáte ty řeči na pískovišti, že Pepík už má 4 zoubky, ten je ale šikovný, kdežto Honzík je o měsíc starší a pořád nic! Kdyby jen tušili, že se toto srovnávání později stane měřítkem dokonalosti jejich milovaného dítěte, které ač teprve leze a vypadá, že nerozumí, zapisuje ony rozumy do podvědomí, nikdy by nic takového z úst nevyšlo. Leč dostáváme už jako děti ty lekce, kterými máme projít).

Tak následující cca týden nás naprosto přesně upozorní na naše sebezpochybňování a na druhé straně i na případné masky neotřesitelné sebedůvěry, které začnou stékat pod proudem místy až tvrdých zjištění a objevení křehké části, která volá po ujišťování a vůbec není tak silná, jak by chtěla. Nebo se prostě jen spustíme a poddáme návratu do bodu vzniku nejistoty a přijmeme pocity, o kterých jsme ani netušili, že je máme a že nám moc nepomáhá je mít schované ve stínu.

U nás ročníků 79 - 81 dojde k této konjunkci poblíž Uranu, tedy pocitu osobní svobody. Očekávat můžeme, tedy ti, co mají dost odvahy opravdu se do minulosti vrátit a podívat se, opravdu otevření nových pocitů ve starých situacích, resp. dřívější situace, ty nežádoucí, které vedly ke stagnaci beze změn, se již nebudou vracet, protože jsme pustili nový vítr do života. Výjimkou nebudou ani nečekaně rychlé vhledy přirovnatelné ke stroboskopu, a to ve chvílích absolutní bdělosti, kdy nastává mezera v proudu myšlenek. A tak každý dle svého gusta, někdo tomu půjde poctivě saturnsky naproti, vyhrne rukávy a pustí se do duševní "práce" a někdo se zaměří na meditace a udržování bdělosti a o to už jsme opět u tématu jedinečnosti.

MARS A PLUTO V RODOVÉ LINII (11.11. 2014)

Málokdo necítí toto silné spojení. A jak se ukazuje a na koho poukazuje v rodě? Na mužskou linii, na naše mužské předchůdce. Na všechny jejich potlačené emoce vzniklé z nemožnosti konat, jak tenkrát chtěli. Na nemožnost sebeprosazení z důvodu totalitního režimu. Na bezmoc vůči energii války a boje, boje o moc, kterého se tak moc nechtěli zúčastnit. A v neposlední řadě, jelikož se bavíme v rovině kozoroží, tedy materiální, na chudobu versus bohatství, často obojí nabyté poctivou prací až dřinou.

A všechny tyto pocity se chtějí ventilovat přes nás, protože předkové nemají jak je projevit. Chtějí být přijati se vším, čím prošli a co do rodu přinesli. Ovšem například respektovat jejich volbu chudoby neznamená ji kopírovat, ale to přesně se děje, dokud respektována není, protože pak je přítomen odpor. Takže kam se nám nechce dívat, kde to tak moc bolí, že raději utíkáme do falešného pozitivismu? Dnes to nepůjde, dnes neutečeme a i kdybychom stokrát vzývali hojnost a ctili pouze předky bohaté, nestačí to. Tyto dny nám umožňují vhlédnout do podstaty, nehledě na to, zda viděné nazveme pěkným, dobrým nebo špatným. Na nálepkách nesejde.

A račí luna utváří ideální klima dát pocitům průchod. Jakmile se tak stane, a to až do mrtě, Mars se posune do kvadrátu s Uranem a dojde na propuštění starého, a bez zbytečných neuctivých rebelií, protože neutíkáme, odpojujeme se s láskou k předkům a utváříme si základ pro své vlastní akce, s jejich požehnáním.

 

 

MERKUR VE ŠTÍRU, EMOCE A MYŠLENKY

Dneškem počínaje (9.11.) máme Merkur znovu ve Štíru. Takže po předchozím rozumovém bádání a přemítání o vztazích a o tom, jak bychom si vztahy jeden na jednoho představovali, případně po opuštění vztahů těch, co nenaplňují, se naskýtá doba příhodná pro plné prožívání našich představ. Budeme schopni intenzivnějších a opravdovějších vizualizací, provázených silnějšími emocemi, než obvykle.
Proto dobře sledujme, kudy se naše myšlení a fantazie ubírá, protože jakmile se snoubí myšlenky s prožitky, lhostejno či pozitivními nebo negativními, začíná zhmotňování.
A že vyplavávají bolestivé emoce? A vzešly z negativních myšlenek, co kroužily dlouhou dobu v hlavě nebo bolest vytryskla zničehonic? Negativní myšlenky si můžeme uvědomit a nenechat je dojít do výbuchu emocí (protože toto zavání "egoickým samonaštvávacím mechanismem"), ovšem když se čistí dávná bolest, objevující se náhle třeba jako reakce na dojemnou či smutnou událost, které jsme svědkem, je lepší s ní pobýt. Klid a radost se pak samy vrací tam, kde jim nejsou kladeny překážky.

CO JE LEPŠÍ - POSTAVIT SI VLASTNÍ KONSTELACI NEBO BÝT V ROLÍCH JAKO ZÁSTUPCE?

Položila mi dotaz včera jedna z účastnic konstelací. Těžko odpovědět jednoslovně. Když si stavíme vlastní konstelaci, máme možnost vidět nové a osvobozující obrazy, které nám dosud chyběly. Otevírá se jiný úhel pohledu na naše téma a uvolňuje se odpor. Odpor k pravdě druhých v rodině, ve vztahu, v práci nebo odpor k nemoci...prostě tam, kde se děj odehrává.
Někdy ale přichází pocit, že nemáme jasně dané a pojmenované téma k nahlédnutí, že se chceme inspirovat, načerpat si energii z uvědomění, která s každou konstelací přicházejí.
Pak vězme, že jsme přiblíženi zákonem přitažlivosti právě do takové skupinky lidí, která nám odráží stav a témata, která se nás bytostně dotýkají. Vibrujeme stejně, máme podobné nepřijaté podosobnosti, které čekají na naši pozornost.
V roli zástupce i pozorovatele si leccos uvědomíme, můžeme zažít na vlastní kůži, jak se cítí ten druhý, jehož chování jsme dosud nechápali nebo nechtěli přijmout.
Takže neexistuje objektivní odpověď - každý se účastní nebo si staví konstelaci dle svého cítění, v ten pro něj pravý okamžik. A vždy dostává, proč si jeho duše přišla.

STAČÍ BÝT HODNÁ?

"Jak je to možné, že se jí stalo takové neštěstí, vždyť ona je tak hodná!" je jedna z otázek, kterou astrolog dostane od klienta. Vězí za tím nesprávná interpretace toho, proč se nám dějí určité události.
Ony se nedějí jen tak, ony se dějí na základě našeho vyzařování, nastavení myšlenek a emocí a podvědomého systému přesvědčení ze současného i minulých životů.
Pocit štěstí či hojnost není za odměnu ve smyslu - čím hodnější budu, čím víc se budu pro druhé obětovat a svoje potřeby posunovat za potřeby druhých, tím větší hojnost mi Univerzum nadělí, tím mě bude mít radši. To je jeden z největších bludů přetrvávajících z dob, kdy jsem se přiliš nechali ovlivnit náboženstvím a podlehli iluzi trestajícího/odměňujícího boha.
Jsme tvořitelé a je dobré o tom vědět, protože pak tvoříme vědomě.

POSELSTVÍ CHODÍ RŮZNÝMI CESTAMI A VŽDY DORAZÍ TAM, KDE JE OTEVŘENO

A je to neskutečně úžasné, když jsme ochotní je přijímat! Podělím se dnes o své zcela osobní poselství, co se ke mně přisunulo během noci ve snu.
Zdálo se mi, že jsem u homeopata a on mi podává lék. Na lahvičce byly jen 2 písmena - BL. Tak si je při probouzení opakuju a uvědomuju, že bych měla zjistit, co znamenají. BL..BL..Blín! Aha, lék Hyoscyamus! Vím, že je mimo jiné pro podezíravé a žárlivé muže. Jdu do Materie Mediky a oči mi hned spadnou na větu - ve středověku byl používán do nápojů čarodějnicemi. Aha, takže ta podosobnost muže z min. života, kterého ženy trávily a podváděly, si říká o lék. Tak to je fajn, urychlí to celý proces terapie - i když se integraci přes psychoterapii nevyhýbám (v mém případě je to první volba), proč si to neulehčit.
Aha, znovu jsem utvrzena v tom, jak se tyto dvě disciplíny dokonale doplňují - psychoterapie a homeopatie, sestry léčitelky.
Prostě mnoho aha nastalo této noci. A není divu - při přechodu Slunce a Dračí hlavy přes Lilith s Plutem, je to nabíledni.
Jsem naprosto nadšená genialitou a vynalézavostí Univerza a nepřestává mě překvapovat.
Jakými cestami chodí poselství k vám, máte to podobně nebo úplně jinak?

PROČ SE NĚKDY NEDĚJE TO, CO SI PŘEJEME

Univerzum odpovídá na naše vnitřní nastavení - otevření se hojnosti a umožnění proudění skrze nás nebo jeho blokování. Když je člověk zablokovaný, pak jeho skrytá přesvědčení nabytá traumatickými zkušenostmi v minulosti neumožňují, aby hojnost přicházela, nebo se dostaví jen v těch oblastech, kde jsou bloky zpracované, tj. potlačené emoce (a s nimi i zraněná a odpojená část) přijaté.
Proto je tak osvobozující neuhýbat negativním emocem, které ukazují na odpor vůči situaci, ve které se člověk nachází, ale naopak využít emoci jako ukazatele bloku, znovu prožít, jít do jejího vzniku a integrovat.
Po integraci dříve potlačovaného v nás se mnohem lépe zhmotňuje to, co nám přináší radost a klid (každý si doplní sám, co si přeje). A k tomu napomůže vizualizace doprovázená prožitkem - musíme doslova cítit, že se to již děje a naplnit se touto radostí.

 

PŘESVĚDČENÍ JSEM OBĚŤ OSUDU

 

Já jsem takový chudák, nic se mi nedaří, mám smůlu ve všem, bla bla. Znáte to? Jde o jeden z nejrozšířenějších programů mysli.
Fikanější variantou je ta, když člověk ví, že si tím škodí, že "by neměl", ale přesto v sebelítosti zůstává, jen ji verbálně nevyjadřuje. Nicméně vyzařuje každým pórem. Pořád ale ještě ve fázi, kdy si nejde pro pomoc, raději trpí. Zároveň hodně sní o štěstí, ale nevěří v něj.
Když takto naprogramovaná mysl přijde na terapii, očekává spasení, ale zároveň nechce tak úplně přeprogramovat, protože se bojí, že bez programu oběti nebude mít tolik pozornosti. A na té je závislé ego, to by mohlo zmírat. Toto vše se děje na úrovni podvědomí, člověk o tom často neví a teď se dostávám k důležitému okamžiku - v tom momentě, když je přes terapii (nejčastěji Voice Dialogue) toto objeveno, může být program prohlédnut jako manévr ega a dál nemá moc nad tím, co se děje v životě člověka.
A pokud ten prozře a dovolí terapeutovi, aby mu pomohl zaléčit své vnitřní dítě, které prahne po pozornosti a sám se naučil s ním komunikovat, padá velký kámen z duše. Je to směr od závislosti ke svobodě.

 

OSOBNÍ ROČNÍ VIBRACE 9 – CO DÁVÁ A BERE

 

Každopádně dává dostatek prostoru pro sebezpytování a uvědomování si, jak chceme, aby vypadal náš život dál. Pokud si čas nevyhradíme sami a snažíme se neustále utíkat ze zdravé samoty do vřavy společnosti nebo do pracovních povinností, abychom se vyhnuli náhledu do nitra, devítka nám dá další dar – období únavy nebo nemoci s nutností ulehnout do peřin.

A pokud i pak je vědomě zvolena slepota, dary se zintenzivňují – dojde třeba na zlomené končetiny nebo nehodu (teď přemýšlím, jestli nevyloučit z nadpisu slovo "bere", protože vlastně spíš dává, ale dobře, na braní hned dojde).

V tarotu je pod devítkou Poustevník, hledač pravdy, který si svítí lucerničkou do temnoty a dívá se, co za poklady dřív nespatřil nebo si neuvědomoval. Vidí tam jak své temné stránky, tak světlé a chápe, že ony dohromady tvoří celek, že není lepších a horšich, hodných a zlých částí. Ty, které mají tendence se chovat zle, jsou ublížené a potřebují pochopení příběhu.

A co toto období bere? Ty, se kterými jsme si vše předali, ty, co chtějí manipulovat, ty, co nás chtějí jen využívat jako vrbu, ale vlastně nemají zájem o vytváření vztahu.

Končí vše přežité, ale neděje se to samo, končíme to často my. Samo se to nevyčistí a nerozplyne, vyjasnit si situaci musíme každý sám za sebe. A to i přesto, že ještě není jisté, co nového vznikne.

Stejně tak se provádí inventura volného času a pracovního naplnění. Přitom nenápadně a jemně chodí inspirace pro další studium, cvičení, rozšiřování obzorů různými způsoby. Jen ještě člověk cítí, že nepřišel čas začít, jen evidovat a zkoumat možnosti.

A potom, s dalšími narozeninami, trantadadááááá! Je to tady, JEDNIČKA! A hurá do akce! Víme kam, víme s kým a víme kdy. Hned!

P.S. Pro výpočet os. roční vibrace lze použít tento odkaz: http://numerologie.najdise.cz/osobni-rocni-vibrace

 

 

JAK TO VYPADÁ NA NEBI, KDYŽ SE DĚLAJÍ VELKÁ ROZHODNUTÍ?


Nebaví mě dělat to, co se očekává, jen proto, že se to očekává (tím míním - je novoluní ve Vahách, takže rozum by řekl, seš astrolog, piš o tom, co to přináší).
Já spíš napíšu o tom, co už to přineslo - myšlenku podívat se na své tranzity v době velkého životního rozhodnutí, zlomu.
Tu chvíli, kdy se zastavil čas a pocit, že se mi zastavil dech, nezapomenu. Do té doby jsem si nalhávala, že astrologii se budu věnovat až tak v důchodu, protože to přece není o celém úvazku, je to "jen" koníček (teď se musím smát, protože "jen" koníček vás nepohltí natolik, že mu věnujete několik hodin denně). Takže už tehdy to byl KONÍČEK.
Vzpomínám na předcházející návštěvu u masérky, ženy vědoucí, která se tak nějak významně pousmála a řekla - nene, to bude mnohem dřív.
Takže co v té době běželo za tranzity na můj nativní horoskop?

- Pluto konj. Slunce sextil na Mars (jasné a pevné rozhodnutí podniknout konkrétní kroky)
- Pluto navíc již načuhující do 6. domu, kde nastiňuje velkou pracovní transformaci
- Neptun s Jupiterem (vstupující do 8. domu) trigon Luna a Pluto (služba druhým, zejména ale ženám)
- Uran vstupuje do 9. domu (uvědomění si duchovní cesty) a dotváří velký kříž - kvadrát na  nat. Lunu, Merkur s Jupiterem a Neptun (boří rádobyjistotu v podobě zaměstnání, a to hodně sebevědomým způsobem, protože on prostě umí dát hlavu na špalek a začít živnost bez jediného klienta, prostě z ničeho)
- Uran navíc trigon na sebe a na Venuši (k astru přibyl zenový tarot, bylo to nové, okouzlující a krásné období, kdy mou učitelkou byla jak jinak než příjemná a milá žena)
- Saturn pomalu opouštějící svou pozici v nativu (návrat Saturna často nese "tak a teď teda!", která nejsou unáhlená, ale pevná a pro TO JEDINÉ)
- Mars sedl na Dračí hlavu a podpálil mou kuráž začít okamžitě jednat ve jménu toho, kam opravdu mám v tomto životě směřovat - k samostatné činnosti a pomáhání

Tomuto výčtu předcházel přetřes v podobě kvadrátu Urana a Saturna a opozice Pluta na nat. Lunu, tzn. hodně pnutí a bolesti, pocitů nesmyslnosti stávajícího zaměstnání a častých pracovních změn, které nenaplňovaly.
Až pak ta největší...

 

EGO VE ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU

 

O tom, kde se jednotlivá znamení nechávají namotávat egem, na co slyší a hlavně – na čem si zakládají. A pokud se vás to dotkne, není to o vás, ale o egu, protože jste se příliš ztotožnili ;-)

 

BERAN: Jsem všude první a ve všem nejrychlejší. Nikdy neprohrávám a i když by to prohrou smrdělo, řídím se tím, že co nejde silou, jde ještě větší silou. Takže zase vyhraju.

BÝK: Za celý svůj život jsem nahromadil úplně nejvíc majetku a všechny moje věci jsou nejlepší. Nikdo nemá to co já.

BLÍŽENCI: Mám nejvíc skvělých nápadů, asi tak 1000 za minutu a taky ty nejčerstvější informace (ostatní jim sice občas říkají drby, ale to proto, že jsou blbí, kdežto já jsem inteligentní, přeci)

RAK: Umím uvařit tu nejlepší svíčkovou, nakrmím celou rodinu a všichni jsou mi za to vděční. Jsem ten nejlepší pečovatel.

LEV: Já jsem úplně nejlepší, nejskvělejší, nejkrásnější, nejbáječnější, nejúžasnější, nejbožštější, nepřitažlivější, nejtalentovanější, prostě Veličenstvo nejvíc k zulíbání! Vlastně jsem jediný, nikoho jiného kolem nevidím.

PANNA: Jsem dokonalá, ve všem! Navíc umím udělat ten nejpořádkovatější pořádek, nikdo neumí tak dobře uklízet a není tak systematický jako já.

VÁHY: Mně to tááák nesmírně sluší! Jsem největší elegán s nejlepším vkusem. Hlavně se nesmím dívat moc okolo, jak jsou ostatní příšerně nastrašení, aby mě to příliš nevyhodilo z rovnováhy.

ŠTÍR: Pozor! Já jsem ten největší sexuální idol a moje charisma dostane každého. Navíc taky umím nejlépe tahat za nitky a nikdo, pro koho se rozhodnu, mi neunikne.

STŘELEC: Mám největší politický i všeobecný přehled. A taky nadhled. Moje životní filozofie je prostě ta nejlepší a já hlásám úplně nejvíc nahlas. Dovolím si všechno, risk je moje druhé jméno.

KOZOROH: Mám patent na pravdu tečka Jsem manažer tečka Nejvýkonnější tečka

VODNÁŘ: Dělám všechno jinak než ostatní, samozřejmě nejoriginálněji a žádná cena není dost vysoká, hlavně když se odlišuju. Protože být jako ostatní by mě zabilo.

RYBY: Jsem největší trpitelkou ze všech. Nikdo neumí tak krásně a vytrvale zmírat bolestí a přebírat na sebe i bolest ostatních. Všechny spasím, i kdyby nechtěli.

 

JSTE ZÁVISLÍ NA EMOCÍCH?

Pamatuju si jednu reklamu na TV seriál, kde se tvůrci sloganem "seriál, vaše pravidelná dávka emocí" přesně trefili do způsobu fungování ega. A protože hodně lidí nevědomky udržuje zvířené emoce a posiluje tak ego, seriál byl úspěšný (nic proti seriálům, poukazuji jen na motivaci ke sledování).
Egu se náramně líbí drámo. Pod tímto vlivem člověk rád mluví o tom, jakým prochází emočně vypjatým obdobím, jak se mu boří celý svět, používá silné výrazy typu apokalypsa a všemožně se vyžívá v bolesti a sebelítosti, zcela pohlcen situací. Jinými slovy jde o sebedestruktivní chování.
Proč to dělá? Protože jinak by přece život byl nudný (neuvědomuje si, jak zajímavý může být svět viděný klidnýma očima), protože takto na sebe víc upozorňuje, když neustále vykřikuje, jaká je to divočina, protože si vytváří iluzi, že je vyjímečný a zcela originální, jen on přece žije naplno.
Ve skutečnosti naplno žije ego a člověk dřív nebo později končí zcela vyčerpán a ptá se sám sebe, kde se stala chyba, že nemá sílu už ani na každodenní maličkosti.
Nevím, zda se to dá nazvat chybou, spíš zkušeností, která je dobrá proto, abychom začali hledat, abychom v hloubi zavnímali, že jedineční už jsme, že bolest přichází přirozeně sama a stačí se jí urputně nebránit a prožít, nikoli uměle vyvolávat, že i v největší bouři se nemusíme nechat roztříštit o skaliska napadrť, ale můžeme vědomě projít a nechat odeznít.
Těm, kdo procházíte bouří - nemusíte na to být sami. Ale na co jste sami, je rozhodnutí ji ustát bděle, třeba za pomoci, ale vědomě
.

 

POROD - NÁŠ PRVOTNÍ ODPOR

Luna ve Štíru mě pošťouchla k tématu vlastního porodu. Přestože rozumem nějak víme, že si podmínky nové inkarnace určujeme na úrovni duše před narozením, když se to pak děje dle scénáře, probudí se i větší či menší míra odporu.
Několik let zpátky mě tzv. kineziologie zavedla do mého vlastního porodu a bylo to nadmíru fascinující. Přesně jsem cítila, kde jsem, co mě čeká a hlavně že to nechci! Nechci se narodit, a zas podobné podmínky, tak to ne, to byste mi museli něco slíbit!
Tyto myšlenky mi v průběhu odblokace běžely hlavou, aniž bych kdy přišla na to, co jsem si přála, aby mi kdo slíbil. A důležitým poznatkem bylo, že tento odpor, forma ega, se rodí s námi, nejsme až takové lilie jako miminka, jak se říká a ne všechno získáváme výchovou a vlivem společnosti v dětství. Ego může vyvstat už v prenatálu.
Můj porod v praxi tedy vypadal tak, že se zastavil, protože mimino si řeklo, že nevyleze. Tak přišly na řadu kleště a pocity silného nátlaku, které zůstanou jako otisk spojený s prvním nádechem.
Ale tato terapie se dělá právě proto, aby člověk viděl, jak to bylo, že matka byla vysílená, v ohrožení a doktoři v tom momentě dělají vše proto, aby porod postupoval. A vybrali tenkrát tu nejlepší metodu, kterou měli (ostatně planety ve Štíru to zpočátku jinak neumí, než takto). A nebyl tam žádný zlý úmysl, žádná manipulace, jen snaha udělat to nejlepší.
Tak pokud máte v životě pocity sebelítosti, pocity, že jste někam tlačeni, že jste řízeni a nic se vám nedaří, podívejte se, jak to je (bylo) doopravdy.
Jen si k tomu vyberte terapeuta, který to zvládne, protože není výjimkou, že na toho, kdo vás provází je to silné kafe a odpadává, pokud nemá předchozí zkušenost s tímto typem terapie. Zároveň je to jedna z nejúčinnějších metod, což mám kromě na sobě vyzkoušeno na klientech, a to s velmi dobrými a překvapivě rychlými výsledky.

 

JE MARS PO BOKU SATURNA VE ŠTÍRU BUBUBU?

Pro některé ano. Pro ty, co se báli už předtím. Tato konjunkce nám akorát strachy zkonkretizuje a pokud pořád přivíráme oči, zdrsní (slovo nafoukne mi nepřislo tak úplně výstižné). Zhmotní se nám v realitě každému dle jeho (ne)vědomí.
Aspekt nabývá na přesnosti (toto píšu 24.8.) a tak si říkám, na co se zaměřit. Někdo se nechá pohltit bojem venku, někdo tím uvnitř vlastní hlavy, kde mysl kafrá a jako mašinerie dokáže produkovat jeden zlověstný scénář za druhým. Její parťák - emocionální tělo je hned v pohotovosti a rádo se přiživí.
Když ten koloběh člověk prokoukne, přestává věnovat pozornost negativním vibracím. Ví, že existují a nepopírá realitu. Nepopírá existenci násilí, ale nesouhlasí s ním a nevyhledává jej. Netváří se, že existuje jen pozitivno a všichni lidé jsou vždy pozitivně ladění.
Nikdo se nemusí bát lhostejnosti, je to o plném vnímání, přesto to není bububu. Udržíme-li bdělost, i tato konjunkce odměňuje. Přináší zásadní rozhodnutí začít dělat věci jinak, být vytrvalejší, nevylekat se před první překážkou, dokázat, že když nám o něco jde, tak nepráskneme do bot.
Už cítíte ten klid, co zastavuje čas?

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

VZTAH MATKA - SYN

Když se matka dostane do situace, že se o syna velmi bojí, např. mu jde o život, když je malý, často dochází k vytvoření nezdravého závislostního pouta. Matka se bojí i v jeho dospělosti, často jej kontaktuje, kontroluje a usměrňuje. Syn se cítí podvědomě vinen za to, že díky němu zažila takový strach, proto jí obhajuje a všemožně jí víceméně z pocitu povinnosti, protože o lásce toto už není, vychází vstříc. Nicméně na druhou stranu v něm narůstá nevole, ale protože být zlý na matku mu nedovolí svědomí, projektuje toto pouto na všechny ženy.
Takže v partnerství (po uplynutí prvotního okouzlení) se k ženě chová podobně jako k matce - plní svou povinnost, dělá, co si myslí, že se má, ale vlastně toho moc necítí. Ani to nelze, protože pořád táhne ten nevyřešený bágl negativních emocí, pocitů viny a marnosti. Pokud žena není vědomá a ucítí jeho obviňování se, začne se chovat jako jeho matka - kontroluje, přikazuje, uzurpuje.
Jednoho dne to pak prostě rupne, muž se buď vzbouří nebo se objeví jiná, která jej obdivuje a on se znova zamiluje, nebere už na nic a nikoho ohledy, jen na sebe, a vrhá se do vztahu. Jenže po čase se vše opakuje a může donekonečna, dokud není tento princip prohlédnut.
A jak s tím vším naložit? Pomůže přestat strkat hlavu do písku, přiznat si, že je to pořád dokola a rozhodnout se to změnit. Rodinné vztahy se nejlépe uzdravují rodinnými konstelacemi, kde lze vidět pravý stav vztahů, nikoli stav, který si člověk vysnil.
A pravda uvolňuje.

 

O OTEVÍRÁNÍ ČAKER NA DÁLKU, ZBAVOVÁNÍ DRUHÝCH NEGATIVNÍ ENERGIE A PODOBNÝCH POCHYBNÝCH PRAKTIKÁCH

Opravdu věříte, že nemusíte vůbec nic dělat, přijde ezoterik léčitel, zamává virgulí, zapálí svíčku, otevře vám čakry, pustí do vás energii a jste navždy uzdraveni? Je to jeden z největších nesmyslů, jaký jsem slyšela.
Nikdo za nás nic neodmaká, každý jsme tu sám za sebe, máme karmickou zátež, určité postoje, trpíme dogmaty a zároveň máme moc vnímat a přijímat pravdu přes naladění se na čisté vědomí. Tak nebuďme ovečky.
Často říkávám, že se mi stal zázrak (a kdo se mnou tráví čas, tak už tu story zná nazpaměť), když jsem z ukrutných znehybňujících bolestí zad nemohla hýbat nohama a pak po naprostém odevzdání se faktu, že tedy jestli si to moje duše zvolila a mám být ochrnutá, tak budu, jsem druhý den vstala z postele a měla pocit, že mi někdo daroval nové tělo. Jenže co předcházelo tomuto zázraku?
Bolavý pohled do min. životů, konstelace, meditace, ochota vidět, co dělám špatně a co mě k tomu vede. Nepřišel žádný čaroděj dobroděj zvenku, který by to udělal za mě, vyhledala jsem šikovné terapeuty, kteří mě některými úseky provedli, dalšími jsem měla projít sama.
A co jsem viděla, vedlo k pochopení, k soucitu se sebou samou a k toleranci k tomu, co ego nazývá chybami a odsuzuje, ale vědomí přijímá beze slov jako fakt. Prostě to tak bylo. Tečka.
Zdroj energie je uvnitř každého z nás, čakry se harmonizují ochotou se podívat, jak na tom jsem a propustit balast ustrnulých stoletých projekcí, tedy bludů. A je skvělé, když nás na naší pouti někdo inspiruje, pomůže rozkrýt a podpoří. Jenže nespasí.

 

CO ŘÍKÁ AKNÉ

Přes kůži se ponejvíce projevuje vše skryté nebo přímo utajované. To znamená, že co člověk nechce vidět, prožívat, co se mu nehodí a co je podle něj škaredé, tak má ono "škaredé" tendence vylézat skrz kůži. Je to ona dobře známá hra na bílou, kdy je člověk uvnitř naštvaný, ale navenek se tváří klidně, nechá na sobě dříví štípat a snaží se všechno ustát vklidu. Protože předpokládá, že je to tak správně, vždyť mu přece říkali, že vztek je špatně a pokud jej projeví, ostatní se od něj odvrátí. Sám se ale tím odvrací od pravdy, protože ta jeho pravda právě je projevení pocitů, ať už patří do kategorie, které společnost označuje za temné, nebo světlé.
Praxe mi ukazuje, že pokud je klient naštvaný, potlačuje se, ale o vzteku ví, je to menší průšvih. Pokud o něm neví, tedy má jej tak hluboko uložený, třeba již z prenatálu nebo raného dětství, bude to chtít více času a ochotu jej vidět.

P.S. Každému z nás občas vyraší nějaký ten pupen, je to lidské, jen pokud nezůstává u jednoho a akné se rozšiřuje, stojí za pozastavení a změnu chování.

VÁLKA

Zamýšlím se nad tématem, kterého je teď plný FB, nad krutostí a válkou. Těžko se mi o tom píše a dává do slov, ale říkám si, zkusím to, kdo má, si přečte.
Tu energii děsu z válek máme nějakým způsobem každý v sobě, v buněčné paměti, protože jednak naše duše prošla v jiných inkarnacích válkou a jednak naši předkové v min. století, což je vlastně nedávno. To, že momentálně žijeme v míru, skýtá příležitost míru požehnat. Tam, kde teď válka zabíjí, to lze těžko, jsme to my, co můžeme přestat vytvářet žabomyší konflikty ve svých hlavách, můžeme přestat potlačovat vztek a jiné emoce, můžeme přestat je házet na druhé a raději ventilovat zdravě o samotě. Protože ano, násilí vzniká díky nadvládě mysli nad cítěním, vzniká potlačováním a nevědomostí, nerozlišováním mezi egem a pravým já. Je potřeba si bděle hlídat, čím se v sobě zaobírám a proč, jestli bojuju a s čím a jestli z toho umím ven. Pokud ne, kde je příčina? Kdo mi tak ublížil, co za bolest jsem zametla pod koberec? Jsem ochotná ji propustit?
Válku jsem zažila několikrát v systemických konstelacích. Ptali jsme se, proč je. Řekla, že čistí. Jedna účastnice se jí klaněla, smetla ji. Další s ní chtěli bojovat a nadávali, smetla je. Tam, kde jme si jí byli vědomi, věděli, že je, uznali realitu, kterou jsme jako lidstvo zhmotnili, ale přesto ji nemínili krmit, tam zeslábla a znejistěla.
Takže ano, vidět, co se děje, je potřeba, ale podpořit klid může jen každý sám v sobě, třeba i za ty, co procházejí peklem, protože ti mají opravdu jiné starosti.

 

MARS VE ŠTÍRU - co je doma, nabývá na síle (26.7. 14)

A je to tady, po mnoha dlouhých měsících lehce nekňubského a málo rázného období Váhavého Marse se tento posunul do Štíra, do své domoviny (a to vysvětluje, co mě včera večer přimělo se detailněji zaobírat příběhem Berdychova gangu, přestože Expozituru, jejíž sledovanost jistě teď ještě víc naroste, sleduju od 1. dílu).
Ač toto postavení může vést k obsesivnímu a manipulativnímu prosazování se, podsvětním činnostem, inkvizitorskému odsuzování a emocionálním výlevům (takže se vyplatí zůstat si toho vědoma), doporučuju se zaměřit spíš na říznou pravdu a na fakt, že k odkrývání nekalostí je zde tento Mars hlavně, resp. máme volbu využití této magicky silné energie, jako ostatně vždy.
Osobně se těším na klienty, kteří najednou budou mít větší potřebu pravdy, ať je jakákoli a nemusí být vždy bolavá. Nebude to o snahách diskutovat a zvažovat víc variant, ale o potřebě uvidět. A my často nevidíme jak jsme úžasní. Zdravý Mars ve Štíru miluje pravdu a za tou jde, odhaluje a zprostředkovává. Je mu fuk, jestli ta pravda zní - "děláte si iluze, nemiluje vás" nebo "víc si věřte, jste nádherná bytost, jen to nevidíte".
Společnost určitě nepřijde ani o pořádná odhalení skandálů, Štír nemá rád pozlátka, a je tak nějak ve při s vysokým leskem Slunce a Jupitera ve Lvu, takže pokud je hmotné bohatství získané podvodem, úsměvy nejsou srdečné a přetvářka tím pádem hraje prim, udělá všechno proto, aby toto všechno bylo spatřeno.

JEDINÁ PRAVDA?

Za chvíli tu máme úplněk (12.7. ve 12:24) a ve vzduchu jsou teď mnohem více cítit emoce. Více s námi hýbe ubližování, bezpráví, nezdravé prosazování moci. Ano, existují lidé, jejichž duchovní vývoj se nachází v bodě válčení kvůli jejich jediné pravdě, náboženství, postojům. To je fakt, který lépe přijmout, než vypouštět negativní bojovné emoce do éteru, a tak vlastně krmit kolektivní ego, tedy to, s čím nesouhlasíme. Není to ale o tom, že se budeme tvářit, že nás ubližování nezraňuje, a to nejen teď, v období Raka, ale stále. Emoce prožívat máme, dokud k nám přicházejí a na zlé jednání upozorňovat také - jen s čistým bdělým vědomím, bez souzení těch, co nechápou. Protože jestli má něco uzdravující energii, tak je to pochopení bez přitakání tomu, co nebo kdo ubližuje.

JAK SE ZNOVU DOSTAT KE SVÉ SÍLE

Tak zřejmě nejdřív přiznáním si, že v plné síle nejsme. Být silní znamená neuhýbat, neutíkat, nechoulit se, přiznat chybu, opravit ji, dát prostor druhému, nemanipulovat, nechat věci plynout, když je třeba, ustát pohled pravdě do očí a taky si ponechat svoje slabosti (pokud něco neumím, není známkou slabošství si dovolit neumět, za jeden život nezvládnu všechny dovednosti a je to tak v pořádku). Prostě výčet by byl nekonečný.
A kde jsme tedy sílu ztratili? Přesněji řečeno, vzdali se jí? Na tuto otázku mi přišla odpověď přes astro konstelace (mám na mysli systemické konstelace jako terapii, nikoli momentální konstelaci planet) a následnou meditaci. Osobní sílu a moc v jejich jak pozitivním, tak negativním významu má pod palcem Pluto v horoskopu každého z nás. A dle jeho postavení, v síle nebo oslabení, poškození, se nám děje nebo konáme.
Pluto může být buď vládcem, který má přirozenou autoritu, tu vyzařuje, aniž by hnul prstem, nebo taky mocipán inkvizitor, gestapák, tyran a mučitel. A co se nejčastěji ukazuje při terapii? Zlomený muž, který právě vlivem nepochopení osobní moci, kdy sám zažil kruté jednání od svých nejbližších, sám později jedná krutě a na základě silné viny si v dalším životě zakáže jakýkoli projev sebeprosazení nebo nesouhlasu. Jde o rozhodnutí typu - než bych někomu zase ublížil, raději nebudu říkat a dělat nic, ani se raději bránit nebudu.
Pokud se ve vás při čtení teď cosi svírá a vy tomu uhýbáte, týká se vás to. A to, co píšu, se vám nemusí líbit, zdravé Pluto nehraje na líbivou politiku, nehrajte na ni ani vy. Nebudou vás mít víc rádi, když se zavděčujete, neříkáte otevřeně své názory. Mějte se rádi sami.
Ne nadarmo se o terapiích mluví jako o loupání cibule - tak jako vrstva po vrstvě se slupuje, tak se uzdravuje náš vnitřní vládce. A potřebuje k tomu naše odhodlání, čas a trpělivost.

 

PÁTEČNÍ RAČÍ NOVOLUNÍ ANEB PROČ TO JÁ MÁM NÉST ZA NĚ

Slunce se nám brouzdá Rakem, tak se zmíním o jednom tématu velmi typickém - o úctě k našim předkům.
Když mi přijde klient na terapii a přijdeme na to, že táhne neuzdravené energie svých pra-pra...rodičů, vedu sezení nebo konstelace tak, aby se bolest vyjádřila a jejich duším se ulevilo.
Jenže ouvej - to vylučuje neúctu ve smyslu "jo a co to přinese mně, když se duše předků uzdraví" nebo "to je taková nespravedlnost, proč to já mám nést za ně".
Tady jde o naprosté nepochopení. Otázka PROČ je správně, ale sebelítost už je jaksi navíc, když uvážíme, že jsme si sem právě do té konkrétní rodiny přišli pro lekce týkající se naší duše a jejích úkolů. A právě tyto úkoly si splníme i díky nevědomému nabrání si zátěže rodu, protože prostě pokrevně potkáváme duše s podobnými úkoly. Bloky z jiných životů pak rozvolníme buď hlubinnou terapií nebo uzdravením našich rodových kořenů. A někdy dokonce oběma způsoby.
A pokud chcete využít račího novoluní k uctění rodu dalším způsobem, tak zkuste v pátek 27.6. třeba zapálit svíčku, napojit se na své blízké a říct děkuji. Mnohdy je to víc, než člověk myslí, tak raději prociťujme.

PROGRAM OBĚTI V HOROSKOPU – ŽIVOTY V HÁBITECH A TAK...

Dnes (16.6. 2014) využívám vodnářsky nadlehčené Luny, abych se dotkla tématu, před kterým jindy často zavíráme oči. Jenže v posledních měsících, pod vlivem kvadratur mužských planet, které jsou neustále pod mikroskopem všech astrologů, mě navštívilo příliš mnoho klientek s tímto programem a svěřilo se i několik kamarádek a známých, tak cítím, že je čas. Koneckonců, přitáhla jsem si je na základě svého karmického čištění životů v hábitu nebo jiném područí mužské zraňující dominance, kterou každý z nás máme za sebou (záměrně používám každý, ne každá, protože muži mají také vnitřní ženu, které se to dotýká, jen záleží, zda a nakolik jsou si jí vědomi).

Co najdeme v horoskopu ženy s tímto naprogramováním? Především konjunkce Mars – Saturn nebo Mars – Pluto, popř. tyto tři v kupě, v 7. nebo 8. domě partnerství a intimní blízkosti a celý vliv zvyšuje obsazení znamení Ryb a 12. domu, které mají sebeobětování v popisu. Uvidíme i neblaze napálenou Lunu a Venuši, která dává majitelce, zvláště když je ve hře Saturn, tendence uzavřít srdce. Časté je i zastoupení Štíra, který ač umí krutě popíchnout na na první pohled tak nemusí působit, když nemáte cvičené oko, je tak citlivý, emotivní a zranitelný, že si svým vyzařováním zranění přitahuje i zvenčí (jakoby nestačila ta zranění, kterými častuje sám sebe uvnitř).

Setkáme se i s hodně proaspektovaným Neptunem, hlavně v kontaktu na světla horoskopu, na Venuši a Mars, nejsilněji působí konjunkce a opozice.

Všimla jsem si, že tyto aspekty mají hojně zastoupené světoznámé top modelky, za všechny jmenuju Pavlínu Pořízkovou, Cindy Crawford a Andreu Verešovou, která má navíc do tvrdých (disharmonických) aspektů zahrnutou i Venuši. Protože aby ustály tlak světa módního bysnysu s ženskou krásou, tedy vlastně taky "v hábitu", je třeba se obětovat, i když ony by to tak nenazvaly.

Nejedná se o jednoduchou problematiku a celé je to o to zajímavější, že oběť a tyran mají často velmi podobné, ne-li stejné aspekty horoskopu. Pak už je jen krůček ke hře na oběť a tyrana a uvědomění si, že ať již v této inkarnaci máme sklony k jedné nebo druhé straně, obě patří jedné minci. Není to o hledání viny a neviny, ale o prohlédnutí, přiznání si a opouštění, které třeba nebude snadné, protože jde o program nemálo zažraný pod kůži, ale pokud se vás můj článek jakkoli dotknul, ať již zabolel nebo urazil, vězte, že na to nejste sami, pakliže se vědomě rozhodnete nechat si pomoci.

 

P.S. Neosobuju si tímto článkem právo na vyjmenování všech astrologických možností a variant, to ostatně můžete hledat v učebnici. Jde mi o to, dotknout se tohoto principu v těch, co můžou využít osvobozujícícho vlivu aspektů Urana na nebi a ze srdce si přeju, ať počet je co nejvyšší.

 

HANA ZAŇÁKOVÁ vs LUCIE BÍLÁ

Protože Lucie Bílá je jedna z těch mála veřejně známých a uznávaných osobností, které si nechaly změnit jméno (resp. protože jich moc neznám), ze zvědavosti jsem se jala vypočítat rozdíl ve vlivu obou jmen na její život.
A zatímco by člověk povrchně předpokládal, že změna byla k lepšímu, není to tak jednoznačné.
Haně Zaňákové rodiče předurčili tímto jménem štěstí, pomoc od vlivných lidí, finanční stabilitu, hojnost a schopnost dosáhnout spokojeného partnerství. Rovněž velkou přitažlivost pro muže. Jedná se o vibraci karmické odměny, když člověk předchozí inkarnace naplňoval "plán" své duše a s pokorou jimi procházel. Jediné nebezpečí je v tom, že když jdou věci příliš hladce, člověk může zlenivět a přestat dbát o svůj duchovní rozvoj nebo začít přehánět.
Lucie Bílá se ale změnou jména rozhodla nepřijmout tyto dary a udělat si ten život trochu peprnější. Nynější jméno s sebou nese otřásání půdy pod nohama, což je ponejvíce vidět na jejím citovém životě. Lékem na tato osobní zemětřesení je naslouchat intuici, vizím a snům, protože ty jí chodí, aby ji varovaly předem. Jelikož a dokud svou práci miluje, tak nehrozí, že by se úplně vzdala slávy, kterou jí její umění přináší, a snažila se najít spokojenost jiným způsobem žití – to by ale opravdu rozesmutnila snad celý národ a navíc – vybrala si těžší cestu, protože podvědomě tušila, že za ní je možnost růstu přes bolest, kterou poté vplete do procítěného projevu na jevišti.
Je samozřejmě i důležité, nakolik nás negativní vliv jména ovlivňuje (nebudu se na ni napojovat a zjišťovat, protože to mi nepřísluší bez povolení) a tam už záleží na naší ochotě duchovně růst. Ta této originální umělkyni nechybí, což je cítit z každého jejího pohybu, pohledu, vyjadřování... prostě z vyzařování. Potom tedy i přes krkolomné energie jejího jména se jí znova dostává daru, který si zaslouží, daru podpory a přízně.

 

LÉČENÍ BDĚLÝM VĚDOMÍM

Přečetla jsem si na www.jeshua.cz inspirující článek o trochu jiném náhledu na léčení duše. A musím uznat, že je na tom hodně, protože jsem vyzkoušela na těch klientech, kteří si rádi povídají.
Není to lehké na vysvětlení, musí se zkusit a nacítit, ale pokusím se, protože to může třeba pomoci i vám.
Vlastně jde o to, aby terapeut nechal klienta vyjadřovat své postoje, povídat o současné situaci nebo objasňovat, cokoli jej trápí a udržoval přitom bdělost. To znamená, že terapeut pocitově zachycuje klientova přesvědčení, kterým si brzdí hojnost v té které oblasti, ale nijak je nepotlačuje, výrazně neopravuje, tedy neprotiví se tomu, co klient vyjadřuje. Neznamená to ale, že nezasáhne vhodnou poznámkou nebo dobře mířenou otázkou, aby otevřel možnosti, které klient sám nevidí.
To, co vlastně léčí, je ono přenesení čistého vědomí na klienta, který najednou sám vidí jasně svou další cestu nebo i více cest, osvobozuje tak svoji zdánlivou bezmocnost a odchází s pocitem, že to přece půjde. A naděje je to, o co tu jde především...

 

JAK JE TO S PENĚZI A SEBELÁSKOU?

Občas v oblasti ezoteriky zaslechnu, že sebeláska přímo souvisí i s tím, jak se vám daří vydělávat peníze. Přestože na tom něco je, hlubší prozkoumání tématu mě nutí varovat před paušalizováním těchto mouder.
Ne všichni, co mají vysoké příjmy, mají opravdu rádi sami sebe. Někteří mají rádi hlavně své ego a/nebo si konzervují svoje strachy z nedostatku a hromadí. Typickým takovým příkladem je člověk, který se dře, dělá práci, která vynáší, ale nebaví jej, je finančně za vodou, ale radost a užívání si toho, že peníze za něco pěkného utratí, v podstatě nezná. Motivací je strach, že nebude mít dost.
Takže kde je potom sebeláska - je ve výše popsaném nebo v tom, když je zachována radost z práce, hrdost, svoboda podnikání, bez přistoupení na to, co vás nebaví, jen kvůli vyššímu příjmu...
A ona ta druhá cesta může být zkouškou, zda dáte hlavu na špalek za to, co milujete, bez pocitu (beztak falešné) jistoty, a rozhodně nevylučuje hojnost. Právě naopak! Ale musíte ji chtít a vidět, že to není POUZE o výši peněz na kontě, protože tím by se význam toho posvátného slova opravdu smrsknul. Je to o mnoha aspektech, které dohromady s dobrým výdělkem přinášejí klid a spokojenost.

CO VYPOVÍDÁ HOROSKOP O ČEŠKÁCH?

Povídá se, že v naší zemi je obrovská koncentrace atraktivních žen. Pominu teď aspekt ega, který v tom je obsažený, když se začne srovnávat mezi národy. Srovnávat se mi nechce, ani to nelze. Co lze, je podívat se do horoskopu republiky na charakteristiku a vyzařování ženské poloviny národa.
A co tedy Venuše? Žena Bohyně krásy, ve svém nejsilnějším postavení ve Vahách, se skví vedle hluboké, dráždivé Lilith, která dodává tu správnou magii a nebojí se jít za pozlátko fyzického vzhledu. Obě harmonicky ozářené neotřelým a sex-appeal přidávájícím Uranem, který je pozvedá a dává naději, že z nadhledu a s jejich schopnostmi se dá všechno zahojit a ze všeho ve zdraví vybruslit. Sextil na konjunkci Luna - Saturn ale dává určitý druh loajality k mateřskému principu, tedy v reálu to u některých Bohyň znamená, že kopírují model svých maminek z minulosti a la "jakmile mám toho svýho jistýho, můžu si dovolit vytahaný svetr, však co, nadoma dobrý!"
A opravdu, možná jste zaznamenali, že hodně žen středního věku pod tíhou starostí prostě už nemá sílu! Nesou na svých bedrech naloženo od svých dětí, manželů, to je přece nejdůležitější úkol (Saturn!), nějaká krása, co z toho! Konjunkce je sice ve Lvu, ale pompézním natupírovaným či naondulovaným účesem se zachrání pramálo.
Kráska, i když upadla dočasně do tohoto spánku, pořád stojí vedle Slunce (svého muže), tak se často vzbudí, až když on, pod vlivem své štíří touhy zveličené Neptunem ve Lvu, začne svůj zájem upínat k jiné. K té, která bdí a všechny podoby svého ženství si udržuje a hlavně - užívá!

SYNDROM ZRANĚNÉ ČARODĚJKY

Příchází čím dál více žen s dávnou bolestí divoženky, která v nich byla nebo stále je ubíjena (a jak jinak, týká se to nás všech, co už čarujeme pro druhé nebo těch, co mají začít). Tyto ženy často nevědí, odkud vane vítr, prostě začínají vykládat karty, zkoušejí kyvadlo a když přijde na otázku, zda by se chtěly ezoterikou zabývat víc, couvnou od tématu nebo přiznají, že se bojí.
Čehože? Ustát si svou jinakost, vyslechnout zpochybňování logického rozumu, vydýchat ego své i druhých...
A já ani nikdo jiný jim nemůže slíbit, že to bude lehké, zvlášť pokud v rodině a v okolí není nikdo příznivě nakloněn.
Co je ale tak moc bolestné, je podvědomá obava, že se bude opakovat minulost. Čarodějka uvnitř ví, jaké to je žít na pranýři, už to tady jednou bylo. Jenže pokud tento strach odsouvá, pak se stejně neblahé reakci nevyhne. Takže tato polovičatost je šílená v tom, že není ve svém středu, aby si za svým posláním stála, přesto jej vyzařuje a stává se obětí - prakticky třeba vyhazov z práce, protože je podezřelá, nebo si dovolila moc, když opustila přítele, co jí nefandil apod.
Jestli se vám to zdá povědomé, zbystřete zítra dopoledne, tam se můžete setkat s touto dávnou bolestí přímo, jakmile se Luna přiblíží k Plutu.
A pokud nemáte dost odvahy se podívat sami do sebe, tak vězte, že čarodějky si pomáhají a víte, kde se má chatrč nachází.

JAK SE ODPOUTAT

Předloňský podzim jsem měla neustálé tendence jezdit do Prahy. Ať už to bylo jen na výlet nebo pracovně, prostě jsem se tam cítila naplněná a spokojená. Po nějaké době jsem si řekla dost, je plno hezkých jiných míst, tak proč se omezovat na jedno město. Jenže za tím nutkáním, když jsem se podívala pořádně, bylo ukryto hodně bolesti. Později jsem zjistila, že z jiného života, a že si vlastně nahrazuju teď to, co jsem tenkrát nemohla - prostě duše si pamatuje a volá mě tam zpět (přesněji šlo o to, že jsem jako mladinký voják musel opustit svou ženu v očekávání kvůli válce, z války se nevrátil a dítě nikdy neviděl).
Tak prostě jednou na jaře jsem se rozhodla se vymanit a po cestě tam v autobuse si zadala: až se budu vracet, tak při opouštění Prahy opustím zároveň i všechny omezující vazby. A ono to klaplo!
A klapne to vždycky, když se podíváte, co je za tím, vzmužíte se, abyste byli schopni to propustit, rozhodnete se to udělat a budete dost odvážní čelit průvodním jevům, které mohou, ale nemusejí nastat. Nemusí vám být dobře, přece jen jde o opuštění dobře známého a starého zvyku, na druhou stranu, třeba to bude jen o úlevě. Ale jen blázen předpokládá, že jej nikdy nic nezabolí, tak jde spíš o míru a účelnost bolesti.
A pak přichází odměna, kdy po čase zjistíte, že cítíte to, co jste předtím jen věděli a že to rozhodně není totéž.

MOJE PRVNÍ SETKÁNÍ S TERAPIÍ

Narodila jsem se s fóbií z krve. Nejen z pohledu na ni, ale z jakékoli zmínky, o odběrech u lékaře ani nemluvě, se mi dělávalo zle.
Jak to tak už bývá, v pravý čas, protože už jsem začínala být zoufalá věčně se opakujícím scénářem pocitů na omdlení, se objevila pomoc. Šla jsem na svou první alternativní terapii. Terapeutka byla žena malého vzrůstu, ale silného vyzařování, což mi naprosto vyhovovalo. Nebála jsem se, těšila jsem se, co se bude dít, a taky dělo!
Na první pohled nenápadná metoda držení hlavy a probírání pocitů a emocí z minulých krizových situací se mnou pěkně zamávala, a zároveň fascinovala, že najednou to vlastně tak hrozné není a pocity na omdlení se dají ustát. To hlavní ale přišlo pak – kromě nesmírné úlevy přišlo půl roku bez jakéhokoli náznaku dřívějších hrozivých stavů.
Zjistila jsem, že metodě se říká Kineziologie, oficiálně One Brain, a přihlásila jsem se na kurz. Moje fóbie mi posloužila k práci na psychice, k pochopení utrpení a bezmoci, které prostě člověka donutí se dívat do příčin a přebírat zodpovědnost za to, co ho potkává.
Po půl roce přišel čas sloupnout další vrstvu a nezůstalo jen u jedné, ale ve své podstatě šlo o to, že jsem se měla stát terapeutkou a bez vlastní bohaté zkušenosti tuto práci prostě provádět nejde.
Musela jsem přijít na to, že ono vlastně to není jen o krvi, ale o násilí, které probíhá, když teče krev a že je vlastně úplně v pořádku, když člověku není dobře. Že vlastně nejsem dostatečně sadistická, abych se dívala na horory a akční nesmysly. A od té doby je se mnou vždy někdo, kdo mi podá ruku, když zavrávorám, ale hlavně – ono se to už vlastně neděje. A i kdyby někdy, už se toho nebojím předem.
Od té doby nedám dopustit na kineziologickou odblokaci a i když některé silné programy potřebují víc naší péče, ráda jsem živoucím důkazem, že stojí za snahu.

KDYŽ SE DOSTANE KE SLOVU (NEBO SPÍŠ K ČINU) BOŘEK BOŘITEL

Tak nezůstane u činu jediného a už vůbec ne mírumilovného. Rebel je ten v nás, co správně uchopen, propouští z klece nesvobody, bourá zdi přežitého, větrá nedýchatelno a stříhá provazy závislosti. Milovníci astrologie jistě správně identifikovali Urana a znamení Vodnáře – nádhernou ukázku odvahy a upřímnosti.
Problém nastává, když se z rebela stane rebel bez příčiny, bořek bořitel, věčný revolucionář, co je v odporu jen pro odpor samotný. Vlastně ani neví, co udělá se svobodou, pokud se mu k ní otevřou dveře. Důležité je být jiný jak ostatní, originální a často to dává tak okázale najevo, až je tím nejpředvídatelnějším a nudným, kterým právě za žádnou cenu být nechce!
Tímto si většinou projdeme v pubertě a/nebo v obdobích, kdy vtrhnou do našeho horoskopu uranské tranzity. V mém případě, když šel Uran Rybami, pošťuchoval postupně a vlastně ustavičně po sedm let devět planet z jedenácti, což mi dalo plno příležitostí opravdu tento princip nejen vidět, ale hlavně prožít. A jeho přehnanou podobu díkybohu i opustit. Protože na konci fronty strnule stál Saturn a ten mu prostě odcedil přes zuby, že teda chvíli ty jeho tupé nárazy bude odrážet, ale že lepší bude, když se trochu uklidní, aby nabral sílu a ta finální změna byla opravdu jiná a plodná. Uran sice i tak stihnul podseknout dvě nohy z trojnožky, nebo-li zbortit vlastně všechno, protože o jedné noze stát nebude, ale konečná změna stála a stále stojí za to.
Abych byla konkrétní alespoň v jedné oblasti, tak po řadě změn v podobě stěhování se z jedné práce do druhé, vesměs ve stejném oboru, jen firmy se měnily, jsem naznala, že nejsem (ale děkuju za zkušenosti, jsou k nezaplacení) typický zaměstnanecký typ. Protože to těžko bude ten, kdo má tolik planet na východní straně horoskopu a letních znameních. Ale o tom až někdy jindy, až mi přijde inspirace...
K čemu vlastně člověk dojde po takových nekontrolovaných bořicích eskapádách, rychlých a častých změnách, rebéliích a držkování? K naprostému vyčerpání těla, psychické únavě, touze po klidu v prvé řadě. Ale když si odpočine, pak taky k touze po stavění nových základů toho, u čeho chce vydržet, co nebude muset celé bořit, co má pro něj hlubší smysl a co dělá rád.
Potom Urana znovu pustí do akce, ale spíš ke slovu, aby přednesl svoje vize, neotřelé nápady a zlepšováky, které právě naopak nesmyslnému pozdějšímu bourání zabrání.

 

ODCHOD KRÁLE (Z) LEDU - opět něco o Štíru

Pokud jste sledovali včerejší krasobruslařský krátký program mužů*, tak vám možná spadla brada jako mně.
Král všech krasobruslařů Jevgenij Pljuščenko těsně před svou jízdou odstoupil ze soutěže kvůli velkým bolestem operovaných zad. Zároveň ukončil kariéru a ruské publikum evidentně nerozdýchalo, že jejich miláček nevystoupí a navíc nebylo možné poslat na led jiného závodníka, tak začalo vyklízet halu.
Mojí první reakcí byl smutek a údiv, protože toto jsem opravdu nečekala, ale nemohla jsem se ubránit silnému pocitu, že to jaksi patří ke hře na nejlepšího. Rozhodně nepodceňuju bolest zad, protože to neudělá nikdo, kdo ji opravdu zažil, jen se podivuju nad neodhadnutím situace vlastního zdravotního stavu. I když třeba on sám může předpokládat, že je nenahraditelný, pro Rusko to znamenalo mínus jedno místo na domácí olympiádě.
A co vlastně vězí za výjimečností této živé kraso legendy? Nesporné a neopakovatelné štíří charisma, které každého milovníka umění zarazí do židle a donutí k naprosté bdělosti a hltání každého procítěného pohybu a výrazu, které se snoubí s jupiterským velikášstvím a klidně riskne ve svém věku několik čtverných skoků v jízdě, a to i v kombinaci se dvěma trojnými.
Merkur, Pluto a Saturn v kupě v sextilu na Mars v Kozorohu hlídají, aby každý pohyb byl přesný, měl až démonický výraz a protože v sextilu se napojuje i Neptun, nebude chybět ladnost, rád ji tam přivane.
I když kritici Jevgenijovi vytýkají příliš dlouhé nájezdy před skoky, ty jsou potom tak famózní, že každý fanoušek to rád pomine. Ostatně on ví, že si může dovolit být svůj a perfektní soustředění je přece přednost, jako bych jej slyšela říkat.
Já jsem vděčná, že jsem mohla vidět všechna jeho vystoupení, protože i když se říká, že takový talent se rodí jednou za padesát let, já to spíš vnímám, že tak za sto.
Nicméně král je mrtev, ať žije král a teď počkejme který!

* OH 2014 v Soči

 

KTERÉ MATKY NEDOKÁŽOU ODSTŘIHNOUT PUPEČNÍ ŠŇŮRU K DOSPĚLÝM DĚTEM?

Ty, které mají pocity viny a považují se za nedobré matky.
Ty, které nevedou naplněný vlastný život a nudí se.
Ty, které si z dítěte nevědomky udělaly partnera, protože nevedou naplněný vlastní život.
Ty, které se bojí podívat na vlastní strašáky v životě.
Ty, které potřebují mít pomyslnou kontrolu.
Ty, které cítí, že v rodu není zachována hierarchie větších a menších a jejich dítě se na ně povyšuje.
Ty, které mají dceru, co se nevědomky vpasovala do role partnerky otce.

Přes to všechno jsou matkami, daly nám život a náš vývoj v dospělosti není závislý na tom, zda naše matka chce nebo nechce nás nechat jít. My jít můžeme, máme nohy, ruce i pomyslné nůžky, jen dávejme dobrý pozor, ať střih, který provádíme, nepostrádá pokoru a vědomí, že vůči matce navždy budeme děti.

 

ZNÁTE VĚČNÉHO ŠŤOURALA?

Nebude ani tak řeč o někom z vašeho okolí, protože to je stejně jen zrcadlení vašeho světa, ale o vlastním vnitřním šťouralovi, o kterém možná už tušíte, že existuje.
Vetšinou bývá dost mazaný a operuje v skrytu, jako šedá eminence, která nenápadně, ale velmi podstatně určuje kvalitu a směr vašeho života. Nepotřebuje řvát na lesy a dokazovat, jak je dobrý, on je totiž mocný právě tím, že je tak často nevědomý.
A kdo je to, ta tajemná část? Ta, která potřebuje naplnit touhu po odkrývání pravdy, přijít věcem na kloub, vyhledat a uzdravit každou nesrovnalost a klam, odklidit staré harampádí, uvidět samou podstatu, jít až na kost...
Potud žádný problém, pokud zůstáváme u svého života a soustředíme se jen na podstatné. Jenže! To se velmi často zvrhává do rýpaní se pořád dokola ve starých ranách, které tak nemají čas se zajizvit a zhojit, takže namísto jedné regrese člověk kvůli tomu samému problému jich podstupuje mnoho čistě jen pro bolest samotnou. Nebo z přesvědčení, že čím víc toho projde a čím delší terapie bude, tím čistější bude on sám. Ano, záludná to forma sebetrestání!
Někdy ještě šťoural zjistí, že lze stejně dobře makat na celém rodu, vždyť na to existují rodinné konstelace, ne? Tak se pustí do sledování všeho těžkého, co se kdy stalo do dvacátého kolene a protože je přece silák největší, všechno si to hodí na vlastní záda. Že je to práce nekonečná mu může dojít třeba až v momentě, když záda hodně bolí.
Tuto podosobnost mají hlavně ti z nás, co v minulých životech fungovali jako badatelé, Sherlockové, četníci nebo jiní tajní odtajňovači tajemství. Lákavý je právě ten proces odhalování, nebezpečné je jeho nesprávně směrované provádění.
V horoskopu najdete nejčastěji významně postavené Pluto (na ascendentu nebo jako vládce horoskopu, v aspektech se světly) a znamení Štíra. Pokud se přidá Saturn, přidává se i důkladnost "čištění".
A co s tím? Hlavně si uvědomit, kde se vás to týká a šťourala zabavit. Tak pokud v tomto životě nepracujete jako badatel, terapeut nebo kriminalista, nejdříve se ale zamyslete, zda nezměnit pracovní směr a zda jste plně využiti, protože to, o čem píšu, je především o velkém talentu.
A jak jinak jej zaměstnat? Sledujte Dobrodružství kriminalistiky, čtěte Agathu Christie, objevujte podmořský svět, učte se astrologii.. Je to lepší než jej zhmotňovat nevědomě, třeba jako svědek kriminálních činů.

P.S. Právě mi jde Luna přes Lilith a Pluto a to jsou právě ty momenty, kdy o sobě rád dává vědět. Můžete sami podle pohybu Luny vysledovat, jakým směrem vás to táhne a jít tomu naproti.

O REGRESNÍ TERAPII ANEB PROČ MĚ BOLELA ZÁDA

 

Před nějakým časem jsem (jak už je u zemských znamení přirozené) intenzivně hledala důkaz, že regresní a jiné terapie opravdu fungují. Po více než 10 letech bolestí v bedrech, kdy jsem se 2 roky intenzivně snažila odstraňovat nežádoucí mentální programy, chodila na různé druhy terapií, nehledě na návštevy lékaře, který mi jednoduše dal léky na bolest a další řekl, že už viděl tedy i zdravější záda, přišel čas jít přímo do příčiny. Ano, všichni si můžeme přečíst všeobecné duchovní příčiny nemocí, v tomto případě přetížení a pocity viny, ale stačí to? Evidentně vždy ne, přečetla jsem toho dost.

Přes regresní terapii se tedy s kamarádkou, která mi posloužila jako medium, dostáváme ke kořenu problému, do klíčového minulého života. Jsem upoutaná na lůžko, nemůžu vůbec hýbat nohama, naprosto odkázaná na cizí pomoc. Dívám se, co k tomu vedlo. Je to ve válce v době napoleonské, jsem ošetřovatelkou raněných a zběsile pobíhám mezi střelami v poli, snažíc se pomoci co nejvíce vojákům. Moje chování hraničí s posedlostí, ostatní mě varují před riskováním, ale neslyším a zastaví mě až kulka v páteři. Od té chvíle jen ležím, klepu se zimou, připadám si na obtíž a jsem totálně neschopná/neochotná přijmout pomoc. Pak už zbývá jen jediný krok – ukončit život spolknutím prášků.

Po tomto otevření očí a vysvětlení nepokory k vlastnímu životu a neschopnosti přijímat pomoc druhých mě čekaly tři hodně dlouhé noci plné bezmoci, ale díky za ně! Záda začala pracovat a to tak, že bolest se vyhrotila a nasimulovala se situace z minulého života. Ležím a nemůžu hýbat nohama. Najednou jakoby v hlavě někdo rozsvítil a sama jsem si řekla: "dobře tedy, jestli mám být znovu ochrnutá, tak budu, a druzí se postarají, nechám je!"

Do rána zázrak, vstala jsem úplně novýma nohama, po tolika letech žádná bolest! Úžasný pocit! Pak už jen pár měsíců vracení plotýnek na místo pomocí cvičení, což je opravdová radost oproti předchozímu trápení.

Za nějaký čas se vracím ještě víc do minulosti zjistit, co vedlo k obsesivní touze spasit celou armádu raněných a tolik riskovat. Nejedná se o běžné chování, ale nevyléčené trauma, v mém případě z porodu mrtvého dítěte, který předcházel útěku z vlasti. Pocit viny, že jsem něco udělala špatně, vedl k opuštění všeho známého včetně otce dítěte, který měl evidentně víc rád mě než já jeho, protože na mě nepřestal čekat.

Odtud tedy pramenily moje pochyby, zda kdy budu dobrou matkou a vtíravé myšlenky, že mateřství není pro mě, že to všechno přece nemám šanci zvládnout.

Nejde o to, projít co nejvíce životů, co nejvíce terapií a seminářů, jde o to pochopit pointu, že to, co jsem zažila, už mé duši posloužilo jako zkušenost a v tomto životě mám volbu zachovat se jinak. Nemusím se obětovat, odmítat pomoc, využít muže jako dárce dítěte, držet si jakékoli posedlosti atd., tohle už znám. Jde o to, vzdát úctu svým "chybám" (zkušenostem) a propustit potřebu je opakovat.

Není dokonce ani nutné pro každé poučení jít do minulých životů, vystoupit ze starých vzorců chování lze i jinak, jen někdy je to život tak zásadní, že ovlivňuje život současný ve zvýšené míře. Pak je tedy tato na dřen jdoucí metoda, provedená za pomoci terapeuta, opravdu nejlepší, zejména pokud je problém již na těle, kde ukazuje na dlouhodobé nepochopení karmických lekcí.

 

 

 

POMÁHAT MŮŽEME AŽ JSME SAMI "ČISTÍ"?

Často se setkávám s názorem, že "učit druhé nebo vést terapie můžou jen ti, co už mají vše vyřešené nebo odžité." Hmmm a kdy jste naposled potkali takového guru? Tak pokud chcete svůj duchovní vývoj pozastavit, ztrácejte čas hledáním, ostatně i to je volba.
Já jsem terapiemi procházela u mnoha různých kolegů, kteří s čistým úmyslem pomáhat druhým ze sebe dávali to, co nabyli v průběhu života, tedy hlavně sebe sama a pokud tato poctivost a naprostá přítomnost tam byla, pak v tu chvíli nebylo vůbec podstatné, zda sami teprve zpracovávají nějakou svou disharmonii.
Takže prakticky by to mohlo vypadat takto - je naprosto nedůležité, zda ten, kdo vás učí výklad karet, prochází manželskou krizí a je v bodě bezradnosti, pokud vy cítíte, že je upřímný sám k sobě, karty vykládat umí, je tady plně pro vás v přítomnosti a chce svoje umění předávat s láskou dál.
Neznamená to ale, že musíte od něj převzít všechno - to, co nemá karmicky zpracované, je jeho úkol a jelikož jste se na něj obrátili, má zpracováno něco, co může, třeba v podobě pochopení a soucitu, předat vám.

JAK SE CHOVÁ VINA

Chodí ke mně na terapie tři čarodějky (zdravím a těším se na příště holky!), se kterými pravidelně konstelujeme různé oblasti jejich života.
Tentokrát se dostalo na téma mateřské viny. Jak mnozí víte, postavit do konstelace lze i entitu nebo neživou věc, nemusí to být pouze zástupce za člena rodiny. A tak jsme přímo oslovily vinu.
Zdála se dost velká, unylá a ve věčné beznaději: "Když pochopí tato žena, je to jedno, je jich tam spousty, prostě budou další" - byla odpověď na mou otázku, zda se jí uleví, když žena, pro kterou jsme konstelaci stavěly, se odpoutá a propustí ji. Z toho je jasné, že vina je něco, co je kolektivní, tato se týkala žen. Sama o sobě není zlá, ona prostě jen JE. Ty ženy, které se viní, se jí chytají podvědomě samy a v konstelaci se jim její představitelka líbí.
Přesto je dobré se otočit a udělat krok k odpoutání. Ač jsme to po předchozím vyjádření nečekaly, potvrdilo se, že se v konstelaci neví nic dopředu, a to konkrétně tak, že když žena poodešla, představitelce viny se rozzářila tvář, před očima nám zesvětlala a hlavně se jí ulevilo.
Tak s každým z nás, kdo vykročíme a vinu osvobodíme, necháme si jen zodpovědnost za činy minulé a ochotu se chopit příležitostí je odčinit (a ty jsou pořád nějaké stačí se dívat kolem), kolektivní vina zesvětlá o trošku víc.

SETKÁNÍ SATURNA S URANEM A LA JÁ JSEM TEN VELKÝ A TY TEN MALÝ

 

Včera mi kamarádka (děkuji jí!) pomohla nahlédnout přes astro konstelaci na setkání tranzitního Saturna s mým nativním Uranem.

První slova Urana byla: "ten mě pěkně štve, nemůžu si dělat co chci, když je teď tady! A blbě se mi dýchá!" Když jsem se později ještě jednou na tyto energie ladila, viděla jsem jeho jasnou touhu se proměnit v chobotničku z 2. patra s mnoha chapadýlky a vysílat jeden výboj po druhém, ale zároveň začalo stahování se do sebe, asi když si představil, jak se od Saturna paprsky odrážejí zpět.

První slova Saturna byla: "Mě baví, že jsem tak velký a on s tím teď prostě nic nenadělá". Po chvíli, když nedošlo k žádnému vzdoru: "Já mám zmenšovat roztříštění, je tady moc aktivit, ani změny místa nepomůžou, pořád by to bylo stejné, proto jsou zbytečné. A nikdy jsem nechtěl škodit, přicházím pomoct."

A věřila jsem mu každé slovo, pro které nepotřebuje žádná gesta, je si vědom své síly a moudrosti, je to prostě Saturn. Je to jen o naší nepokoře k něčemu většímu, když kopeme, že život nešlape pod naší taktovkou aneb Eckhartovo známé "já jsem tancem, život je tanečník" je to, co pomůže každému, kdo se ocitne pod tranzity této planety.

P.S. Nějak takto se dotkne tento rok (2014) těch z vás, co máte Urana kolem 22 st. Štíra plus minus, tj. ročníky 78 – 81.

 

CO MÍNÍM POJMEM EGO?

 

Často používám pojem ego, tak si říkám, že bude dobře jej víc popsat.

Pod tímto slovem vnímám to, co již bylo tolikrát výstižně popsáno východními mistry, např. v knihách od Osha, nebo na jeho kartách, které sem vkládám nebo i některými západními spisovateli (velmi polopaticky téma podává E. Tolle – Moc přítomného okamžiku, Nová země).

Jedná se tedy o nepravé já, to, které

 

  • se musí pořád ztotožňovat s nějakou myšlenkou nebo rolí (pak říkáme "já jsem ředitel" a když přijdeme o funkci, vnímáme to jako konec světa)

  • se buď vyvyšuje nebo ponižuje, ale zásadně není ve svém středu

  • nežije v přítomnosti, protože ta ho zabíjí

  • na sebe musí pořád upozorňovat a dokazovat, že je jiné jak ostatní

  • vyhledává boj a vše okolo je pro něj ohrožením

  • raději se schová v davu ze strachu, že by nebylo přijato

  • očekává, že ten druhý naplní všechny jeho touhy po lásce

  • atd.

    Ani náhodou si nevyhrazuju právo popsat všechny aspekty ega, protože to vydá na tlustou knihu a navíc, proč taky, když už je to tak krásně napsáno jinými.

    Jde mi v těchto pár řádcích jen o to, aby byl správně chápán tento pojem na mých stránkách, protože už jsem se setkala s tím, že např. psychologové označují tímto pojmem jedinečnou individualitu (tedy to, čím se zdravě lišíme od druhých a jejíž udržení znamená, že nejsme nezdravě stádoidní).

    Takže zkráceně – zde ego = nepravé já dle Zenu

K.L.

 

 

 

KOSTNATÉ OBJETÍ SATURNOVO

Víte, pod vlivem které planety mají klienti nejčastěji chuť konečně už pohnout s tím, co se jim v jejich životě nezamlouvá a přijít na terapii? Kdo by to byl řekl, je to Saturn. Předpokládala jsem to spíše u Urana a Pluta, ale ukázalo se mi časem, že tito spíš chodí na astro konzultace, není tam nutně rozhodnutí a vytrvalost. To když ale kostnaté prsty Saturnovy dosahují na osobní planety a tisknou tak, že tlak už je nevydýchatelný, pak to přijde, něco je potřeba změnit. Nebo spíš měnit pomalu a hezky od základu.
A která že ta znamení tiskne momentálně nejvíc a ještě asi rok bude?
Štíry, Býky, Lvy a Vodnáře - takže pokud jste narození v poslední dekádě nebo tam máte některou z planet, zřejmě za chvíli pocítíte výše popsané "objetí".

A co Saturn k jednotlivým znamením pronáší (nebo čím hrozí)?

ŠTÍŘI - pokud si dál budete brát všechno osobně a se stále stejnou intenzitou budete v sobě zkoumat a pitvat pocity, vytvářet domněnky, nikdy nedojdete poznání, že věci často jenom jsou, jak jsou. Nemá to co dělat s tím, co jste udělali, mysleli si nebo řekli - nemusí být žádná návaznost a rozhodně vám nepomůže sebetrestání. Zkuste to pustit.
BÝCI - můžete vyklouznout sami z toho stereotypního koloběhu, kdy bez zastavení se a promyšlení, jestli je to takto pro vás pořád ještě vyhovující, plníte úkoly a odškrtáváte tak položky povinností ze seznamu. Pokud to děláte ze zvyku nebo že vám to někdo druhý nalajnoval, později vás zastavím a pak už to bude spíš vyškobrtání než vyklouznutí.
LVI – naučte se rozeznávat pozlátko od zlata, pochlebování od respektu, faleš od vřelosti. Jste silní dost sami o sobě, nač viset na pochvale zvenčí, nač se nechat strhnout tam, kde už to znáte a kde vám není dobře. Pochválit se pak můžete sami, až klidně a s elegancí sobě vlastní zavřete dveře před neupřímností.
VODNÁŘI – chcete zažít lásku, něco hlubokého, co tady ještě nebylo a nejde to? Tak přestaňte svou neschopnost se citově vázat vydávat za potřebu svobody, protože tak jste největším vězněm – vezněm strachu z citových vazeb. A že by to mohlo bolet? To určitě ano, ale nebolí už náhodou víc současný stav?

Jestli se vám zdají Saturnova poselství krutě upřímná, tak nezdají, ony jsou. Chce, abychom hledali pravdu, a ta nepotřebuje kudrlinky ani omáčky.
A já osobně si od jeho vlivu slibuju vzhledem k jeho objetí s mým nativním Uranem následujícího třičtvrtě roku, že dopiluju tendence stát se z "Bořka Bořitele" víc "Bořkem promyslím to, poopravím a pak možná zbortím". Vždyť už na tom pracuju taaaak dlouho, minimálně od přechodu přes Mars .

I vám, kterých se to týká a třeba i moje (tedy Saturnovo) psaní jakkoli dotklo, přeju co nejméně odporu a co nejvíce ochoty přijetí toho, co je (aneb E. Tolle: "what you resist that persists"). Změny k lepšímu se totiž líp dělají z klidového stavu než z odporu.

UŽ ZASE TA BOLEST ZAD? TAK SE POJĎME NA NI PODÍVAT!

V současnosti těžko hledat někoho, kdo nezažil bolesti zad. Když už ale nejde jen o dvoudenní napětí v ramenou, ale o bolest omezující tak, že si musíte rozmýšlet každý pohyb a uhýbat jí dlouhodobě, uhýbáte zároveň něčemu podstatnému – pochopení.
Každá nesnesitelná bolest nebo přímo nemoc má svoje hlubší, nebo chcete-li duchovní příčiny (ano, množné číslo je správně, zřídka jde o příčinu jedinou).
Když si rozdělíme páteř na krční, hrudní a bederní, tak potom blok na krční páteři hovoří o neochotě podívat se na situaci z více úhlů, nepřátelství a pokud jsou bolavé i trapézy, jste zatíženi břemenem druhých. Oblast hrudní poukazuje na nevyplakanou bolest, malou péči o sebe sama a citová zranění, která nejsou vyléčena. Bedrům se nelíbí pocity viny, kterými je přetěžujete. Za těmi se skrývá nepokora typu "já za všechno můžu a jsem špatná/ý."
Tyto postoje někde vznikly, cestou je tedy jít ke kořenům a prvotní situaci, kde začal program fungovat. Změna programu ve vašem podvědomí a vědomá změna chování v praxi vede ke zlepšení nebo přímo uzdravení (já jsem ten druhý případ, díkybohu, proto tvrdím, že východisko existuje).
Nejen části páteře, ale i jednotlivé obratle mohou mít blok, či mohou být posunuté. Je možné se podívat, který obratel zlobí a jaké další části těla jsou tím zasaženy. Odstraněním bloku obratle (reflexní masáží, chiropraxí nebo rehabilitací) se uvolní i další zdravotní problémy (tak např. problémy obratlů L4 a L5 vedou mimo jiné ke studeným nohám a častému močení).
Co ale musíme udělat jako první je přestat brát nemoc a bolesti jako nepřítele, proto se terapie má ubírat nejprve k přijetí situace a následně k pochopení a propuštění. Snahou nemá být potlačení, ale ani přílišná identifikace.

K.L.

PROČ JE DOBRÉ KRMIT NEPTUNA

Jako typické představitelce znamení Panny je mi přisuzována mimo jiné taky pořádkumilovnost, smysl pro řád a analytické myšlení. A určitě by tyto předpoklady byly naprosto naplněny, nebýt dlouhých prstů mnou milované planety - Neptuna. Tedy nejdřív jsem si nebyla jistá, že jej opravdu v sobě mám, natož ráda, ale čím dál víc bylo jasné, že moje chaotické nedokončování vět, nulová navigace při jízdě autem, sms, kterým druhý nerozumí, zapomnětlivost atd. jsou vlastně jeho dílem. Astrologicky - Neptuna mám v 5. domě a tvoří aspekty na mou Lunu, Merkur, Jupiter, Saturn, Pluto a Lilith.
Jako většinou, šla jsem přímo ke zdroji* a prostě se jej zeptala, co potřebuje a proč probouzí ty zmatky. A odpověď přišla: "Potřebuju nakrmit, jinak všechny zamlžím". Cože? Všechny, jako všechny planety?? No nazdar!
Později se mi velmi ulevilo, tím krmením je pro něj jen více prostoru pro umění všeho druhu, přes hudbu, tanec, film, divadlo až po kreslení.
Takže teď ta umělecká část ve mně je prostě šťastná, dostává svoje a často už mě i nechává, abych mohla být panensky přesná, dochvilná a systematická. Aspoň někdy, i naplno.
A jeho dary? Především jeden, který bych nevyměnila za nic - schopnost dostávat poselství v symbolech, z textu hudby, od andělů...

*zdroj mi zhmotnila kamarádka v astro konstelaci a nesmírně nebo spíš vesmírně zajímavé bylo v tu chvíli její vyzařování - najednou měla delší nos, hlubší oči a opravdu éterickou energii.


 

TI ZLÍ A TI HODNÍ

        Pár kamarádů už si mi postesklo, že si my ženský vybíráme "ty zlý" a oni jsou "ti hodní", tak nemají moc šancí.
Teď pominu ty případy, kdy je hodný krycím jménem pro neschopného a bojácného, který se o získání přízně ženy ani nepokusí ze strachu z odmítnutí.

        Co když je to opravdu tak a vybíráme si možnost trpět vedle drsňáka, který nám připadá neskutečně mužný a ten, který je ochoten nám city vracet, se nelíbí? Zároveň však rozum říká, že už toho utrpení bylo dost. Tak co je za tím, jak si "poručit" mít slabost pro ty hodné?
        Především si to nemůžeme poručit, ale můžeme se podívat, kde tyto tendence vznikly. Často už při početí nebo porodu, pokud je přítomno násilí a stres (např. porod kleštěmi, císařský řez atd.) dítě nasává tento druh atmosféry do sebe jako program, který přetrvává, a žena pak vyhledává stejný druh energie, dokud nedojde k vědomému přeprogramování. A nevyhovující programy jsou přece k tomu, aby se měnily - takže místo věčně agresivního bojovníka - šup a je tu Tvořitel.
K.L.

JAK PLANETY V AKCI VYVÁDĚJÍ Z OMYLU

 

Planety miluju od mala. Pořád mám v živé paměti tu neskutečnou dětskou fascinaci ze zjištění, že kolem nás je Vesmír, že tam hodně daleko putují další planety a hlavně že už ani minutu nevydržím bez astronomické příručky, kde se všechno dozvím.

Tehdy jsem neměla ani ponětí, jaké další nepřeberné možnosti se mi naskytnou v budoucnu, co se planet týče. To jen moje duše mě vedla k povolání úzce souvisejícímu s hvězdářstvím, které tak dobře znala ze života na královském dvoře. Jen v současnosti je to jinak – planety mně učarovávájí den co den z hlediska astrologie. A nejen to – i v akci, při konstelacích.

Mezi astrology se předává plno vědomostí, astrologie se vyučuje v kurzech a tudíž každá planeta má svou ohrádku, svoje pole působení, háv, do kterého je oděna. Tak je často třeba Venuše popisována jako ta, co je zde od požitků a smyslu pro krásu, Pluto jako ten, který je vždy mocný, silnější než ostatní, co to vždy "vyhraje".

Jenže potom zažijete svoje planety v konstelaci, kde si oblékáte jejich kůži a jste někdy až krutě vyvedeni z omylu a všech klišé, které jste se naučili. Tak potom Venuše není jen kráska v nás, co ví, jak si užívat, ale dovede být uzurpátorka nejtěžšího kalibru, vydupávající si svoje na nebohém Plutu, které se před ní třese. Nebo Uran, který místo změn a originality přináší výsměch, to celé tak nějak ze zoufalství, když změny podniknout nemůže, protože Slunce, na které pálí kvadrátem, se jaksi nechytá a při závodu zvaném život si není ani schopno stoupnout na startovní čáru mezi ostatní. Nebo Saturn plný emocí, vztekající se jako malé ublížené dítě, neschopné spolupracovat se sousedem Jupiterem konstruktivním způsobem, jak se o něm říká – s chladnou hlavou.

A třešnička na dortu nakonec – Černá Luna. Prvek v horoskopu opředený tajemnem, mýty, u některých i strachem z její moci...A pak ji vidíte stát před sebou, zdrcenou, protože by ráda člověku pomáhala k vnitřní síle a vášni, ale nedostává prostor.

Proč to tak je? Abychom si my, astrologii holdující, nemysleli, že je vše dané, přesně předem vypočitatelné a neměnné. Právě naopak! Od té doby, co vím, že můžu působení planet takto zažívat, už mi nestačí jen se dívat do horoskopu a číst si o jejich vlivu.

Planety v našem horoskopu jsou našimi částmi, otázkou je, jak moc si jich chceme být vědomi a co jsme ochotni udělat pro jejich (tedy svůj) přirozený projev.

KDYŽ SE VRACÍ DÁVNÁ MINULOST

Jako obvykle mi to nedá, abych se nepodělila o svůj poslední zážitek ze setkání s dávnou minulostí.
Vyjely jsme si s kamarádkou na Pálavu s úmyslem vyšlápnout na Dívčí hrad a znovu se ponořit do tamní atmosféry (teď už bych to v mém případě nazvala spíš vyplahočit než vyšlápnout). Přibližně tak v půli kopce, to už mi nestíhaly plíce, jsem se musela vyřízená zastavit. Jenže místo aby to polevilo, nesnesitelná bolest hlavy se stupňovala a začalo se dít něco, čemu dávám jméno "přeblikávání" mezi stavy "tady a teď" a "tenkrát", akorát jsem hned nepoznala, že jde taky o "tenkrát". Takže se mi hlavou, kterou jsem měla jak v kleštích, honilo - proč mě nenechají vklidu umřít, snad vidí, že umírám ne?! A pak zase - vždyť to je dobře, že na mě kamarádka mluví, aspoň to dřív přejde a neomdlím.
Nakonec jsem se vyškrábala až nahoru, nicméně potřebovala pak několik dní, abych nechala tento silný fyzický zážitek dojít do vědomí. Nejdřív jsem měla totiž tendence jej odkopnout pouze jako nulovou fyzickou kondici, nízký tlak a slabé plíce.
Tělo je navíc opravdu inteligentní, pomohlo mi pročistit minulost přes dutiny a jak už to tak chodí, den před výšlapem mi jedna z klientek přinesla rýmovník*, které se na druhý den nesmírně hodil.
Během dalších dní i nocí mi přislo potvrzení, informace o tom, že jsem tam opravdu tehdy zemřela, na rozdrcení lebky.
Přijde mi naprosto úžasné, jakým stylem se minulost, o které není ani potušení, přihlásí, když je člověk připraven ji pochopit a vidět. A hlavně je to o důvěře, že není třeba znát podrobnosti, něco se samo pročistilo, dozajista poznám změnu, i když ne hned a moc ráda si na ni počkám. Protože to jsou ty nejkrásnější momenty překvapení, ta často nenápadná ale velká odměna za naši odvahu a otevření se, kterou potom vychutnáváme.
A co vy, máte podobné zážitky? Pokud zatím ne, počkejte si, až vám půjde Mars 12. astrologickým domem a sledujte, co se děje.

*Rýmovník jsem do té doby neznala, ale jde o úžasnou rostlinu s aromatickými lístky, které při akutní rýmě pomáhají buď rozdrtit a nasypat do horké vany, nebo jen čichat.

 


CO (NE)ČEKAT OD NÁVŠTĚVY ALTERNATIVNÍ TERAPIE

 

 
 Když jdeme poprvé na terapii, mísí se v nás zvědavost, nervozita, obavy a často i nedůvěřivost, protože logický rozum, ať chceme nebo ne, ve snaze nás bránit před změnami, tyto techniky zpochybňuje. Takže je možné, že zpočátku někteří ustrnou u výkladu karet - pokud je jim věštěno vše dobré a to se poté splní, není třeba terapií, člověk je spokojen. V horším případě se ale věštba neplní, a pokud kartář nezmínil bloky, se kterými je potřeba pracovat, je člověku prodlouženo trápení (protože musí nejdřív zjistit, že se věštba neplní, že musí pro změnu něco udělat a pak se pro ni sám rozhodnout).
 
 Pokud tedy překonáte sami sebe a rozhodnete se, k čemu má sezení vést? Co jako klient můžete očekávat?
 - nezaujatý a přesto zúčastněný pohled terapeuta
 - náhled do příčiny problémů a vystoupení z nich
 - pomoc při práci s emocemi a mentálními programy
 - pochopení sebe sama, svých emocí a stanovisek a následný větší soucit se sebou sama.
 - porozumění skrytým motivacím nejen v sobě, ale i ve své rodině
 
 Na základě práce na sobě samém se stáváte samostatnějšími, schopni rozhodovat o svém životě a nenecháváte nikoho a nic (tedy ani své ego/vnitřního kritika), aby určoval vaši hodnotu.
 
 A co určitě nečekat?
 - použití intuice a metod jako jsou konstelace k věštění či pátrání po zakopaném pokladu, nevěře apod., protože k tomu je potřeba navštívit věštkyni
 - pozitivní změny, pokud hledáte "viníky" své současné situace. Viníci neexistují, maximálně někdy došlo k chybnému pochopení životních principů, a to u vás, přesto není potřeba se za to bičovat, je to lidské a patří k vývoji.
 - že terapeut nahradí rodiče nebo nejlepšího kamaráda, který je neustále na příjmu. Tím by byla podpořena závislost a omezena vaše zodpovědnost za vlastní rozhodování
 - že pokud přijdete s traumatem, odejdete bez něj po prvním sezení. Kdo není ochoten dát hlavu na špalek, projít stavy borcení ega po terapii, kdy se dočasně rozvíří zasutá bolest, nechť raději celý ozdravný proces nepodstupuje.
 
 Co se očekává od vás jako od klienta?
 - opravdové vnitřní rozhodnutí mít se v životě lépe
 - odvaha čelit a připustit i to, co je skryté v podvědomí a chce být osvobozeno
 - ochota pracovat na změně a vzít zodpovědnost za to, co můžete změnit
 - ochota pracovat na přijetí toho, co změnit nelze, co je dané
 - důvěra, že změna vašeho naprogramování je možná, protože jinak je to plýtvání energií
 - trpělivost, trpělivost, trpělivost
 - soucit, soucit, soucit - se sebou samým
 
 Na závěr ještě několik nejčastějších výmluv, podle kterých poznáte, že nejdete do terapií naplno:
 
 - nemůžu přijet, protože musím hlídat děti
 - nemám auto a špatně mi jede autobus
 - musím před okolím skrývat, že mě zajímá duchovno, protože oni nemají pochopení
 - mám toho teď moc a nemám čas
 - mám to k vám daleko
 - nemám na terapie peníze
 

PROČ A KDY TERAPIE NEZABÍRAJÍ (aneb natřeme plot jinou barvou a zahrada taky nová?)


Máte pocit, že se vám nedaří v žádné z oblastí, že jen přežíváte a rozhodně se necítíte naplněni? No kdo by takový pocit občas neměl. A u některých to opravdu může být jen pocit a tam pomůže změna pohledu na svou situaci (ta je samozřejmě třeba vždy, ale v tomto připadě mám na mysli fakt, že to dotyčný zvládne sám, popř. s pomocí knih od Louise L. Hay).
Pak ale existují tací, co chodí na jednu terapii za druhou, zkusili všemožné metody, jsou už unaveni a změny k lepšímu se projevují nakrátko a v malé míře.
Čím to? Pominu teď vyjímečně nezanedbatelný fakt, že někteří na terapie chodí, ale v podstatě si chtějí držet svoje problémy a jakmile terapeut udeří na hlavičku, zjistí se, že se jich vlastně vzdát nechce (je to v praxi ten příklad, kdy invalidní důchodce nechce přijít o příjem nebo anorektička chce zůstat hubená, tak jsou raději nemocní).
Teď se tedy dostávám k jádru pudla a nadpisu článku. Pokud totiž docházíte na různá psycho sezení, ležení či stání (teď neironizuju, jen zdůrazňuju) a to celé, co probíhá, je natírání plotu aniž by zahrada byla dotknuta, ale problém je v tom, že zahrada je zaplevelena, žádná transformace neproběhne. Takže jednou přijdete s problémem v partnerství, podruhé v zaměstnání, potom vám loupne v kříži...A pokud terapeut neodhalí, že za tím vším je trauma, může to trvat dost dlouho a problém se opět vynoří v další oblasti, protože nikdy nevynechá jedinou příležitost, jak na sebe upozornit (takže můj osobní příklad - se svou fobií z krve si můžu být jistá, že kdykoli zapnu televizi, tak do pár minut tam krev bude vidět, nebo se o ní bude mluvit. Ono tedy žádný div, když je to samý nemocniční seriál, že).
Trauma je buď vaše osobní nebo rodinné, může vám být známé, ale taky nemusí. Každopádně chce být odhaleno a pokud jste ochotni dát hlavu na špalek, projít očistou, mít se sebou soucit, být trpěliví a ochotní převzít zodpovědnost za sebe, smířit se s dočasným zhoršením a pochopit, že tady žádné kosmetické úpravy pravdy nepomáhají, ale jen pravda samotná léčí, tak vždy je šance.
Držím nám všem palce, protože "brnkačka" to není, ale stojí za snahu. Mně rozhodně!

 

 

DUŠE NAŠICH BLÍZKÝCH ZEMŘELÝCH


 

Využívám Luny ve Štíru, abych se dotkla tématu posmrtného života. Nikdy jsem si nemyslela, že odvádění duší se stane pilířem mé terapeutické práce, ale vzhledem k tomu, že 9 z 10 klientů přichází s tímto tématem, nemůžu nereagovat.
Vy, kdo máte pocit, že duše Vámi milovaného zemřelého je stále s Vámi, pracujte nejdříve na odpoutání z nezdravé závislosti, a to ochotou duši propustit. Polovina zodpovědnosti za její přítomnostj e na vás, i když stav, který po odloučení zažijete, je mnohdy velmi bolestný.
Někteří, protože se zatím se smrtí blízkého nesmířili, na něj často mluví, chtějí rady a tím jej drží. Na rady se obracejte k duchovním bytostem, andělům, archandělům, atd., jsou tu pro nás. Navíc každý máme anděla strážného, který si kolikrát může křidélka utřepotat, jak rád by poradil.
Další způsob držení je, že mezi vámi zůstaly nevyřešené záležitosti, křivdy, zranění nebo vztek.
Je ale klidně možné, že držíte u sebe duši nevědomky, že se na ni vědomě neobracíte, jen vám něco brání utvářet plnohodnotné vztahy, nemáte dost energie a jste jaksi bez života.
K odvádění duší používám konstelace, které se mi osvědčily, přesto jsem zaznamenala, že když se klient nerozhodne opravdu propustit, duše zůstává a do světla se prostě nepřesune. Potom je potřeba zapracovat na tématu vícekrát, osvobodit všechny emoce, pochopit proč se co děje.
Proto využijme pondělního úplňku ve Vodnáři a osvoboďme sebe i naše blízké, protože tím se nevzdáváme citů, které k nim chováme, jen přetrháváme trápení a nezdravé vazby.

 


ZAKLÍNADLO "NIKDY NEBUDU JAKO MOJI RODIČE" (aneb "táta a máma jsou pořád s náma")


 

Mnohokrát jsem tuto zaklínací větu slyšela někoho v okolí říkat (zřejmě i sebe). Můj otec mi dělal to a to, moje matka se málo starala, nedali mi lásku atd., jsem teda chudák. A hlavně nechci, aby moje děti to museli podstoupit jako já. Sebelítost do nebe volající, kterou si každý více či méně intenzivně projde předtím, než zjistí, že zůstávat dupajícím ukňouraným dítkem není až taková výhra, že jaksi stagnuje a hlavně – necítí se spokojený.

Někteří dostanou tu informaci, že už by měli dospět, a přesto ji nechtějí slyšet a rozhodnou se pokračovat v trucovitém opakování zaklínadla. Tak pak uvidíte kolegu, který vždy hanil svého otce za přílišné otáčení se za ženským elementem, jak přiopilý odhazuje zábrany a sahá kolegyním na zadek, nebo kamarádku, která vyrůstala v područí přísné a chladné matky, jak sama razí politiku co z dětí nevymlátíš, to v nich zůstane... prostě příkladů vidíme kolem spoustu.

Jak tedy z toho ven? Pochopením širších souvislostí. Vůbec teď nemám na mysli pochopení mentální, kdy si člověk řekne, no jo no, měli to taky težký, tak já to teda beru. Ano, bezesporu měli to v dětství taky těžké, jinak by byli vřelí, chápaví, milující. Jde mi ale o pochopení mnohem hlubší, procítěné, přicházející mimoděk, kdy to vůbec nečekáme.

Ale jak se k němu dostat? Nepůjde to jinak než přes otevření pandořiny skříňky plné negativity. Musíme počítat s tím, že nějaký čas bude trvat, než z nás vyjde ta plejáda umlčených malých i větších čertíků v podobě vzteku, ukřivděnosti, nenávisti, tíhnutí k (sebe)destrukci apod.

Když už je pod kobercem čisto, můžeme se znovu podívat na svoje rodiče. A teď už z nadhledu, jakoby z pohledu Vyšší moci (Boha, Univerza, Vesmíru, jakkoli chcete). Vyšší moc totiž absolutně nezajímají naše emoce a vztekáníčko, ta prostě plodí a usmrcuje, ve věčném cyklu, ať se nám to líbí nebo ne. Přírodě z toho plutonského odosobněného pohledu je opravdu jedno, jestli se rodí dítě vytvořené z lásky nebo ze znásilnění, protože samotný akt splynutí vajíčka se spermií je prostě posvátný.

Stejně tak posvátný je akt porodu a smrti. Takže když jsme byli plozeni a pak se rodili, byli to naši rodiče, kteří se podíleli (úplně teď slyším ta ega řvoucí "kdo se jich prosil" a jsem ráda, že o tom jestli, komu a kdy se narodíme, se rozhoduje na úrovni duše).

Pokud tedy nechceme opakovat to, co u svých rodičů považujeme za chyby, neposilujme to zaťatým odmítáním, ale nejdřív se podívejme, proč to tak měli (přes konstelace nebo jinou terapii, pokud to nezvládneme sami), dovolme si nepotlačovat negativní emoce a pak se podívejme ještě jednou.

Je ten pohled teď jiný a klidnější? Pokud ano, ono plné hluboké pochopení se už dostaví časem.

 


JAK JÍT VSTŘÍC VYHOVUJÍCÍM PŘÁTELSKÝM VZTAHŮM


Jelikož jsem teď několik měsíců procházela a ještě mi doznívá tranzit Lilith přes Lunu v 11. domě, zabývám se poslední dobou hodně těmi, kdo mě obklopují. Jací jsou tito lidé, čím se zabývají a jak to souvisí se mnou a tím, že jsou v mém životě. Na jednu stranu si přitahujeme ty, co nás mají něčemu naučit, někdy i poněkud drsněji vyškolit, pokud jsme byli dlouho zaslepeni a naivní (což jsme si určili na úrovni duše před narozením a teď se mnohdy divíme), na druhou stranu ale i vědomě volíme, s kým se budeme stýkat.

Jak si tedy přitáhnout vyhovující kamarádství? Nepůjde to jinak, než si nejdřív uvědomit, jak chci, aby vypadalo. Nemám teď na mysli podmiňování ohledně vzhledu, stylu oblékání, finančních poměrů daných lidí atd., jde mi spíš o energii vztahů, které mají z vašeho ujasnění vzejít.

Chcete úzký vztah s jedním člověkem tzv. na život a na smrt, se kterým si budete říkat všechno? Nebo máte raději kolem sebe víc kamarádů, společné akce, lehkost a jste spíš nastaveni na prožívání a užívání si společných aktivit? Variant může být spousta, navíc se priority časem mění, tak je pravděpodobné, že za rok svoje představy opět přehodnotíte.

Je jasné, že styl vašich vztahů odráží i to, kde a jak pracujete. Pokud jako noční hlídač, který prohodí dvě slova za směnu, budete třeba pak vyhledávat změnu v podobě bujaré společnosti. Naopak sociální pracovnice nebo manažer si rádi odpočinou v kině s jedním nejlepším kamarádem.

Tak, teď už teda máte vyjasněno, co chcete. A jak to provést prakticky? Prostě tak, že projdete dosavadní blízké a určíte si, kteří z nich jsou stejně naladěni a zůstávání s nimi je pro vás inspirativní. Je důležité si uvědomit hodnotu i těch kamarádství, která tu dosud byla a přinášela hezké chvíle plné radosti, i když poslední dobou to z různých důvodů už nefunguje. Udělejte třeba takový rozlučkový rituál, a to buď s každým zvlášť nebo jej pojměte všeobecně: posaďte se, zapalte si klidně i svíčku, můžete vybarvit mandalu, ale hlavně řekněte všechno, co máte na srdci. Že vám bylo dobře, ale vaše cesty už se rozešly, že nestojíte o umělé udržování a vzpomínání na něco, co bylo, ale už nežije a hlavně nezapomeňte poděkovat.

Jakmile se budete cítit na další krok a přijde chuť otevřít se novému, sestavte si vhodnou afirmaci. Může znít třeba takto: Vítám ve svém životě nové kamarády, se kterými budeme sdílet (doplníte si sami). Nebo: Otevírám se pěknému přátelství s lidmi, kteří jsou ochotni stejně jako já toto přátelství rozvíjet...

Když uvedu svou osobní zkušenost, tak začnu tím, že za svých logisticko-nákupčích časů mi docela dobře vyhovovalo jít v pátek večer s kamarádem/kou na čaj. Tehdy jsem vyhledávala semináře pro osobnostní rozvoj a hluboké debaty, které mi v zaměstnání chyběly. Ovšem momentálně jako terapeut převážně pracuju formou individuálních terapií. Tato práce je hodně postavená na pomoci klientovi vyjádřit a nechat projít "negativní" emoce, naslouchání jeho potížím, komunikaci a hledání řešení. To znamená, že teď ve svém volném čase preferuju pobavit se na rockovém koncertě s větší skupinkou známých, kteří se přišli odreagovat a třeba i zasmát.

Co by mě čekalo, kdybych vše nechala běžet bez přenastavení? Pravděpodobně bych vlastně i po práci naslouchala, pomáhala, hledala řešení a často byla tím, na koho je možné odkládat kopec starostí, bez snahy odkladače (narozdíl od klienta) je řešit, takže bych pořád pracovala, ale v tomto případě jaksi s malými nebo žádnými výsledky. Jak se říká, trápení bývá nerado samo, ale chci já ještě být s trápením?

Moje afirmace - otevírám se rovným přátelstvím s lidmi podobně zaměřenými - mi přinesla ovoce, což zdaleka nekončí, noví lidé přicházejí neustále a já jsem za ně ráda (a oni se v tomto článku určitě poznají :-)).

 

 

CO SE DĚJE PO TERAPII


 

Na terapii většinou jdeme, když nejsme spokojeni se současnou situací a jsme pod tlakem, v depresi nebo prostě jen chceme změnu. Logicky tedy předpokládáme, že se naše situace zlepší a nám se uleví. To se také po správně provedené terapii děje, jenže:

Často právě zvíření usazenin uvnitř nás způsobí za začátku pravý opak – vyplavují se emoce jako vztek, smutek, přijde únava, rýma, apod. Tady je zapotřebí si uvědomit, že každý zásah do systému přesvědčení ovlivňuje i tělo a naopak, každý zásah na těle ovlivňuje psychiku.

Takže když se jde na masáž, masér hrábne do bolavých míst nebo dokonce baňkuje, je jasné, že následujících pár dní bude poměrně (a v případě baněk i viditelně) bolavých.

Proto není třeba panikařit ani co se psychoterapií týče. Právě naopak, reakce typu "děkuji, že můžu nechat tímto odejít vše nepotřebné, i když je to momentálně nekomfortní" je žádoucí a pro duši úlevná. Pozitivní účinky proběhlé terapie nelze zastavit, ale proč si je zpomalovat strachem, že něco není v pořádku a brát přirozené příznaky dobrých změn jako problém...

Pro dobrý pocit si můžete před i po terapii požádat, aby vše proběhlo účinně a jemně. I rozhodnutí projít méně jemně a odležet si týden v posteli je ale v pořádku, pokud to tak chcete.

Posledním bodem, ke kterému se vyjádřím, je motivace a víra v účinnost. Pokud tyto chybí, nejdříve se podívejte, zda jste ochotni tuto důvěru v toužebné změny posilovat, protože se těžko stane něco, co si nedovedete představit.


O OBRANNÝCH MECHANISMECH


     Jak důmyslně fungují naše obranné mechanismy! Hlavně neudělat žádnou změnu, protože to smrdí tím, že bych mohl/a být zraněn/a prvotním neúspěchem. Takže ego křičí: "mám rodinu a hypotéku, a proto si nemůžu dovolit jít si za svým snem/vysněnou prací/vysněným místem/udělat co citim apod., tedy udělat krok k tomu, abychom já i moje rodina mohli byt spokojenější. Proto hniju tam, kde mám málo peněz, nad sebou buzerujícího a málo schopného šéfa, ale domnělou jistotu, a toto všechno používám vlastně nevědomky jako výmluvu, abych nemusel/a věřit, že můžeme všichni žít doopravdy spokojeně a v hojnosti!"

     Oproti tomu intuice šeptá: "ale proč by nemohlo být možné žít beze strachu, vklidu, chodit do práce s radostí, dostávat plat, který chci a zasloužím si a do toho všeho ještě své volno trávit ve spokojené rodině. Přece musí být taková možnost!"

     Pokud se zaměříme na to, že chceme vidět, že to jde, pak vidíme bohatství a štěstí, potkáváme láskyplné zamilované dvojice a lidi, kteří nám toto přesvědčení svým chováním dokazují.

    

INDIVIDUÁLNÍ TERAPIE vs RODINNÉ KONSTELACE vs ASTRO KONSTELACE


    Stalo se mi teď několikrát po sobě, že moji klienti neznají rozdíl mezi individuální terapií a konstelacemi, což mě inspirovalo, abych to trošku víc popsala.
    Obojí je vhodné podstoupit, pokud řešíme jakékoli problémy v rodině, partnerství, práci nebo třeba i po zdravotní stránce.
    Při individuální terapii vycházím kromě své intuice z One Brain (kineziologie), Voice Dialogue, regresní terapie a částečně i z principu rodinných konstelací. A tady je právě jádro pudla – pouze částečně, jelikož ind. terapie je už svým názvem postavena tak, že pracuju s emocemi a mentálními programy klienta jako jediného strůjce své spokojenosti.
    V konstelaci ovšem pracujeme s celou tzv. duší rodu, kde se urovnávají vztahy vzájemné tím, že se každému členu vrátí jeho místo, na které patří (celý proces uzdravování je trochu složitější, nicméně nebudu zabíhat do detailů, protože mi jde o vysvětlení, nikoli zmatení). Z toho vyplývá, že při ind.terapii můžeme urovnat vztah klient x jeho matka, klient x jeho otec atd., neuvidíme ovšem celý obraz rodiny nebo systému naráz, proto potřebujeme zástupce v konstelacích, abychom vnímali všechny energie tvořící rodinu (rodinnou duši). Jde o dva různé způsoby práce na sobě samé a moje osobní několikaletá zkušenost je, že se výborně podporují.
    Jako samostatný druh terapie zbývají astro konstelace, kde vycházíme z horoskopu klienta a zabýváme se jeho podosobnostmi, vnitřními rozpory. Místo za konkrétní lidi si zástupci vezmou role planet, tedy podosobností. Zde je možné, že se z některé planety vyklube např. otec, kterého si takto klient projektuje, nebo se nám zobrazí příběh jedné z podosobností z minulého života, abychom mohli tento život pročistit, vzít si z něj ponaučení a propustit.

 

 

POHLAVÍ DÍTĚTE

 

    Vždycky mě trochu zarazí, když si budoucí rodiče podmiňují, co by se jim mělo narodit. Třeba mají už 2 holčičky a až přímo zoufale si přejí, aby jako třetí přišel chlapeček. Ač si toho nejsou vědomi, zasazují do povědomí dítěte pocit méněcennosti (v případě, že jde opět o dívku) nebo pocit nadřazenosti (pokud jde o chlapce). V prvním případě dívka pak často převezme roli opačného pohlaví, stane se bojovnější, bude se snažit vyrovnat chlapcům a bude "jako tím dělat rodičům radost". Dokud jí v dospělosti nedojde, oč vlastně běží, nemá moc šanci uspět jako žena v žádné ze svých přirozených rolí.  

    Pokud si rodiče přejí chlapce a to se jim vyplní, bude toto vymodlené dítě vychováváno pravděpodobně jako princátko, upřednostňováno před staršími sourozenci, což nutně vede k nevraživosti z jejich strany a zároveň k hodně bolavému pádu princátka na zem při setkání s realitou. Nebude totiž počítat s tím, že mezi ostatními dětmi a v kontaktu s autoritami ve škole platí jiná pravidla, že tam žádná výsadní práva nemá.  

    Stojí za to přestat si na přírodě podmiňovat, co říkáte?  

    P.S. Tímto děkuji všem svým klientům, že mi nepokládají onu nepokornou otázku - bude to holčička nebo chlapeček?

 

 

 

 

TOPlist